Zatím nepoložený dotaz

[Pedriito]

PS. Ženská energie je progresivnější než mužská, to je dáno už od podstaty. Ti muži, co se s tím pocitově nesmíří, stávají se násilnými,
nechtěj se s tím smířit. A jejich spůsob života, stává se agresivním ve snaze vládnout nad progresivitou.

[Pedriito]

Dominanta a subdominanta.. a mezi je tónika...

[Pedriito]

No jéje, to je jak s tím slonem, jak k němu jdou slepý z několika stran a hádají se, protože každý vnímá na dotyk něco jinýho a on je to přitom furt slon

To je hezký obraz, každej dahá na pravdu ze své pozice, "má velký ucho, ale kdepak, má kel, ale prdlajs,, má nohu, blázni! má ocásek, co to povídáte, má chobot, ne má záda, včera mě nesly džunglí ...... Všicni maj pravdu, a všichni se mýlí.

[Pedriito]

PS. Ženská energie je progresivnější než mužská, to je dáno už od podstaty. Ti muži, co se s tím pocitově nesmíří, stávají se násilnými,
nechtěj se s tím smířit. A jejich spůsob života, stává se agresivním ve snaze vládnout nad progresivitou.

Myslíš muže, kteří v sobě mají jakoby víc ženskou energii, tak jsou na povrch agresivnější, aby maskovali ženeské energie? Nebo tomu blbě rozumím a mám si poposednout?

Ne tak to nemyslím. Ale jde to rozvinout i jak to myslíš ty. Kdo je muž? Symbolicky? Je to tedy v symbolice, která je mi blízká Šiva (Višnu, Brahmadéva). Kdo je žena? Je to Parvati (Lakšmi, Sarasvati)... Je to energie muže (ducha) jeho šakti. Žena je síla muže...

[Pedriito]

Jo takhle tomu rozumíš, já jsem sice četla kde co, ale jsem trouba. Snad jen chápu šiva- rozum, stabilita šakti cit, pohyb. Pak v opačném aspektů třeba kaál a kálí. Nemám v tom moc jasno, jen že se to všelijak míchá a je z toho takovej jemnej buřtguláš

Ano, to je další z mnoha pesonifikací.. Ale my uvažujeme zdroj, a jak bylo doporučováno mě, i já doporučuju si nad tím sednout o svíčce.
Zdroj. Je Brahman muž, je to žena, je to dítě jakého pohlaví? Ale z něčeho tu k obrazu božímu jsme. Muž, žena, dítě. Z tohohlr pohlledu to vnímáme. Ale jak to bylo v prapočátku, trvá ten obraz tehdy nnezobrazený, jsme eho samomalbou. Kdo ho maluje? Ticho nazvané později "já", (někým, kdo jel na slonovi?) .. Ale v nás to je, nelze se přehlédnout. Žena nese aspekt rozumu, muž citu. A přece jsou určeni se doplnit, pro zrod nového života. A tak, neb je to obraz boží, ve své nevinnosti, se může narodit dítě. Jako ticho se rozvní hlasem, muž a žena láskou, a narodí se dítě. Život.

[Pedriito]

Žena nese aspekt rozumu, muž citu

Chybí tam dvakrát "i".

:-)

[Průvodce]

Je tady někdo, kdo našel, co hledal? Je tady někdo, kdo tuší, co se najde?

Třeba je to jinak, než jen "našel".

Pochopení "jak to je" přichází s tím "odložit/nerozvíjet/opustit" - do té doby je hlavní řídící silou mysl, která neumí realizovat to "odložit/nerozvíjet/opustit", protože neumí odložit sebe samu. Může ale o tom psát, hovořit, meditovat, tvořit postoje - celé je to ale jen "ve slovech", emocích a jejich osobním prožívání do důsledku formulovaných představ, prožívaných touto osobní myslí, ne však v prožitku skutečnosti samé.

Mysl si vytváří dokonalé představy - které následně zase musí odložit - protože jejich existence a přitažlivost takto vnímané dokonalosti sice vytváří extatické stavy mysli, ale ne osvobození z tenat mysli samé.

Když by se mělo popsat to "co se najde", tak by to mohlo znít tak, že se najde laskavost, pokora a vděčnost. Pokud kterýkoli z nich není zřetelný v každém projevu, je to určitý indikátor nesvobody té které mysli. Nejde o to, zda to vnímám já, jde o tu přítomnost. Tato přítomnost těchto tří ve vzájemném souladu vytváří podobnou zkušenost prožitku skutečnosti - člověk tento prožitek zachytí a jeho součástí je stav, kdy jakákoli polemika mysli je vnímána jako nepatřičná. V dalším záleží ja tom, co člověk s tímto prožitkem skutečnosti bytí je schopen udělat. Pokud již má zkušenost alespoň jedné z forem pokory, vděčnosti i laskavosti v jejich čisté formě, tento prožitek přítomnosti jejich souladu mu je schopen ukázat, jak z té jedné formy vyjít a rozvinout ty další.

Je tady někdo... Nikdo ti ten soulad nemůže jen tak "předat". Dokud ten soulad není tvůj vlastní ("vytvořen z vlastní krve a potu"), není tvůj a vede spíše k vytváření představ "jak by to mohlo být". Jsou situace, kdy ty představy ovládnou mysl konkrétního člověka až tak, že není sám schopen se z nich dostat vlastní "činností" - tehdy se ale často objevuje nápověda. Pokud vezmeme například jeden příklad takového "utopení se" - myslím tím Ramakrišnu, objeví se pomoc, a tím myslím Totapuriho.

Takže z hlediska "hledajícího" není nijak důležité, zda "někdo" našel - ba dokonce taková informace může mysl vést k jakémusi napodobování, které vede na ztrátu své vlastní cesty s tím, že jdeme následně cestou jiného, kterou ale neznáme v celku, takže ji jen více či méně přesně napodobujeme, Není důležité jak pokoru, laskavost a vděčnost žil náš "vzor" - důležité je pouze to, jak to dokáži realizovat já sama, já sám.

[Pedriito]

Nikdo ti ten soulad nemůže jen tak "předat". Dokud ten soulad není tvůj vlastní ("vytvořen z vlastní krve a potu")

Bať. Ono studovat duchovědu bez toho počátečního samovznícení (požehnání milosti).. nevím jestli je vůbec možné - pro kontakt s tou eseniální nepředatelnou zkušeností... Stává se pak to, ze teorie je zaměňována za praxi. Vyzdvižen je cíl, co sen o Nibbáně. Představa meditace dosazená za meditaci samou... V jisté fázi se cesta přijímání poznatků "proměňuje" v jejich odevzdávání - pouštění...

[.Petra]

Když by se mělo popsat to "co se najde", tak by to mohlo znít tak, že se najde laskavost, pokora a vděčnost.

[Návštěvník]

Je tady někdo, kdo našel, co hledal? Je tady někdo, kdo tuší, co se najde?

Třeba je to jinak, než jen "našel".

Pochopení "jak to je" přichází s tím "odložit/nerozvíjet/opustit" - do té doby je hlavní řídící silou mysl, která neumí realizovat to "odložit/nerozvíjet/opustit", protože neumí odložit sebe samu. Může ale o tom psát, hovořit, meditovat, tvořit postoje - celé je to ale jen "ve slovech", emocích a jejich osobním prožívání do důsledku formulovaných představ, prožívaných touto osobní myslí, ne však v prožitku skutečnosti samé.

Mysl si vytváří dokonalé představy - které následně zase musí odložit - protože jejich existence a přitažlivost takto vnímané dokonalosti sice vytváří extatické stavy mysli, ale ne osvobození z tenat mysli samé.

Když by se mělo popsat to "co se najde", tak by to mohlo znít tak, že se najde laskavost, pokora a vděčnost. Pokud kterýkoli z nich není zřetelný v každém projevu, je to určitý indikátor nesvobody té které mysli. Nejde o to, zda to vnímám já, jde o tu přítomnost. Tato přítomnost těchto tří ve vzájemném souladu vytváří podobnou zkušenost prožitku skutečnosti - člověk tento prožitek zachytí a jeho součástí je stav, kdy jakákoli polemika mysli je vnímána jako nepatřičná. V dalším záleží ja tom, co člověk s tímto prožitkem skutečnosti bytí je schopen udělat. Pokud již má zkušenost alespoň jedné z forem pokory, vděčnosti i laskavosti v jejich čisté formě, tento prožitek přítomnosti jejich souladu mu je schopen ukázat, jak z té jedné formy vyjít a rozvinout ty další.

Je tady někdo... Nikdo ti ten soulad nemůže jen tak "předat". Dokud ten soulad není tvůj vlastní ("vytvořen z vlastní krve a potu"), není tvůj a vede spíše k vytváření představ "jak by to mohlo být". Jsou situace, kdy ty představy ovládnou mysl konkrétního člověka až tak, že není sám schopen se z nich dostat vlastní "činností" - tehdy se ale často objevuje nápověda. Pokud vezmeme například jeden příklad takového "utopení se" - myslím tím Ramakrišnu, objeví se pomoc, a tím myslím Totapuriho.

Takže z hlediska "hledajícího" není nijak důležité, zda "někdo" našel - ba dokonce taková informace může mysl vést k jakémusi napodobování, které vede na ztrátu své vlastní cesty s tím, že jdeme následně cestou jiného, kterou ale neznáme v celku, takže ji jen více či méně přesně napodobujeme, Není důležité jak pokoru, laskavost a vděčnost žil náš "vzor" - důležité je pouze to, jak to dokáži realizovat já sama, já sám.

[Návštěvník]

Když by se mělo popsat to "co se najde", tak by to mohlo znít tak, že se najde laskavost, pokora a vděčnost.

[Průvodce]

10 bodů nebo stupňů Cesty buvola...

Nebyla bych si tím tak jistá, je to asi dobrá pomůcka, ale to by pak byl ten život nudnej, kdybysme to měli nalajnovaný... . Ale zas je fajn, že jsou ukazatele, to jo.

10 obrazů cesty posvátného buvola není a nemůže být "návod", protože neobsahuje žádné praktické rady k pravidelnému "procvičování". Je to ale naopak pomůcka, která když se dostane "do krve", může a dokonce i umí pomoci v situacích, kdy člověk ztrácí jistotu "směru" - například při prudčejším uvolnění souvislostí, kdy vnitřní proměna osobního vědomí vyvolá změnu chápání kontextů a situací.

Na celém principu popisu "cesty" je hlavní ta skutečnost, že musí existovat více "malých" předělů a dva "velké". Ta nutnost je dána souvislostí existence, vědomí a mysli, které se během "cesty" dostávají do vůdčích "rolí" a navíc se také navzájem prolínají. Z počátku je člověk vnímá jako oddělené, později se učí, jak je vzájemně prolínat a sjednotit.

Je to možné vidět také jako pomůcky tápajícímu: všechny inspirované texty, které jednotlivé kultury mají ve svých základech, se pro člověka z počátku nuceně předčítají stále a znovu. Během života vytváří "vnější" podněty "posouvání" vědomí po té smyšlení vývojové "lince" a jako potvrzení tohoto "posouvání" přes jekýsi "milník", kdy se změna vědomí stává skutečnou, nastává i situace "pochopení" memorovaných textů - a tím pochopením konkrétního detailu získává vědomí další a další kamínky, které ke konci budou součástí celého "obrazu" skutečnosti existence ve vědomí jednotlivce.

Pokud se ale to vědomí snaží silou a imaginací "přeskakovat" ty předěly, vede to k vytváření představ, ale ten obraz skutečnosti existence tu samu existenci nemá čím tu samotnou existenci odrážet, anebo ji odráží jen střípky, a výsledný odraz je nekompletní a velmi zkreslený.

[Pedriito]

nastává i situace "pochopení" memorovaných textů - a tím pochopením konkrétního detailu získává vědomí další a další kamínky, které ke konci budou součástí celého "obrazu" skutečnosti existence ve vědomí jednotlivce.

Lze přirovnat také k mandale. Dle praktikované medody skládá poutník pečlivě, se zrnek dílčích poznání, obraz...
A když se rozáří pod slunkem, smete ho... Ale zkušenost, výsledné Poznání celého aktu, v něm zůstává živé.
Jen už není poutáni s činorodostí. Nelpění.

[Návštěvník]

Máš v tom moc činorodosti

[Návštěvník]

Třeba by to někomu pomohlo. Ale jak chceš.

Jak jsem poznala krátce toto fórum, tak by to spíš rozvířilo zbytečné diskuze o ničem. Takže asi takhle- věděla jsem přesně co mám dělat, aniž bych nad tím přemýšlela.

Můžeš o tom říct něco víc? Změnilo se něco?

[Pedriito]

Máš v tom moc činorodosti

Chrámy, lodě, člověk staví
hopsa hejsa, hopsa hejsa.
Pomodlí se, vlny splaví,
hopsa hejsa hopsa hejsa.
Katamarán z ledu taje,
hop, hop, hop.
Lodník na garmošku hraje,
v šumu vod.

[Návštěvník]

Máš v tom moc činorodosti

Činorodost je správná, ale ztotožňování se s plody činorodosti vytváří chaos závislostí.

[Návštěvník]

Máš v tom moc činorodosti

Činorodost je správná, ale ztotožňování se s plody činorodosti vytváří chaos závislostí.

Jenom s plody, nebo i s konáním činnosti?

[Pedriito]

[miroslav]

Nevím, kdo mi tyhle dotazy píše. Ale při přečtení tohoto dotazu jsem dostala (imaginární) ránu na solar a to pro mě znamená, že je na druhé straně někdo, kdo jde na mě s agresivní energií.

Pěkný postřeh a citlivost. Některý z návštěvníků to takhle svými poznámkami vyzařuje.

Napadlo mne, jestli to není druhá skrývaná tvář Jany, její jakoby druhá osobnost skrytá za anonymitu návštěvníka, takový čertík. Podle toho jak pohotově reaguje většinou při diskuzi s Janou. Je to tak Jano, nebo je ten zmiňovaný návštěvník někdo jiný?