Zatím nepoložený dotaz

[Průvodce]

Profesor dorazil do domu zenového mistra a při představování se chlubil všemi svými tituly a akademickými hodnostmi, které získal během dlouhých let studia. Poté profesor sdělil mistrovi cíl své návštěvy, jímž bylo naučit se všechna tajemství zenové moudrosti.

Namísto vysvětlování ho zenový mistr vyzval, aby se posadil, a naservíroval mu čaj. Když plnil šálek, byl ten moudrý starý muž zjevně nesoustředěný, takže naléval dál, i když už čaj přetékal z šálku na stůl.

Profesor si nemohl pomoci a zvolal: „Šálek je plný, dovnitř už se žádný čaj nevejde!“

Mistr odložil čajovou konvici a prohlásil: „Jsi jako šálek, dorazil jsi plný až po okraj názorů a předsudků. Pokud není tvůj šálek prázdný, nebudeš se moci nic naučit.“

Mnoho lidí podvědomě tuší, že uvolnění a tedy i osvobození, není jen věcí získávání nových zkušeností a prohlubování zkušeností již získaných, ale hlavně také i schopnosti odpoutávat se od osobních zkušeností, o kterých se domníváme, že vytvářejí náš život, ale ony naopak utváření naši oddělenou individualitu...

Zkuste si sami sobě odpovědět na otázku:

Co jsem reálně ochoten/ochotna odložit/nerozvíjet/opustit ze svého komfortu tak, aby v mém světě vůbec mohl vzniknout prostor pro to skutečné odpoutání se od tlaků a závislostí...

[Jana]

Profesor dorazil do domu zenového mistra a při představování se chlubil všemi svými tituly a akademickými hodnostmi, které získal během dlouhých let studia. Poté profesor sdělil mistrovi cíl své návštěvy, jímž bylo naučit se všechna tajemství zenové moudrosti.

Namísto vysvětlování ho zenový mistr vyzval, aby se posadil, a naservíroval mu čaj. Když plnil šálek, byl ten moudrý starý muž zjevně nesoustředěný, takže naléval dál, i když už čaj přetékal z šálku na stůl.

Profesor si nemohl pomoci a zvolal: „Šálek je plný, dovnitř už se žádný čaj nevejde!“

Mistr odložil čajovou konvici a prohlásil: „Jsi jako šálek, dorazil jsi plný až po okraj názorů a předsudků. Pokud není tvůj šálek prázdný, nebudeš se moci nic naučit.“

Mnoho lidí podvědomě tuší, že uvolnění a tedy i osvobození, není jen věcí získávání nových zkušeností a prohlubování zkušeností již získaných, ale hlavně také i schopnosti odpoutávat se od osobních zkušeností, o kterých se domníváme, že vytvářejí náš život, ale ony naopak utváření naši oddělenou individualitu...

Zkuste si sami sobě odpovědět na otázku:

Co jsem reálně ochoten/ochotna odložit/nerozvíjet/opustit ze svého komfortu tak, aby v mém světě vůbec mohl vzniknout prostor pro to skutečné odpoutání se od tlaků a závislostí...

Co zkusit položit hlubší dotaz: "Co jsem?"

Je to, co je něco ochotno, tím, co skutečně jsem?

[Návštěvník]

tajemství zenové moudrosti.

Zkuste si sami sobě odpovědět na otázku:

Co jsem reálně ochoten/ochotna odložit/nerozvíjet/opustit ze svého komfortu tak, aby v mém světě vůbec mohl vzniknout prostor pro to skutečné odpoutání se od tlaků a závislostí...

Skvěle jsi napsal, díky. Je fakt, že někdy se člověk neptá a život mu to naservíruje, aby si to uvědomil. K čemu x vědomostí, pak není místo pro zkoumání nebo pro otevřenost.

To ale není odpověď...

[miroslav]

Zkuste si sami sobě odpovědět na otázku:

Co jsem reálně ochoten/ochotna odložit/nerozvíjet/opustit ze svého komfortu tak, aby v mém světě vůbec mohl vzniknout prostor pro to skutečné odpoutání se od tlaků a závislostí...

No, to ochoten/ochotna mi ke sdělení toho zenového příběhu moc nepasuje.

[salmo1cz.]

Přesně jak píše Miroslav.
Pokud jsi něco jenom ochoten, tak na přijetí, opravdu přijetí můžeš zapomenout.
Proto se tomu říká mystická smrt.
Smrt rozumíš.

[salmo1cz.]

Podívej se na symbol, poslední symbol v hledání posvátného buvola.Odhalená hruď a přece plný pytel moudrosti.

[salmo1cz.]

Ale to já odpovídám.
Ten šálek můžeš plnit do nekonečna i mistr může šálek plnit do nekonečna.Spousta různých mistrů bude ti šálky plnit do nekonečna.To poslední přijetí je ale na tobě.
Ten poslední krok je nejtěžší a proto se děje až v zoufalství.V ne materiálním zoufalství, ale v duševním zoufalství.
Viz Osho a jeho probuzení.
Já ty obrazy neznám a přece jsou všechny stejné.
To víš já jsem duchovní amatér.

[salmo1cz.]

V tomto konkrétním případě mistr už učit nemusí.Mistr ukazuje aby došlo k naplnění je potřeba vše pustit.
Až bude puštěno a nádoba bude prázdná pak dojde k naplnění.
Ale v tom vám už žádný mistr nepomůže.

[Návštěvník]

Jestli tomu dobře rozumím, tak s Mírou poukazujete na ,,nejvyšší zkušenost,, nebo jak to nazvat. Je možný, že jsem trouba a vůbec tomu nerozumím .

Jenomže tazatel nevidí to co vy dva, on krotí buvola .

Čím je ten buvol ve skutečnosti?

[salmo1cz.]

Jestli tomu dobře rozumím, tak s Mírou poukazujete na ,,nejvyšší zkušenost,, nebo jak to nazvat. Je možný, že jsem trouba a vůbec tomu nerozumím .

Jenomže tazatel nevidí to co vy dva, on krotí buvola .

Aha tak to je začátek.Já profesor konatel.
Tak to bude ještě hodně šálků.
Sedni k nohám a poslouchej.

[Průvodce]

Buvol je mnou a není mnou, on vlastně neexistuje.

Snažila jsem se ale dát odpověď na toto:

Co jsem reálně ochoten/ochotna odložit/nerozvíjet/opustit ze svého komfortu tak, aby v mém světě vůbec mohl vzniknout prostor pro to skutečné odpoutání se od tlaků a závislostí...

Třeba jsem trouba a vůbec tomu nerozumím, ale pokud se někdo ptá co jsem ochoten dělat nedělat, vychází mi z toho jeho snaha krotit buvola a nepřijde mi vůči němu fér poukazovat na to, že má mystický umřít. Co si budem namlouvat, že života víme, že vše má nějaký vývoj.

Ano, je to tak, že všichni rádi používají slova jiných o "vyprázdnění mysli", o stavu bez "osobního individuálna", o "čistotě mysli bez myšlenek", o čistém bytí jen "já jsem", ale už nevidí, že to vyprázdnění osobního je dobrovolné - musí mu předcházet ochota, bez které toto vyprázdnění nenastane, že ta ochota musí být osobní a vlastní.

Lidé si myslí, že to prostě nějak nastane "samo" a oni se na "to" budou moci jen z povzdálí "koukat"...

Nejde to prostě žádným způsobem obejít - to puštění všeho, vyprázdnění všeho, včetně pracně nasbíraného během života je prostě nutné, a ani žádný guru ani bůh tu nutnost "vyprázdnění osobního šálku" nemůže svou milostí změnit...

... a není to smrt, i když to tak z některých úhlů pohledu může vypadat.

[salmo1cz.]

Mi to zní jako začátek od prostředku.
Takže bych navrhoval začít od začátku.
Tajemství mystika.Eduard Tomáš.
https://www.google.com/url?sa=t&source= ... qtbXT5pFOt

[Průvodce]

Prostředí na tomhle fóru mě trochu mate. Už umím používat citace, ale kolikrát nepoznám kdo na koho reaguje, můžete mi prosím někdo pomoct s orientací?

To, co tě mate, je to, že poctivě odpovídající lidé většinou píšou sami pro sebe...

Je to jako vodopád, volné vypouštění myšlenek do světa s jistou vnitřní touhou, aby se některé z nich vrátily a přinesly své "plody".

Naštěstí se toho zmatení zbavíš tím, že omezíš potřebu první reakce a necháš myšlenku projít myslí bez toho, abys do ní zasáhla - myšlenka se takto promění v prožitek a s prožitkem a jeho hodnotou si už vnitřní já poradit umí....

[Pedriito]

Prostředí na tomhle fóru mě trochu mate. Už umím používat citace, ale kolikrát nepoznám kdo na koho reaguje, můžete mi prosím někdo pomoct s orientací?

To, co tě mate, je to, že poctivě odpovídající lidé většinou píšou sami pro sebe...

Je to jako vodopád, volné vypouštění myšlenek do světa s jistou vnitřní touhou, aby se některé z nich vrátily a přinesly své "plody".

Naštěstí se toho zmatení zbavíš tím, že omezíš potřebu první reakce a necháš myšlenku projít myslí bez toho, abys do ní zasáhla - myšlenka se takto promění v prožitek a s prožitkem a jeho hodnotou si už vnitřní já poradit umí....

Bych řek, že stálé osazenstvo tohoto fóra, už pocitově zaregistruje, komu je co určeno. Proto někdy i bez těch citací.
Ne vždy je to však zachyceno, pojato, tak, jaká je vložená hodnota řečeného. Tehdy přichází na scénu doměnky, a reakce spíš na ty své doměnky o vysloveném. A tak přichází i nesourodé a tvrdé reakce. Což může být prospěšné odpoutanosti a trpělivosti. Je tu potenciál "rozkrývání" a školy komunikace. Kde "výbornou" je vnitřní klid... Tak ať se všem daří. :-)

[Pedriito]

Děkuju Vám iběma za odpovědi. Tak snad se tu rozkoukám a pochopím, kdo co komu a jak

P.S. pedrito znám tě z literu, když jsem to tu pročítala, hned jsem tě poznala holt každej jsme originál, ať se Vám daří.

Ano, tušil jsem to Vítej! *)

[Pedriito]

Děkuju Vám iběma za odpovědi. Tak snad se tu rozkoukám a pochopím, kdo co komu a jak

P.S. pedrito znám tě z literu, když jsem to tu pročítala, hned jsem tě poznala holt každej jsme originál, ať se Vám daří.

Ano, tušil jsem to Vítej! *)

Dík mě nenapadlo nic lepšího naž tahle přezdívka. Tvoje anténky a trocha bystrosti a hned víš

Můžeš poslat i básničku, jsou tu i poetické duše.

[Pedriito]

Nemůžu, nějak mě můza nechce líbat, ale ta tvá dnešní je krásná

Máš spoustu krásných, máš na výběr, ale není kam spěchat.. :-) "Spěchej pomalu, pomalu, pomalu..."
Aneb "ještě chvíli, ještě chvíli, ještě hvíli.." A najednou je to tu.

[miroslav]

Jestli tomu dobře rozumím, tak s Mírou poukazujete na ,,nejvyšší zkušenost,, nebo jak to nazvat. Je možný, že jsem trouba a vůbec tomu nerozumím .

Jenomže tazatel nevidí to co vy dva, on krotí buvola .

Já bych to nekomplikoval nepřiřazoval apod.
Mám kamaráda, ten také byl ochoten - do určité míry - jaksi výměnný obchod - já se něčeho vzdám a něco - o čem čtu nejspíš za to dostanu nebo se něčím stanu.
A po praktickém prozkoumání mnohých "také duchovních" cest (metod), které něco slibují, ke konci života zjistil, že jsou to všechno slepé cesty.

Skutečná duchovní cesta začíná tehdy, když se člověk chce se vzdát naprosto všeho včetně sebe - je ochoten zemřít všemu - ale neví jak a vlastně čemu konkrétně.
Takže pak postupně nachází na čem ze zvyku lpí, proč na tom lpí - jaká hlubší motivace za tím je atd. A jak to uvidí, hned s tím přestane, pustí to, co nevědomky držel. Vůbec otázka je-li ochoten nebo není se neobjeví - nebude se přece držet toho, co je v rozporu s jeho životním odhodláním.
Pan Tomáš říkal v jedné přednášce "Co je nejdůležitější na duchovní cestě? Vlastně je to odhodlání."

Takže když čtu o nějakém zvažování ochoty nebo neochoty se něčeho vzdát...

A úplný magorismus je například "Osvicení za 15 minut", "Už to je", Jaká cesta k tomu, co už je?, svět probuzených a podobné rádoby duchovní kecy, předvádění se a žvanění.

[Pedriito]

Jestli tomu dobře rozumím, tak s Mírou poukazujete na ,,nejvyšší zkušenost,, nebo jak to nazvat. Je možný, že jsem trouba a vůbec tomu nerozumím .

Jenomže tazatel nevidí to co vy dva, on krotí buvola .

Já bych to nekomplikoval nepřiřazoval apod.
Mám kamaráda, ten také byl ochoten - do určité míry - jaksi výměnný obchod - já se něčeho vzdám a něco - o čem čtu nejspíš za to dostanu nebo se něčím stanu.
A po praktickém prozkoumání mnohých "také duchovních" cest (metod), které něco slibují, ke konci života zjistil, že jsou to všechno slepé cesty.

Skutečná duchovní cesta začíná tehdy, když se člověk chce se vzdát naprosto všeho včetně sebe - je ochoten zemřít všemu - ale neví jak a vlastně čemu konkrétně.
Takže pak postupně nachází na čem ze zvyku lpí, proč na tom lpí - jaká hlubší motivace za tím je atd. A jak to uvidí, hned s tím přestane, pustí to, co nevědomky držel. Vůbec otázka je-li ochoten nebo není se neobjeví - nebude se přece držet toho, co je v rozporu s jeho životním odhodláním.
Pan Tomáš říkal v jedné přednášce "Co je nejdůležitější na duchovní cestě? Vlastně je to odhodlání."

Takže když čtu o nějakém zvažování ochoty nebo neochoty se něčeho vzdát...

A úplný magorismus je například "Osvicení za 15 minut", "Už to je", Jaká cesta k tomu, co už je?, svět probuzených a podobné rádoby duchovní kecy, předvádění se a žvanění.

Rozumím ti a proto jsem hned na začatku týhle diskuze napsala ten příklad s domem. Tvůj známý na to přišel dobře. Já se taky hnala od jednoho k druhýmu. Snažila jsem se vzdát já a čím víc jsem se snažila, tím víc mi to nešlo. Je to takovej paradox, prostě jakoby přestat se vším a přitom se snažit dál. Ten, kdo se ptá na ochotu nebo neochotu se něčeho vzdát, je přece taky na nějaký cestě, a přijde mi ode mě rozumné mu odpovědět co nejlépe k jeho úrovni ( a třeba ji špatně chápu- tu úroveň) a mému pochopení otázky. Prostě není žádná univerzální odpověď, ani to odhodlání jak cituješ pana Tomáše- je docela možné že odpovídal konkrétnímu tazateli.

I duchovní cesta, jako taková, má předehru. To odhodlání, o kterém píše Miroslav, musí (přirozeně) nabýt takové "proporce", že boří vše, co je mu v cestě. Žádný jiný směr. Jako magnetová hora, a odhodlání - kov....
Jako by osud rozevřel vlny (Mojžíš), a není kam uhnout... To není na povel, v každém to číhá na svůj okamžik...
Jak je ta písnička.. "Čekej tiše..."

[miroslav]

Ten, kdo se ptá na ochotu nebo neochotu se něčeho vzdát, je přece taky na nějaký cestě, a přijde mi ode mě rozumné mu odpovědět co nejlépe k jeho úrovni.

Mám dojem, že průvodce není zvědavý na nějaké naše odpovědi nebo rady. On je průvodce a nás (nezkušené) provází na naší cestě a pomáhá nám. Přece.
Podobně jako Jana.