Forum Jitřní země
Aréna: Hydepark
sob 24. srp 2013 7:27:09
Kdy je to celé
Příspěvekod Jana » sob 24. srp 2013 7:27:09
Před dvaceti lety, když se objevilo první uvědomění míruplného na ničem nezávislého blaha, mě napadlo, že víc víc není třeba.
Pak se objevovaly různé věci, různá uvědomění, různá lokalizace toho uvědomění, ale vždycky to míruplné blaho bylo nositelem vědomí, že tohle je celé.
Na počátku roku 2007 se to propálilo a to míruplné blaho samotné existence zůstává trvale vědomé. Je to celé.
Ale mysl to nemá celé.Mysl si tady dál blbne a dovádí. Nabízí projekci těla, světa, různé možnosti, různá řešení.
A je mi jasné, že to je ještě dál. Samotná existence to má vyřešené, ale moje ztotožnění s individualitou to ještě vyřešené nemá.
Buddha říká Prázdnota je forma a forma je prázdnota.
To druhé je ve mně dokonale vědomé, celá ta existence se stále zprázdňuje v mém srdci, je blahem, láskou, krásou, štěstím.
Setkání s bližním je krásné, je tím štěstím a bezstarostným blahem ve mně, láskou. Je mnou.
Pokud je to v něm vědomé, pokud je duchem přítomný, tak je tady jen přítomný okamžik, ve kterém je nám fajn.
Pokud je bližní duchem mimo a je zachycen v projekci mysli, tak nejsem on, nejsem jeho utrpením, nejsem jeho pláčem, starostí, strastí...
Není tu skutečné setkání. Jako by tady byla clona, která ten jeho film v mysli odsune z mého vědomí a nijak se mě to nedotýká.
Nefunguje u mně uvědomění, o kterém Buddha říká, že prázdnota je forma. Na krátkou chvíli jsem tohle měla možnost zakusit. Jako by všechno, co vnímaly smysly už rovnou zářilo živým božstvím. Ale ve mně je tendence směřovat spíš do ne-bytí, do klidu, než do exaktického opojení světem.
A pak tady je ještě další zkušenost, celé to uvědomění je Kristem v mém srdci, je to přesně tak, jak popisuje Lama Ole, energie těla a mysli se setkává ve středu hrudníku v úrovni srdce a je nekonečným vědomým blahem, Srdcem Krista, Vědomím.
Párkrát se stalo, že tohle vědomí Krista vystoupilo do světla nad hlavou a já se uvědomila jako to světlo, bylo to naprosto neosobní, jako by se mě ta blaženost existence nijak nedotýkala.
Ale netáhne mě to tam, jelikož zcela osobně miluju Krista v mém srdci.
Jo a ještě, Teonik mi napsal: "No dobra,tak si vytvor svetlo nad sebou zlate barvy a nadechni ho do stredu tela a rozprostri do celeho vesmiru."
Ó tohle mizení je krásné.
od Miroslav » sob 24. srp 2013 13:51:59
Jana píše:
Pokud je bližní duchem mimo a je zachycen v projekci mysli, tak nejsem on, nejsem jeho utrpením, nejsem jeho pláčem, starostí, strastí...
Není tu skutečné setkání. Jako by tady byla clona, která ten jeho film v mysli odsune z mého vědomí a nijak se mě to nedotýká.
Na tomhle by sis mohla uvědomit, že to zdaleka není celé.
Jana píše:
A pak tady je ještě další zkušenost, celé to uvědomění je Kristem v mém srdci ..
Na tomhle by sis mohla uvědomit, že je to omezeno jen na TVÉ srdce, tedy je to jen tvůj prožitek něčeho (Krista v srdci). Není to tedy pravdivé, univerzální, neosobní - je to omezené, je to tudíž jen vysněná prožívaná blažená duchovní iluze - pohlcení sebou.
Zkus zjistit kdo to, co popisuješ, prožívá.
Pořád dokola to samé, i po 10 letech.
