Zdeněk píše:Proč by co je nemohlo mít barvu. Nebo tvar. Nebo velikost. Nebo hmotnost.
Možná sis nevšiml, že jsi měl nechat mysl za dveřmi. Zkoumat samo Bytí bez projekce mysli. O čem jiném je meditace? O čem jiném je osvobození od připoutanosti k mysli?
Zdeněk píše:Mooji bohužel zdá se upadá do abstrakce. Abstrakce je jistě důležitá. Ale je to výtažek ze jsoucího. Destilát. Bez švestek by ale slivovice být nemohla.
Ou, to, co poznáváš bez projekce mysli není přece vůbec žádná abstrakce.
Probuzení poznávají totéž, stejnou skutečnost, v bdění, snění i spánku, tedy i bez přítomnosti mysli.
Zdeněk píše:Smyslové vnímání je. Je jsoucí. I myšlení je. Kdyby tu nebyla tahle obrazovka, tak bychom si o ní nemysleli a nepsali, že není.
Můžeš si uvědomovat, že tady je tahle obrazovka: Bytí=Vědomí a že tady je, ať je zapnutá nebo vypnutá, ať se v ní objeví jakýkoliv film, tak se s ní nic neděje. Nebo se můžeš nechat vtáhnout do děje filmu a zapomenout na to, že je tady ta obrazovka a že to je jen film. Můžeš pak prožívat s hlavním hrdinou všechna možná dramata.
Meditace pak je tím, co Tě vrátí zpátky do reality a poznání, že s Tebou samotným se ve skutečnosti nic neděje, ať se děje cokoliv.
Ale pravdu, kým skutečně jsi, nemůžeš nikdy poznávat skrz smyslové vnímání, skrz mysl.
Je třeba, aby se mysl vrátila do svého zdroje a ve svém nitru můžeš poznávat, kdo skutečně jsi.
Když budeš mít dar absolutního nadhledu nebo vhledu, když dokážeš vnímat celistvost existence nebo její nejmenší detail, když půjdeš do největší hloubky poznání, čím je to, co je, tak objevíš ve všem
prázdnotu. Můžeš vnímat sebe i ostatní povrchně jako těla, jako osoby, jako to, co si o tom myslíš, tedy skrz smyslovou projekci, skrz mysl, nebo si můžeš uvědomovat, že jejich existence je stejnou láskou, jako Tvá existence. Můžeš si uvědomovat stejně jako Nisargadatta Maharadž, že láska je vším.
Zjednodušeně: můžeš vnímat sebe i svět v hlavě, v mysli, skrz smyslové poznání, nebo si můžeš uvědomovat existenci ve svém srdci. A tady se probouzí poznání Krista. Tvého pravého Já. Tvé skutečné Bytí.
A můžeš být v obou realitách zároveň. Nic se neděje.
Jen skrz Tvé pravé Já ten život má chuť skutečného Života.
Bez připoutanosti k smyslovému vnímání, k mysli, nemá nad Tebou nic žádnou moc. Můžeš být zároveň tím, kým skutečně JSI a zároveň si vychutnávat i smyslové vjemy. Nepolapí Tě to.