No rozdíl to je, v uvažování každýho z nás jsou jaksi rozdíly, ale nevnímám v tom žádnou potměšilost, pýchu ani manipulaci...
Ono tak trochu platí, že každý sám sobě manipulátorem, ať už si tu pozornost nechá ovlivnit ideami svými nebo ideami druhých. Tím netvrdím že vliv, co v člověku odkryje něco příznivého a dosud nevnímaného, není prospěšný. :-)
PS. On je taky třebas rozdíl, zda tomu, kdo ti podává nějakou radu důvěřuješ, či nikoliv.
V prvním případě po tem sáhneš všema deseti. V druhém případě v tom můžeš cítit i tu manipulaci, ač jde o úplně stejnou radu. To je, jako když ti řekne "ty vole" kámoš, nebo nějakej herdek týpek. :-)
A abychom byli spravedliví, podívej se, co řekl Jáčko o Miroslavovi. Myslíš že je to přesné?
To může vědět leda Miroslav. Stejně jako když já "maluju" obrázek o Janě např. vycházím z toho, jak se projevuje,
ale osobně jsem ji nikdy nepotkal a neprožil jsem její příběh, mohu trvat jen na intuici, ale nedělám to. Neb každý den je nový a dává nové obzory, i intuice proměnná, ve vývoji. Vězet na jakémkoliv názoru na cokoliv, na kohokoliv.. to je klam.
Jedno ze 108 jmen Šrí Krišny je Přítel... Proto je tak důvěryhodný, jako Pán božské hry - Líly.
A jeho hlavním atributem je odpoutanost a to se prolíná všemi ostatními aspekty, jako je třeba komunikace...
A je v tom naprosto odpoutaný a spontánní... Duch kosmické tvorby jako Hry.
Podle mě je MANIPULACE prostředek k dosažení něčeho pro ego líbivého, potřebného (něco jako pro feťáka droga, alkoholika alkohol, kouzelníka obdiv, většiny politiků moc, pocit důležitosti atd.)
A ta se projevuje a je poznatelná v PROJEVU toho jednoho.
Buď tam přítomna je, nebo není, ale pozor, není to tak jednoduché - viz. ne vždy je vedena skutečně k pozlacení svého peří, k zisku pro své ego. Někdy je hraná, protože je v tu chvíli dle takto záměrně hraje tuto hru vyhodnocena, jako potřebná...
A ano, záleží na důvěře, jako zaujímá tzv. žák. Pokud je to důvěra slepá, bez skutečně touhy po PRAVDĚ, osvobození, obdivuje, přijímá i zcela absurdní hry s přesvědčením, že toto je konečně to ono (viz. chaneling, sezení v lotosu, měření si aury a já nevím jakých dalších technik, třeba praktikování tantry :-)))
Pro skutečně hledajícího je ale jasně u někoho dříve, u někoho později jasné, že tudy cesta nevede.... a upouští od obdivu dosud uznávaného či obdivovaného mistra, jeho učení a hledá dál, ale to už zabíhám někam dál....
Ta důvěra je věcí tvé duše, ne tebe, vyspělosti tvé duše, a v konečném důsledky až palčivé či bolestné touze vrátit se domů.... já vlastně nevím, proč to tu píšu, když stejně vím, že mi ty ani Miroslav ani nikdo jiný tady neporozumí, chjo, no, tak se vrátím k tvým příspěvkům.
Něco, nějaký projev, nějaké projevy a jedno jestli jen čtené, nebo slyšené, nebo přímo řečené v tobě zarezonují pravdou, já říkám vůní, vůní domova, či naopak - to skutečně záleží na tvé hloubce pochopení, ponoření... a nic není špatně....
Projev je strašlivě moc důležitá věc, buď cítíš vůni, nebo ji necítíš a za sebe mohu říct, že jsem se ještě nespletla v tom, z koho (zase, je jedno - autor, malíř, zpěvák, kamarád, kamarádka, kolega atd. ucítila), tu blízkost stejného nebo více či méně podobného a z někoho zase naopak.
Např. uvedu příklad Jany, jen proto, že ji znáš taky jen a hlavně z projevů zde, a ve skutečném setkání skutečně zastává, je přesvědčena, projevuje se ve věcech "duchovědy" :-) úplně stejně. To ale neznamená, že není výborná máma, babička, učitelka, člověk jako takový, ale duchovědě rozumí jako koza petrželi - nacpat si bříško, aby bylo pěkně napapané a spokojené.
S jáčkem jsme se potkali no 20 let zpátky už to bude a od počátku to byla prostě velká rezonance, stav neskutečné blízkosti v těch duchovních záležitostech, vyciťování pravdy, domoviny.... vztah provázely hlavně u mne různé stavy od zamilovanosti, revolty, zaseknutí se, odmítání, zlosti, vzteku, touhy ho slyšet, vidět, různě se to střídalo, až si myslím, že už se to konečně akosi ustálilo do stavu skutečného přátelství a z mé strany, nevím jak u něho, i velkého vděku za všechno...
Zpátky k tomu, na napsal o Miroslavovi. Miroslava známe všichni jen z projevu na netu - tedy myslím si to a myslím, že ani ses s ním osobně nesetkal. A ani nesetkáš. V tomto životě. Si teda myslím, ale může to být vše ještě jinak :-)
Jeho projevy jsou skutečně dosti povýšené, arogantní, manipulativní, někdy dosti i tvrdé, nesoucitné, bez špetky laskavosti či soucitu, přesně jak to napsal jáčko. Tak ho vnímám. Nevím, kde a kdy a proč zbloudil z cesty, ale všichni víme, že stejně jednou do přístavu doplujem a velkou a možná pro některé i v brzké době, je to cesta v okamžiku smrti a páru následujících dnů. Jak tu cestu zvládne, nebo se tu znovu zrodí a bude opět prožívat podobné, často z opačné strany, jako minule, než pochopí....
Že Miroslav může jediný vědět, jaký je? Že si uvědomuje, JAK vystupuje? Že si to vše uvědomuje? To bych si netroufla tvrdit ani u sebe a tím se dostávám k tobě, Pedrito.
A už se k tomu znovu vracet nebudu, slibuju.
Ty to nevidíš, jak vystupuješ, jaké jsou tvé projevy, ale převládá v nich prvek jakési kluzkosti úhoře, ani ryba, ani rak, když se to hodí, hned toho využiješ a vymyslíš si nějaký úhybný manévr, převedeš to na zcela jinou kolej, ono to, ono ono a vše napasuješ na tvé právě nově vzniklé smyšlenky.
To je ta kluzkost.
Nejednoznačnost svého jednání, projevu.
Ano, máš pravdu, pokud sis teď odpověděl, že za tím je strach. Taky, kdo ví, kde vznikl a proč. To je ten kořen. A ten kořen je třeba najít, pojmenovat si ho, uvědomit si ho, aby už nad tebou neměl moc.
A snad z mého elaborátu necítíš manipulaci, ale laskavost ... :-), každý se s něčím ještě pereme....