zlobilka píše:Jana píše:Díky.
Je něco, co mají Honzam a Honzamka společného?
Oba jsou jednou a tou samou bytostí, jsou fázemi jejího vývoje.
Díky, skvělé.
Tudíž můžeš se na Honzamku dívat se stejným nadhledem, jako se díváš na Honzama.
Jsi obojím.
To, co v sobě poznáváš, je ve skutečnosti úžasná záležitost. Proto je možné tohle celé najít i v Bibli.
Úžasné je, že i tohle je možné poznávat jako stejnou realitu materiálního hmotného světa prožívaného skrz ztotožnění s fyzickým tělem. A je možné i z toho jemnohmotného světa jakoby vystoupit a dívat se na něj z místa, kde nejsme ani světlem a ani temnotou.
Asi to nejvíc, co můžeš pro lidi udělat, je ukázat jim celou pravdu, vyvést je do toho nadhledu do skutečné celistvosti, kde bytosti nejsou otroky hledání druhé polarity.
Když se ztotožní jen s jednou polaritou omezenou tělesností, objeví se zákonitě touha po spojení. Pokud lidská bytost není pravdivá a neuvědomuje si, že tím spojením je bezpodmínečné přijetí, láska, tak se ta touha po naplnění deformuje a je tady honba za slávou, mocí, bohatstvím, pudovou stržeností.
Můžeme se spolu dívat z toho pohledu, který je za tím vším, kdy nejsme ani temnotou a ani světlem a kdy jsme obojím. A je možné tohle zkoumat i z pohledu ztotožnění a poznávat tu cestu ven z utrpení.
Honzamka je Boží Matka, skrz kterou se rodí polarita duší bytostí žijících v tělech a Honzam je Kristus který umožňuje návrat do Království nebeského.
1A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.
2Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina.
3Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu.
4Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí.
5Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu.Zjevení Janovo 12
Vzdala se toho kluka, který připomíná Krista a on se ocitl v Božím království. Vlastně se ten kluk tím Božím královstvím stal.
Jsou tady teď dvě polarity temnota a světlo.
Temnota pádu do hmoty a světlo pravdy, Kristus, který vysvobozuje.
V samotné temnotě bez světla neexistuje žádný život. Proto je tady ta touha po spojení se světlem, láskou.
Lidská bytost nesmí zástupce temnoty, ďábla, milovat, protože její světlo je omezené a když se ďábel napije z lidského srdce lásky, která je jakkoliv podmiňovaná, tudíž omezená, způsobí bolest, peklo, smrt, zatracení.
Jediný zdroj, ze kterého můžeš pít, pokud sebe sama vnímáš jako rohatou Matku, zástupkyni temnot, a nechceš svým smrtelným dětem ubližovat, je v milujícím srdci, které je nebem pro Tvou druhou polaritu, které ses vzdala. Protože ten zdroj je nevyčerpatelný.
Bytost, v jejímž srdci září Kristus nemůžeš zabít, protože: "Již živ ne já, ale Kristus živ je ve mně."
zlobilka píše:Oba jsou jednou a tou samou bytostí...
Jan, který to Janovo zjevení sleduje jako nezúčastněný pozorovatel, může podávat svědectví o tom, že celé je to, když Honzam a Honzamka jsou tou samou bytostí.
