vostal petr píše: Láska je to, co dokáže mysl zcela zastavit
Nesmysl,
láska nic nedokáže zastavit,
to co dokáže zastavit mysl je prostě
koncentrace,
Vědomí Lásky je paradoxně nejen stavem absolutní koncentrace, ale zároveň i absolutním uvolněním. Koncentrací na samotnou lásku se objevuje poznání, že milovaný není ničím jiným, než láskou, o které si není třeba nic myslet. Otevření se vědomí lásky nás totálně vstřebá a nepotřebujeme vůbec žádné myšlenky, které by držely subjekt a objekt na dištanc. Proto je tady to uvolnění. Je to asi takové uvolnění, jaké zakouší kojený kojenec v náručí milující matky. Je v dokonalém relaxu. On i jeho matka jsou v tu chvíli v jednotě, blaho dítěte je blahem matky.
V absolutním poznání je tady jen milující milovaná Láska, asi tak, jako když nás objímá celý vesmír, jako když nás objímá Boží náruč, není tady žádný důvod k napětí, důvod být ve střehu, důvod si cokoliv o čemkoliv myslet.
A osvobozeni od připoutanosti k mysli, kdy si nic o ničem nemyslíme, se objevuje poznání, že celá existence je sama o sobě nekonečnou věčnou láskou, od které nás nic neodděluje. Subjekt a objekt - milující a milované - jsou jedním. Je to stav absolutní meditace, nekonečné uvolnění, jednota Bytí.
Učelem koncentrace je se uvolnit z koncentrace a přijít do stavu meditace,
to znamená,
že to na co jsi se dříve koncentrovala již není pozorováno (proto to zmizí)
Láska sama není to, co by mohlo být nějak viděno - pozorováno, stejně tak jako Vědomí, je to jen vědomé. Je to jen vědomým Vědomím, vědomým Bytím, vědomým blahem, sat-čit-ánandou.
a zůstane zde jen stav nevědomosti...
Není třeba nic vědět, nic si myslet. Ale pozor, jakmile se tahle meditace stává trvalou, tak přestává být jakýmsi uvytržením bytosti, vyřazením z běžného života, ale je na osobě nezávislá. To znamená, že tady může být jakýkoliv projev a je jasné, že vědomé Bytí nemizí. Naše existence je stále vědomým Vědomím, bez ohledu na to, že tady může být projekce mysli a s ní svět, tělo, povídání, psaní a všechno ostatní.
To znamená, že smyslové vnímání je v provozu stejně, jako dřív, reakce na projevy světa jsou adekvátní tomu, co to zrovna potřebuje, ale nemizí vědomí jednoty, čím tohle všechno je.
