Poradna zdarma

Láska je to, co dokáže mysl zcela zastavit

Nesmysl,

láska nic nedokáže zastavit,

to co dokáže zastavit mysl je prostě koncentrace,

přičemž je zcela jedno na co se koncentruješ jestli třeba na hovno nebo třeba na lásku,

Učelem koncentrace je se uvolnit z koncentrace a přujít do stavu meditace,

to znamená,

že to na co jsi se dříve konenrovala již není pozorováno (proto to zmizí)

a zůstane zde jen stav nevědomosti...

Taková to mysl je již nevztahuje k ničemu a proto se sama sebou může uvolnit i od oné nevědomosti..




Za dvacet let jsi nebyla schopná se ani naučit základy pro začátečníky...

PS.

Protože jsi praštěná vším možným duchovním haraburdím,

tak pro jistotu :

stav meditace (nevědění) je stav PODOBNÝ (ale ne stejný) spánku,

je to stav bez jakéhokoliv uvědomění,

pokud je zde nějaké uvědomění (třeba že jsem ničím) není to stav meditace...

vostal petr píše:

Láska je to, co dokáže mysl zcela zastavit

Nesmysl,

láska nic nedokáže zastavit,

to co dokáže zastavit mysl je prostě koncentrace,

Vědomí Lásky je paradoxně nejen stavem absolutní koncentrace, ale zároveň i absolutním uvolněním. Koncentrací na samotnou lásku se objevuje poznání, že milovaný není ničím jiným, než láskou, o které si není třeba nic myslet. Otevření se vědomí lásky nás totálně vstřebá a nepotřebujeme vůbec žádné myšlenky, které by držely subjekt a objekt na dištanc. Proto je tady to uvolnění. Je to asi takové uvolnění, jaké zakouší kojený kojenec v náručí milující matky. Je v dokonalém relaxu. On i jeho matka jsou v tu chvíli v jednotě, blaho dítěte je blahem matky.

V absolutním poznání je tady jen milující milovaná Láska, asi tak, jako když nás objímá celý vesmír, jako když nás objímá Boží náruč, není tady žádný důvod k napětí, důvod být ve střehu, důvod si cokoliv o čemkoliv myslet.

A osvobozeni od připoutanosti k mysli, kdy si nic o ničem nemyslíme, se objevuje poznání, že celá existence je sama o sobě nekonečnou věčnou láskou, od které nás nic neodděluje. Subjekt a objekt - milující a milované - jsou jedním. Je to stav absolutní meditace, nekonečné uvolnění, jednota Bytí.

Učelem koncentrace je se uvolnit z koncentrace a přijít do stavu meditace,

to znamená,

že to na co jsi se dříve koncentrovala již není pozorováno (proto to zmizí)

Láska sama není to, co by mohlo být nějak viděno - pozorováno, stejně tak jako Vědomí, je to jen vědomé. Je to jen vědomým Vědomím, vědomým Bytím, vědomým blahem, sat-čit-ánandou.

a zůstane zde jen stav nevědomosti...

Není třeba nic vědět, nic si myslet. Ale pozor, jakmile se tahle meditace stává trvalou, tak přestává být jakýmsi uvytržením bytosti, vyřazením z běžného života, ale je na osobě nezávislá. To znamená, že tady může být jakýkoliv projev a je jasné, že vědomé Bytí nemizí. Naše existence je stále vědomým Vědomím, bez ohledu na to, že tady může být projekce mysli a s ní svět, tělo, povídání, psaní a všechno ostatní.

To znamená, že smyslové vnímání je v provozu stejně, jako dřív, reakce na projevy světa jsou adekvátní tomu, co to zrovna potřebuje, ale nemizí vědomí jednoty, čím tohle všechno je.

vostal petr píše:
stav meditace (nevědění) je stav PODOBNÝ (ale ne stejný) spánku,

Ano, sat-čit-ánanda je na bdění, snění a spánku nezávislá. Všechny stavy jsou stejně krásné. Tak jako miluješ hluboký spánek beze snů, tak stejnou láskou je bez ztotožnění s osobou všechno.

Vědomí Lásky je paradoxně nejen stavem absolutní koncentrace, ale zároveň i absolutním uvolněním.

Ach jo, ty tvoje pitominy,

koncentrace je nepochybně stavem uvolnění ale není absolutním stavem uvolnění, takže žádnej paradox,

to platí pouze v jednom jediném případě koncentrace,

totiž koncentraci na Přítomnost,

ale ta je většině lidí poněkud nedostupná pro jejich ztotžnění...

Otevření se vědomí lásky nás totálně vstřebá a nepotřebujeme vůbec žádné myšlenky, které by držely subjekt a objekt na dištanc.

To je obvyklé při koncentraci...

A osvobozeni od připoutanosti k mysli, kdy si nic o ničem nemyslíme, se objevuje poznání, že celá existence je sama o sobě nekonečnou věčnou láskou, od které nás nic neodděluje. Subjekt a objekt - milující a milované - jsou jedním. Je to stav absolutní meditace, nekonečné uvolnění, jednota Bytí.

Nojo kočičko, akoráte jsi zapomněla že jde o trojí věc, pozorovatel, pozorování a pozorováné,
a protože tam nemáš to pozorování, tak je z toho leda guláš pitomin...
Takže se spojuješ pouze na podkladě pocitů lásky, nebot nemáš spojení, nerozřešila jsi co je to pozorování,


ale to nic hlavně že jsme štastní...

Ale pozor,

Naopak, uvolni se z těch pitomin co se ti honí v hlavě...

Ano, sat-čit-ánanda je na bdění, snění a spánku nezávislá. Všechny stavy jsou stejně krásné. Tak jako miluješ hluboký spánek beze snů, tak stejnou láskou je bez ztotožnění s iluzí oddělenosti všechno.

Dík za tvé poučení co že je ta SČA,

dodneška jsem to nevěděl, musíš mně to tedy zopakovat alespon pětkrát denně,

ale vo tom vůbec nebyla řeč,

proto jsem napsal velkými písmeny že jde o PODOBNESTVÍ aby jsi se podobně nechytala jako v případě

PODOBENSTVÍ o snu, který ty interpetuješ jako skutečnost, i když je to jen podobenství,

které vysvětluje jakým způsobem je vytvořen projev...

Otevření se vědomí lásky nás totálně vstřebá a nepotřebujeme vůbec žádné myšlenky, které by držely subjekt a objekt na dištanc.

Tady se musím ještě vopravit, aby to bylo jasné,

tomuto se pak říká ztotožnění se s pozorovaným jevem...

To se při koncentracích stává dost často že dojde k nějakému tomu ztotožnění se a ulpění,

ovšem v případě tý bhakti jogy je to poněkud extrémní a jde to až do stavu extáze (čili zpitomění)

Podobně to funguje když nás ovládne nějaká droga...

vostal petr píše:

Vědomí Lásky je paradoxně nejen stavem absolutní koncentrace, ale zároveň i absolutním uvolněním.

Ach jo, ty tvoje pitominy,

koncentrace je nepochybně stavem uvolnění ale není absolutním stavem uvolnění, takže žádnej paradox,

Možná tady tahle zkušenost, že v absolutní podobě je obojí jedním, může chybět, protože to nejde udělat.

Dokud tady zaclání představa sebenepatrnějšího ega, které by chtělo něčeho takového dosáhnout, tak to není možné, protože ta představa dosahování toho už sama o sobě živí ego.

Nekonečno, ze kterého vyčleníš sebenepatrnější část, už nemůže být uvolněné do nekonečna.

Ta koncentrace musí být tak absolutní, že v ní zmizí i ten poslední bod.

Je to nahlédnutí, že ve své podstatě nejsme nahlédnutelní,

pro mysl nejsme v absolutním poznání vůbec ničím.

to platí pouze v jednom jediném případě koncentrace,

totiž koncentraci na Přítomnost,

Vědomé Bytí, vědomé Vědomí, vědomá Láska - nejsou ničím jiným, než koncentrací na Přítomnost. Nejde to jinak. Projekce minulosti nebo budoucnosti jsou jen představou, ale nejsou tím, co JE právě teď (Bytím).

že jde o trojí věc, pozorovatel, pozorování a pozorováné,

...

A ta trojice je JEDNÍM

POZOROVATEL=POZOROVANÉ= POZOROVÁNÍ

MILUJÍCÍ=MILOVANÉ= LÁSKA

VĚDOMÍ=BYTÍ=BLAHO

vostal petr píše:
ovšem v případě tý bhakti jogy je to poněkud extrémní a jde to až do stavu extáze (čili zpitomění)

Rozdíl mezi zpitoměním a probuzením je ten, že ten probuzený život je požehnaný, Vesmír se stará.

Jinak všechna čest Jano,

a veškerá kritika rozhodně stranou,

pokud jde o popis EXTÁZE mohla by jsi o tom napsat diplomovou práci a sfoukla bys to levou zadní,

ale máš prostě přesně to, co jsi chtěla, prostě jsi extaticky štastná a udržuješ si tu svoji hladinku serotoninu

neustále na slušné úrovni,

tak snad ještě na závěr jeden tip, jak na to :

https://www.rehabilitace.info/zdravotni ... o-nejvice/

Jana píše:

vostal petr píše:
ovšem v případě tý bhakti jogy je to poněkud extrémní a jde to až do stavu extáze (čili zpitomění)

Rozdíl mezi zpitoměním a probuzením je ten, že ten probuzený život je požehnaný, Vesmír se stará.

To je jasná věc,

https://www.youtube.com/watch?v=Lclru5d4m2I

Ta koncentrace musí být tak absolutní, že v ní zmizí i ten poslední bod.

Takže musí zmizet i ta láska,

to je co,

tomu se říká právě meditace, tedy žádné uvědomění či vědomí lásky,

to snad dá rozum,

když nezmizí,

tak je zde jen připitomnělá extáze, čili ztotožnění a voblblost....







Jenže ty a ani ta láska jsi nezmizela, ty jsi se jen ztotožnila voblblbla...

Vesmír se stará.

To se přece stará vo každýho,

jak vo blbce tak i o osvícený,

prostě jednoduše sečte všechna tvá vědomá i nevědomá chtění a nechtění a máš výsledek...

Moje maminka prodělala koronavirus, je nyní ve stavu, kdy v ruce neudrží ani mobil. Dalo by se říct, že má silně nakročeno na druhý břeh. nemůže se hýbat, zhubla, takže zubní protéza je jí velká a na novou by si nezvykla.
Včera jsem za ní mohla po hodně dlouhé době zajít, nechala jsem si udělat test na koronavirus, vzala sebou noťas a maminka se virtuálně setkala i se svými dalšími potomky. Prakticky skoro nemluvila, jen se dívala, zářila štěstím. A její potomci úplně stejně. Vydrželi se na sebe dívat skoro hodinu, aniž by potřebovali příliš mluvit. Jen byli šťastní. Žádné zoufání nad nemohoucností, nad tím, že jeden život se tady chýlí ke konci. Byl tady jen stav lásky a štěstí. Když se počítač vypnul, tak maminka řekla: "Jsem si jistá." Ptala jsem se: "S čím si seš jistá?" A maminka odpověděla: "Že to bylo dobrý".

No vidíš,

a potřebovali k tomu nějaký to tvý osvícení ?

Holt ego umí spoutu věcí, nejenom trpět...

Ale nic moc z toho nedělej, vždyt je všechno jenom sen, a když se probudíš, tak tenhle sen zmizí,

jak tvrdíš (já ovšem nic takového netvrdím)

Mně z toho pořád vychází, že podstatná je jenom láska.

A bez ní není žádné štěstí a ani osvícení není.

To je jasná věc,

protože se neumíš uvolnit vod svých pocitů s kterejma se furt ztotožnuješ...