Hmla píše:vostal petr píše:Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal
Jo, takhle to funguje....
Navždy znamená teď. Když's byl kdysi v "teď" k něčemu připoutáný, neznamá to že v nynější "teď" jsi k tomu ještě stále připoutaný. Teď sice trvá, ale ty se měníš. Tedy většinou to tak chodí.
Čím větší v někom vzbudíme důvěru a on jedná podle našeho vzoru nebo našich rad, tím máme větší podíl odpovědnosti za jeho osud. Ale jen přiměřeně té důvěře.
Například když máme dítě, je naše odpovědnost velká, když vyroste, je pro něj i pro nás dobré, když se odpoutáme. V dospělosti se k někomu připoutávat je už součástí našeho svobodného rozhodování a tedy už jen naše odpovědnost. Připoutanost v dospělosti ke komukoliv nebo k čemukoliv není dobrá věc a je výrazem neschopnosti stát na vlastních nohou, jít ve vlastních botách.
Takže když se k nám někdo dospělý připoutá aniž bychom mu něco slibovali nebo dávali falešné naděje, je to čistě jeho věc, tedy čistě jeho odpovědnost.