Co je důležité?

Co je důležité?

Nový příspěvekod Jarda Malej » sob 10. pro 2011 11:35:11

Spokojenost

Spokojenost? Spokojenost, která působí i na bližní? Spokojenost, kterou někdy bližní dokážou i vnímat?


Ano. Když je ta spokojenost, další přichází samo. A nebo taky nic už přicházet nemusí.

Přirozeně se dá pro označení stavu té skutečné, ničím nepodmíněné spokojenosti použít plno souvisejících vyjádření,
z nichž některé mohou působit jaksi zasvěceněji, ba přímo ezoterně.
Můžeme se zařadit pojmy jako: přijmutí, či "naopak" odevzdání, láska, pozorné vnímání, empatie, setrvávání v "tady a teď,"indiference pobývání v náruči boží, přirozený stav, nepřítomnost strachu
..a mohli bychom pokračovat podle toho, co je komu bližší k pochopení.
Myslím, že tuhle SPOKOJENOST by mohl mít na mysli návštěvník, kterého jsem výše ocitoval.

:)
Jarda Malej
 

Re: Co je důležité?

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 10. pro 2011 13:08:00

Odevzdání znamená jak píše Jarda Malej k "pobývání v náruči boží", k nepřítomnosti strachu, tedy ke spokojenosti.
Kdo to nezná, může si to plést s rezignací. Rezignovaný člověk je nespokojený, protože by něco chtěl, jenže to nejde, a tak má pocit naprosté bezmoci a někdy i vzteku.
Návštěvník
 

Re: (Svaté) PŘIJÍMÁNÍ

Nový příspěvekod teonik » sob 10. pro 2011 13:40:51

pro plnou spokojenost platí to co pro přijímání a pro všechno-petrův paradox:
být spokojený i s nespokojeností!!

@
...............
Ja krásné,když vše kolem svítá-také svítat

JSEM-SILOU PŘEDSTAVIVOSTI!
........................................................
teonik
 
Příspěvky: 650
Registrován: sob 12. lis 2011 8:18:16
Bydliště: havířov

Re: Co je důležité?

Nový příspěvekod nop » sob 13. pro 2014 17:18:05

Návštěvník píše:Odevzdání znamená jak píše Jarda Malej k "pobývání v náruči boží", k nepřítomnosti strachu, tedy ke spokojenosti.
Kdo to nezná, může si to plést s rezignací. Rezignovaný člověk je nespokojený, protože by něco chtěl, jenže to nejde, a tak má pocit naprosté bezmoci a někdy i vzteku.

V marxismu se říkalo "svoboda je poznaná nutnost".
Mělo by se ale doplnit: "...když to přijmu", nebo "...když se s tím ztotožním".
Bývaly doby, kdy muž v ČSR v 18 letech odcházel z civilu povinně na dva roky do kasáren, na vojenský výcvik. Poznal, že nemůže jít na vycházku bez povolení, ale to mu nedávalo pocit svobody.
Teprv, až by se s poznanou nutností izolace smířil a třeba by si vojenskou službu oblíbil jako můj známý, pak by mohl být vnitřně svobodný.
Ale můj zeť se na vojně cítil stísněný. Večer chodíval k plotu dívat se, jak jinde v dálce po ulicích lidé svobodně chodí kudy chtějí.
Také se stalo, že potmě přelezl plot a popošel pár metrů do "svobodné zóny", aby pochytil ten pocit, že je zase "na svobodě" mezi lidmi. Pak přelezl nazpět, aby ho nehledali.
Ta věta o poznané nutnosti se ale hodila na výchovu členů komunistické strany, aby se spíše sklonili a méně remcali.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1745
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha


Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník