Hřích

[teonik]

možná,že existence rozdílu nečiní...
ale já ho činím,činí ho mé svědomí a můj cíl-chovat se pokud možno ušlechtile...
.................

[Návštěvník]

možná,že existence rozdílu nečiní...
ale já ho činím,činí ho mé svědomí a můj cíl-chovat se pokud možno ušlechtile...
.................

ano jako převážná většina lidí ovlivněných civilizací, jedoucí v metrixu převzatých vzorců ... a pak může následovat fáze hledání vlastní přirozenosti


jak k tomu dochází vystihuje například Osho


http://ografologii.blogspot.cz/2008/11/ ... cnost.html

"V době, kdy se dítě narodí, je cítícím stvořením. Cítí věci, ještě o nich nepřemýšlí. Je přirozené, je tak přirozené, jako cokoliv v přírodě - právě jako strom nebo zvíře. Začínáme ho formovat, pěstovat. Musí začít potlačovat své pocity, protože kdyby to neudělalo, mělo by neustále potíže. Když chce křičet, nemůže křičet, protože s tím rodiče nesouhlasí. Bude odsouzeno, nebude milováno. Dítě není akceptováno takové, jaké je. Musí udržovat určitý způsob chování, musí ho podřídit zásadám určité ideologie, ideálů. Jen v takovém případě bude milováno.

Láska není určena jemu - takovému, jaké je. Může být milováno pouze tehdy, zachová-li určitá pravidla. Jsou vynucena společností, nejsou přirozená. Přirozené, spontánní bytí začíná být potlačováno a na tento základ se začíná ukládat nepřirozené, nereálné. Tím nereálným je míněna vaše mysl a jednou přijde chvíle, kdy rozštěpení přirozeného a nepřirozeného bude tak velké, že nemůže být přemostěno. Postupně zapomínáte, co bylo vaší přirozeností - a co jí je, až jednou zapomenete úplně. Stanete se falešnou maskou, původní obličej se vytratí. Obáváte se chovat přirozeně, protože cítíte, že v tu chvíli bude celá společnost proti vám. Tím jste vy sami stále více a více proti vaší přirozenosti. To vytváří podstatu neurotického stavu.

... Dítě se narodí jednotné, celistvé. To je důvod, proč je každé dítě krásné. Pocit krásy vyvolává ona celistvost. Dítě nemá v sobě žádnou mezeru, rozštěpení nebo fragment, je jednotou. U něj neexistuje skutečné a neskutečné. Dítě je jednoduše reálné, autentické. Nemůžete říci, že dítě je morální, ani nemorální. Jednoduše si není vědomo, že je zde něco morálního nebo nemorálního. V momentě, kdy si to uvědomí, začíná rozdělení.

Potom se dítě začne chovat nereálným způsobem, protože být skutečným se stává stále obtížnějším. Pamatujte si, že k tomu dochází z donucení, protože rodina musí dítě regulovat, vychovávat. Dítě musí být civilizované, dobrých mravů, kultivované. Jinak bude pro něj nemožné pohybovat se ve společnosti. Musí být stále nabádáno : „Dělej tohle. Nedělej tamto.“ Když řekneme : „Udělej tohle !“, dětská přirozenost není připravena to spontánně udělat.

Pro dítě to nemůže být reálné. Uvnitř dítěte nemůže být aktuální přání udělat to, o co je z vnějšku žádáno. Řekneme-li : „Nedělej to, nebo nedělej ono“, dětská přirozenost se tomu brání. Zavrhujeme reálné a posilujeme nereálné, protože nereálné se jeví užitečné v nereálné společnosti. Nereálné se jeví výhodné tam, kde všechno je falešné. Reálné se stává nevýhodným. Spontánní dítě bude mít ve společnosti potíže, protože celá společnost je nereálná. A to je bludný kruh. Narodili jsme se ve společnosti a až dosud nevznikla na Zemi jediná přirozená společnost."

[Návštěvník]

možná,že existence rozdílu nečiní...
ale já ho činím,činí ho mé svědomí a můj cíl-chovat se pokud možno ušlechtile...
.................

Odsuzuješ tím všechny (i sebe), kdo se nechovají s souladu s tvou představou o ušlechtilosti, k neušlechtilosti?

[teonik]

to je můj cíl,o druhých tam není ani slovo

ale je pravda,že když mě někdo mlátí dlouho po hlavě,tak s tím chcu něco udělat,bez zbytečného odsuzování...možná si stačí všimnout,že sám taky někoho podobně mlátím,nebo sem mlátil...

dokad sme lidmi,je zde velmi velmi mnoho způsobů,jak začít někoho mlátit,třeba i myšlenkou,nebo aspon do někoho vrazit...ale je naštěstí také mnoho možností,jak to napravit...a při tom všem se ještě obapolně poučit...

takže to je moje představa ušlechtilosti:nerušit druhé,a když už k tomu dojde,koukat se z toho poučit...

společenská situace ve světě vypadá,že se všichni mlátíme o zlomkrk,ten krade,ten pomlouvá,ten nadává...zapojuji se také,abych zapad...ale chápu to jako takovou hru,která se bere velmi vážně..a sám nevím,jak to skončí..

možná kalousek vydá prohlášení,že vrátí,co nakrad a začne nás učit jógu..a možná se střetnem na barikádě...kdo ví,každopádně vím,že jednou se tomu zasmějem.. i když možná až za 1000 let...
.................

[Návštěvník]

to je můj cíl,o druhých tam není ani slovo.....možná kalousek vydá prohlášení,že vrátí,co nakrad a začne nás učit jógu..a možná se střetnem na barikádě...kdo ví,každopádně vím,že jednou se tomu zasmějem.. i když možná až za 1000 let...
.................

když mluvíš o kalouskovi, není to o druhých ani slovo? patří mezi ušlechtilost nic si nenalhávat?

[Návštěvník]

neber to, že tě taky o zlomkrk mlátím, spíš ti nabízím možnost přestat mlátit sám sebe.

[teonik]

o kalouskovi sem napsal proto,aby bylo vidět složitost situace,kdy jakési paušální heslo v každé konkrétní situaci není dost dobře použitelné
.................

[Návštěvník]

o kalouskovi sem napsal proto,aby bylo vidět složitost situace,kdy jakési paušální heslo v každé konkrétní situaci není dost dobře použitelné

že posuzuješ kalouska a ne sebe, když o druhých ani slovo?

[teonik]

možná,že existence rozdílu nečiní...
ale já ho činím,činí ho mé svědomí a můj cíl-chovat se pokud možno ušlechtile...

vysvětlím ještě jednou a naposled,jaxem to myslel:

mé svědomí činí rozdílu v mém chování,a to tak,že se snaží(mé svědomí) upřednostnit pokud možno nerušit druhé...na druhé straně předpokládám,že podobně se budou chovat i druzí

pakliže se tak nechovají,přijmu opatření

nevím,co je na tom tak těžké pochopit

kalouska sem uved jen jako příklad toho,že hlouběji proniknout do situace lze jen podívám-li se na situaci konkrétně a každá situace pak může být řešena různě

že ty budeš jeho brácha?

......................

[Návštěvník]

poznal si mě

[Návštěvník]

takže to je moje představa ušlechtilosti:nerušit druhé,a když už k tomu dojde,koukat se z toho poučit...

.................

tohle mi nepřijde mi, jako představa o ušlechtilosti, ale jako cítění a projev přirozenosti

[vigilant]

takže to je moje představa ušlechtilosti:nerušit druhé,a když už k tomu dojde,koukat se z toho poučit...

Poučením může být, že vyrušování vede skoro vždycky k vyvolání sebeobrany. Když to nebylo mým úmyslem, můžu zkoušet vyjádřit svůj pohled nebo názor způsobem, který by druhý člověk nevnímal jako vyrušování. To je možné, jen když jsem ochotný druhého a jeho názor přijmout bez potřeby ho trumfnout a když chápu, že má svoje důvody, proč to tak vidí.

[Návštěvník]

Potíž bývá, že si člověk neuvědomí svou potřebu druhého poučit a tím dokázat svou převahu.

[teonik]

to mi připomíná jeden renčínův vtip:
bůh říká rambouskovi:škoda že vy češi ste nebyli při stvoření světa...mohli ste poradit...
..............

[malpan]

to mi připomíná jeden renčínův vtip:
bůh říká rambouskovi:škoda že vy češi ste nebyli při stvoření světa...mohli ste poradit...
..............

to je moc pěkný - pošlu to dál

[Návštěvník]

třeba až opustíš tělo, tak něco takového poznáš

[Návštěvník]

k čemu mi budou prachy v nebi?

[Návštěvník]

k čemu mi budou prachy v nebi?

k tomu samým co v pekle

[Návštěvník]

aby lidi měli křídla a mohli lítat

stačí si dát redbul