Emoce a křivda

[Linda]

Tedy je tady rozpoznání, že tím nejsi nebo že jsi i tím vším ?

Ani jedno z toho. Ono je vším, i mnou. Je jen ONO ve všech svých tvarech.

Tedy Ty jsi jednou z těch drobností, které jsou v součtu s tím vším ONO ?

Ne. Když se vnímá je jen "ONO", vnímá se jako v tom v indickém přirovnání ke zlatu: je jen zlato. Není to součet zlatých předmětů (drobností), naopak existuje jen zlato v různých podobách. Nic jiného tu není, než zlato. Nebo si vzpomeň na čokoládový svět: Existuje jen čokoláda v nejrůznějších podobách. Nevnímá se - coby drobnost - nějaké čokoládové "já" a další čokoládové věci, tj. drobnosti.

Není to tedy opak výroku "tvary jsou proměnlivostí, která se jeví ve vědomí", ale znamená to přesně totéž. Ano, Je jen Ono, jen Vědomí, které vnímá Svoje modifikace coby tvary, vymodelované ze Sebe Sama, z Vědomí. Dzogčhen to nazývá nekonečnou všetvořící Energií, Indové Šakti, ženským aspektem Absolutna. V těch podobenstvích jsou to zlato nebo čokoláda v bezpočtu modifikací.

ta hadí chytrá hlava rozdělující vše na dobré a zlé odpadne sama.

Odpadne část Boha, který sám sebe dočasně promítal do podoby a hada? Hmmm... to by byl pak o ni menší

Odpadne iluze dvojnosti, odpadne iluze rozdělenosti, odpadne zdroj té iluze -nevědomost.

Ve smyslu "rozpustí se iluze dvojnosti", ano.V původním kontextu to vyznělo jako odpojení všeho negativního - tím, že to odpadne. A to je rozdíl.

jde o zvyk vytvářet dvojnost chtěním a nechtěním (odmítáním obsahujícím odpor).
Co je návyk odmítat? Je to opakující se potřeba odmítat, až to odmítání začalo být automatické, a vznikl tak návyk odmítat.

Když se podíváš třeba na Maharadže, tak odmítal všechny, kdo mu odporovali, nerozuměli, dokázal se i rozčílit, Raméš odmítal ty, kdo neměli vyřešené finanční záležitosti, Osho řekl, že odmítne pomoc každému, kdo by chtěl hledat cokoliv jiného, než svobodu.
To odmítání tady může klidně být. Jen tady nesmí být ztotožnění s tím, kdo odmítá. Pokud tady není žádné ztotožnění, tak to s námi nic nedělá, i když tu klidně může být i rozčílení.

Jenže to, o čem jsem psala, je přetrvávající, navyklý odpor, který je stejně jako přitažlivost příčinou i důsledkem návyku ztotožňovat se. Na rozdíl od Maharadžova nebo Balsekarova odmítnutí něčeho, třeba i silně emocionálního. To vyvstalo - a skončilo. Nepokračovalo to přivlastněním si toho pocitu. Maharadž to nazývá nepřevzetí dodávky." A Balsekar to vysvětluje následovně:

"Ten, kdo hledá svůj přirozený stav, je obětí mylného dojmu, že vždycky, když se rozhněvá, když dostane strach nebo má nějaký pocit či myšlenku, tak tento stav ztrácí. Není tomu tak. Ztratit svůj přirozený stav není tak snadné! Takovým situacím, které se objevují téměř neustále, je třeba velmi jasně porozumět. Takže znovu, neodchýlili jste se od svého přirozeného stavu pokaždé, když vás přepadl hněv nebo když se objevila touha. Přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde. K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´ Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne."

"To se mi nelíbí..." = odpor.

[Návštěvník]

Pokud ustanou touhy a zmizí zdroj utrpení - chtění, tak kde se v Tobě bere utrpení ?

ŠŠli kousek dál a na Ježíšše padl smutek a úzkost... Řekl svým průvodcům: „Má dušše je smutná ažž k smrti. Buďte tu, prosím, a bděte se mnou!“

[Návštěvník]

Já jsem i utrpení.

Pravé já je Pravdou, Láskou, vědomou blaženou existencí, Bohem.
Utrpení je nepoznání pravdy, je nepoznáním, kým jsme, je nevědomostí, nepravdou, iluzí oddělenosti od zbytku existence. Pokud tahle iluze zmizí, tak ustanou i touhy po tom, "co tady není", ustane i chtění.
Pokud ustanou touhy a zmizí zdroj utrpení - chtění, tak kde se v Tobě, Péťo, bere utrpení ?

1. Co je pravda?
2. Kým jsme?
3. Jaké to je být neoddělený od zbytku existence?
4. Když nejsem oddělený od zbytku existence, nejsem od ničeho a nikoho oddělen, tak proč tolik používám samomluvu?

[šelma]

Pravdou je, že jsme dvěma hady a jsme všichni spojení přes lidská těla. Někteří sní o tom, že jsou lidmi a další žijí v přesvědčení, že jsou Bohem.

[Petra]

Pokud ustanou touhy a zmizí zdroj utrpení - chtění, tak kde se v Tobě, Péťo, bere utrpení ?

V osobě Petře není utrpení.

Já jsem všechno, tedy i utrpení.

[šelma]

A co bůh,
může existovat bez nějaké projevené podoby nebot je mu šumák, jestli je zde provený svět nebo není

Rozhodně mu svět není šumák.

[šelma]

Pokud ustanou touhy a zmizí zdroj utrpení - chtění, tak kde se v Tobě, Péťo, bere utrpení ?

V osobě Petře není utrpení.

Já jsem všechno, tedy i utrpení.

No Šankara sice říká,
že Vesmír je Brahman, tedy já jsem všechno

ale aby to nebylo tak jednoduchý,
tak ještě říká,
že Vesmír je neskutečný
a
že Brahman je skutečný


Takže jak to je ???

Stačí si dosadit za Brahman utrpení:

Vesmír je utrpení.
Vesmír je neskutečný.
Utrpení je skutečné.

[Linda]

Ta přirozenost sjednocené energie mysli, těla a Vědomí, pokud není filtrovaná skrz tu posuzující mysl, skrz ego, neodvrací pozornost od vlastní "dobré cesty", tedy není tady rozdělování na dobré a zlé, ale je tady pozornost upřená jen k tomu, co je dobré.

Jen když je tu rozdělování na dobré a zlé, může se upřít pozornost jen na jedno z toho, buď na dobré, nebo na zlé.

[šelma]

No já bych spíše to utrpení dosadil za Vesmír,
protože to je věc stvořená a vzniklá a pomíjivá...

Jinak já tedy správnou odpověd na svou předchozí otázku neznám,
nebot Ramana na to dává poněkud rozporuplné odpovědi,

ale podle mého názoru je Brahman podkladem pro všechny jevy a všemi jevy podoben nek. prostoru Vědomí prostupuje a vytváří je (sám v sobě a sám ze sebe)
ale není přímo jimi samotnými,
nebot i když zanikne celý Vesmír, Brahman nezanikne s ním

Brahman je jako proměnná a vesmír jako množina všech hodnot.

Vesmír je (i) utrpení.
Vesmír je neskutečný (nedefinovatelný).
Utrpení je skutečné (je poznatelnou hodnotou).

[šelma]

Vesmír je (i) utrpení.
Vesmír je neskutečný (nedefinovatelný).
Utrpení je skutečné (je poznatelnou hodnotou).

A z toho pak tedy vyplývá co ?

Že všechno je skutečné, když se to projeví a Brahman to obsáhne. Když se to neprojeví, nedá se o tom nic říci.

[šelma]

Utrpení je skutečné (je poznatelnou hodnotou).

Zdroj utrpení je neskutečný, ale prožitek utrpení může být skutečný.

Moje děloha z křídel je taky skutečná, i když tomu nikdo nevěří.

[Linda]

Ta přirozenost sjednocené energie mysli, těla a Vědomí, pokud není filtrovaná skrz tu posuzující mysl, skrz ego, neodvrací pozornost od vlastní "dobré cesty", tedy není tady rozdělování na dobré a zlé, ale je tady pozornost upřená jen k tomu, co je dobré.

Jen když je tu rozdělování na dobré a zlé, může se upřít pozornost jen na jedno z toho, buď na dobré, nebo na zlé.

Ano, tohle je možné popisovat jenom, když je tady zkušenost s rozdělováním na dobré a zlé.
Pokud je energie těla, mysli a Božího vědomí sjednocena v jednu energii, tak je ten život v souladu s Boží vůlí dobrý a požehnaný a podle ovoce poznáte jej.

Zřejmě nepoužíváme slova ve stejném významu. Pokusím se to upřesnit: pokud je energie těla, mysli a Vědomí sjednocená v jednu energii, zmizelo rozdělování na dobré a zlé. Může přitom probíhat život, ve kterém se objeví velké utrpení a o kterém se opravdu nedá říct, že je to dobrý život - tak jak se význam toho slova v lidské řeči obecně chápe. Když na příklad člověk umírá na rakovinu jako umíral Mahariši, nebo Maharadž. Přesto žili míruplný život, přijímali, co Je. Ne jen to, co se chápe jako dobré.

Samo o sobě není nic dobré nebo zlé. JE to - nic víc se o tom říct nedá. Proto probuzení říkají: přijímat to, co JE. Bez potřeby přisuzovat něčemu, že je to dobré, a něčemu jinému, že to je špatné.

Usoudit, že je něco dobré nebo zlé, se dá jen ve vztahu k samostatně existující skupině nebo jedinci. Když na příklad liška sežere myš, je to dobře, nebo špatně? Pro lišku je to dobré, našla potravu, byla už chudák vyhladovělá. Pro myš to je zlé.

Jedna a ta samá věc je tedy současně dobrá i zlá - podle toho, pro koho je taková. Dobro a zlo jsou proto čistě relativní pojmy a znamenají individuální ohodnocení nějakého dění jedincem podle toho, jestli je pro něj přínosné, nebo ne.

[šelma]

Jaderná válka je dobrá? Pro koho?

[Návštěvník]

Pro zbrojaře, kteří si na tom napakovali kapsy?

[Návštěvník]

A co když se ta jaderná válka rozšíří a zasáhne i je? To by ovšem pro ně bylo špatné.

[Návštěvník]

Výrobu zbraní, kterou předtím brali jako dobrou nebo dokonce nejlepší příležitost, jaká je v životě potkala, protože až do smrti nebudou muset nic dělat, najednou vidí jako moc špatný nápad, který teď ohrožuje je i jejich rodiny.

[šelma]

Za války se šíří mnoho milostných písní a z té lásky se pak rodí hodně dětí.

[Linda]

"Určení toho dobrého či naopak špatného je možné pouze prostřednictvím slov. Pouze na úrovni mysli a slov lze pokládat něco za dobré a něco naopak za špatné. Jakmile se ztotožníte s prostorem, skončí rozlišování na dobré a špatné.

Nejprve začnete na své cestě považovat něco za pro vás dobré a jiné za škodlivé. Pak si ve snaze získat pro sebe to dobré a vyhnout se tomu špatnému vytvoříte představu. Omotali jsme si kolem krku spoustu konceptů - smrt, pocit „jáství”, atd. Stejně tak koncepty dobra a zla jsou zbytečné. Rozvinuli jsme je, zamotali se do nich, a chytli se do jejich pasti."


Šrí Nisargadatta Maharadž: Vědomí a Absolutno

[papadev]

Nepadlo tu jeste slovo Cil?

Ja odvozuji hodnoceni na dobre a zle podle meho Cile

Kdyz mam cil-pak nektere veci se zdaji byt pro uskutecneni cile dobre,prinosne,prospesne...
Jine veci-sou pro cil zle

( komplikace spociva v tom,ze nektere veci zdajici se nejprve pro uskutecneni cile dobre,se posleze mohou ukazat jako zle....
O cemz pise napr Bhagavadgita takto: nektere veci sou zprvu jako jed a pozdeji jako med,jine naopak...)
Urcit si tedy,co je pro cil dobre-uz je tezky ukol

Nemam-li zadny cil,pak o zadne veci nemohu rict,zda je dobra pro me nebo ne-o co bych se v tom hodnoceni oprel?
... ... ...xdcin

[Návštěvník]