Co je opak ega?

[Návštěvník]

Co je to ego ? Iluze.

Jo. A jakou dovede nadělat paseku ve světě kolem sebe. Světě který je taky iluzí.

[Návštěvník]

Pokud člověk není vyblblej magor, klidně přizná že udělal chybu a mýlil se

ale magor to nepřizná a bude furt zaslepeně bušit hlavou do zdi

Svatá pravda

[Návštěvník]

Co je to ego ? Iluze.

Jo. A jakou dovede nadělat paseku ve světě kolem sebe. Světě který je taky iluzí.

Tohle je zajímavej pohled. Takovou pasekou bylo třeba ukřižování Krista. Jidáš musel mít ego a vyměnit přátelství s Ježíšem za prachy, aby se mohl naplnit Boží plán.
A všechno bylo tak, jak podle Božího plánu potřebovalo být.

Řekla bych, že to, co se nám jeví jako paska způsobená egem, je přesně tím, co potřebujeme k tomu, abychom tu iluzi ega dokázali pustit.

[šelma]

[šelma]

Má robot ego?

[Návštěvník]

vy furt obvinujete...

Kdo má potřebu druhý pořád z něčeho obviňovat, má v jednom kuse pocit, že ostatní obviňují - především jeho

že pták za oknem nezpívá, ale řve na něj, aby už sakra vstal

a když někdo napíše "považuju za užitečný chodit v létě bos", okamžitě to vztáhne na sebe a začne vyřvávat, proč ho že ho ksakru obvinuje, že ničí boty protože nechodí v létě bos a co je mu po tom,v čem chodí, ať si hledí svýho


prostě sranda

[plm]

Jsem Brahman zbavený Atmana...

proč by se slunce mělo zbavovat svého paprsku?

Aby mělo z čeho vytvořit nové. Místo jednoho budou tisíce jiných a přece stejných.

Slunce se ničeho nezbavuje. Slunce JE. Paprsky JSOU sluncem.

[šelma]

Slunce se ničeho nezbavuje. Slunce JE. Paprsky JSOU sluncem.

Slunce je díky paprskům. Bez paprsků by nebylo. Chce jen víc zářit.

[plm]

Tomu snad ani sama nemůžeš nevěřit. Chyběla jsi ve fyzice?

[šelma]

Tomu snad ani sama nemůžeš nevěřit. Chyběla jsi ve fyzice?

Já věřím tomu, co si Slunce může díky paprskům osahat. Bez paprsků bychom "byli" ve tmě.

[Nanuk]

Dočasně ještě existuji jako opak ega

Co je opak ega?

Vše je bez opaků...
Ego je však králem a bohem všech opaků.

[Nanuk]

Opakystán je divný stát,
hranici tvoří psychodrát,
jak překročíš ho, hned jsi tam,
kde naloží ti na hrb trám...
A přidaj' radu veselou:
teď hledej čéče lehkost svou!

[Nanuk]

To náš soused šel na to odjinud; chodil v sobotu tak dlouho se džbánem pro pivo, až se vožral a džbán rozbil.

-------

"Musíte vyvinout obrovské úsilí - udělat nic."

Podle mě to platí pro všechny. Jsou tu ti, kteří se už snažili, ti kteří se právě smaží a ti, které to ještě čeká.
-)

[Návštěvník]

[Nanuk]

To tedy nejsi.

Já vím teda prd, co prováděl Ramana než prozřel (životopis neznám), ale zadarmo prý ani kuře nehrabe... Ty víš?

[Nanuk]

V roce 1892 jeho otec Sundaram Iyer náhle onemocněl a několik dní po svých 42. narozeninách zemřel. Po smrti svého otce Venkataraman několik hodin rozjímal nad tím, že otcovo tělo je zde, ale 'Já' z něj odešlo.

Poté co opustil Skotskou střední školu šel Venkataraman na Americkou misijní střední školu. Jednoho listopadového rána roku 1895 na cestě do školy, když uviděl staršího příbuzného, zeptal se jej odkud přichází. Odpověď zněla "Z Arunáčaly."[4] Krishna Bikshu popisuje jeho reakci: slovo Arunáčala bylo Venkataramanovi z dětství povědomé, ale nevěděl kde to je, jak vypadá ani co se pod tímto jménem skrývá. Avšak toho dne pro něj bylo něčím velkolepým, nedostupným, autoritativním, naprosto požehnanou entitou. Mohl by takové místo navštívit? Jeho srdce přetékalo radostí. Arunáčala znamenala posvátnou zemi, jejíž každá částečka osvobozovala. Byla všemohoucí a naplněná mírem. Bylo by ji možné navštívit? "Cože? Arunáčala? Kde to je?", zeptal se. "Copak ani nevíš kde je Arunáčala, neslyšel jsi o Tiruvannamali?", divil se příbuzný. Bylo to jako když propíchnete balónek špendlíkem, srdce náhle pokleslo.

O měsíc později narazil na knihu Sekkizhara Periyapuranama, která popisovala životy 63 světců a byl jí hluboce pohnut a inspirován[5]. Naplněn úctou a touhou po napodobení začal navštěvovat blízký Meenakshi Temple in Madurai. Brzy poté, když mu bylo 16 zažil zkušenost, která proměnila jeho život. Spontánně zahájil sebedotazování, které po několika minutách vyvrcholilo jeho duchovním probuzením. V jedné ze svých vzácných psaných poznámek o tom napsal: 'Když jsem se ptal Kdo pozoruje?, zjistil jsem že pozorovatel mizí a zůstává To jediné které zůstává navždy.

[Nanuk]

P.S. Aby jo musí být totiž (jakýmkoliv způsobem) nabídnuto osobní já.

[Nablnuk]

... k tomu dojít bývá jaksi to nesnadné, když už jsme si to "já" na hrb nechali naložit. Tak holt hledáme to "své" místo spočinutí (uvolnění), kde bychom jej shodili.
:-)