Úprava stupňů pohotovosti

[irulan]

Bůh jako stvoritel, Hospodin? Jako demiurg, nevědomy si toho, ze je jen oddělenou slozkou univerza, pokládajíci se za jedinneho a svrchovaneho, a přitom paradoxně zarlivy bůh? Jak by mohl skutečný bůh zarlit?

[Honzam]

Bůh jako stvoritel, Hospodin? Jako demiurg, nevědomy si toho, ze je jen oddělenou slozkou univerza, pokládajíci se za jedinneho a svrchovaneho, a přitom paradoxně zarlivy bůh? Jak by mohl skutečný bůh zarlit?

Ďábel jako stvořitel světa. Do jeho plánů nevidím. Jen s ním spolupracuji na tvorbě nových bytostí. Nevím, proč. Asi jsem se pro to už narodil.

Vysvobození z utrpení je právě upuštěním od konceptu, že existuje něco vše zastřešujícího do jednoty. Ďábel tím ztratí moc a svět i s utrpením bez pána začne podléhat tomu vlastnímu skutečnému Božství v každém z nás.

Nic jako Bůh nad námi neexistuje.

Hned je mi líp, když se umím takhle rouhat.

[Honzam]

Vítězství světla nad tmářstvím, které provází lidstvo snad od počátku. Je to nádherná utopie.

[Petra]

Kdysi jsem v jedné knize, četla odpověď na otázku "Proč je válka".
odpověď: " Aby si bůh mohl sám na sebe zastřílet"

Tenhle koncept není ani krásný, ani čistý a ani láskyplný.

[plm]

Kdysi jsem v jedné knize, četla odpověď na otázku "Proč je válka".
odpověď: " Aby si bůh mohl sám na sebe zastřílet"

Tenhle koncept není ani krásný, ani čistý a ani láskyplný.

K čemu jsou koncepty? Abychom je mohli posuzovat a rozhodnout, jestli jsou PODLE NÁS krásné nebo ošklivé, čisté nebo nečisté, láskyplné nebo plné nelásky?

Nebo můžeme zkusit vnímat, co se tímhle konceptem - přirozeně jen konceptuálně (jak taky jinak) - vyjadřuje?

Měly by být advaitové koncepty krásné, čisté a láskyplné, aby byly PRO NÁS přijatelné? Pro koho? Kdo je ten, kdo o tom rozhoduje?

[Honzam]

Definice Boha

Přišel čas zbavit se konceptů a definovat si skutečného Boha. Nejdřív, co není Bůh:

1. koncept
Neexistuje nic, co by se dalo označit Bohem. Jakákoliv taková snaha je jen koncept. Bytosti jsou iluze.

2. koncept
Někdo, kdo má plnou moc nad vším děním a vše, co se děje, je jeho vůle. Bytosti jsou jako nějaké figurky na šachovnici.

3. koncept
Někdo, kdo je jedinou existencí rozloženou na kousíčky. Vše je jím a vše je v jeho moci. Jsme jeho částečkami ve hře.

Tohle všechno, je samozřejmě snadno představitelné, a proto to nemůže být Bůh. Bůh přece musí být něčím speciální, aby nešel představit a mohly se o něm vést nekonečné debaty.

Bůh je rozložený na kousíčky a zároveň je sám celý jediným z nich.
Tj. Je rozkouskovaný a není jediný a zároveň je jediný a není rozkouskovaný.

Podstatné je to slovo zároveň. Způsobuje to, že se Bůh nedá představit.

Přesto Bůh existuje, protože tohle je podstatou sebeuvědomění se. Sebeuvědomění se takhle překračuje mnohost i jednotu.
Takhle funguje to, co každý zná, jako vědomí své vlastní existence. Skutečně je toho podstatou ta nepředstavitelná současnost dvou odlišných stavů, a proto je to obyčejné jáství absolutnem a Bohem.

[Honzam]

To slovo "zároveň" je podstatné i proto, že láska není konceptem, ale přímo tím slovem v definici a zázračnou spojnicí dvou odlišných stavů - mnohosti a jednoty tvořících JÁ.
Bůh rozdělený na sedm dílů, pak symbolicky vypadá jako tzv. Květ života. Každý kruh obsahuje všech sedm bodů s jedním uprostřed.

http://en.wikipedia.org/wiki/Flower_of_Life

[Petra]

Kdysi jsem v jedné knize, četla odpověď na otázku "Proč je válka".
odpověď: " Aby si bůh mohl sám na sebe zastřílet"

Tenhle koncept není ani krásný, ani čistý a ani láskyplný.

K čemu jsou koncepty? Abychom je mohli posuzovat a rozhodnout, jestli jsou PODLE NÁS krásné nebo ošklivé, čisté nebo nečisté, láskyplné nebo plné nelásky?

Samozřejmě. Nikdo jiný tady není.

[Petra]

Měly by být advaitové koncepty krásné, čisté a láskyplné, aby byly PRO NÁS přijatelné? Pro koho? Kdo je ten, kdo o tom rozhoduje?

To(ho) můžeš hledat.

[plm]

K čemu jsou koncepty? Abychom je mohli posuzovat a rozhodnout, jestli jsou PODLE NÁS krásné nebo ošklivé, čisté nebo nečisté, láskyplné nebo plné nelásky?

Samozřejmě. Nikdo jiný tady není.

To si o sobě myslí ego. Dokud se vnímáš jako iluzorní "někdo", máš potřebu posuzovat a poučovat "ty druhé". Díky tomu může ego dál košatět a považovat se za někoho lepšího, vědoucnějšího, než je ten druhý, a posilovat tak svou iluzorní existenci.

Ve skutečnosti je tu jen Bytí, které se zrcadlí ve svých iluzorních tvarech tím, že se považuje za jakési iluzorní "já", posuzující "někoho jiného", a vytváří tak iluzorní dvojnost - dokud se Hra neprohlídne. Posuzování "druhých" je nástroj, kterým se "já" staví nad "ty kolem" a vyčleňuje se tak z Celku.

[Honzam]

K čemu jsou koncepty? Abychom je mohli posuzovat a rozhodnout, jestli jsou PODLE NÁS krásné nebo ošklivé, čisté nebo nečisté, láskyplné nebo plné nelásky?

Samozřejmě. Nikdo jiný tady není.

To si o sobě myslí ego. Dokud se vnímáš jako iluzorní "někdo", máš potřebu posuzovat a poučovat "ty druhé". Díky tomu může ego dál košatět a považovat se za někoho lepšího, vědoucnějšího, než je ten druhý, a posilovat tak svou iluzorní existenci.

Ve skutečnosti je tu jen Bytí, které se zrcadlí ve svých iluzorních tvarech tím, že se považuje za jakési iluzorní "já", posuzující "někoho jiného", a vytváří tak iluzorní dvojnost - dokud se Hra neprohlídne. Posuzování "druhých" je nástroj, kterým se "já" staví nad "ty kolem" a vyčleňuje se tak z Celku.

Jak mám proboha vysvětlit, že to "Bytí" je normálním vědomím sebe sama, a že ten "iluzorní tvar" je celé to Bytí? Žádná iluze neexistuje. Všechno je skutečné i mnohost a "hra" existuje jen, dokud existuje něco ("Bytí") stojící nad individuální existencí jako ten hráč. Nikdo takový není. Bůh si na nic nehraje, protože je láskou. Tam výše je definice vysvětlující, proč iluze neexistuje.

[Návštěvník]

Jak mám proboha vysvětlit, že...

jojo, je to lumpárna , že všichni pokorně nepřijmou něčí představy, jak to doopravdy je

[ren]

To si o sobě myslí ego. Dokud se vnímáš jako iluzorní "někdo", máš potřebu posuzovat a poučovat "ty druhé". Díky tomu může ego dál košatět a považovat se za někoho lepšího, vědoucnějšího, než je ten druhý, a posilovat tak svou iluzorní existenci.

Ve skutečnosti je tu jen Bytí, které se zrcadlí ve svých iluzorních tvarech tím, že se považuje za jakési iluzorní "já", posuzující "někoho jiného", a vytváří tak iluzorní dvojnost - dokud se Hra neprohlídne. Posuzování "druhých" je nástroj, kterým se "já" staví nad "ty kolem" a vyčleňuje se tak z Celku.

To sis zas jednou krásně zapoučovalo, ego.

Každý popis dění nevnímám jako poučování.

Když někdo jen napíše, jak to právě vidí, někdy mě to i docela příjemně překvapí.
Nic mi nebrání vzít to v úvahu a podívat se na to i z jeho pohledu.
Proč? Asi i proto, že z toho co napsal není znát potřeba někoho poučovat.

V poučování je vždycky znát určitý pocit nadřazenosti,
někdy se k němu přidá i výsměšná snaha druhého usadit a ponížit,
nebo i pokus totéž podsunout někomu druhému.

Je ale fakt, že v diskusích se objevuje obojí, lidi se v nich odreagovávají na někom, koho neznají.

[Petra]

Každý popis dění nevnímám jako poučování.

Brání ti někdo, abys to, co považuješ za popis dění, nevnímal jako poučování?

Ega, která nedokáží nechat stát, co jiné ego napsalo, a začnou ho nevyžádaně poučovat svými koncepty o projevu, nejsou schopna sebereflexe. Tak to zase vnímám já.

[papadev]

Ega, která nedokáží nechat stát, co jiné ego napsalo, a začnou ho nevyžádaně poučovat svými koncepty o projevu, nejsou schopna sebereflexe. Tak to zase vnímám já.

tohle tady(poradnu)-vnímám jako prostor pro kontakt--tudíž i možnost komentovat druhými to co napíšu

druhý něco napíše--a já to mnohdy i nevyžádaně komentuji

také nemám moc rád,když mě někdo poučuje přesmíru,a proto se snažím o to,aby i můj komentář nevypadal jako poučování--bohužel-jak to vyzní druhým,nezávisí pouze na mě,ale i na nich

pokud dbám o to,aby můj komentář byl považován za jeden další možný model,aspekt,názor...pak snad je to ok

pokud to,co píšu příliš upřednostním(z mnoha důvodů..) a uvedu např:VE SKUTEČNOSTI JE TO TAK...,nebo: TED TO UVEDU NA PRAVOU MÍRU..ci jinak zdůrazním--už to není ono

na druhé straně-co to je,když mě pokusy o mé poučování vyvádějí příliš z míry a iritují?...myslím,že je to obrana proti mé vlastní skryté myšlence,že holt opravdu ještě bych měl být poučovaný..kdežto já vehementně předstírám,že už žádné poučování nepotřebuji

... ... ...xxx

[irulan]

..pokud dbám o to,aby můj komentář byl považován za jeden další možný model,aspekt,názor...pak snad je to ok

pokud to,co píšu příliš upřednostním(z mnoha důvodů..) a uvedu např:VE SKUTEČNOSTI JE TO TAK...,nebo: TED TO UVEDU NA PRAVOU MÍRU..ci jinak zdůrazním--už to není ono

na druhé straně-co to je,když mě pokusy o mé poučování vyvádějí příliš z míry a iritují?...myslím,že je to obrana proti mé vlastní skryté myšlence,že holt opravdu ještě bych měl být poučovaný..kdežto já vehementně předstírám,že už žádné poučování nepotřebuji..

hezký...poučný

[Miri]

Kdysi jsem v jedné knize, četla odpověď na otázku "Proč je válka".
odpověď: " Aby si bůh mohl sám na sebe zastřílet"

Tenhle koncept není ani krásný, ani čistý a ani láskyplný.

Proč mi tohle píšeš? Mám si uvědomit, že je to koncept? Nebo mi chceš nabídnout nějaký krásnější, čistší a lásky plnější koncept? Nebo se už mám vystačit bez konceptů?

[Návštěvník]

Ega, která nedokáží nechat stát, co jiné ego napsalo, nejsou schopna sebereflexe.

Pěkná teorie. A praxe?

To sis zas jednou krásně zapoučovalo, ego.

[Návštěvník]

když mě pokusy o mé poučování vyvádějí příliš z míry a iritují?...myslím,že je to obrana proti mé vlastní skryté myšlence,že holt opravdu ještě bych měl být poučovaný..kdežto já vehementně předstírám,že už žádné poučování nepotřebuji

Někdo holt má potřebu v jednom kuse oponovat a vnímá jako poučování, i když někdo řekne "hele, začalo pršet". Trochu mi to připomíná konstatování "narcista je člověk nesmlouvavý k sobě i k druhým. Jeho humor není laskavý, ale sžíravý a ironický. Potřebuje znehodnotit druhé, aby tak mohl posílit svůj křehký obraz sebe sama."

[Petra]

Kdysi jsem v jedné knize, četla odpověď na otázku "Proč je válka".
odpověď: " Aby si bůh mohl sám na sebe zastřílet"

Tenhle koncept není ani krásný, ani čistý a ani láskyplný.

Proč mi tohle píšeš?

Komentovala jsem, ten příšerný koncept " Aby si bůh mohl sám na sebe zastřílet".