Jak vzniká duše?

[Honzam]

I samotné pozorování hry je stále hrou.

No jak se to vezme,
nemáš totiž už o co hrát, tedy pokud ti náhodou nezbyly v kapse nějaký drobáky...
tedy nějaká ta vůle k "něčemu"

Prosté pozorovaní je vytváření hry. Je tady vůle k pozorování.

[roman]

Jak rozumíš tomuhle ?
“Come to the conclusion: I am unborn, I was unborn and I
shall remain unborn” - Sri Nisargadatta Maharaj

"I am" (Já jsem) a "unborn" (nenarozený) je protimluv. "Být nenarozený" je to samé, jako nebýt. Kdyby nebyl, nemohl by plácat nesmysly. Maharadž to nemohl vědět, protože nebyl Buddha. Míchá jablka s hruškami.

No viděl bych to spíše jako alogický vyjádření vztahující se k podstatě, čili esenci, která je základem pro osobní vydělování se(tj. individualní pocit já jsem). V komunikaci se používájí spojení jako "Já jsem nezrozený", "Já jsem To", apod., ikdyž pravdivější je, že skutečnost je pouze "To" a to "já" v tom "To" zmizelo, tedy bylo absorbováno - je pouze Já(nezrozená skutečnost). Čím přesněji by to mělo být vyjadřováno, tím by to bylo obtížnější, někteří mistři proto o tom čím jsou, nebo nejsou, zda vůbec jsou.-), apod. raději mlčí, nebo se vyjádří paradoxně. Většinou se proto jedná o příměry a podobenství, aby komunikace vůbec byla možná. Nelze to brát tedy doslova. Tedy i výraz "byl jsem nezrozen" je samo chybný, pač nezrození(tedy nezrozená skutečnost) je mimo čas a nelze o ní mluvit v časových souvislostech - jako byl jsem jí a budu jí, pouze jsem jí, nebo ještě lépe, že pouze je, klidně taky že je i není, nebo je mimo "je i není", což asi už moc smysl nedává:-)). Řekl bych, že když je tu zkušenost "toho" tak to smysl dávat bude, ikdyž to moc logickej smysl dávat nemusí a když tu zkušenost nebude tak to nejspíše zůstane pouze nelogickým vyjádřením, protimluvem.

[Alaja.]

No viděl bych to spíše jako alogický vyjádření vztahující se k podstatě, čili esenci, která je základem pro osobní vydělování se(tj. individualní pocit já jsem). V komunikaci se používájí spojení jako "Já jsem nezrozený", "Já jsem To", apod., ikdyž pravdivější je, že skutečnost je pouze "To" a to "já" v tom "To" zmizelo, tedy bylo absorbováno - je pouze Já(nezrozená skutečnost). Čím přesněji by to mělo být vyjadřováno, tím by to bylo obtížnější, někteří mistři proto o tom čím jsou, nebo nejsou, zda vůbec jsou.-), apod. raději mlčí, nebo se vyjádří paradoxně. Většinou se proto jedná o příměry a podobenství, aby komunikace vůbec byla možná. Nelze to brát tedy doslova. Tedy i výraz "byl jsem nezrozen" je samo chybný, pač nezrození(tedy nezrozená skutečnost) je mimo čas a nelze o ní mluvit v časových souvislostech - jako byl jsem jí a budu jí, pouze jsem jí, nebo ještě lépe, že pouze je, klidně taky že je i není, nebo je mimo "je i není", což asi už moc smysl nedává:-)). Řekl bych, že když je tu zkušenost "toho" tak to smysl dávat bude, ikdyž to moc logickej smysl dávat nemusí a když tu zkušenost nebude tak to nejspíše zůstane pouze nelogickým vyjádřením, protimluvem.

Zkušenost "toho" svou myslí je docela dobrá zkušenost.
Dalajláma říkal, že ono "to", onu " prázdnotu", máme svou myslí nalézt a prozkoumat ji.

Já to "to" nejraději nazývám "subprostor". Třeba už jen z toho důvodu, že ufouni si tímto "subprostorem" zkracují své mezihvězdné lety, vytvářejí si v subprostoru velké časoprostorové tunely, které se po průletu jejich lodí zase zavírají.

[Honzam]

Ta nezrozená podstata je moc, cokoliv dalšího je z ní zrozené včetně duší. Nicota bez já, Já, Bytí, Toho a bez jakékoliv jiné podoby existence, na kterou odkazoval Buddha, je ve skutečnosti moc. S tím má zkušenost jen Buddha ne duše, protože to není výsledkem realizace, ale zániku veškeré existence. Všichni včetně mistrů stále mícháte jablka s hruškami.

[Návštěvník]

Teď jsi mě příjemně překvpail, Honzame. Po všech těch iniciacích do draků, hadů a jiných potvor :-)
Zrozených...
:-)

[roman]

Ta nezrozená podstata je moc

Proč moc? Moc je vždy spojena s pocitem vydělení, ta esence, podstata v prazákladu nic neví, je nedvojná, pouze umožnuje projev. Jak může mít prázdnota moc, nebo být bezmocná?

[Návštěvník]

Možná myslel Sílu. Život. Který je nad zrozeným i nezrozeným...

[Návštěvník]

Kdepak Moc nebo Síla, je to Energie.

[Návštěvník]

I tak by se to dalo nazvat. Živá energie.

[Návštěvník]

Vědomí.

[Návštěvník]

U když, svým způsobem to Moc je.
Tvoří, udržuje, boří.

[Honzam]

Ta nezrozená podstata je moc

Proč moc? Moc je vždy spojena s pocitem vydělení, ta esence, podstata v prazákladu nic neví, je nedvojná, pouze umožnuje projev. Jak může mít prázdnota moc, nebo být bezmocná?

Kdyby teď zaniklo všechno, co je, byla by z toho moc sama o sobě. Není to prázdnota ve smyslu prostoru nebo prostoru vědomí. Je to čistá moc, která je neexistencí čehokoliv. Normálně si lidé představují nevědomí jako nějaké prázdno bez obsahu, ale ve skutečnosti je mocí. Každý určitě zná ten pocit, kdy má nějakou moc. Je to přesně tahle moc bez kohokoliv, kdo by měl být mocný, a bez čehokoliv, nad čím by ji měl mít, jen je nelidsky obrovská. Nevědomí má právě takový charakter. Nirvána je moc. Parinirvána je absolutní moc.

[Návštěvník]

Konečně někdo napsal, že ona Prázdnota není vůbec prázdná, i když to na to, že je prázdná, na první pohled vypadá.
Díky

[roman]

U když, svým způsobem to Moc je.
Tvoří, udržuje, boří.

To boření a tvoření probíhá v jeho dynamickým aspektu a brahman o tom co se děje vůbec neví, neví nic ani vo sobě samým. Pouze to "dění" umožnuje, je tu potencionalita tvoření, ale mocí bych to nenazval. Je to stejný asi jako kdybych snícího, jež je podkladem vysněného nočního snu nazval mocí.

[roman]

Ta nezrozená podstata je moc

Proč moc? Moc je vždy spojena s pocitem vydělení, ta esence, podstata v prazákladu nic neví, je nedvojná, pouze umožnuje projev. Jak může mít prázdnota moc, nebo být bezmocná?

Kdyby teď zaniklo všechno, co je, byla by z toho moc sama o sobě. Není to prázdnota ve smyslu prostoru nebo prostoru vědomí. Je to čistá moc, která je neexistencí čehokoliv. Normálně si lidé představují nevědomí jako nějaké prázdno bez obsahu, ale ve skutečnosti je mocí. Každý určitě zná ten pocit, kdy má nějakou moc. Je to přesně tahle moc bez kohokoliv, kdo by měl být mocný, a bez čehokoliv, nad čím by ji měl mít, jen je nelidsky obrovská. Nevědomí má právě takový charakter. Nirvána je moc. Parinirvána je absolutní moc.

ok, principelně vcelku souhlas, ale to slovo "moc" mi tam prostě nesedí. Ale všechny slova k "tomu" vztahující se to prostě přesně nevystihují. Připodobnění jsou různá, ale "moc" je snad to nejhorší co jsem kdy slyšel:-), ale nakonec proč ne. Všechny jsou stejně na prd.

[roman]

Ale není nakonec potencialita k čemukoliv obrovskou mocí ?

Lze to nazvat mocí když o tom nevíš? O tý moci lze mluvit v nakým superegu ve spojení s myslí(tedy i při uvědomění jsem tím vším), ale bez těla tu žádná moc ani pocit moci není, řekl bych.

[ujo]

Kvantologové temu říkajó vakuum. Dokonca kurňa vybádali, že ani totok absolutní vakuum není prázdné, jak by sa čekálo, ále že v ňom furt spontáně vznikajó a zanikajó ti fotóni... Aneb jak sa praví: na počátku je světlo.

[ujo]

Kvantologové temu říkajó vakuum. Dokonca kurňa vybádali, že ani totok absolutní vakuum není prázdné, jak by sa čekálo, ále že v ňom furt spontáně vznikajó a zanikajó ti fotóni... Aneb jak sa praví: na počátku je světlo.

Díky, Ujo, a ti fotóni sou ta moc ? Nebo je jich jen moc ?

Ti Fotóni jsou, oné, vlny. To vakkum je jako bezbřehý a bezedný okeán, plný vlnék - matka veškerého života.. i smrti...

[Honzam]

Moje teorie je taková, že při správné realizaci tvary vidíš také jako sebe, ale místo těla jsi tím prostorem. Tak nějak by to při spojení přes sušumnu mělo u vysvobozené duše fungovat.