Poradna zdarma

armin píše:

irulan píše:Můžeš dat nejaky příklad z vlastni zkusenosti?

Já jsem také jako Linda jezdil k Tomášovům, snažil se jako ostatní bdít - při práci, která se tam dělala, při diskuzích atd. Spolu s ostatními cvičeními - společné meditace, domácí pravidelné meditace (zaměřené zejména na "kdo jsem já" - pozornost na pozornost, prodýchávání spojené s vizualizacemi atd.)

Tím se mysl "vycvičila" tak, že se naučila sebeovládání, získal se nad ní nadhled (a podhled) - místo myslí nedotčené v srdci, kam je možno se kdykoliv stáhnout, odvrátit se od čehokoliv a bdělý nezaujatý pozorovatel všeho vnitřního i vnějšího.
Postupně se bdělost natolik stala trvalou součástí života - bytí, že mohou být pozorovány a ke svému zdroji dohledány všechny motivace ještě egem poznamenané jak u sebe, tak i u druhých, a teď už to běží jako proces samovolně do všech sfér života, nevědomí, kolektivního vědomí atd, postupně tak, jak to popisuje Lída.

procházku růžovým sadem kde nás čekají jen samé krásné a radostné zážitky slibují různé ezoterické směry pozitivního myšlení nebo náboženství

Spiritualita a sebepoznání jako útěk, nebo jako cesta k plnosti prožívání života?

Některá učení zdůrazňují jakési odpoutání se od chaosu obyčejného lidského života a nabádají nás k identifikaci sebe samých jako neomezeného vědomí, a ne jako osoby. Já dávám přednost spíše jinému přístupu nahlížejícímu na chaos denního života jako na Svatou Skutečnost, která nás neustále vede k hlubšímu ponoru DO všednosti. Což vede ke konečnému zjištění, v čem osvícení skutečně spočívá, tedy ne “někde jinde” v nějakém speciálním stavu, ale právě zde v TÉTO nynější chvíli.

Dle mého mínění je tento přístup mnohem skutečnější, živější a méně náchylný k jakési dualistické separaci, odmítnutí nebo vymanění se ze života, kdy předstíráme, že jsme “nad tím vším”, nebo kdy na život zanevřeme, zatímco hledáme něco mimořádného někde jinde.

“Hlubší ponoření do všednosti” samozřejmě neznamená hluboké zabřednutí a pohlcení všemi smyšlenkami, přesvědčeními a subjektivně vytvořenými problémy, které často POKLÁDÁME za obyčejný život.

Mám na mysli plnou bdělost k okamžité, energeticky přítomné, smyslové živosti a přítomnosti Tady a Teď. Myslím tím prohlédnutí skrz nebo probuzení se z virtuální reality vytvořené našimi myšlenkami a smyšlenkami o obyčejném životě, včetně klamné PŘEDSTAVY, že jsme izolované, oddělené Já uzavřené uvnitř nezávislé a oddělené psychosomatiky.

Mám na mysli uvědomění si našeho skutečného PROŽÍVÁNÍ, které je celistvé, neoddělené, souvislé, bezmezné a úplné.

Namísto tvrdé práce vedoucí ke ztotožnění sebe sama jako vědomí, a nikoli jako “já”, spočívá tento přístup jednoduše v plně živém bytí v právě probíhajícím okamžiku.

Linda píše:Kdyby si tohle mohl přečíst každý, kdo se začíná zajímat o spiritualitu, možná by to spoustě lidí ušetřilo okliky, ke kterým dochází

Jana píše:

armin píše:

Návštěvník píše:Je tady trvale stav vnitřního štěstí a blaha?

Tak se to jeví ze začátku. Časem, co je trvalé, se zažívá jako úplně normální, samozřejmé, stejně jako třeba vzduch, který dýcháme. Jó když se dusíme, vnímáme uvolnění dýchacích cest jako blažené, ale časem si na to, že dýcháme, tak zvykneme, že už to ani nevnímáme.

Kdepak, Přítomnost je stále čerstvá, jako by se tenhle přítomný okamžik právě narodil. Všechna ta pozlátka, šidítka, povrchnosti a iluzornosti se okoukají, omrzí, ale Boží přítomnost ne.

Linda píše:Kdyby si tohle mohl přečíst každý, kdo se začíná zajímat o spiritualitu, možná by to spoustě lidí ušetřilo okliky, ke kterým dochází při snahách dosáhnout stavu bez ega - ať už jdeme jakoukoliv duchovní cestou.

Návštěvník píše:Přítomnost obsahuje v sobě všechny stavy, příjemné i bolestné. Pak i Mistr, který momentálně prožívá silnou fyzickou bolest, ji může vnímat jako to, co se právě děje, sotva by ale tohle nezaujaté vnímání bolesti nazval stavem vnitřního blaha a štěstí.

Jana píše:

armin píše:

Návštěvník píše:Je tady trvale stav vnitřního štěstí a blaha?

Tak se to jeví ze začátku. Časem, co je trvalé, se zažívá jako úplně normální, samozřejmé, stejně jako třeba vzduch, který dýcháme. Jó když se dusíme, vnímáme uvolnění dýchacích cest jako blažené, ale časem si na to, že dýcháme, tak zvykneme, že už to ani nevnímáme.

Kdepak, Přítomnost je stále čerstvá, jako by se tenhle přítomný okamžik právě narodil. Všechna ta pozlátka, šidítka, povrchnosti a iluzornosti se okoukají, omrzí, ale Boží přítomnost ne.

Návštěvník píše:

Jana píše:Kdepak, Přítomnost je stále čerstvá, jako by se tenhle přítomný okamžik právě narodil. Všechna ta pozlátka, šidítka, povrchnosti a iluzornosti se okoukají, omrzí, ale Boží přítomnost ne.

Z toho vyplývá, že Přítomnost je pouze stavem štěstí a blaha.

Takže když se člověk nebo jakýkoliv jiný tvor svíjí bolestí, protože se zranil, buď to neprobíhá v Přítomnosti (kde se to tedy děje?), anebo Přítomnost obsahuje v sobě všechny stavy, příjemné i bolestné. Pak i Mistr, který momentálně prožívá silnou fyzickou bolest, ji může vnímat jako to, co se právě děje, sotva by ale tohle nezaujaté vnímání bolesti nazval stavem vnitřního blaha a štěstí.

Leah píše:

Linda píše:Kdyby si tohle mohl přečíst každý, kdo se začíná zajímat o spiritualitu, možná by to spoustě lidí ušetřilo okliky, ke kterým dochází při snahách dosáhnout stavu bez ega - ať už jdeme jakoukoliv duchovní cestou.

Každý z nás, v každou dobu, může uslyšet jen něco, a právě proto tu tyhle okliky jsou,
je to předem neurčitelný, individuální "čas útrpný", vedoucí k určitým ztrátám a potřebný k pochopení.

Návštěvník píše:"VŠE je obsáhnuto a zahrnuto Tady a Teď,

Návštěvník píše:
aniž by cokoli chybělo.

Kdyby si tohle mohl přečíst každý, kdo se začíná zajímat o spiritualitu, možná by to spoustě lidí ušetřilo okliky,

Jana píše:

Petra píše:Okamžik je čas. Okamžik, jeden za druhým...
Kde je ten okamžik, v kterém jsi to psala?

Ty okamžiky jeden za druhým může vytvářet jen představa v mysli, ve skutečnosti existuje jenom jeden, který právě je přítomný. Všechny ostatní nepřítomné okamžiky jsou jen iluzí.

Jana píše:Skutečnost je jedině v přítomnosti.

Jana píše:Jasně, to se můžeš přesvědčit. Představa je vždycky jenom iluze.

Malý Vlk píše:Co dělají psychicky silní lidé, že jsou psychicky silnými? Dělají věci nebo nedělají?
Jak mám udělat nedělání některých věcí? Je přestání dělání věcí děláním věci?

Ani jeden ze třinácti bodů si nemohu odškrtnout. Hm. Co teď? Co dělat?

.

Malý Vlk píše:Co dělají psychicky silní lidé, že jsou psychicky silnými? Dělají věci nebo nedělají?
Jak mám udělat nedělání některých věcí? Je přestání dělání věcí děláním věci?

Ani jeden ze třinácti bodů si nemohu odškrtnout. Hm. Co teď? Co dělat?

.

Jana píše:

Petra píše:

Jana píše:Skutečnost je jedině v přítomnosti.

A za chvíli je ta "kutečnost" minulostí, tedy iluzí. Čas...
Tedy to, co jsi napsala, je už jen představou, iluzí...

Jasně, samo psaní, které právě teď je, představou není.