Bůh a ego

[Návštěvník]

Je utrpení opravdu nevyhnutelné?

Kdybyste netrpěli tak, ja trpíte, neměli byste žádnou hloubku, žádnou pokoru, žádny soucit.
Utrpení otvírá skořápku vašeho ega, takže má svůj význam.
Utrpení je nutností, dokud si neuvědomíte, že nutné není.

Eckhart Tolle

Z tohoto tvrzení si vezme ego jen to poslední "utrpení není nutné". Hloubka, pokora a soucit ho nezajímají.

Pokud je v někom soucit, může dospět k představě, že by měl bližní trpět ?

Tak se ptá ego.
Po uskutečnění Boha tato otázka již nevzniká.

Po uskutečnění Boha vzniká ještě reálně vypadající představa ega, které se ptá nebo cokoliv jiného koná?

[Linda]

Po uskutečnění Boha vzniká ještě reálně vypadající představa ega, které se ptá nebo cokoliv jiného koná?

Přesto že Probuzený sám sebe už jako ego nevnímá, vysvětluje těm, co za ním přicházejí, co je ego, jak se projevuje a jakým způsobem je možné rozpoznat jeho iluzornost. Proč to dělá? Pro ty, kteří hledají Pravdu, je ego ještě velmi reálné - považují se za něj.

Probuzený s nimi soucítí, proto jim neopakuje pořád dokola, že ego neexistuje.

Mahariši odpovídal každému jinak, podle stupně jeho vnitřního vývoje. Když se ho jeden návštěvník zeptal, jestli by mu doporučil džapu a jakou mantru by měl opakovat, Mahariši mu poradil. Věděl, že zeptat se ho "Kdo se ptá?" by mu nepomohlo, že by ho to jen zmátlo a uvrhlo do ještě hlubší nejistoty.

Taz.: Jak dlouho mám kvůli tomu dělat džapu? Mám se přitom také soustřeďovat na obraz Boha?

Mahariši: Džapa je důležitější než zevní forma. Musí se provádět, dokud nezačne být spontánní. Začíná úsilím a pokračuje, dokud nezačne probíhat sama od sebe. Je-li spontánní, nazývá se poznání.

Džapa je možná, i když se člověk zabývá nějakou prací. To, co Je, je jediná Skutečnost. Může být vyjadřována jako tvar, džapa, mantra, vičára nebo jakýmkoliv jiným pokusem poznat Skutečné. Nakonec se to všechno rozpustí v oné jedné jediné Skutečnosti. Bhakti, vičára a džapa jsou jen různé formy našich snah uniknout z neskutečného. Neskutečnost je v současnosti utkvělou myšlenkou, ale naší pravou přirozeností je Skutečnost.

Taz.: Je dobré provádět džapu, když víme, že to pravé je pátrání po Já?

M.: Všechny metody jsou dobré, protože nakonec povedou k pátrání. Džapa je naší skutečnou přirozeností. Když poznáme Já, pokračuje džapa bezúsilně dál. Co je na jednom stupni prostředkem, stává se na jiném výsledkem. Když džapa pokračuje bez úsilí, je to poznání.

http://www.advaita.cz/page/2297.sri-ramana-maharsi/

"Kdo to chce vědět?" se ptal jen těch, kteří už vnitřně dozrávali k uvědomění si sebe sama coby neosobního Bytí.

[Návštěvník]

Přesto že Probuzený sám sebe už jako ego nevnímá, vysvětluje těm, co za ním přicházejí, co je ego, jak se projevuje a jakým způsobem je možné rozpoznat jeho iluzornost. Proč to dělá? Pro ty, kteří hledají Pravdu, je ego ještě velmi reálné - považují se za něj.

Vysvětluje jim, že ego je ztotožnění s iluzí? Nebo jim soucitně připomíná, že oni jsou na rozdíl od něho tím egem, které se ptá?
Vidí Probuzený sebe sama jako toho, kdo se neztotožňuje s konatelem, ale ostatní, kteří nedosahují jeho duchovní úrovně, vidí jako konající ega?

[Návštěvník]

To jsou dost legační představy. Vidět sebe sama jako někoho, kdo se neztotožňuje s konatelem, znamená vidět sebe sama jako někoho výjimečného, kdo se už neztotožňuje: jako super-ego, neztotožňující se se sebou, povznesené nad obyčejné ego, jaké mají všichni ostatní.

[Jarda Malej]

Vysvětluje jim, že ego je ztotožnění s iluzí? Nebo jim soucitně připomíná, že oni jsou na rozdíl od něho tím egem, které se ptá?
Vidí Probuzený sebe sama jako toho, kdo se neztotožňuje s konatelem, ale ostatní, kteří nedosahují jeho duchovní úrovně, vidí jako konající ega?

Takovým otázkám říkáme: "řečnické."
To znamená že nejsou motivovány zájmem o odpověď, protože tázající již odpověď zná,
nebo si myslí, že ji zná.
Jako vše, i řečnické otázky mohou být různé úrovně.
Těmi takříkajíc hluboce filosofickými počínaje, až po ty vysloveně hloupé.

[Návštěvník]

To jsou dost legační představy. Vidět sebe sama jako někoho, kdo se neztotožňuje s konatelem, znamená vidět sebe sama jako někoho výjimečného, kdo se už neztotožňuje: jako super-ego, neztotožňující se se sebou, povznesené nad obyčejné ego, jaké mají všichni ostatní.

Je možné to super ego, skrz které vidíme v těch ostatní jen obyčejná ega, pustit?

[Jarda Malej]

Je možné to super ego, skrz které vidíme v těch ostatních jen obyčejná ega, pustit?

Dokud vidíme nějaké "ostatní," tak sotva.

[Linda]

Přesto že Probuzený sám sebe už jako ego nevnímá, vysvětluje těm, co za ním přicházejí, co je ego, jak se projevuje a jakým způsobem je možné rozpoznat jeho iluzornost. Proč to dělá? Pro ty, kteří hledají Pravdu, je ego ještě velmi reálné - považují se za něj.

Když se někdo probudí a poznává Sám Sebe, neznamená to ještě totální demenci - že by zapomněl, jaké to bylo, když sám trpěl, dokud sám sebe vnímal jako toho, kdo existuje samostatně a je od ostatních oddělený. Proto má pro "neexistující" druhé hluboké pochopení.

I po probuzení dál pokračuje život v projeveném iluzorním světě. Probuzený si neplete lžíci na polívku s botou, nabírá polívku lžicí a ne botou.

Jasně proto vidí i rozdíl mezi ubližováním a pomocí - i když se to všechno vnímá jako pohyby Jediného nekonečného Bytí. Zachází proto s každým jedincem podle toho, co on právě potřebuje, a odpovídá mu způsobem, který ten člověk dokáže pochopit.

[Návštěvník]

Je možné to super ego, skrz které vidíme v těch ostatních jen obyčejná ega, pustit?

Dokud vidíme nějaké "ostatní," tak sotva.

Existuje něco, co pomůže?

[Návštěvník]

Je možné to super ego, skrz které vidíme v těch ostatních jen obyčejná ega, pustit?

Dokud vidíme nějaké "ostatní," tak sotva.

Existuje něco, co pomůže?

Kdyby superego konečně dokázalo skutky to, že je opravdu superego, nějak podobně, jako superman dokazoval ve filmu že je superman a ne jen man, tak by třeba zjistilo, že je stále jen obyčejné ego, neboť do superega má ještě daleko.

[Jarda Malej]

Existuje něco, co pomůže?

Možnost zklidnění myslícího procesu je k dispozici kdykoliv.
Je v tom dokonce jediná možnost, jak si doopravdy pomoci.

Ale jelikož může nepřipravenému jedinci zklidnění mysli přinášet někdy až nesnesitelné utrpení,
/protože je při něm konfrontován pouze sám se sebou/,
tak se při snaze o zmenšení vlastního utrpení dává většinou přednost spíše technice vytěsňovací.
To znamená že se nežádoucí pocity a myšlenky něčím překryjí, nějakými /smyslovými/vzruchy
takže zdánlivě na čas přestanou existovat.
Čím takto sami sebe vytěsňujeme, to záleží na mentalitě,
mezi oblíbené disciplíny v tomhle oboru patří v poslední době i tzv. duchovnost.

[Petra]

Existuje něco, co pomůže?

Možnost zklidnění myslícího procesu je k dispozici kdykoliv.
Je v tom dokonce jediná možnost, jak si doopravdy pomoci.

[Návštěvník]

... se při snaze o zmenšení vlastního utrpení dává většinou přednost spíše technice vytěsňovací.

To znamená že se nežádoucí pocity a myšlenky něčím překryjí, nějakými /smyslovými/vzruchy
takže zdánlivě na čas přestanou existovat.

Čím takto sami sebe vytěsňujeme, to záleží na mentalitě

a na tom, co je pro nás důležité. Žádoucí jsou především pocity vlastní neomezenosti a nekonečnosti, které osobnímu já poskytují pocit bezpečí.

Intenzita příjemných pocitů je přímo úměrná intenzitě vytěsnění, které zablokuje strach a cokoliv dalšího, co by já mohlo pociťovat jako nepříjemné, a udržuje tak všechno nepřijatelné mimo dohled vědomí.

[rafael]

Přesto že Probuzený sám sebe už jako ego nevnímá, vysvětluje těm, co za ním přicházejí, co je ego, jak se projevuje a jakým způsobem je možné rozpoznat jeho iluzornost. Proč to dělá? Pro ty, kteří hledají Pravdu, je ego ještě velmi reálné - považují se za něj.

Vysvětluje jim, že ego je ztotožnění s iluzí? Nebo jim soucitně připomíná, že oni jsou na rozdíl od něho tím egem, které se ptá?
Vidí Probuzený sebe sama jako toho, kdo se neztotožňuje s konatelem, ale ostatní, kteří nedosahují jeho duchovní úrovně, vidí jako konající ega?

dává jim rady které jejich ega odstraňují, rady jsou vždy takové aby ego oslabili, aby se člověk nepřipoutával k něčemu, co zaměstnává jeho mysl..

popis "vidí probuzený" není správné vyjádření..vidí pouze ego.. vidí pouze já (ego), jen ego říká já se neztotožňuji s konatelem..

[Návštěvník]

Žádoucí jsou především pocity vlastní neomezenosti a nekonečnosti, které osobnímu já poskytují pocit bezpečí.

Fakt jo ?
Že jsem si toho tady ani nevšimnul ?

Tady většina lidí považuje za žádoucí rozpustit ztotožnění s egem.

Copak je Jana zdejší většina? Chce to všímat si souvislostí v celé citaci

to záleží na mentalitě ... Žádoucí jsou především pocity vlastní neomezenosti a nekonečnosti, které osobnímu já poskytují pocit bezpečí.

Intenzita příjemných pocitů je přímo úměrná intenzitě vytěsnění, které zablokuje strach a cokoliv dalšího, co by já mohlo pociťovat jako nepříjemné, a udržuje tak všechno nepřijatelné mimo dohled vědomí.

[Návštěvník]

Nechcete psát všeobecně, že když ... ?

Možná až ty začneš psát všeobecně, bez pokřikování, jak jsou ti kolem a kdejakej mistr blbej

[nop]

V tichu srdce je stále dosažitelný klid mysli, protože je tady mysl čerstvá, právě zrozená,
pokud se tady zároveň objevuje i spojení se zdrojem lásky, tak je tady ticho plné blaha, a co víc, není potřeba vůbec nic víc.
Pokud je tohle vědomé, tak jsme otevřeni intuici, vhledu, moudrosti, život se řeší sám, jak je jen nejlíp možné.

Pokud někdo chce opravdu jen klid mysli, není nic jednoduššího, než se uklidnit. To v tom případě přijde samo.

Nemyslím si to,
(1) v mnohých případech k tomu nedojde, ani když to lidé chtějí,
(2) ba mnohdy v to ani nedoufají. A mnohdy
(3) je to ani nenapadne.

Lidé ale v mysli klid nemají, protože chtějí spoustu dalších zážitků, vzruchů, zadostiučinění, sebepotvrzení a tak se třeba hádají, ...
P.S. Život se řeší sám v každém případě ať jsme otevřeni něčemu nebo ne.

někdy vídám, jak se lidé hemží ve svých myšlenkách v sobě a nerudném pocitu. A projevuje se to navenek, a oni si to ani nevšimnou. Točí palci v sepnutých rukách, škrabou se na stejném místě, přejíždějí rytmicky prstem po prstech, potrhávají řetízkem, šňůrkou nebo poutkem kabelky, nebo dokonce mluví k sobě před sebou, když jdou sami a nikoho si nevšimnou. To nejde o to "chtějí spoustu dalších zážitků,", ale je to případ (3), ani je zklidnění nenapadne.

[Jarda Malej]

..a je také možné, aby tady byl normální projev, normální povídání si třeba ve fóru na jakékoliv téma, ..?

Možné by to asi bylo, ale normálnímu povídání na jakékoliv téma se tu zatím moc nedaří.
I když názory na to co je normální povídání, se mohou někdy i dost lišit.

[Jarda Malej]

..a je také možné, aby tady byl normální projev, normální povídání si třeba ve fóru na jakékoliv téma, ..?

Možné by to asi bylo, ale normálnímu povídání na jakékoliv téma se tu zatím moc nedaří.
I když názory na to co je normální povídání, se mohou někdy i dost lišit.

Jak by sis to představoval, aby to bylo opravdu normální ?

Když by se určování toho co je normální mělo opírat pouze o něčí něčí představy,
tak by to asi na světě byl ještě větší mazec, než jak ho známe.
Proto je normalita již nějakou dobu dobu psychologií definována hlavně pomocí tří základních kritérií.

Normalita podle nich může být tzv. statistická, funkční a normativní.
Například v případě té statistické normality se za normální bere jev,
který v té které společenské množině, společnosti, skupině převažuje.
Někde normální mít několik manželek, jinde se žije spíše v monogamii
a mnohoženství je tam naopak bráno za nenormální.

Tak se od sebe mohou navzájem lišit i různé skupiny lidí sdružující se např do internetových diskusních fór,
podle toho co kde převažuje. Co je tam normální.

Někde by následující výrok v diskuzích o Bohu či osvícení byl chápán jako nenormální,
tady na Poradně je to normální, protože obvyklé.

No jo, já to na rozdíl od Budhy a Ježíše a tebe o sobě vím....

Proto mohu mlít jakýkoliv pitominy co mě napadnou (tak jako tebe a je)

[šelma]

Díky. Řekla bych, že diskuze je pro nás tím pravým, pokud si můžeme dovolit být přirození a pravdiví a můžeme si dovolit mluvit otevřeně, jak nám zobák narostl.
Na druhou stranu by v nás měl být respekt a úcta ke spolubesedníkům a měl by jim být dán prostor, aby se mohli vyjadřovali také přirozeně, pravdivě a otevřeně.

Úskalí je v tom "přirozeně", protože přirozeně nerovná se vždy normálně v přímém osobním kontaktu dle etických norem. Diskutující na internetu přestává být svým způsobem člověk. U každého se to projevuje jinak a v jiné míře. Kapitola sama pro sebe je pak deformace lidí trávících mnoho času u počítače. Začínají pak s jinými lidmi zacházet jako se stroji a celá společnost se vinou toho postupně odlidšťuje a odosobňuje. Pro takového člověka je to však přirozené.