KE SVOBODĚ JE DLOUHÉ PUTOVÁNÍ
Napsal: stř 30. črc 2014 13:15:57"Abrahám Lincoln kdysi pronesl myšlenku, že svoboda není možná bez
poslušnosti. Ta slova zní jako protiklad, protože základní slovníkový význam slova
svoboda je stav volného bytí, nepřítomnost fyzické, psychické nebo jiné
spoutanosti. Jak se tedy pojí svoboda s poslušností? Může ten, kdo je poslušný,
být svobodný? A naopak musí ten, kdo je svobodný, být poslušný, je poslušnost
nutná k bytí svobodným? Drak na provázku, který na podzim létá ve větru nad
poli, je tento drak svobodný?
Vzpomínám si na scénu z jedné restaurace, kde èíšník napomínal opilého a
hlučného hosta, který násilnicky obtěžoval druhé hosty. Nepomáhala nic jeho
slova, a tak číšník zavolal policii. Když ta opilce odváděla, vykřikoval: “To je
demogracie ? Já jsem svobodný člověk a můžu si dělat co chci!” “Nemůžeš,” chtělo
se mi říct mu, “tvoje svoboda končí přesně tam, kde porušuje svobodu mou.”
Svoboda má pochopitelně mnoho významů, forem a podob. Hovoříme o
svobodě jako o právu na sebeurčení, svobodě pohybu, svobodě slova, víry a
vyznání; hovoříme o svobodě fyzické, psychické nebo duchovní. Svoboda je
zvláštní věc: za jakýchkoliv okolností ji můžeme ztratit, za jakýchkoliv okolností ji
můžeme vlastnit. Vězeň v koncentračním táboře se může cítit svobodný, bohatec
obklopený penězi a bohatstvím se může cítit spoutaný.
Lidé podléhají mnoha předsudkům a naivním představám o svobodě.
Usilují o peníze a o moc v domnění, že jim dají svobodu, že je učiní svobodnějšími,
odmítají a popírají odpovědnost. Chtějí být individualisté, jsou ve vleku iluze, že
nepotřebují druhé lidi, společenství a pospolitost, že si vystačí sami. Nechápou, že
pravou svobodou není svoboda od něčeho (od zákonů, zodpovědnosti, atd.), že to
není nezávislost na něčem, nýbrž že je to soulad s řádem.
My lidé si myslíme, že máme svobodu kácet deštné pralesy, nechat tát
ledovce, vyčerpat z hlubin Země všechny neobnovitelné zdroje a zanést ovzduší
popílkem a chemickými zplodinami. Lidstvo je v tomto smyslu jako ten arogantní
host v restauraci, který vykřikoval, že má svobodu a může si dělat co chce.
My všichni jdeme po cestě za svobodou, všichni po ní toužíme, všichni se ji
snažíme uchopit a vnést do našeho života. My všichni jdeme ke svobodě, ke
Svobodě nejvyšší, které někteří z nás říkají Bůh, jiní ji zvou Řádem bytí. K té
Svobodě je dlouhé putování. A tolik různých pout, tolik závor nám v cestě brání...
Svoboda je úžasná věc, krásný ideál. Ale není možná bez poslušnosti řádu
věcí. Drak na provázku má svobodu, vznáší se volně a velkolepě v povětří. Ale to
jen do té doby, než přeříznete provázek. Pak se stane obětí větru, který ho rozláme
a roztříští o koruny stromů. A tak je to i s člověkem. Má svobodu, ale jen v rámci
řádu věcí. Ten mu svobodu neubírá, naopak mu umožňuje svobodu žít.
Nechť se nám daří nacházet svobodu, nechť se nám daří rozlamovat pouta a
závory, které nám v cestě brání. A nechť se nám daří vnímat ten neviditelný
provázek, který nás spojuje s tajuplným řádem věcí všech."
Rev. Dr. Petr Samojský
http://www.sirsispolecenstvi.cz/texty/p ... tovani.pdf
poslušnosti. Ta slova zní jako protiklad, protože základní slovníkový význam slova
svoboda je stav volného bytí, nepřítomnost fyzické, psychické nebo jiné
spoutanosti. Jak se tedy pojí svoboda s poslušností? Může ten, kdo je poslušný,
být svobodný? A naopak musí ten, kdo je svobodný, být poslušný, je poslušnost
nutná k bytí svobodným? Drak na provázku, který na podzim létá ve větru nad
poli, je tento drak svobodný?
Vzpomínám si na scénu z jedné restaurace, kde èíšník napomínal opilého a
hlučného hosta, který násilnicky obtěžoval druhé hosty. Nepomáhala nic jeho
slova, a tak číšník zavolal policii. Když ta opilce odváděla, vykřikoval: “To je
demogracie ? Já jsem svobodný člověk a můžu si dělat co chci!” “Nemůžeš,” chtělo
se mi říct mu, “tvoje svoboda končí přesně tam, kde porušuje svobodu mou.”
Svoboda má pochopitelně mnoho významů, forem a podob. Hovoříme o
svobodě jako o právu na sebeurčení, svobodě pohybu, svobodě slova, víry a
vyznání; hovoříme o svobodě fyzické, psychické nebo duchovní. Svoboda je
zvláštní věc: za jakýchkoliv okolností ji můžeme ztratit, za jakýchkoliv okolností ji
můžeme vlastnit. Vězeň v koncentračním táboře se může cítit svobodný, bohatec
obklopený penězi a bohatstvím se může cítit spoutaný.
Lidé podléhají mnoha předsudkům a naivním představám o svobodě.
Usilují o peníze a o moc v domnění, že jim dají svobodu, že je učiní svobodnějšími,
odmítají a popírají odpovědnost. Chtějí být individualisté, jsou ve vleku iluze, že
nepotřebují druhé lidi, společenství a pospolitost, že si vystačí sami. Nechápou, že
pravou svobodou není svoboda od něčeho (od zákonů, zodpovědnosti, atd.), že to
není nezávislost na něčem, nýbrž že je to soulad s řádem.
My lidé si myslíme, že máme svobodu kácet deštné pralesy, nechat tát
ledovce, vyčerpat z hlubin Země všechny neobnovitelné zdroje a zanést ovzduší
popílkem a chemickými zplodinami. Lidstvo je v tomto smyslu jako ten arogantní
host v restauraci, který vykřikoval, že má svobodu a může si dělat co chce.
My všichni jdeme po cestě za svobodou, všichni po ní toužíme, všichni se ji
snažíme uchopit a vnést do našeho života. My všichni jdeme ke svobodě, ke
Svobodě nejvyšší, které někteří z nás říkají Bůh, jiní ji zvou Řádem bytí. K té
Svobodě je dlouhé putování. A tolik různých pout, tolik závor nám v cestě brání...
Svoboda je úžasná věc, krásný ideál. Ale není možná bez poslušnosti řádu
věcí. Drak na provázku má svobodu, vznáší se volně a velkolepě v povětří. Ale to
jen do té doby, než přeříznete provázek. Pak se stane obětí větru, který ho rozláme
a roztříští o koruny stromů. A tak je to i s člověkem. Má svobodu, ale jen v rámci
řádu věcí. Ten mu svobodu neubírá, naopak mu umožňuje svobodu žít.
Nechť se nám daří nacházet svobodu, nechť se nám daří rozlamovat pouta a
závory, které nám v cestě brání. A nechť se nám daří vnímat ten neviditelný
provázek, který nás spojuje s tajuplným řádem věcí všech."
Rev. Dr. Petr Samojský
http://www.sirsispolecenstvi.cz/texty/p ... tovani.pdf
