Ego

[miroslav]

Seš vedle jak ta jedle, jako obvykle.

Že by to bylo tím uvědoměním ?

Ne, je to tím, že si do druhých promítáš sebe, to s čím jsi sám bojoval a teď si myslíš, že ostatní mají také takové problémy.
Je to absencí schopnosti opravdu vnímat druhé lidi. Jen se chytáš slov.
A potřebuješ, aby ty tvoje vulgarity "fungovaly" Ale ony už moc nefungují. Většina už si o tom myslí svoje.
Zkrátka už nemůžeš jinak.
Jako když má někdo křivou hubu, napřed tě to zarazí a časem si na to zvykneš.

[vostal petr]

Tak si se vykecal ze svých pitomostí,

a ted běž do prdele...

Tvoje schopnost "opravdu vnímat druhé lidi" je mně u prdele,

já se o magii nezajímám...

[vostal petr]

Zkrátka už nemůžeš jinak.

Už jsem ti říkal, že právě na todle se u mě můžeš spolehnout,

tak si zvykej...

[miroslav]

Zkrátka už nemůžeš jinak.

Už jsem ti říkal, že právě na todle se u mě můžeš spolehnout,

tak si zvykej...

Už jsem si zvykl.

[vostal petr]

To je dobře,

zvyk je železná košile...

Ted už jsi neprůstřelnej jak ta Jana...

Ta magie ti teda jde...

[vostal petr]

Ted už jsi na tom jak ta Tomášová, nikdo se do tebe nemůže nabourat...

[Pedrito]

Ted už jsi na tom jak ta Tomášová, nikdo se do tebe nemůže nabourat...

Ale ona to uměla, ne?

[vostal petr]

Co já vím, někde se tím vytahovala jak ji ta magie jde...

Já se vo takovýhle pitomosti nestarám,

to je dobrý leda k tomu, abych s tím prudil Miroslava,

že je jak ta jeho učitelka...

Nejspíš měla nějakej mindrák a pocit, že se do ní někdo chce nabourat,

no při tý její magický praxi to byly asi oprávněný vobavy...

Já bych si jednoduše pořídil její figurku,

a napíchal bych do ní špendlíky,

třeba bych se do ní naboural a rozesmál bych ji,

aby nebyla kyselá jak vokurka...

[miroslav]

Co já vím, někde se tím vytahovala jak ji ta magie jde...

Já se vo takovýhle pitomosti nestarám,

to je dobrý leda k tomu, abych s tím prudil Miroslava,

že je jak ta jeho učitelka...

Nejspíš měla nějakej mindrák a pocit, že se do ní někdo chce nabourat,

no při tý její magický praxi to byly asi oprávněný vobavy...

Já bych si jednoduše pořídil její figurku,

a napíchal bych do ní špendlíky,

třeba bych se do ní naboural a rozesmál bych ji,

aby nebyla kyselá jak vokurka...

Ty tvoje představy a fantazie - to je něco tak akorát pro Trini.
Ale když jinak nemůžeš?
Tak jen tak dál, třeba se ti uleví (bohužel jen dočasně).

[vostal petr]

Pro tebe to určitě není,

kdybych ti vopíchal Tomášovou tak bys určitě vyváděl...

Ale mohl bych si pořídit tvoji figurku a zkusit jehličky,

jenže nikdo neví jak vypadáš, páč jsi ještě nevylezl z nory...

[miroslav]

Pro tebe to určitě není,

kdybych ti vopíchal Tomášovou tak bys určitě vyváděl...

Ale mohl bych si pořídit tvoji figurku a zkusit jehličky,

jenže nikdo neví jak vypadáš, páč jsi ještě nevylezl z nory...

No, hezký představy se ti honí hlavou. Jen tak dál

[Návštěvník]

1. BUĎ TADY A TEĎ

Protože láska je možná jen teď a tady. Spočívání v minulosti nebo budoucnosti jsou cesty, jak se lásce vyhnout.

2. NAUČ SE PROMĚNIT JEDOVATÉ LÁTKY V MED

Láska je choulostivá věc. Jak může přežít v hněvu, nenávisti, žárlivosti a majetnictví?

A jak přeměnu udělat? Stačí trochu trpělivosti. Ve chvílích, kdy se vás zmocňuje jed, nikdy nic nedělejte, nespolupracujte s ním, ani ho nepotlačujte, jen čekejte, až se začne proměňovat ve svůj opak. To je jeden ze základních zákonů života – všechno se nepřetržitě proměňuje ve svůj opak. Když jste rozzlobeni, je to chvíle pro meditaci, nepromarněte ji. Ta energie, která může ničit, může i tvořit – čekejte!

3. PODÍLEJTE SE

Negativní věci si nechávejte pro sebe, pozitivní sdílejte s ostatními. Láska pak bude ve vás proudit jako řeka, přímo ze srdce. Sdílejte život, moudrost, modlitbu, lásku, štěstí, radost. Jestliže nikoho nenajdete, sdílejte třeba i se psy – ale sdílejte.

4. NEBUĎTE NIČÍM

Když jste prázdní, máte lásku. Když jste plní svého ega, láska zmizí.

Láska a ego nemohou existovat společně.

OSHO: Život, láska, smích.

[miroslav]

A co ty Pedrito, co ty si myslíš nebo víš o egu?
Petr Vostál například ví, že je egem.
Napsal "já si to nemyslím, já to vím".

A co ty, jak to vidíš?
Já například vidím, že nejsem egem, stejně jako nejsem myšlenkou.

Samozřejmě otázkou je, co si kdo představuje pod pojmem ego.

[Pedriito]

Ego, ego... No není podstatou (brahman) prostě. Ale stejně jako vše projevené, i ono tu je díky brahman, z jeho šakti (lásky). Kým se tedy momentálně chápeš, cítíš být? Jsi bezezbytku prospojen s brahman, čili už pouze ONO? Takže ego jako soubor myšlenek, pocitů, představ, emocí, vzpomínek, předsudků, pochybností, výtek.. převalujících se z podvědomí, už "ti" nenáleží? A proč vlastně ne, brahman náleží vše. I ego. Nebo jsi zatím někým mezi těmito dvěma "břehy"? Poutníkem, který v sobě vnímá oboje, protože kde jinde, než v sobě. Takže to je tak, že pokud hledáš pravdu, rozlišuješ ego a brahman. Ego jako osobní iluzi (a můžeš jí dát jaký koliv tvar, charakteristiku), a brahman jako skutečnost. A co se stane, když pravdu o tomhle zvíš? Tedy poutník se povznese nad ten naukami nastolený úděl? Jo, musí veškerou naučenost hodit za hlavu a rozloučit se s Mistry, poděkovat a zamávat. Což jde jen když nastane "čas". Co je pak ego, a co brahman? Furt totéž, dokud je tu tělo. Jen ego už je klidné, bez sebestředných tužeb. Mysl se otevřela srdci. Je tu propojení, souznění...

Jak to vidíš ty?

[mrkav]

Ego, ego... No není podstatou (brahman) prostě. Ale stejně jako vše projevené, i ono tu je díky brahman, z jeho šakti (lásky). Kým se tedy momentálně chápeš, cítíš být? Jsi bezezbytku prospojen s brahman, čili už pouze ONO? Takže ego jako soubor myšlenek, pocitů, představ, emocí, vzpomínek, předsudků, pochybností, výtek.. převalujících se z podvědomí, už "ti" nenáleží? A proč vlastně ne, brahman náleží vše. I ego. Nebo jsi zatím někým mezi těmito dvěma "břehy"? Poutníkem, který v sobě vnímá oboje, protože kde jinde, než v sobě. Takže to je tak, že pokud hledáš pravdu, rozlišuješ ego a brahman. Ego jako osobní iluzi (a můžeš jí dát jaký koliv tvar, charakteristiku), a brahman jako skutečnost. A co se stane, když pravdu o tomhle zvíš? Tedy poutník se povznese nad ten naukami nastolený úděl? Jo, musí veškerou naučenost hodit za hlavu a rozloučit se s Mistry, poděkovat a zamávat. Což jde jen když nastane "čas". Co je pak ego, a co brahman? Furt totéž, dokud je tu tělo. Jen ego už je klidné, bez sebestředných tužeb. Mysl se otevřela srdci. Je tu propojení, souznění...

Jak to vidíš ty?

A co se stane, když pravdu o tomhle zvíš?
...
Ale kdo? Kdo je tento poutník mezi?
Z jednoho úhlu pohledu je to děsné drama. V jedné písni se zpívá: " čím blíž k cíli, tím utrpení sílí", co se stane s poutníkem? Poutník umírá.
Z jiného úhlu pohledu: Nic se neděje. Poutník jako chiméra se rozpouští, vlastně tu ani nikdy nebyl. Pohoda jazz.
...
Ta poutníkova cesta je vlastně cesta od prvního pohledu k tomu druhému. Jenže v tom druhém poutník nikdy nebyl.
...
Ach jo, asi jsem neměl vylézat z vlákna PARADOX ... tam se dalo napsat cokoliv.

[miroslav]

Jak to vidíš ty?

Já to vidím tak, že nejsem ego. Stejně jako nejsem autem, které používám. Stejně jako nejsem tělem.
Ego je souhrnem zvyků, vzorců, reakcí a sebestřednosti.
A ten, kdo sedí v tom egu je Já. A to Já je stále individuální. Je uvědomovatelem, pozorovatelem, myslitelem, pociťovatelem.
Ego je tedy pouze větším či menším omezením, zatemněním individualizovaného božství.

[Pedriito]

Ego, ego... No není podstatou (brahman) prostě. Ale stejně jako vše projevené, i ono tu je díky brahman, z jeho šakti (lásky). Kým se tedy momentálně chápeš, cítíš být? Jsi bezezbytku prospojen s brahman, čili už pouze ONO? Takže ego jako soubor myšlenek, pocitů, představ, emocí, vzpomínek, předsudků, pochybností, výtek.. převalujících se z podvědomí, už "ti" nenáleží? A proč vlastně ne, brahman náleží vše. I ego. Nebo jsi zatím někým mezi těmito dvěma "břehy"? Poutníkem, který v sobě vnímá oboje, protože kde jinde, než v sobě. Takže to je tak, že pokud hledáš pravdu, rozlišuješ ego a brahman. Ego jako osobní iluzi (a můžeš jí dát jaký koliv tvar, charakteristiku), a brahman jako skutečnost. A co se stane, když pravdu o tomhle zvíš? Tedy poutník se povznese nad ten naukami nastolený úděl? Jo, musí veškerou naučenost hodit za hlavu a rozloučit se s Mistry, poděkovat a zamávat. Což jde jen když nastane "čas". Co je pak ego, a co brahman? Furt totéž, dokud je tu tělo. Jen ego už je klidné, bez sebestředných tužeb. Mysl se otevřela srdci. Je tu propojení, souznění...

Jak to vidíš ty?

A co se stane, když pravdu o tomhle zvíš?
...
Ale kdo? Kdo je tento poutník mezi?
Z jednoho úhlu pohledu je to děsné drama. V jedné písni se zpívá: " čím blíž k cíli, tím utrpení sílí", co se stane s poutníkem? Poutník umírá.
Z jiného úhlu pohledu: Nic se neděje. Poutník jako chiméra se rozpouští, vlastně tu ani nikdy nebyl. Pohoda jazz.
...
Ta poutníkova cesta je vlastně cesta od prvního pohledu k tomu druhému. Jenže v tom druhém poutník nikdy nebyl.
...
Ach jo, asi jsem neměl vylézat z vlákna PARADOX ... tam se dalo napsat cokoliv.

Kdo je ten poutník?

Je to brahman s egem v těle. Můžem říct osobní átman, projevená duchovní bytost, každý z NÁS... Narozen jako dítě do světa zapomění, kde vládnou miliardy tužeb, dobrých i zlých... Jeho cesta je poznávání, jeho cíl je spočinutí. Radost, tvořivost, štědrost, empatie.., všechny ty aspekty, jsou jeho niternou přirozeností.. co se na jeho pouti věky pozvolna rozvíjí, jak ten lotos. Šakti, jeho matka, je mu stále ku pomoci...

[Pedriito]

Jak to vidíš ty?

Já to vidím tak, že nejsem ego. Stejně jako nejsem autem, které používám. Stejně jako nejsem tělem.
Ego je souhrnem zvyků, vzorců, reakcí a sebestřednosti.
A ten, kdo sedí v tom egu je Já. A to Já je stále individuální. Je uvědomovatelem, pozorovatelem, myslitelem, pociťovatelem.
Ego je tedy pouze větším či menším omezením, zatemněním individualizovaného božství.

Jsi prostě tím, kým se vnímáš být, dle stavu svého poznání.

[Pedriito]

Ego nejde zničit, nejde vyoperovat. Je prostě součástí celku (i když ne věčnou). Čím víc se, kdo snaží ego zabít, tím víc se do něj zahrabává a oživuje egoismus. Egoismus "rozpustit" nebo uvolnit lze, ale to první, co proto člověk musí udělat, je, přestat se snažit zničit svý ego. Páč pak je klid pro pochopení, že tohle dělá šakti, to uvolňování, žádný "já".

[Pedriito]

Jsi prostě tím, kým se vnímáš být, dle stavu svého poznání.

Tady jsem zapoměl na jedno důležitý slůvko:

Jsi prostě tím, kým se MOMENTÁLNĚ vnímáš být, dle stavu svého poznání. Když se máš momentálně za Fantomase, jsi pro sebe zkrátka Fantomas. Na to, jak to je doopravdy, je v tu chvíli pro tebe irelevantní protože nedostupné, žiješ zrovna pravdu Fantomase.