Poradna zdarma

malpan píše:asi se nějak stále míjíme: já nejsem ten, který tvrdí, že ve spánku těla jsem si vědom blaženosti - proč by to měl tedy vysvětlovat?
Štěstí stejně jako neštěstí si uvědomuje vydělenec - proto jsem psal o nepravém já....

Jana píše: Říkal jsi, že jsi zakusil blaženost. Nakopl jsi ji. Bál ses smrti? Měl jsi nějaký jiný cíl?

Jana píše:

.Petra píše:

malpan píše:asi se nějak stále míjíme: já nejsem ten, který tvrdí, že ve spánku těla jsem si vědom blaženosti - proč by to měl tedy vysvětlovat?
Štěstí stejně jako neštěstí si uvědomuje vydělenec - proto jsem psal o nepravém já....

On to taky Nisargadatta řekl jen nespokojeným, nešt'astným hledajícím. Ti touží po neustálé blaženosti a štěstí. Tomu, kdo už dosáhl určité uvolněnosti, říkal jiné věci. Viděl lidem do srdcí a mluvil s nimi na jejich úrovni, aby jim to mohlo pomoci. Neskandoval všem neustále to samé. To by bylo nanic.

Na to jsi přišla jak? Jak Ti to co tady píšeš koresponduje třeba s tím videem nahoře od Maharišiho ?

Maharadž byl také tím nespokojeným, nešťastným hledajícím, když dospěl ke zkušenosti, že všechno je blaženost ?

Malpane, píšu jen o tom, co koresponduje s mými zkušenostmi.

Jana píše:Poznávání Pravdy má své zákonitosti. Probuzení ze ztotožnění se snovou osobou, osvobození od ega znamená nechat tu snovou osobu nalézající se v časoprostoru, se kterou se ztotožňujeme, zemřít, rozpustit, a uvědomit se v Boží přítomnosti.

Tedy je tady jakési nakopnutí toho, co ta snová osoba na rozdíl od jiných osob má, může mít, chtěla by mít, po čem touží...
Ta snová osoba se vzdává všeho, dokonce i štěstí a blaha, dokonce i sama sebe.

Ale je tady na druhé straně poznávání a přijetí Skutečnosti, pravého Já, Boha, jehož vědomá přítomnost je tím největším štěstím, blahem, láskou, volností, míruplností...

Poznávání Pravdy není zvládáním duchovních disciplín, není posuzováním "těch druhých", jak to vidí a mají, na rozdíl od nás špatně...

Je to nalézání stejnosti ve všech, je to poznávání sebe sama ve všem, co je.

Je plýtváním energií zabývat se tím, co má kdo špatně, tím, co je kde špatně. Je nesmyslné hromadit odpadky a přehrabovat se v nich, hýčkat si své křivdy a zranění, čekat za ně satisfakci a odškodnění.

Je osvobozující, uvědomovat si, že láska je ve skutečnosti láskou, tím, co je milovatelné. Je osvobozující uvědomovat si, že láska existuje nezávisle na projevech světa. Uvědomovat si, že je tím největším blahem a štěstím, jaké existuje, že je pravým Já, Bohem, tím vším, co je.

Je osvobozující jako pomíjivé ego v náruči lásky zemřít, rozplynout a probouzet se jako věčné pravé Já, Bůh.

Moji milovaní mi dávají skoro stejnou svobodu, jakou dávám já jim.

Jana píše:Všechno je svobodné samo od sebe ?

touhy jsou svinstvo...

Ale jsou krááásný....