Fungování bez touhy

[Návštěvník]

Nazývat z hlediska morálky motivy chování jako „dobré“ či „špatné“ není moc platné ani užitečné. Motivy činností je třeba definovat gunami, které představují tři silové složky, kterými působí příroda – prakrti. Těmito složkovými silami (gunami) jsou sattva, radžas a tamas. Funkcí sattvy je odhalovat Sat (bytí) – Já-Self. Funkcí tamasu je zahalovat Já-Self. Radžas je energizující silou, která aktivuje jak sattvu, tak tamas. Pohyb od tamasu k sattvě ve všem lidském snažení je duchovním pokrokem či pochodem směrem k Já-Self. Činnostní motivy sattvy jsou: beztužebnost, čistota srdce, soucítění, láska, zbožná oddanost, víra apod. Tyto motivy nevážou k znovuvtělování, ale vedou k osvobození a k Já-Self. Tamasické motivy činnosti jsou sobectví, egocentrismus, nenávist, závist, hněv, podvod, krutost apod. Tyto svazují a odvádějí jedince od Já-Self. Touha po ovoci konání je svazující. Domýšlivost „já jsem konající“ také svazuje. Touha je kořenem všech sobeckých motivů konání. Člověk se nemůže vyhnout činnosti ve světě. Jeho karman mu to nedovolí. Proto potřebuje ke svému chování určitý kód, jak má provádět činy, které by ho nesvazovaly. Kód je jednoduchý. V prvé řadě pozůstává v rozvinutí vajrágja čili odpoutanosti tak, aby samskáry nenacházely prostor jak jej ovlivňovat. Pak musí provádět činnosti, které spadají pod povinnosti, aniž by měl při jejich vykonávání touhu po odměně a bez nejmenšího pocitu, že je konajícím. Jeho minulé samskáry odumřou tím, že se rozptýlí v myšlenky, kterých si ani nepovšimne, pro odpoutanost, kterou disponuje. To je cesta karmajógy, jak ji uvádí Bhagavadgíta.
http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/myslaego.htm