Pelvan píše:Ahoj
Štěstí je přijetí samo, pokud nám ve štěstí brání odpor k takové skutečnosti, jak ji vnímáme.
Pokud to má být štěstí absolutní, je nutné přijmout absolutně všechno.
Pokud mám přijmout všechno, musím přijmout i to, co se mi zdá na skutečnosti nepřijatelné.
Štěstí je, pokud tomu tedy dobře rozumím, neustálé přijímání zdánlivě nepřijatelných skutečností.
Zdravím
... píše:Chybí-li nám to, na čem nám záleží a co proto automaticky chceme, naše šance cítit spokojenost je v nedohlednu. Přitom si často vůbec neuvědomujeme, proč jsme nespokojení. Většinou o to, co nám právě chybí, začneme hned všemi způsoby usilovat...
Pelvan píše:Ahoj...... píše:Chybí-li nám to, na čem nám záleží a co proto automaticky chceme, naše šance cítit spokojenost je v nedohlednu. Přitom si často vůbec neuvědomujeme, proč jsme nespokojení. Většinou o to, co nám právě chybí, začneme hned všemi způsoby usilovat...
Přitom si často vůbec neuvědomujeme, proč jsme nespokojení.
Uvědomujeme si jenom jakousi neurčitou vnitřní nespokojenost.
Je samozřejmě možné se dopátrávat příčin této nespokojenosti
"Jednáme nejprve zcela nevědomě a teprve po delší době zjistíme, proč tak jednáme. V mezidobí se spokojujeme nejrůznějšími nepřípadnými racionalizacemi."
... píše:...to je cesta k prohlédnutí doteď neuvědomovaných příčin,...
Pelvan píše:Ahoj...... píše:Chybí-li nám to, na čem nám záleží a co proto automaticky chceme, naše šance cítit spokojenost je v nedohlednu. Přitom si často vůbec neuvědomujeme, proč jsme nespokojení. Většinou o to, co nám právě chybí, začneme hned všemi způsoby usilovat...
Přitom si často vůbec neuvědomujeme, proč jsme nespokojení.
Uvědomujeme si jenom jakousi neurčitou vnitřní nespokojenost.
Je samozřejmě možné se dopátrávat příčin této nespokojenosti, ale to asi k ničemu nevede. Usilovat o aktivní změnu můžeme navenek, ale dovnitř je usilování jenom manipulací s pocity (popírání, potlačování, zdánlivé vylepšování, atd.)
Lepší a snadnější podle mne je jenom se snažit tu nespokojenost prociťovat a čekat, kam se ten pocit tím prostým prociťováním posune. Méně je někdy více,
se domnívám a zdravím
Štěstí je přijetí samo, pokud nám ve štěstí brání odpor k takové skutečnosti, jak ji vnímáme.
Pokud to má být štěstí absolutní, je nutné přijmout absolutně všechno.
Pokud mám přijmout všechno, musím přijmout i to, co se mi zdá na skutečnosti nepřijatelné.
Štěstí je, pokud tomu tedy dobře rozumím, neustálé přijímání zdánlivě nepřijatelných skutečností.
Lepší a snadnější podle mne je jenom se snažit tu nespokojenost prociťovat a čekat, kam se ten pocit tím prostým prociťováním posune.
... píše:Lepší a snadnější podle mne je jenom se snažit tu nespokojenost prociťovat a čekat, kam se ten pocit tím prostým prociťováním posune.
To je ovšem možné jen když jsme si tu nespokojenost v sobě jasně uvědomili. Je ale celkem běžné, že si ji člověk vůbec neuvědomí a rovnou podle ní zareaguje, protože ho zajímá jen jak a čím druhému oponovat v tom, v čem s ním nesouhlasí.
Nezájem vnímat tyhle svoje bezděčné pocity, které z podvědomí rozhodují o tom, jaká reakce se ve vědomí objeví, a ignorovat je bývá u většiny lidí velmi častý a celkem pochopitelný. Pokud někomu nevadí, že reaguje z velké části nevědomě, tudíž v sebeobraně, což lidé kteří ho znají z jeho reakcí obvykle vycítí a často podle toho i na jeho argumentaci zareagují, může v tom pokračovat. Někdy se ovšem stává, že člověka nejrůznější neuvědomované příčiny jeho reakcí přivedou do tak náročných situací, kdy už nezbývá jiná možnost než zpracovávat obsahy svého podvědomí za pomoci odborníka - psychologa.
Jana píše:
Jakmile v Tobě zmizí jakýkoliv odpor k čemukoliv a je tady absolutní přijetí všeho, co se ve Tvém životě objevuje...
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 29 návštevníků