Dychtivost

[Návštěvník]

"Vynakládáme tolik času abychom se udrželi byli zaneprázdnění, v dychtění po dalším zážitku, cvičení - cokoli, co nám zabrání pocítit prázdnotu přímo teď. Chováme představu, že prázdnota, nebo to, že se nic neděje je nudné, depresivní nebo děsivé. A tak pokračujeme v honbě a hledání něčeho lepšího či komplikovanějšího, abychom naplnili bezednou díru prázdnoty, a bezvýznamnosti, které jsme si zrovna vědomi."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... aty-unmani

[Návštěvník]

Otázka: Mám často pocit všepronikající nespokojenosti, zejména když jsem sám a nemám co dělat. Je to nuda?

Tolle: To je dobrý způsob vyjádření. Všepronikající nespokojenost. Samozřejmě, existuje celý průmysl určený k tomu, aby vám pomohl necítit tuto nespokojenost, jinými slovy abyste se přestali nudit. Většina lidí udělá to, že poskytne své mysli nějaký podnět, což v této době není nic těžkého, je to dostupné všude. Mysl chce být stále stimulována, je pořád hladová po dalších věcech. Když lidé přijdou z práce, okamžitě se shánějí po dalších věcech. Uvaří večeři, sní ji, a mysl se shání: kde je další věc? Televize, telefonování, internet, emaily, SMS a mnoho dalšího? Není na tom nic špatného, je to fascinující, i já jsem začal nedávno posílat SMS (:-))

Ale je důležité, abyste si byli vědomi požadavku své mysli na potravu, na podněty, a že když je nedostane, dostaví se ona nespokojenost, necítíte se dobře.

Ale když neustále budete krmit svou mysl novými věcmi, nikdy nedosáhnete hlubších úrovní uvnitř sebe. Zůstanete na místě. Musíte se nějakým způsobem postavit čelem k té nespokojenosti a najít nějaký způsob, jak cítit živost. Protože o to jde – máte pocit, že necítíte život, a potřebujete nějaký stimul, abyste získali pocit, že jste naživu.

Je třeba přestat nepřetržitě krmit svou mysl – má toho dost na práci s věcmi, které jsou opravdu třeba dělat – a zůstat prostě sedět a dovolit nudě, aby se objevila, aniž byste před ní utíkali. Protože to je začátek toho, abyste se dostali o trochu hlouběji, ale nejprve ji musíte cítit. A když před ní neutečete, tak se můžete dostat za nudu, prostě najednou se dostanete skrze ni. To je ta překážka uvnitř vás, a když od ní neutečete, zůstanete s ní, náhle se dostanete hlouběji do sebe. Prospěšné může být, když prociťujete své vnitřní tělo.

Když tak sedíte a začne nuda, a začnete se rozhlížet kolem, jakou další věc byste mohli dělat, nebo o ní přemýšlet – přece tu musí být něco, co se dá dělat, nebo o tom přemýšlet, nebo ještě lépe dělat si starosti – když tak zůstanete a všimnete si toho a prostě vydržíte to nepohodlí, když mysl nedostává dost podnětů, potravy, není to tak špatné, chce to prostě vydržet, a pak začít cítit své vnitřní tělo, život ve svých rukou, pažích, chodidlech, nohou, a tím jste se již dostali přes práh nudy do něčeho hlubšího. A náhle se cítíte naživu, i bez mentálních stimulů. Ba dokonce více naživu, než byste se cítili přes mentální stimuly. Protože ty jsou vždycky jen na povrchu toho, kdo jste. Ale vy jste teď hlouběji. A pak dostanete schopnost sedět nebo ležet nebo stát a cítit se spokojeně s tím, co je tady a teď.

To je ostatně vše, co vůbec kdy je. Život, tady a teď. Budete se cítit spokojeni se sebou samými tady a teď. Cítit se doma tady a teď. Aniž byste se potřebovali uchylovat do nějaké říše mysli, která není tady a teď, jako třeba musím teď přemýšlet o tomhle, musím si zahrát videohru, musím se podívat na tenhle program, přečíst si časopis ... Všimněte si, jak mysl konzumuje, třeba když jste někde v čekárně, a tam jsou časopisy (dnes jsou mnohdy nahrazeny obrazovkou) jak lidé stále listují – dychtivé hledání něčeho dalšího, nic není dost zajímavé, co je tu dalšího? To je dysfunkce.

Ta schopnost být sami se sebou se bude prohlubovat, zakořeníte do přítomného okamžiku, sami do sebe, aniž byste potřebovali nějaké vnější podněty pro mysl, které vás mají učinit kompletními, naživu.

Ve skutečnosti pouze teď máte přístup k životu. Byl jeden slavný francouzský filosof, před pár sty lety, myslím Pascal, který řekl: „Všechny problémy lidského rodu lze odvodit od lidské neschopnosti sedět klidně a spokojeně v místnosti.“ Sedět klidně a spokojeně v místnosti znamená, že musíte být spojeni s tím, co je ve vás hlubší než mysl. Jinak nemůžete sedět klidně – nudili byste se. Můžete být klidni navenek, ale ne uvnitř.

Takže jděte dovnitř, použijte své tělo jako výchozí bod, abyste šli hlouběji, a odstranili napětí, které je usazeno v myslící mysli. Projdete nudou do bytí. A najednou máte radost z prostého bytí. To je ohromné probuzení – když máte radost z prostého faktu bytí – a z tohoto stavu žití, bytí, se můžete rozhlížet a hledat radost a uspokojení v tom, co vidíte a slyšíte, co vnímáte smysly. Malé věci kolem vás, jejich klidná přítomnost, květiny, stůl, záclony, cokoliv tu je, celá místnost, obloha z okna, klid. A to vše je příjemné, milé, a vy už nepotřebujete všechny ty náhražky ...

Samozřejmě, stále používáte například internet, ale už ne proto, že byste nemohli vydržet být se sebou samými. Realita většiny lidí je, že nemohou vystát sami sebe. Uvědomte si, co to znamená, jak je to dysfunkční: Nemůžete vystát sami sebe, a proto neustále běháte od jednoho k druhému a k dalšímu (:-)))

A když někdo nemůže vystát sám sebe, jaké vztahy může mít asi s ostatními? Když nemůžete snést sebe, chcete využívat ostatní k tomu, abyste se cítili trochu lépe, ale ono to nefunguje. Ta neschopnost být se sebou se promítá na ostatní, a nemůžete být ani s ostatními lidmi. Nejprve se snažíte je využít, a pak je nemůžete snést...

Takže musíte prolomit tu bariéru mysli, protože jinak strávíte zbytek života v neschopnosti sedět klidně a spokojeně v místnosti. A jak řekl ten francouzský filozof, z toho vyvstávají všechny problémy. Protože to znamená, že nejste spojeni s bytím. Nejste spojeni s tím, co je hlubší než myslí vytvořená osobnost, ten, kdo myslí.

Přijďte domů, sami k sobě, tak, abyste si mohli užívat svou vlastní společnost. A pak si budete užívat i společnosti jiných lidí, a ne je využívat jako náhražky. Užijte si sami sebe – můžete mít radost sami ze sebe, ze svého bytí. Jinak vás nikdy nic neuspokojí, protože nejste spokojeni sami se sebou, a své nespokojené já se nesete s sebou, kamkoli jdete. Do jakéhokoli vztahu, či na jakékoli místo.

http://dotekticha.blogspot.com/

[papadev]

nespokojenost a spokojenost sou dvě polarity...paradoxně a synergicky žonglovat s oběma...je myslím optimální postup...napomáhající i celkovému mému řešení polarnosti a jejího smyslu...
...x...

[Návštěvník]

dokud žonglování s oběma neomrzí, asi jiná možnost není

[Návštěvník]

"Vynakládáme tolik času abychom se udrželi býti zaneprázdnění, v dychtění po dalším zážitku, cvičení - cokoli, co nám zabrání pocítit prázdnotu přímo teď".

To je základ lidské (a i zvířecí) potřeby zábavy, rozptýlení.
Janu například nebaví zabývat se svojí psychosomatikou, to by mohlo přivodit poznání její prázdnoty, ale baví jí zabývat se - psát o tom, kým všichni ve skutečnosti jsou, nekonečnou blaženou láskou, tj. zábavou a hrou - podle jejích představ a těmi představami zahání svoji skutečnou prázdnotu - teď, teď a teď také.

no já si teda nemyslím, že by zvířata trpěla frustrací z prázdnoty a to až tak, že by tu hrůzu z toho potřebovaly zaplácnout zábavou či rozptýlením

zvířata žijí intuitivně a jsou v souladu s přírodou, a tak když přijde čas odpočinku ať v aktivní či pasivní podobě, tak to dělají

protože lidi se odnaučili přirozeným způsobem vypnout - na rozdíl od dětí, které se nějaký čas ještě chovají přirozeným způsobem, tak jsou jejich energetické systémy a organismus zanesení x různými blokacemi, traumaty a nezpracovanostmi a xrůznými formami psychologických forem sebeobrany, že místo přirozeného způsobu vypnutí - relaxu, to zkoušejí navozovat umělými prostředky - psychofarmaky, drogami, alkoholem, workoholismem, přejídáním, sexováním, nakupování, uklízením, adrenalinovými sporty a nespočetně jinými způsoby, včetně duchovničení slibujícím jim plnění všech jejich přání a věčnou blaženost, kterou budou prožívat na věky věků ... a to všechno z hrůzy ze ztráty to osobního bodu prožívání, kterému jsme se v dětství naučili - na rozdíl od zvířat

[nop]

"Vynakládáme tolik času abychom se udrželi býti zaneprázdnění, v dychtění po dalším zážitku, ....

To je základ lidské (a i zvířecí) potřeby zábavy, rozptýlení.....

no já si teda nemyslím, že by zvířata trpěla frustrací z prázdnoty a to až tak, že by tu hrůzu z toho potřebovaly zaplácnout zábavou či rozptýlením

zvířata žijí intuitivně a jsou v souladu s přírodou, a tak když přijde čas odpočinku ať v aktivní či pasivní podobě, tak to dělají

protože lidi se odnaučili přirozeným způsobem vypnout ...že místo přirozeného způsobu vypnutí - relaxu, to zkoušejí navozovat umělými prostředky - , ... a to všechno z hrůzy ze ztráty to osobního bodu prožívání, kterému jsme se v dětství naučili - na rozdíl od zvířat

Nemyslím si, že vždy zvířata vypínají. Kromě těch, která se ničeho nebojí, jako sloni, tygři a paviáni.
Srny si na odpočinek a na noc volí takové stanoviště na terénu, kde mají přehled do daleka, aby mohly včas utéci.
Viděl jsem film z přírody. Na lesní loučku přišla na dolním konci liška, hřála se ve slunci a vyvalovala se v trávě: Na horním konci seděl ztrnule zajíc a pozoroval ji, ani se nehnul. Musel zůstat, kdyby chtěl utéci, liška by jej uviděla a ta má bystrá nohy.
Chování hadů je mi záhadou. Jsou pomalí a mají zvyk uštknout kohokoliv potkají, i kdyby to zvíře bylo tak velké, že ho nepojmou do sebe. Je to automat na uštknutí s malým mozkem. Jestli je napnutý nebo někdy vypnutý nevím.

[Návštěvník]

a to všechno z hrůzy ze ztráty to osobního bodu prožívání, kterému jsme se v dětství naučili

Tomuhle osobnímu bodu prožívání jsme se nenaučili dospíváním. Dospíváním jsme se naučili uvědomit si, že jsme jen jedním drobným jedincem a nikoliv všezahrnujícím egem (i když se k tomu někteří rádi vracejí a domnívají se, že zrovna to je cílem duchovní cesty).
Malé děti mají obzvláště strach z prázdnoty a proto, pokud zrovna nespí vyžadují stálou pozornost a zabavení (kromě jídla a přebalování). Pokud se jim nedostává, tak si ji vyžadují nejrůznějšími prostředky. Málo které mimino dovede být šťastné i když je ponecháno samo sobě. Asi jenom ta mimina, která v minulém životě prošla určitým duchovním vývojem a necítí už ty podvědomé strachy z nahromaděné negativní karmy.
To, co se od dětství naučíme je mimo jiné tyto strachy a potřeby pozornosti, zábavy, společnosti, sebepotvrzení atd. více či méně na snesitelnou míru ovládat nebo hlubším poznáním překonat - rozpustit.

tohle s tebou nesdílím ...

malé děti ani mimina, stejně tak jako zvířata, rostliny, kameny - nemají natolik vyvinutý intelekt, aby měly hrůzu ze ztráty osobního bodu prožívání, páč tento psychologický středobod ještě nemohl být vytvářen vytváří se až tak kolem druhého až třetí roku a přejímá se rodičů nebo vychovatelů ... a pokud dojde ke ztotožnění s ním, dochází k vytváření obvyklých vzorců chování jejímž základem jsou psychologické formy sebeobrany, sebehodnocení a všechny frustrace, které jsou většině z nás dobře známy

tento psychologický středobod prožívání sebe jako individuální oddělené a nezávislé entity je naučená záležitost a není to samé jako je vrozený pud sebezáchovy, který má člověk v sobě zakódován, stejně jako zvířata a další živé organismy

možná kdybys se pořádně soustředěně podíval do očí psa nebo malého dítěte, tak by se ti ten rozdíl objasnil
nebo kdyby jsi dítě nebo zvíře delší dobu nezaujatě s otevřeností pozoroval a jen vnímal

všezahrnující ego - je naprosto něco jiného než uvědomění neohraničenosti a nepodmíněnosti vlastní přirozenosti, kde se naopak není vůbec možné identifikovat se s něčím konkrétním od čeho by se dala odvozovat sebehodnota a sebeurčení
ve vztahu sebe k něčemu

[Návštěvník]

možná kdybys se pořádně soustředěně podíval do očí psa nebo malého dítěte, tak by se ti ten rozdíl objasnil

Jak které mimino, že jo.......jedno mimino se okamžitě po narození dívá se zájmem na svět kolem sebe, a druhé mimino , co je na světě stejně dlouho jako to první (5 - 10 minut), tak ho ještě okolní svět vůbec nezajímá...

[lklknml]

Otázka: Mám často pocit všepronikající nespokojenosti, zejména když jsem sám a nemám co dělat. Je to nuda?

Tolle: To je dobrý způsob vyjádření. Všepronikající nespokojenost. Samozřejmě, existuje celý průmysl určený k tomu, aby vám pomohl necítit tuto nespokojenost, jinými slovy abyste se přestali nudit. Většina lidí udělá to, že poskytne své mysli nějaký podnět, což v této době není nic těžkého, je to dostupné všude. Mysl chce být stále stimulována, je pořád hladová po dalších věcech. Když lidé přijdou z práce, okamžitě se shánějí po dalších věcech. Uvaří večeři, sní ji, a mysl se shání: kde je další věc? Televize, telefonování, internet, emaily, SMS a mnoho dalšího? Není na tom nic špatného, je to fascinující, i já jsem začal nedávno posílat SMS (:-))

Ale je důležité, abyste si byli vědomi požadavku své mysli na potravu, na podněty, a že když je nedostane, dostaví se ona nespokojenost, necítíte se dobře.

Ale když neustále budete krmit svou mysl novými věcmi, nikdy nedosáhnete hlubších úrovní uvnitř sebe. Zůstanete na místě. Musíte se nějakým způsobem postavit čelem k té nespokojenosti a najít nějaký způsob, jak cítit živost. Protože o to jde – máte pocit, že necítíte život, a potřebujete nějaký stimul, abyste získali pocit, že jste naživu.

Je třeba přestat nepřetržitě krmit svou mysl – má toho dost na práci s věcmi, které jsou opravdu třeba dělat – a zůstat prostě sedět a dovolit nudě, aby se objevila, aniž byste před ní utíkali. Protože to je začátek toho, abyste se dostali o trochu hlouběji, ale nejprve ji musíte cítit. A když před ní neutečete, tak se můžete dostat za nudu, prostě najednou se dostanete skrze ni. To je ta překážka uvnitř vás, a když od ní neutečete, zůstanete s ní, náhle se dostanete hlouběji do sebe. Prospěšné může být, když prociťujete své vnitřní tělo.

Když tak sedíte a začne nuda, a začnete se rozhlížet kolem, jakou další věc byste mohli dělat, nebo o ní přemýšlet – přece tu musí být něco, co se dá dělat, nebo o tom přemýšlet, nebo ještě lépe dělat si starosti – když tak zůstanete a všimnete si toho a prostě vydržíte to nepohodlí, když mysl nedostává dost podnětů, potravy, není to tak špatné, chce to prostě vydržet, a pak začít cítit své vnitřní tělo, život ve svých rukou, pažích, chodidlech, nohou, a tím jste se již dostali přes práh nudy do něčeho hlubšího. A náhle se cítíte naživu, i bez mentálních stimulů. Ba dokonce více naživu, než byste se cítili přes mentální stimuly. Protože ty jsou vždycky jen na povrchu toho, kdo jste. Ale vy jste teď hlouběji. A pak dostanete schopnost sedět nebo ležet nebo stát a cítit se spokojeně s tím, co je tady a teď.

To je ostatně vše, co vůbec kdy je. Život, tady a teď. Budete se cítit spokojeni se sebou samými tady a teď. Cítit se doma tady a teď. Aniž byste se potřebovali uchylovat do nějaké říše mysli, která není tady a teď, jako třeba musím teď přemýšlet o tomhle, musím si zahrát videohru, musím se podívat na tenhle program, přečíst si časopis ... Všimněte si, jak mysl konzumuje, třeba když jste někde v čekárně, a tam jsou časopisy (dnes jsou mnohdy nahrazeny obrazovkou) jak lidé stále listují – dychtivé hledání něčeho dalšího, nic není dost zajímavé, co je tu dalšího? To je dysfunkce.

Ta schopnost být sami se sebou se bude prohlubovat, zakořeníte do přítomného okamžiku, sami do sebe, aniž byste potřebovali nějaké vnější podněty pro mysl, které vás mají učinit kompletními, naživu.

Ve skutečnosti pouze teď máte přístup k životu. Byl jeden slavný francouzský filosof, před pár sty lety, myslím Pascal, který řekl: „Všechny problémy lidského rodu lze odvodit od lidské neschopnosti sedět klidně a spokojeně v místnosti.“ Sedět klidně a spokojeně v místnosti znamená, že musíte být spojeni s tím, co je ve vás hlubší než mysl. Jinak nemůžete sedět klidně – nudili byste se. Můžete být klidni navenek, ale ne uvnitř.

Takže jděte dovnitř, použijte své tělo jako výchozí bod, abyste šli hlouběji, a odstranili napětí, které je usazeno v myslící mysli. Projdete nudou do bytí. A najednou máte radost z prostého bytí. To je ohromné probuzení – když máte radost z prostého faktu bytí – a z tohoto stavu žití, bytí, se můžete rozhlížet a hledat radost a uspokojení v tom, co vidíte a slyšíte, co vnímáte smysly. Malé věci kolem vás, jejich klidná přítomnost, květiny, stůl, záclony, cokoliv tu je, celá místnost, obloha z okna, klid. A to vše je příjemné, milé, a vy už nepotřebujete všechny ty náhražky ...

Samozřejmě, stále používáte například internet, ale už ne proto, že byste nemohli vydržet být se sebou samými. Realita většiny lidí je, že nemohou vystát sami sebe. Uvědomte si, co to znamená, jak je to dysfunkční: Nemůžete vystát sami sebe, a proto neustále běháte od jednoho k druhému a k dalšímu (:-)))

A když někdo nemůže vystát sám sebe, jaké vztahy může mít asi s ostatními? Když nemůžete snést sebe, chcete využívat ostatní k tomu, abyste se cítili trochu lépe, ale ono to nefunguje. Ta neschopnost být se sebou se promítá na ostatní, a nemůžete být ani s ostatními lidmi. Nejprve se snažíte je využít, a pak je nemůžete snést...

Takže musíte prolomit tu bariéru mysli, protože jinak strávíte zbytek života v neschopnosti sedět klidně a spokojeně v místnosti. A jak řekl ten francouzský filozof, z toho vyvstávají všechny problémy. Protože to znamená, že nejste spojeni s bytím. Nejste spojeni s tím, co je hlubší než myslí vytvořená osobnost, ten, kdo myslí.

Přijďte domů, sami k sobě, tak, abyste si mohli užívat svou vlastní společnost. A pak si budete užívat i společnosti jiných lidí, a ne je využívat jako náhražky. Užijte si sami sebe – můžete mít radost sami ze sebe, ze svého bytí. Jinak vás nikdy nic neuspokojí, protože nejste spokojeni sami se sebou, a své nespokojené já se nesete s sebou, kamkoli jdete. Do jakéhokoli vztahu, či na jakékoli místo.

http://dotekticha.blogspot.com/

To je vskutku mimořádně hodnotný text.

Ale co když je výsledek takovýto?:

Tedy dívenka je to vskutku přitažlivá, "really hot", jak píší v komentářích
Akorát, že v tomto světle je ten Tolleho text tak nějak postavený na hlavu, něco jako návod, jak léčit alkoholizmus opravdu fajnovým špiritusem.

[Návštěvník]

možná kdybys se pořádně soustředěně podíval do očí psa nebo malého dítěte, tak by se ti ten rozdíl objasnil

Jak které mimino, že jo.......jedno mimino se okamžitě po narození dívá se zájmem na svět kolem sebe, a druhé mimino , co je na světě stejně dlouho jako to první (5 - 10 minut), tak ho ještě okolní svět vůbec nezajímá...

to co je občerstvující pro člověka zahlceného neustálou intelektuální činností a promýšlením co by bylo, co bude a co udělat a co neudělat, aby nebylo to z čeho máme strach a co udělat a co neudělat, aby nastalo to co chceme je právě vypnutí toho vyčerpávajícího myšlenkového maratonu

pobyt v přírodě, prosté vnímání přítomnosti malého dítěte, zvířat atd. je v tomto velmi dobrým pomocníkem páč je tohoto myšlenkového maratonu prost

[Návštěvník]

"Realita většiny lidí je, že nemohou vystát sami sebe. Uvědomte si, co to znamená, jak je to dysfunkční: Nemůžete vystát sami sebe, a proto neustále běháte od jednoho k druhému a k dalšímu ..."

jj o tom jsem psala ...

realitou většiny z nás je, že náš systém, který považujeme za sebe sama, je natolik zahlcen všemi možnými bloky - frustací a bolestmi, že bez neustálého zaplácávání vším možným a nemožným, se snažíme vyhnout té přímé konfrontaci s tím.

a právě takový pobyt v přítomnosti přírody, malých dětí, zvířat, prostým čučením do ohně na čundru, čučeím apod. je jednou z forem, které působí velmi léčivě, pokud je tomu dána šance je to forma meditace bez meditujícího

[Návštěvník]

Ten osobní středobod je s bytostí stále, dokonce i v posmrtném stavu i v děloze - jen není ještě diferencován tak, aby si dítě uvědomilo i ostatní bytosti jako bytosti a sebe jen jako jednu z bytostí, tedy že není jen ono samo a svět. Tedy aby se uvědomění středobodu vnímání reálně omezilo. U absolutních autistů například k tomu uvědomění nemusí dojít ani v dospělosti. Proto nejsou schopni vztahu k jiné bytosti, protože vnímají jen sebe jako bytost a ostatní tvorové jsou jen objekty - podobně jako to vnímá mimino.

Ohledně prenatálního prožívání středobodu osobnosti píše například Stanislav Grof ve své knize Dobrodružství sebeobjevování, na základě popisů z regresních analýz, které korelují se skutečnými události, které se s rodičkou děly a s tím jak probíhal porod.

Samozřejmě to, co samo nevnímá, nepotřebuje ani zábavu nebo rozptýlení - například kameny, voda a pravděpodobně ani bakterie.

ten středobod je v kolektivní paměti - v paměti prostoru vědomí lidského druhu - ne že je tedy s bytostí neustále ... potřebuje k tomu nástroj a to je funkční intelekt na určité úrovni a je záležitost převzatá na základ naší přirozenosti

není to trvalé, kdyby to trvalé bylo, tak by nemohlo k realizaci dojít

konečně Grof by mohl jistě popovídat o tom, kdo že se to vlastně vtěluje a prochází různými fázemi regresních analýz

[Návštěvník]

konečně to je vidět i na dětech co byli vychovány zvířaty - žádný středobod osobnostního vnímání u nich nenastal ... stejně je možné si všimnout, jak rozdílné vnímání od lidí žijících pod vlivem naší přetechnizované společnosti - lidí rozumu a konzumu je vnímání tzv. přírodních národů

a co se týká vnímání kamenů - asi o tom mnoho nevíš ... jsou to živé bytosti, stejně jako živly ... planety atd.

to co ty nazýváš zábavou je to zaplácávání vnímání bloků a frustrací z nezpracovaností konkrétního systému a s tím naprosto souhlasím, že je disfukční - na rozdíl od forem přirozeného relaxu ...

[Návštěvník]

Chuang-Po

"Kázání

Obyčejní lidé se rádi honí za jevy - náboženští lidé se rádi honí za myslí. Autentické cvičení spočívá v tom, že zapomeneme na oboje.

Je snadné zapomenout na jevy, avšak velmi těžké zapomenout na mysl. Lidé se neodvažují zapomenout na své mysli, protože se bojí, že spadnou do prázdnoty. Prostě nevědí, že prázdnota není prázdná. Není to nic jiného, než říše absolutního a pravdivého.

Od doby, která je bez počátku, je naše autentická přirozenost tak stará jako obloha. Nikdy se neobjevila, nikdy nezmizela. Není nikdy pošpiněná ani očištěná, nikdy hlučná ani tichá. Není ani mladá, ani stará.

Moudrost ji nemůže znát, slova ji nemohou zachytit.

Bódhisattvové a Buddhové ji sdílejí se vším, co se hýbe. Tato autentická přirozenost je Mysl. Mysl je Buddha. Buddha je Dharma. Vytvářet své vlastní kategorie znamená plodit věčné bloudění. Je nemožné porozumět Mysli myslí, hledat Buddhu Buddhou, uchopit Dharmu Dharmou. Přijdete k tomu přímo; stačí tichá souhra.

Nezatemňujte svou autentickou přirozenost, nesnažte se ji zdobit. Je stejná jako nesmírná obloha, která pokrývá všechno a nic nezadržuje, dokonce ani klenoty a diamanty, které byste na ni chtěli pověsit.

Zapomeňte na sebe. Pak se budete přirozeně shodovat se světem absolutna a dosáhnete dokonalé svobody. To je podstatné."

[Návštěvník]

konečně to je vidět i na dětech co byli vychovány zvířaty - žádný středobod osobnostního vnímání u nich nenastal ...

...se nediferencoval, podobně jako u zvířat. Převládají instinkty a kolektivní duše. I když intelekt tyto děti potenciálně mají, nerozvinul se tak, aby mohlo dojít k objektivizaci sama sebe - teprve když se rozvine, ten středobod a projde individuací, nastane možnost zapomenout sebe.
Napřed si na sebe musíme "vzpomenout" (uvědomit se), abychom mohli na sebe zapomenout. není možno zapomenout něco, o čem ještě ani nevím. Ten středobod, kterým bytosti normálně přirozeně instinktivně, samozřejmě, u nižších forem zcela neuvědoměle žijí. ...

mám pocit, že ty píšeš o voze a já o koze ...

tak se pokusím stručně shrnout to o čem píšu já

nejdřív je tu nevědomost sebe sama

pak se spontánně objeví uvědomění sebe sama (ještě ne jako co, ale prostý vjem přítomnosti sebe sama)
a furt ještě žádný problém s ničím není

dokud nedojde ke ztotožnění existence JEN !!! s tou konkrétní formou vydělenou z celku a k čemuž dochází jen pokud je tu dostatečně vyvinutý intelekt

z tohoto ztotožnění vyplývá jakýsi zdánlivě pevný bod vnímání sebe sama verzus ostatní co není mnou a ke kterému se vše vztahuje a od kterého se všechno odvozuje, čímž se vytvářejí vzorce chování, plné sebestředného egoismu a život v tomto omezení je utrpením nejen pro dotyčného, ale i pro celek

tato falešná identita je převzatá od rodičů a je naučená a rozhodně není definitivní !!! a je součástí kolektivní paměti lidského egregoru, proto je tak mimořádně silná i přes svou iluzornost

pokud nastane u takto ztotožněného člověka nespokojenost, kterou něčím nepřefláká, tak nastává proces označování jako hledání a touhy po pravdě o sobě i o světě

a zase jen skrze mysl, která to doslova vzdá - může (při vhodné konstelaci) dojít k prohlédnutí iluzornosti tohoto převzatého ztotožnění

a k uvědomění sebe sama jako čirého pole existence - což rozhodně není to samé jako tebou zmiňovaná sebestřednost
a toto uvědomění realizuje sebe sama, až do pohlcení vědomosti o sobě samém a to až tak, že nastane tzv. smrt příčinného těla v energetickém systému, což je v podstatě vyhasnutí základního životního pudu

k čemuž nedojde dokud bytí nebude plně realizováno - ne že ego bude plně realizováno

páč touha být bude dalším hnacím motorem k obstarání si nástroje, skrze který se bude moci manifestovat

a tohoto procesu hledání osvobození se účastní lidská forma existence (možná Polina bude vědět, jestli i nějaká mimozemská forma), páč zvířata a spol. jaksi nepřebírají na sebe žádnou falešnou totožnost, tak se nemají od čeho odtotožňovat

pokud ale pro tebe je stejný prostý vjem bytí co sebestředné ego, tak pak i mimina, batolata, zvířata a spol. jsou sebestřednými egy

Lidský intelekt není něco, co by se příčilo poznání. Naopak. Je to další evoluční fáze na cestě TVORBY k sebepoznání.

ano

Cílem evoluce, TVORBY není pohodové relaxované prožívání pokud nemáme zrovna hlad, nežere nám něco mláďata nebo přímo nás. Cílem je Poznání, Osvobození.

relax ovšem je plnohodnotnou formou prožívání, jako cokoliv jiného a nemá s egem a s vytvářením nebo jeho posilováním nic společného

a pokud hovoříš o cíli evoluce - tak to vypadá, že jejím cílem je manifestace života schopné existence ve všech různých formách a úrovních a honbu za osvobozením provozují lidé, kteří se uvědomují jako nesvobodní spoutaní jedinci

ten dojem spoutanosti vytváří lidská mysl

[Návštěvník]

Chuang-Po

Zapomeňte na sebe. Pak se budete přirozeně shodovat se světem absolutna a dosáhnete dokonalé svobody. To je podstatné."[/b][/color]

Tedy ne s omezeným a nevědomým světem zvířat či novorozenců...

"zapomeňte na sebe" - ve smyslu - "zapomeňte na mysl - Lidé se neodvažují zapomenout na své mysli, protože se bojí, že spadnou do prázdnoty." od čeho by se potom mohli odvozovat, když by tam jejich středobod osobního prožívání zmiznul

a v tomto zapomenutí jsou novorozenci a zvířata, které ty považuješ za omezená, velmi dobrou inspirací pro ty, kteří se octli v myšlenkové pasti vlastní sebestřednosti

[Návštěvník]

mysl malého dítěte (mimina a batolete) a všech těch dalších omezenců bez falešné identity = Buddhova čirá mysl

[Návštěvník]

a tohoto procesu hledání osvobození se účastní lidská forma existence (možná Polina bude vědět, jestli i nějaká mimozemská forma), páč zvířata a spol. jaksi nepřebírají na sebe žádnou falešnou totožnost, tak se nemají od čeho odtotožňovat

Určitě nějaká mimozemská forma právě nyní hledá osvobození.
A nějaké mimozemské formy už jistě osvobození našli a jsou na různém stupni toho svého osvobození a cestě do nebe.
A zrovna tak jsou jistě i mimozemské formy, co osvobození nehledají, nebo se touto otázkou vůbec nezabývají a nebo jsou na přímé cestě do pekla.
O některých mz. formách se dokonce tvrdí, že jsou jakýsi roj, telepaticky propojený, tudíž nic soukromého, žádné jáčko, Jáčko tu mají jen ti na vedoucích postech, jako třeba včelí královny...


Ale mám takový dojem, že se tu ubíráte špatným směrem, když usilujete o zničení já....naopak, toto jáčko, toho člověčí jáství, by se mělo s láskou opečovávat, kultivovat, léčit, vzdělávat.....

[Návštěvník]

Určitě nějaká mimozemská forma právě nyní hledá osvobození.
A nějaké mimozemské formy už jistě osvobození našli a jsou na různém stupni toho svého osvobození a cestě do nebe.
A zrovna tak jsou jistě i mimozemské formy, co osvobození nehledají, nebo se touto otázkou vůbec nezabývají a nebo jsou na přímé cestě do pekla.
O některých mz. formách se dokonce tvrdí, že jsou jakýsi roj, telepaticky propojený, tudíž nic soukromého, žádné jáčko, Jáčko tu mají jen ti na vedoucích postech, jako třeba včelí královny...


.....

jj díky za doplnění

Ale mám takový dojem, že se tu ubíráte špatným směrem, když usilujete o zničení já....naopak, toto jáčko, toho člověčí jáství, by se mělo s láskou opečovávat, kultivovat, léčit, vzdělávat.....

usilovat o zničení já může akorát usilující mysl vytvářející dojem usilujícího jáčka

uvědomění si o co jde, akorát dojde k prohlédnutí iluzornosti této falešné identity a k ustání ztotožňování s ní neznamená to, že ten dotyčný člověk zmizí - naopak vývoj jeho lidství pokračuje dál, akorát bez těch vzorců chování, které vyplynuly z egoistického vnímání - dokud je tu životní síla oživující člověčí formu existence

a kdo měl tu možnost být v přítomnosti realizovaného člověka, tak si mohl uvědomit tu čirost, prostotu, celistvosti a pokoje jejich přítomnosti - i když osobní projevy mohly být velmi různorodé

[Tara]

Otázka: Mám často pocit všepronikající nespokojenosti, zejména když jsem sám a nemám co dělat. Je to nuda?

Tolle: To je dobrý způsob vyjádření. Všepronikající nespokojenost. Samozřejmě, existuje celý průmysl určený k tomu, aby vám pomohl necítit tuto nespokojenost, jinými slovy abyste se přestali nudit. Většina lidí udělá to, že poskytne své mysli nějaký podnět, což v této době není nic těžkého, je to dostupné všude. Mysl chce být stále stimulována, je pořád hladová po dalších věcech. Když lidé přijdou z práce, okamžitě se shánějí po dalších věcech. Uvaří večeři, sní ji, a mysl se shání: kde je další věc? Televize, telefonování, internet, emaily, SMS a mnoho dalšího? Není na tom nic špatného, je to fascinující, i já jsem začal nedávno posílat SMS (:-))

Ale je důležité, abyste si byli vědomi požadavku své mysli na potravu, na podněty, a že když je nedostane, dostaví se ona nespokojenost, necítíte se dobře.

Ale když neustále budete krmit svou mysl novými věcmi, nikdy nedosáhnete hlubších úrovní uvnitř sebe. Zůstanete na místě. Musíte se nějakým způsobem postavit čelem k té nespokojenosti a najít nějaký způsob, jak cítit živost. Protože o to jde – máte pocit, že necítíte život, a potřebujete nějaký stimul, abyste získali pocit, že jste naživu.

Je třeba přestat nepřetržitě krmit svou mysl – má toho dost na práci s věcmi, které jsou opravdu třeba dělat – a zůstat prostě sedět a dovolit nudě, aby se objevila, aniž byste před ní utíkali. Protože to je začátek toho, abyste se dostali o trochu hlouběji, ale nejprve ji musíte cítit. A když před ní neutečete, tak se můžete dostat za nudu, prostě najednou se dostanete skrze ni. To je ta překážka uvnitř vás, a když od ní neutečete, zůstanete s ní, náhle se dostanete hlouběji do sebe. Prospěšné může být, když prociťujete své vnitřní tělo.

Když tak sedíte a začne nuda, a začnete se rozhlížet kolem, jakou další věc byste mohli dělat, nebo o ní přemýšlet – přece tu musí být něco, co se dá dělat, nebo o tom přemýšlet, nebo ještě lépe dělat si starosti – když tak zůstanete a všimnete si toho a prostě vydržíte to nepohodlí, když mysl nedostává dost podnětů, potravy, není to tak špatné, chce to prostě vydržet, a pak začít cítit své vnitřní tělo, život ve svých rukou, pažích, chodidlech, nohou, a tím jste se již dostali přes práh nudy do něčeho hlubšího. A náhle se cítíte naživu, i bez mentálních stimulů. Ba dokonce více naživu, než byste se cítili přes mentální stimuly. Protože ty jsou vždycky jen na povrchu toho, kdo jste. Ale vy jste teď hlouběji. A pak dostanete schopnost sedět nebo ležet nebo stát a cítit se spokojeně s tím, co je tady a teď.

To je ostatně vše, co vůbec kdy je. Život, tady a teď. Budete se cítit spokojeni se sebou samými tady a teď. Cítit se doma tady a teď. Aniž byste se potřebovali uchylovat do nějaké říše mysli, která není tady a teď, jako třeba musím teď přemýšlet o tomhle, musím si zahrát videohru, musím se podívat na tenhle program, přečíst si časopis ... Všimněte si, jak mysl konzumuje, třeba když jste někde v čekárně, a tam jsou časopisy (dnes jsou mnohdy nahrazeny obrazovkou) jak lidé stále listují – dychtivé hledání něčeho dalšího, nic není dost zajímavé, co je tu dalšího? To je dysfunkce.

Ta schopnost být sami se sebou se bude prohlubovat, zakořeníte do přítomného okamžiku, sami do sebe, aniž byste potřebovali nějaké vnější podněty pro mysl, které vás mají učinit kompletními, naživu.

Ve skutečnosti pouze teď máte přístup k životu. Byl jeden slavný francouzský filosof, před pár sty lety, myslím Pascal, který řekl: „Všechny problémy lidského rodu lze odvodit od lidské neschopnosti sedět klidně a spokojeně v místnosti.“ Sedět klidně a spokojeně v místnosti znamená, že musíte být spojeni s tím, co je ve vás hlubší než mysl. Jinak nemůžete sedět klidně – nudili byste se. Můžete být klidni navenek, ale ne uvnitř.

Takže jděte dovnitř, použijte své tělo jako výchozí bod, abyste šli hlouběji, a odstranili napětí, které je usazeno v myslící mysli. Projdete nudou do bytí. A najednou máte radost z prostého bytí. To je ohromné probuzení – když máte radost z prostého faktu bytí – a z tohoto stavu žití, bytí, se můžete rozhlížet a hledat radost a uspokojení v tom, co vidíte a slyšíte, co vnímáte smysly. Malé věci kolem vás, jejich klidná přítomnost, květiny, stůl, záclony, cokoliv tu je, celá místnost, obloha z okna, klid. A to vše je příjemné, milé, a vy už nepotřebujete všechny ty náhražky ...

Samozřejmě, stále používáte například internet, ale už ne proto, že byste nemohli vydržet být se sebou samými. Realita většiny lidí je, že nemohou vystát sami sebe. Uvědomte si, co to znamená, jak je to dysfunkční: Nemůžete vystát sami sebe, a proto neustále běháte od jednoho k druhému a k dalšímu (:-)))

A když někdo nemůže vystát sám sebe, jaké vztahy může mít asi s ostatními? Když nemůžete snést sebe, chcete využívat ostatní k tomu, abyste se cítili trochu lépe, ale ono to nefunguje. Ta neschopnost být se sebou se promítá na ostatní, a nemůžete být ani s ostatními lidmi. Nejprve se snažíte je využít, a pak je nemůžete snést...

Takže musíte prolomit tu bariéru mysli, protože jinak strávíte zbytek života v neschopnosti sedět klidně a spokojeně v místnosti. A jak řekl ten francouzský filozof, z toho vyvstávají všechny problémy. Protože to znamená, že nejste spojeni s bytím. Nejste spojeni s tím, co je hlubší než myslí vytvořená osobnost, ten, kdo myslí.

Přijďte domů, sami k sobě, tak, abyste si mohli užívat svou vlastní společnost. A pak si budete užívat i společnosti jiných lidí, a ne je využívat jako náhražky. Užijte si sami sebe – můžete mít radost sami ze sebe, ze svého bytí. Jinak vás nikdy nic neuspokojí, protože nejste spokojeni sami se sebou, a své nespokojené já se nesete s sebou, kamkoli jdete. Do jakéhokoli vztahu, či na jakékoli místo.

http://dotekticha.blogspot.com/

To je vskutku mimořádně hodnotný text.

Ale co když je výsledek takovýto?:

Tedy dívenka je to vskutku přitažlivá, "really hot", jak píší v komentářích
Akorát, že v tomto světle je ten Tolleho text tak nějak postavený na hlavu, něco jako návod, jak léčit alkoholizmus opravdu fajnovým špiritusem.

Co když je výsledek takovýto? Nechat být (aneb já o voze a ty o koze, viz. vlákno vedle), ale bez myšlenky - pocitu - drogově závislý/á a opravdu fajnový špiritus...