Co mě napadá

[Absolutno]

Slyšel, slyšel,

jen se rozvíjej a vyvíjej,

dám tě tedy dodovi za vzorový vývojový příklad,

aby viděl že je blbec, když se nechce vyvíjet...

[Jana]

A co když se dokonalost nemá šanci vyvíjet?



A co když poznání nedokonalosti pramení jen z nedokonalého poznání celistvosti?

[Absolutno]

Hegel zformuloval tři základní zákony myšlení. Zákon přechodu kvantity v kvalitu, zákon vzájemného pronikání protikladů a zákon negace negace.

To tady používám furt,

akoráte v případě velkých blbů je třeba použít velké množství kvantity (vulgarit) než se jim negace znegují ve světlo osvícení a dojdeme tý kvality...

[Absolutno]

A co když se dokonalost nemá šanci vyvíjet?



A co když poznání nedokonalosti pramení jen z nedokonalého poznání celistvosti?

A co když má šanci se vyvíjet ?

Až se naučíš protiklady a paradoxy tak na to přijdeš katolický potrhlo...

[Jana]

A co když má šanci se vyvíjet ?

..

Má, ty protestanstské antischuss.

[dodo]

A co když se dokonalost nemá šanci vyvíjet?



A co když poznání nedokonalosti pramení jen z nedokonalého poznání celistvosti?

A co když má šanci se vyvíjet ?

Až se naučíš protiklady a paradoxy tak na to přijdeš katolický potrhlo...

Čo ma napadá...

Usporiadať také majstrovstvá sveta v paradoxoch a protikladoch, to by bolo niečo. To by bolo hneď každému jasné, kto je a kto nie je osvietený. Vyhral by ten, kto by natáral najviac paradoxov.

Ostalo by už vyriešiť iba takú "maličkosť". Odlíšiť a oddeliť intelektuálnych eskamotérov od skutočne osvietených.

[Absolutno]

Dodo,

osvícení je od slova světlo nikoliv paradox (aspon u nás v čechách to tak máme)

Proto taky osvícení se nedá měřit pomocí blábolení ale pomocí světla

a Jana o světle ví totéž co vo paradoxu,

tedy hovno...

[Absolutno]

Čo ma napadá...

No pokračuj, každej začátek je těžkej tak se nedej vodradit..

[dodo]

Dodo,

osvícení je od slova světlo nikoliv paradox (aspon u nás v čechách to tak máme)

Proto taky osvícení se nedá měřit pomocí blábolení ale pomocí světla

a Jana o světle ví totéž co vo paradoxu,

tedy hovno...

Je to tak trochu zábavné a možno si to nepostrehol, ale môj príspevok, bol ironickým nadnesením toho, že osvietenie sa nedá merať blábolením paradoxov. Takže si mi v odpovedi napísal vlastne to isté, o čom som písal ja.

K tomu čo vie, alebo nevie Jana (a nie iba ona)...
V takýchto a podobných hodnoteniach a záveroch by som bol opatrný už len preto, lebo byť nezaujatým pozorovateľom, znamená nevedieť ani to, čo kto vie, či nevie a to až do doby osvietenia.
Až potom je možné vidieť veci skutočne také také aké sú, lebo už nie sú deformované rôznymi predsudkami, ani žiadnymi inými bytostnými sklonmi.

[vostal petr]

Až potom je možné vidieť veci skutočne také také aké sú, lebo už nie sú deformované rôznymi predsudkami, ani žiadnymi inými bytostnými sklonmi.

No a právě k tomu složej ty paradoxy,

a ne hnupská "pravda" co si někdo vysmrká z nosu...

[vostal petr]

V takýchto a podobných hodnoteniach a záveroch by som bol opatrný už len preto, lebo byť nezaujatým pozorovateľom, znamená nevedieť ani to, čo kto vie, či nevie a to až do doby osvietenia.

Ale já nejsem žádnej nezaujatej pozorovatel,

kdybych byl, tak bych tý blbce nevěnoval žádnou pozornost,

prostě mě ty její idocie fakt zaujaly...

Ale zas až tak moc ne, jen natolik abych ji poslal do prdele a případně (ovšem zcela marně) ji vysvětlil její vomyly...

[dodo]

Až potom je možné vidieť veci skutočne také také aké sú, lebo už nie sú deformované rôznymi predsudkami, ani žiadnymi inými bytostnými sklonmi.

No a právě k tomu složej ty paradoxy,

a ne hnupská "pravda" co si někdo vysmrká z nosu...

Ak chceš „stavať“ na paradoxoch, tak si predsa treba uvedomiť aj paradoxnú hodnotu vlastnej „pravdy“, nie iba vysmrkanej „pravdy“ u iných.

[dodo]

V takýchto a podobných hodnoteniach a záveroch by som bol opatrný už len preto, lebo byť nezaujatým pozorovateľom, znamená nevedieť ani to, čo kto vie, či nevie a to až do doby osvietenia.

Ale já nejsem žádnej nezaujatej pozorovatel,

kdybych byl, tak bych tý blbce nevěnoval žádnou pozornost,

prostě mě ty její idocie fakt zaujaly...

Ale zas až tak moc ne, jen natolik abych ji poslal do prdele a případně (ovšem zcela marně) ji vysvětlil její vomyly...

Hmm... zaujali ťa jej omyly...

Je vraj najlepšie zaujímať sa prednostne o vlastné omyly ...

[Jana]

Co byste udělali, kdybyste měli tu moc snít v noci jakýkoli sen, který jste chtěli snít? Mohli změnit své vnímání času a sklouznout, řekněme, do 75 let subjektivního trvání času během osmi hodin spánku?

Předpokládejme, že byste začali tím, že byste si splnili všechna svá přání. Mohli byste si stvořit cokoliv, co by pro vás bylo nejvíce vzrušujícím životem – milostné aféry, bankety, tanečnice, úžasné cesty, zahrady, hudbu přesahující hranice představivosti. A pak, po mnoha měsících takového způsobu žití, během 75 let v rámci jediné noci, by se vám zachtělo něčeho jiného.

Přesunuli byste se do dobrodružné dimenze, ve které by vyvstávala náhlá nebezpečí, a přicházela by vzrušení při řešení těchto nebezpečí. Mohli byste zachraňovat princezny ze spár draků a vydávat se na nebezpečné cesty. Provádět senzační výbuchy a všechno vyhodit do povětří. Nakonec se dostat do potyčky s nepřáteli.

.....jako děti, které se vzájemně hecují, jak daleko byste mohli zajít?
viewtopic.php?f=60&t=3577&p=155765#p155765

Dalo by se říci, že existuje cesta k "Probuzení", osvobození od iluze snu, poznání jednoty Bytí, poznání, kdo ve skutečnosti jsem, poznání, že má snová postava není vůbec ničím, poznání, že celá existence se vším všudy je jen Láskou, tudíž i blahem, svobodnou krásou, Božím královstvím, Nirvánou.

A existuje cesta k nejzazší iluzi oddělenosti, kde jsme jako děti, které se hecují, jak daleko dokážou zajít. Je to rohatá cesta do pekel, totálního zapomnění na to, kdo jsme, kdo jsem, kdo jsi. Je to oddělenost od jednoty Bytí, kdy namísto Lásky potkáváme blby, idioty, prudiče...

A občas si tyhle dvě cesty mohou zdánlivě překážet.

Ale i tohle je součástí té hry iluze oddělenosti, kdy Probuzení pomáhají k probuzení, a ti, co se hecují, jak daleko mohou zajít, zacházejí co možno nejdál.

S poznáním, kdo jsi, kdo jsem, čím tohle všechno je, je to zajímavá podívaná, ve které ve skutečnosti vůbec o nic nejde.
A nebo naopak jde úplně o všechno.

[vostal petr]

A existuje cesta k nejzazší iluzi oddělenosti, kde jsme jako děti, které se hecují, jak daleko dokážou zajít. Je to rohatá cesta do pekel, totálního zapomnění na to, kdo jsme, kdo jsem, kdo jsi. Je to oddělenost od jednoty Bytí, kdy namísto Lásky potkáváme blby, idioty, prudiče...

A to sis nevšimla ty mravokárkyně že Krišna učil Ardžunu na bitevním poli ???

Proti tomu jsou ty mý "prdele" jen jen dětskou prdýlkou

Věc se má tak, že rozhodně nezáleží na činnosti ale pozornosti,

a ty jsi dost nepozorná páč se furt hovnousíš v nějakých vulgaritách...

[Jana]

A existuje cesta k nejzazší iluzi oddělenosti, kde jsme jako děti, které se hecují, jak daleko dokážou zajít. Je to rohatá cesta do pekel, totálního zapomnění na to, kdo jsme, kdo jsem, kdo jsi. Je to oddělenost od jednoty Bytí, kdy namísto Lásky potkáváme blby, idioty, prudiče...

A to sis nevšimla ty mravokárkyně že Krišna učil Ardžunu na bitevním poli ???...

Nerada to říkám, ale jsi geniální, s prominutím celej Já.

Ardžuna říká: podle čeho se pozná ten, kdo se povznesl nad tyto tři guny? Jak jedná ten, kdo přemohl tyto tři guny, ó vznešený pane. Kršna vysvětluje: ten, kdo neodmítá osvícení, činnost ani sebeklam když povstanou, ani po nich netouží, když zaniknou, ó Pándavo. Ten, kdo je upevněn v sama sobě, gun si nevšímá, neruší ho a je jimi nedotčen. Ví, že jsou to guny, které jednají. Ten, kdo pohlíží stejně na radost a bolest, stejně na kámen a zlato, stejně na chválu a hanu a ten, kdo je stejný ve štěstí a neštěstí. Ten, kdo je stejný ve cti a potupě, stejný k příteli a nepříteli a jedná bez závislosti na výsledku. Věz, že ten se vyprostil z vlivu gun. Ten, kdo je mi neochvějně oddán se vyprostil z vlivu těchto gun a je hoden toho, aby splynul s brahma.

Neboť já jsem příbytek brahma, nesmrtelná, neměnná a věčná dharma, nesrovnatelná blaženost.

[vostal petr]

Nerada to říkám, ale jsi geniální

No jo, já vím,

to je holt už takovej osud a tudíž nemohu jinak než právě tak...

[Zdeněk]

To, co nazýváme myslí, je vědomí zformované do myšlenek, a to je hmotné. Mysl je částí vnějšího světa a je ovládána jeho mechanismem. Proto cokoli myslí činíme, je materialistické a patří sem i hledání osvícení.

Abychom opravdu odkryli to, co je duchovní, musíme vystoupit nad mysl a podmíněnost. Své myšlenky musíme rozpustit v úrovni podvědomí. Abychom zklidnili mysl tak, aby mohla jasně odrážet světlo Pravdy, pak k tomu jsou nutné důkladné meditace.

Spiritualita nemůže vyvstat když rozšíříme mysl, ale pouze, když se podrobíme vnitřnímu „zření“. Opravdové hledání osvícení proto nemá nic společného s touhou mysli po informacích a zkušenostech. Tyto jen krmí mysl a posilují naši připoutanost k hmotnému světu a k naší osobnosti.

Duchovní práce, jakou představuje meditace, je svízelným úsilím s cílem osvobodit se od reakcí mysli. To na nás vyžaduje, abychom opravdu vysušili bažiny našeho nevědomí, jeho zvyky a zlozvyky. Musíme poznat, čím naše impulsy opravdu jsou – totiž poznat je jako tlaky hmotnosti, kterým podléháme pro nedostatek pozornosti. Zde můžeme použít starý mytologický slogan, že meditace na nás požaduje, abychom zabili draka destruktivní energie našeho myšlení, který probíhá v procesu naší duchovní nevědomosti.

Chceme-li objevit přímou cestu toho, co spiritualita opravdu je, pak musíme jít nad mysl, která je hmotným mechanismem. To znamená poznat, že mysl není pravou inteligencí, ale podvědomým procesem, do kterého padáme, když zanedbáme výzvu života po pravém uvědomování. Mysl je naší vazbou k minulosti, kterou je hmotnost, čas a smrt. Není schopná nám poskytnout svobodu a drží nás v omezeném kruhu obav, tužeb a nejistot.

Mimo myšlenky není žádná entita podobná mysli. Mysl je svazkem myšlenek, které jsou zmatené a navzájem si často odporují. Když přestaneme mysl krmit zmatenými myšlenkami, pak vstoupí do klidu. Všechny naše individuální a společenské problémy skončí, jakmile náš myšlenkový proud vplyne do oceánu vědomí.

Dr. David Frawley

Jaký vplynutí do oceánu vědomí, jaký zabíjení draka, to jsou jen tahy štětcem do prázdna při malování imaginárního obrazu, aby ses nezbláznil doktore.

[Zdeněk]

SVOBODA NA VĚKY

Je naprosto možné realizovat své Já a být svobodný vždy a navždy je Moojiho poselství, které nám ukazuje a kvůli kterému žije.

Jenomže je to právě aktuální Mooji a právě jeho vědomí, které to nevědomě neguje.

Jak to? Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.

Duch není v naší moci. Moojiho ovanul, ale Mooji jej chtěl zadržet, udržet si. To žádná snaha nedokáže, neboť vůle to učinit z Ducha nepochází, pochází z já a pro něj je naprosto nemožné být Já a být svobodný vždy a navždy.

Kdy Mooji ovane Duch znovu? Až veškerou svoji snahu nás zachraňovat opustí. Pak nebude mít důvod, kvůli kterému žije, a tak nebude, kdo by nás zachraňoval. Tím nás ale zachrání, tipuji.

[Návštěvník]

Je naprosto možné realizovat své Já a být svobodný vždy a navždy je Moojiho poselství, které nám ukazuje a kvůli kterému žije.

Jenomže je to právě aktuální Mooji a právě jeho vědomí, které to nevědomě neguje.

Jak to? Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.

Duch není v naší moci. Moojiho ovanul, ale Mooji jej chtěl zadržet, udržet si. To žádná snaha nedokáže, neboť vůle to učinit z Ducha nepochází, pochází z já a pro něj je naprosto nemožné být Já a být svobodný vždy a navždy.

Kdy Mooji ovane Duch znovu? Až veškerou svoji snahu nás zachraňovat opustí. Pak nebude mít důvod, kvůli kterému žije, a tak nebude, kdo by nás zachraňoval. Tím nás ale zachrání, tipuji.

"Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte."
http://www.biblenet.cz/b/John/3#v8