Bloudit může jen mysl

[Návštěvník]

"Podívej se na to, co se snaží uchopovat, cokoliv se objeví příjemného. Jen se podívej, co nebo kdo to v tobě dělá. Rozumíš? Kdo chce držet tu věc. A zůstávej velmi tichá s touto otázkou... Jen buď tichá a pociťuj to, znovu vytvoř ten scénář v mysli a podívej se, co v tobě cítí tu emoci... podívej se, co tam reaguje."

budou pro tebe jen prázdná slova, která budeš mylně interpretovat a dál se budeš utvrzovat jen v tom svým osobním vnímání

[Návštěvník]

"Mooji: "Jen buď tichá a pociťuj to, znovu vytvoř ten scénář v mysli a podívej se, co v tobě cítí tu emoci... podívej se, co tam reaguje."

výsledkem tvé reakce na tyto dvě citace Moojiho

místo toho, aby jsi se držela jeho doporučení, jsou další a další tvoje spekulativní úvahy formulované do otázek

"Může být vědomé, že nejsi mysl, tudíž že jsi stále Doma ?

Jakou je to Bytí Doma záležitostí ?

Budeš se tomu vyhýbat, abys neulpěla na tom, že blaho je z Tvého současného pohledu příjemné ?

Budeš se tomu Bytí vyhýbat, abys na tom Doma neulpěla ?"

vedoucí k dalším spekulativním odpovědím mysli (dle tebe ovšem už ztichlé, udržující si pouze vědomí blaženosti, štěstí a krásy)

"Ano, v tichu srdce vůbec žádné myšlenky nejsou, i když tady může být právě teď písemný projev.
Je to ustání touhy hledání něčeho dalšího. Je to osvobození od touhy dosáhnout něco víc.
Je to blaho, štěstí, krása
To by dělal jen idiot. Mysl z nás takového idiota, když jí uvěříme, může udělat a pak nás vytáhne ze srdce a pak přestaneme být pravdiví a naší prioritou se stávají nějaké vyšší a ušlechtilejší cíle."

[.Petra]

prázdná jsou slova blábolů spekulativní mysli, slova vycházející z moudrosti, mají v sobě sílu inspirace protože slova odkazují na poklad ze kterého tryskají i když je to vždy prostřednictvím mysli

[lama2]

proti tomu by nebylo co namítat, je to pro zatím tvůj způsob bytí, pokud to ale neustále podstrkuješ jako něco všeobecně žádoucího pro všechny a považuješ to za kýžený stav, kterého je třeba každému dosáhnout, tak budeš neustále konfrontována s nesouhlasnými reakcemi

Přemýšlím, jestli se z toho stálého opakování nedá dojít k završení téhle stále dokola opakované zkušenosti - pro všechny.
Aby třeba mysl přestala bloudit (jak se píše v nadpisu)

[Návštěvník]

pokud to ale neustále podstrkuješ jako něco všeobecně žádoucího pro všechny a považuješ to za kýžený stav, kterého je třeba každému dosáhnout, tak budeš neustále konfrontována s nesouhlasnými reakcemi

Příčina a důsledek. Reakce ostatních můžou vyvolávat ještě silnější snahu utvrzovat se v "tom svém" , nebo napomáhat uvědomění.

[Návštěvník]

pokud to ale neustále podstrkuješ jako něco všeobecně žádoucího pro všechny a považuješ to za kýžený stav, kterého je třeba každému dosáhnout, tak budeš neustále konfrontována s nesouhlasnými reakcemi

Příčina a důsledek. Reakce ostatních můžou vyvolávat ještě silnější snahu utvrzovat se v "tom svém" , nebo napomáhat uvědomění.

No a proč se vlastně ostatní nebaví o něčem úplně jiném??? Třeba o ufounech nebo kytkách??

[scrabí]

Přemýšlím, jestli se z toho stálého opakování nedá dojít k završení téhle stále dokola opakované zkušenosti - pro všechny.
Aby třeba mysl přestala bloudit (jak se píše v nadpisu)

Nejspíš patřím k těm naivním, kteří si myslí, že jo. ;-)

[Návštěvník]

Ano, i to může být námět na přemýšlení, proč to stěhuje tolik pozornosti.

[Návštěvník]

Zvláštní zdůvodnění, proč zustat u sobeckých vyjádření. :-/

Proč by se iluzorní já mělo vzdát pocitu samostatné existence?
Nemá důvod :-/

[Návštěvník]

pokud to ale neustále podstrkuješ jako něco všeobecně žádoucího pro všechny a považuješ to za kýžený stav, kterého je třeba každému dosáhnout, tak budeš neustále konfrontována s nesouhlasnými reakcemi

Příčina a důsledek. Reakce ostatních můžou vyvolávat ještě silnější snahu utvrzovat se v "tom svém" , nebo napomáhat uvědomění.

Snaha utvrzovat se v "tom svém" vzniká z odporu osobního já k možnosti, že by to mohlo být i jinak, než ono tvrdí. A síla jeho odporu vyvolává reakce okolí, které mu pak různými způsoby objasňuje, co ve skutečnosti dělá.

V člověku, který není otevřený možnosti, že se může v něčem mýlit, vzniká přirozená potřeba bránit svoje přesvědčení až do posledního dechu. Jeho zaslepenost proto roste tím víc, čím jsou reakce okolí v podobě kritiky osobnější, protože jeho osobní já se jimi cítí víc ohrožené.