Co je vědomí?

[papadev]

Co myslíte, že není s vaší myslí v pořádku?

minimální pamět,ztráta vidění souvislostí,minimální inteligence,skoro žádná tvořivá síla,a další a další omezení,copak to neznáš sám,Nisargadato?Trocha klidu to vše nenapraví...

... ... ...dv

[Návštěvník]

No, ten, který se chce zbavit utrpení, přece

Ale vždyt ta paní tvrdí, že nikdo takový neexistuje.

nic takového netrvdí, ani nemůže, když jak sama píše, se k ní lidé obracejí s žádostí o pomoc, jak se zbavit utrpení

Četl jsi to až do konce?

Tak je tam ten trpící nebo není? Na začátku souvětí byl byl, konci není, je tu něco v nepořádku?
Ten na začátku trpěl a pak už se nenašel. Možná že, někdo to vidí tak, že tam ani na začátku nebyl.
Nicméně, pokud někdo vypovídá, že trpí, tak je přesvědčen, že je to on, kdo trpí. To přesvědčení, a výpověď o něm, tu evidentně je, pak mizí.

[Vari]

Nevzalo mi to ty citace, snad jsem je rozhodil správně, ale přitom se mi vyhodilo jméno, takže podepisuji předchozí příspěvek.

[Petra]

Tak je tam ten trpící nebo není? Na začátku souvětí byl byl, konci není, je tu něco v nepořádku?

Hlavně se tam nikdo nemůže podívat, protože nikdo takový neexistuje.
Pěkný nesmysl.

[návštěvník J]

No, ten, který se chce zbavit utrpení, přece

Ale vždyt ta paní tvrdí, že nikdo takový neexistuje.

nic takového netrvdí, ani nemůže, když jak sama píše, se k ní lidé obracejí s žádostí o pomoc, jak se zbavit utrpení

Četl jsi to až do konce?

Tak je tam ten trpící nebo není? Na začátku souvětí byl byl, konci není, je tu něco v nepořádku?
Ten na začátku trpěl a pak už se nenašel. Možná že, někdo to vidí tak, že tam ani na začátku nebyl.
Nicméně, pokud někdo vypovídá, že trpí, tak je přesvědčen, že je to on, kdo trpí. To přesvědčení, a výpověď o něm, tu evidentně je, pak mizí.

to je naprosto přesný

Maharadž když se ho ptali, zda vnímá bolest, řekl - bolest tu je, ale není zde nikdo, kdo by jí trpěl

ta žena ukazuje, jak lze k takovému uvědomění dojít

[Návštěvník]

Tak je tam ten trpící nebo není? Na začátku souvětí byl byl, konci není, je tu něco v nepořádku?

Jak by mohlo být něco v nepořádku? Vždyť to je v kostce cesta advaity: Mahariši odpovídal na otázky hledajících "Podívejte se, kdo se ptá? Kdo je ten, kdo potřebuje vědět? Kdo je ten, kdo trpí a chce se zbavit utrpení?"

V rovině iluzorní duality se tak člověk jménem Mahariši ptal jiného člověka, který sám sebe vnímal jako trpícího jedince. Pokud ale trpící obrátil pozornost na pozornost, Vědomí si uvědomilo Samo Sebe i v tomto tvaru a objevilo se pochopení, že žádný trpící není.

[Vari]

Tak je tam ten trpící nebo není? Na začátku souvětí byl byl, konci není, je tu něco v nepořádku?

Hlavně se tam nikdo nemůže podívat, protože nikdo takový neexistuje.
Pěkný nesmysl.

Pokud vidíš, že ani na začátku nikdo nebyl, pak samozřejmě vidíš, že je to nesmysl.
Pak ovšem nezbývá než se mu zasmát.




Nebo je to k pláči?

[Petra]

Maharadž když se ho ptali, zda vnímá bolest, řekl - bolest tu je, ale není zde nikdo, kdo by jí trpěl

Poslední Nisargadattova slova, než ztratil hlas, byla: "Cítím bolest v těle, ale nebolí mne, že umřu. Jsem To (I AM THAT), co vždy existuje a co předchází jakékoliv manifestaci.

[návštěvní J]

K pláči.
Dávám přednost inteligentním radám - obzvláště když se jedná o někoho, kdo trpí - a ne nesmyslům, který si někdo slátal dohromady z toho, co si přečetl, že říkali realizovaní.
Kdyby blbost kvetla...

rady té ženy vycházejí z jejich přímých zkušeností a potvrzují zkušenosti dalších co je sami na sobě vyzkoušeli i tomu co tvrdí realizovaní lidé

[Vari]

Pokud vidíš, že ani na začátku nikdo nebyl, pak samozřejmě vidíš, že je to nesmysl.
Pak ovšem nezbývá než se mu zasmát.




Nebo je to k pláči?

K pláči.
Dávám přednost inteligentním radám - obzvláště když se jedná o někoho, kdo trpí - a ne nesmyslům, který si někdo slátal dohromady z toho, co si přečetl, že říkali realizovaní.
Kdyby blbost kvetla...

Potřebuješ poradit? Trpíš?
nebo jen trpíš tím, že trpící si chodí pro radu k amatérům?
Jakým radám dáváš přednost?

[Petra]

Dávám přednost inteligentním radám

Jakým radám dáváš přednost?

[Petra]

rady té ženy vycházejí z jejich přímých zkušeností a potvrzují zkušenosti dalších co je sami na sobě vyzkoušeli i tomu co tvrdí realizovaní lidé

Lidem pomáhá v utrpení někdy i tvrzení "Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje."

[Vari]

Dávám přednost inteligentním radám

Jakým radám dáváš přednost?

Můžeš uvést příklad inteligentní rady?

[Vari]

Je to tato?

Lidem pomáhá v utrpení někdy i tvrzení "Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje."

[Kata]

Lidem pomáhá v utrpení někdy i tvrzení "Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje."

To není vůbec špatná rada ... pro srdcaře, bhaktisty, pro kdy mají k Bohu silný vztah.

Intelektuálně založený člověk, tě s tím pošle do háje: On se chce zbavit utrpení a ty mu říkáš, že za ně má být snad i vděčný.

Myslím, že univerzálně nelze říct, že jsou některé rady in teligentnější než jiné.

[papadev]

Pro me vyuzitelna rada je:

RADUJ SE,DES SE,ZUR,TRP,ZIJ V MIRU...ALE ZE VSEHO SE POUC,MUZES-LI-A BEZ DAL...
... ... ...dv

[rosada]

Pro me vyuzitelna rada je:

... ... ...

No a to je ono, pro každého je využitelná nějaká jiná rada.

[Linda]

součástí všech takových vysvětlení nedvojné podstaty jevů je paradox - protimluv.

Tam, kde intelekt - rozumové pochopení - vidí protikladná tvrzení, může paradox posunout moje pochopení do roviny, která ho přesahuje.

Paradox probouzení lidství a božství v nás

Jako herci v dramatu svého života, jako diváci nejzajímavějšího filmu, který jsem kdy viděli - probouzíme se a rosteme celistvě?
Paradox probouzení lidství a božství v nás.

Jsi lidskou bytostí, hluboce spojený s každým a se vším nepředstavitelnými způsoby, závislými na celém vesmíru a každém kolem tebe. A to díky šatům, které nosíš, jídlu, které jíš, slovům, která používáš, příběhům, které slyšíš a čteš a sleduješ. Také díky vzduchu, který dýcháš, i kvůli této zprávě, kterou právě čteš.

Jako lidská bytost jsi zranitelný a perfektně nedokonalý, učící se znovu milovat, protože jsi to zapomněl za ta léta podmiňování. Jsi lidská bytost učící se jak cítit a sjednocovat se, mluvit autenticky a svobodně a naslouchat s porozuměním a bez předsudků. To je stezka stále se prohlubujícího ozdravování a uskutečňování, která nikdy nekončí.

Některá učení zdůrazňují tento "relativní" pohled.

Ale zároveň jsi vědomí samo, před všemi koncepty, vždy přítomné, již nyní úplné, nikdy na ničem a na nikom nezávislé. Není zde žádná otázka, jak se stát probuzený nebo osvícený, neboť ty jsi To vždy byl, dokonce ještě před tím, než vznikl čas. Jsi zde před vznikem všech otázek a odpovědí. Není zde žádná léčba, neboť zde není nikdo, kdo by měl být léčen a žádná budoucnost mimo Teď. Pro vědomí není žádného utrpení. Pro vědomí není žádného úsilí.

Některé duchovní stezky zdůrazňují tento "absolutní" pohled, nebo alespoň prohlašují, že je to jediný skutečný pohled.

Ale má to háček.

Zamítni relativní, lni k absolutnímu, odvrhni nebo zamítni lidskou cestu, a zůstaneš navždy zraněný a polapený do utrpení, odmítání nebo neschopen čelit svým jizvám, i když věříš, že jsi plně probuzený a osvobozen od příběhů a osobnosti.

Zavrhni absolutní, lni k relativnímu, zapomeň na to, kdo skutečně jsi, a navždy zůstaneš hledač, provždy hledající a zaměstnaný příběhy, dokonce i když věříš, že jsi plně zdravý na lidské úrovni, ať už to pro tebe znamená cokoli.

Během let jsem se setkal s mnoha lidmi, někteří z nich jsou duchovní učitelé, kteří prohlašují, že jsou plně probuzeni, za egem, zcela osvobození, hovořící ve smyslu "zde není kdokoli" a "nejsem osoba" a "není zde žádné já", a přesto zřejmě, na relativní lidské úrovni, jsou hluboce zranění, bojující s podvědomou bolestí, přenášející své rány na druhé - jejich rodiny, jejich přátele a dokonce na jejich studenty. Zraňují druhé, ale odůvodňují to s chytrou "logikou nedvojnosti" (např. "není zde žádná volba", "vše je pouze tvá projekce" atd.).

Probuzení bez soucitu je jako oceán bez myriád svých vln, jako kosmická matka bez jejích milovaných dětí. Již jsem hodně mluvil o tom, jak jsem i já sám kdysi spadl do této suché duchovní pouště. Není to žádné veselé místo. Nicméně je to součást cesty.

Rovněž jsem během let potkal mnoho lidí, kteří viděli sami sebe jako plně rozvinuté lidské bytosti, dobře opracované, úspěšné, šťastné, přímo perfektní lidi. Ale stejně pořád někde hluboko dole se cítí jaksi odděleni od života, uvnitř prázdní - je zde pořád touha po něčem, co nemohou nalézt či dokonce pojmenovat. Když naše lidskost ztratí svůj základ, jsme navždy polapeni v bezdůvodném lidském dramatu, které začíná tak prázdné, nicméně které dokážeme vyvíjet a vyvíjet. Ale navzdory tomu, jak usilujeme a hledáme, nikdy se tam nedokážeme zcela dostat. I tuhle část cesty jsem poznal.

Kdy dokážeme konečně přijmout tento duchovní paradox? Když zastavíme oddělování "absolutního" od "relativního". Když uvidíme, že naše lidství nebo naše probuzenost, naše Buddhovská podstata a naše lidskost, naše duchovnost a naše životy jak je žijeme, cesta uzdravování a ne-cesta probuzení do přítomnosti, nebyly nikdy odděleny.

Navždy se uzdravující v lidském smyslu a provždy již zcela uzdraveni jako vědomí samo, v naprosté propojenosti.

Jeff Foster

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... tvi-v-nas/

[Linda]

Nemusíš věřit, co říkají myšlenky, můžeš rovnou nasměrovat pozornost na pocity v těle. Pak není potřeba snažit se zastavit hlas od povídání. Může to tu také být. Jen přesměruj pozornost k pociťování.

Když je vše vítáno, všechno plyne hladce a sladce. Když se objeví odpor, a on se objeví, tak jako dech, dovnitř a ven, jen si ho povšimni.

Nepokoušej se cokoliv měnit, jen si uvědomuj.

Pravdou je, že odpor a frustrace jsou přáteli. Možná je pro tebe teď nemožné si to myslet, ale jakmile si toho začneš všímat, uvidíš, kam to vede. Odpor samotný není třeba odmítat. Jinak se uzamkne v sebe-posilujících smyčkách. Někteří říkají, že existuje cesta nejmenšího odporu, a když se odpor rozpustí, vše, co zůstane, je odevzdání. Toto je cesta Ano jakémukoliv pocitu, který se vynoří.

Povšimnout si frustrace, pozorovat, jak mechanismus pracuje a ptát se – co je za tím? Co je to, co se cítí ohroženo? Co je tady, co se chce něčeho držet? Co se potřebuje chránit a od čeho přesně? Naslouchat a všímat si pocitů v těle je klíč k uvolnění zablokovanosti.

Když je spatřeno, že zde není nic, co by bylo třeba chránit, mechanismus se v těch samých situacích již více nespustí. Ale neočekávej, že budeš šťastný/á navěky. Nic netrvá věčně. Život je pohyb mezi expanzí a kontrakcí. Věci se dějí a budou se dít. Mír je zde tehdy, když není odpor vůči tomu, co tu již je.

Takže prvním krokem ke konci utrpení, je říct mu ano. Je ok cítit se mizerně. A je ok chtít s ním skoncovat.

Druhým krokem je, opravdu se zajímat, abys viděl/a, že trpící není někdo, kdo vykukuje za pocity. Když se pocity vynoří, podívej se za ně, je tam pociťovatel? Dá se to najít v tvé zkušenosti? Nebo jen v myšlení? Je teď tady?

Třetím krokem by bylo prozkoumat, co je toto slovo „já“ a na co poukazuje. Může toto „já“ být nalezeno? Nebo je to jen vymyšlená story O mně, jako story o Santovi?

A nejvíc ze všeho, buď na sobe hodný/á. Láska, kterou hledáš, je tvá vlastní láska k sobě. Tím, že řekneš ano svým pocitům, dveře se otevřou. Zvyk myšlenek o utrpení začne uvolňovat své sevření.

Ilona Ciunaite

Sdílení zkušenosti, krok za krokem, jako u Fostera ...

[Návštěvník]

http://www.samhita.cz/books/hlavavtygritlame_0.html

*****
Vaše hlava je již v tygří tlamě.
Není úniku.
Rámana Maharši

*****

Ať to nazvete Univerzálním Zákonem, Vědomím, Celkem či Jednotou, lze říci, že každé jednání, k němuž dochází, je jednání Zdroje a dochází k němu prostřednictvím nějaké psychosomatické soustavy. Je to tedy součást neosobní činnosti Celku či Vědomí. Dohromady pak všechny činy, které se prostřednictvím psychosomatických soustav v daném okamžiku dějí, vytvářejí "To, co je" v Přítomném Okamžiku.

Pokud opravdu pochopíte a přijmete, že každé jednání, k němuž dochází, je jednání Zdroje, dějící se prostřednictvím nějaké psychosomatické soustavy, pak pochopíte, že vůle Zdroje vzhledem ke konkrétní psychosomatické soustavě těla je to, co nazývám osudem dané soustavy, nikoli osudem jedince, neboť jedinec ve skutečnosti vůbec neexistuje. To, co existuje, jsou miliardy naprogramovaných počítačů, jejichž prostřednictvím Zdroj či Vědomí přivodí to jednání, k němuž má dojít.

http://www.samhita.cz/books/hlavavtygritlame_0.html