O skutečnosti

[Návštěvník]

Jakmile se objevuje poznání Já, tak tady není nikdo, kdo by nebyl Já.

Ale, jak jsem si všimla, tak se každý snaží o tom svém poznávání Já napsat co nejvíc...a čím důkladněji se s Já kdo obeznání, tím toho napíše víc.

[Jarda Malej]

..čím důkladněji se s Já kdo obeznání, tím toho napíše víc.

Je to tvé skutečné přesvědčení?

[Jarda Malej]

Co se bude dít, až větší polovina populace naší planety bude spatřovat Já a shledá že avidja neexistuje?

Pak budou myšlenky včetně jejich vyjadřování pomocí slov
stále jasněji shledávány coby překážka skutečné komunikace.
Úměrně rostoucímu světlu poznání.

Stanou se ze všech guruové a všichni o tom TOM budou psát moudré knihy?

Guru je jeden. Mimo čas.

[Návštěvník]

Je to přesně naopak
Ti co o tom svém poznávání Já hodně píší, ti ho nepoznávají i když by hrozně chtěli být těmi, kdo ho poznávají a proto o něm tolik potřebují psát a obhajovat své údajné poznávání Já.

Třeba Ramana Mahariši napsal za celý svůj život jen pár stránek. Ostatní, co bylo vydáno tiskem a přisuzuje se Ramanovi, jsou zachycené rozhovory s Ramanou jeho žáky.
Nikomu se nesnažil vnucovat své poznávání Já, pouze odpovídal na dotazy.

Opravdu?
Asi si žáci potřebovali přečíst od Maharišiho víc textů, aby mu dobře porozuměli, tak si tiskem vydali i ty rozhovory.

No jo, v něčem máš pravdu, Krišna, Buddha a Ježíš nebyli žádní psavci. Jak to bylo s Mohamedem, to zatím nevím, ale asi to bylo podobné.
Všechno jim sepsali jejich žáci, neboť tušili, že paměť lidí už nebude tak vynikající, jako za starých časů, že se bude jen horšit. A nikdo si už nebude všechno do písmenka pamatovat - tak to pro budoucí pokolení pro jistotu sepsali.

Ostatně, já neměla na mysli samotné zakladatele různých náboženských směrů, nýbrž spíš jejich pokračovatele...

[Jarda Malej]

Ostatně, já neměla na mysli samotné zakladatele různých náboženských směrů, nýbrž spíš jejich pokračovatele...

Možná bychom mohli využít příležitost k zamyšlení, jaký by mohl být rozdíl
mezi zakladatelem a pokračovatelem náboženského směru,..je-li nějaký.

Můžeme se třeba ptát:
Založil Ježíš Kristus náboženský směr zvaný "Křesťanství?"
A nebo Buddha. Založil on nějaké náboženství?
Nebo Krišna?

[Alaja]

Ostatně, já neměla na mysli samotné zakladatele různých náboženských směrů, nýbrž spíš jejich pokračovatele...

Možná bychom mohli využít příležitost k zamyšlení, jaký by mohl být rozdíl
mezi zakladatelem a pokračovatelem náboženského směru,..je-li nějaký.

Můžeme se třeba ptát:
Založil Ježíš Kristus náboženský směr zvaný "Křesťanství?"
A nebo Buddha. Založil on nějaké náboženství?
Nebo Krišna?

A nezaložili??

[Jarda Malej]

Bývaly časy, docela nedávno, kdy internet dosud nebyl, ale duchovní psavci psali stejně, ručně, na psacím stroji...jak se dalo...

Ano.
Světová pokladnice literatury libovolných žánrů či témat vznikala spontánně, jak se v té které době dalo.
Nicméně výplody četných grafomanů v ní chybí,
aniž by někomu bylo zakazováno listovat si v nich podle vlastního vkusu či libosti.

[Alaja]

Jeden moudrý muž řekl.
Všichni Mistři říkali a říkají totéž (co do obsahu), jenom jejich následovníci mají mezi sebou rozpory.

Jak víme ty rozpory vedli mnohdy až ke vzájemnému vyvražďování (dokonce i mezi následovníky stejného Mistra (například Krista nebo Mohameda)
A proč asi? Protože odkaz Mistrů vůbec nepochopili a pokřivili si ho k obrazu svému.

Pochopil.

[nop]

Jakmile se objevuje poznání Já, tak tady není nikdo, kdo by nebyl Já.

Ale, jak jsem si všimla, tak se každý snaží o tom svém poznávání Já napsat co nejvíc...a čím důkladněji se s Já kdo obeznání, tím toho napíše víc.

Trochu smíchu do té zdejší vážnosti. Tvrdím: musím být určitě bytost na dost vysoké úrovni, protože já o tom Já nic nepíši, ančto je neznám. A o tom co neznám, nepíši, leda s oznámením, že to nemám ode mne.
A protože je tu napsané

čím důkladněji se s Já kdo obeznání, tím toho napíše víc

a já o tom nepíši nic, musím být nejmoudřejší - ha- ha.

[Pavel]

Ti co o tom svém poznávání Já hodně píší, ti ho nepoznávají i když by hrozně chtěli být těmi, kdo ho poznávají a proto o něm tolik potřebují psát a obhajovat své údajné poznávání Já.

Zajímají mě nutné předpoklady, které vedou k tomu, abych o někom řekl (napsal), že je blbec. Jde mně konkrétně o oblast duchovní literatury. Řekněme, že čtu něco s čím nesouhlasím. Tady se mohu zastavit a zkoumat příčinu svého nesouhlasu. Jedna z příčin, může být rozdílná zkušenost s něčím, o čem je autor přesvědčen, že prospívá, ale já mám opačnou zkušenost. Naše zkušenosti se různí. To je zjištění, které jsem objevil. Někdy toto zjištění rozdílnosti zkušeností vede k označení nositele rozdílné zkušenosti za blbce. Blbec není emočně neutrální pojem. Je to nadávka, ke které se uchýlím z nějaké příčiny. Je tou příčinou nesouhlas s přečteným? Nesouhlas s přečteným mohu vyjádřit slovesem: nesouhlasím, případně uvést důvod nesouhlasu. Pokud někoho označím za blbce, obracím pozornost od textu k pisateli. Co mu tím vlastně říkám? Hledal jsem synonyma slova blbec - 1.blb, hňup, hovado, trouba, debil, kretén, dement, vůl, nekňuba, magor, exot, (o ženě) kráva. Kdy tato slova používáme? V jakém emočním rozpoložení jsme, když je používáme? Jsou to neškodná, nezraňující slova?

Bylo napsáno: Určitě o duchovnu píší také nějací ti blbci, nevědoucí o čem vlastně píší.

V této větě je blbec ten, kdo neví o čem píše. Ale je to skutečně tak, že neví? Jak vím, že neví, ne -li tak, že moje zkušenost, kterou vždy preferuji, je jiná. Blbec je tedy ten, kdo má jinou zkušenost, případně věří něčemu jinému než já.

Jsou jistě ověřitelná fakta např. 2+3=5. Napíšu -li že 2+3=6, udělal jsem chybu, ale to ze mě nedělá blbce, nýbrž člověka chybujícího. Blbce se ze mě snaží udělat komentátor mé chyby. A to se pohybujeme na čisté půdě matematiky. V oblasti duchovna je mnoho skrytého, co bývá postupně odkrýváno, je to cesta od nevědomosti k poznání. Člověk v nevědomosti není blbec, je to bytost, která nezná povahu ohně a tak se může popálit. Nikdo není blbec, to jen mysl pod dojmem emocí, někdy i nepřiznaných, nálepkuje bratra, sestru, bližního, prostě spolucestujícího na cestě životem.

[iru-lan]

... Ale je to skutečně tak, že neví? Jak vím, že neví, ne -li tak, že moje zkušenost, kterou vždy preferuji, je jiná. Blbec je tedy ten, kdo má jinou zkušenost, případně věří něčemu jinému než já..

pěkně jsi to popsal..jak to můžu vědět, když nemám jeho zkušenost. A pokud ji mám, tím, že objevím že jiný má zkušenost, kterou jsem taky měl a pochopil ji jako omyl, můžu ho nazvat blbcem? To jsem pak byla taky blbcem..teď už nejsem? Můžu nesouhlasit a můžu pochybovat, ale copak můžu S JISTOTOU něco takového říct (to o blbcích?). To je nějaká podezřelá jistota

[amiable]

Zajímají mě nutné předpoklady, které vedou k tomu, abych o někom řekl (napsal), že je blbec. Jde mně konkrétně o oblast duchovní literatury. Řekněme, že čtu něco s čím nesouhlasím. Tady se mohu zastavit a zkoumat příčinu svého nesouhlasu. Jedna z příčin, může být rozdílná zkušenost s něčím, o čem je autor přesvědčen, že prospívá, ale já mám opačnou zkušenost. Naše zkušenosti se různí. To je zjištění, které jsem objevil. Někdy toto zjištění rozdílnosti zkušeností vede k označení nositele rozdílné zkušenosti za blbce. Blbec není emočně neutrální pojem. Je to nadávka, ke které se uchýlím z nějaké příčiny. Je tou příčinou nesouhlas s přečteným? Nesouhlas s přečteným mohu vyjádřit slovesem: nesouhlasím, případně uvést důvod nesouhlasu. Pokud někoho označím za blbce, obracím pozornost od textu k pisateli. Co mu tím vlastně říkám? Hledal jsem synonyma slova blbec - 1.blb, hňup, hovado, trouba, debil, kretén, dement, vůl, nekňuba, magor, exot, (o ženě) kráva. Kdy tato slova používáme? V jakém emočním rozpoložení jsme, když je používáme? Jsou to neškodná, nezraňující slova?

Bylo napsáno: Určitě o duchovnu píší také nějací ti blbci, nevědoucí o čem vlastně píší.

V této větě je blbec ten, kdo neví o čem píše. Ale je to skutečně tak, že neví? Jak vím, že neví, ne -li tak, že moje zkušenost, kterou vždy preferuji, je jiná. Blbec je tedy ten, kdo má jinou zkušenost, případně věří něčemu jinému než já.

Jsou jistě ověřitelná fakta např. 2+3=5. Napíšu -li že 2+3=6, udělal jsem chybu, ale to ze mě nedělá blbce, nýbrž člověka chybujícího. Blbce se ze mě snaží udělat komentátor mé chyby. A to se pohybujeme na čisté půdě matematiky. V oblasti duchovna je mnoho skrytého, co bývá postupně odkrýváno, je to cesta od nevědomosti k poznání. Člověk v nevědomosti není blbec, je to bytost, která nezná povahu ohně a tak se může popálit. Nikdo není blbec, to jen mysl pod dojmem emocí, někdy i nepřiznaných, nálepkuje bratra, sestru, bližního, prostě spolucestujícího na cestě životem.

Když se mi objeví odpor k něčemu, s čím nesouhlasím, a nevšimnu si, že odpor nemá co dělat s tím právě vnímaným, že je to čistě moje reakce (která se za chvíli může změnit v jinou - například o tom dáme řeč a já pochopím, jak to myslel, a víceméně se na tom shodnem), vznikne odsouzení. To vede k potřebě označit druhého (nebo sebe - že mi něco včas nedošlo, že blá blá blá...) za trotla, za blbce...

Jenže všimnout si toho u sebe... to se nedá udělat.

Buď k tomu dojde, nebo nedojde.

Chtít si všimnout - to nefunguje, asi že je to cílená snaha ega spasit se všímavostí.

Je to celé na Tom... Pozorujícím všechno, co právě všechno vytváří ze Sebe sama...

[amiable]

Je to celé na Tom... Pozorujícím všechno, co právě všechno vytváří ze Sebe sama...

a teď

buď to může být suché konstatování intelektu - super, jsem teda z obliga, protože za to vlastně nemůžu...

nebo... naprostou důvěrou ve všemoc Všemocného Bytí, na které je naprostý spoleh, se objeví hluboká úleva... vděčnost...

a asi tím se nějak, někde, mimo dohled "já" cosi ve skrytých oblastech mysli změní... něco se rozpustilo... bůhvíjak... (protože příště se ten odpor už neobjeví tak silně...)


a která z těch dvou možností nastane - to taky není v našich rukou...

[Alaja.]

nechápu, proč se to pochopilo, jako že se píše o lidech, co vytvářejí nějakou brakovou literaturu....o těch tu vůbec nebyla řeč.

[Jarda Malej]

Člověk v nevědomosti není blbec, je to bytost, která nezná povahu ohně a tak se může popálit..

..a zvolat ono osvobozující: "Já blbec!"

Někdy toto zjištění rozdílnosti zkušeností vede k označení nositele rozdílné zkušenosti za blbce

.
Někdy ano, jindy to tak být nemusí.
Totéž se dá vyjádřit i kultivovaněji
Viz např.

Tohle je, na moc vysoké duchovní úrovni, co nabízíš.
To, o čem píšu já, je na úrovni šumící trávy, ..

a nebo stručně:

Drahý, armine, víš prd ...

[nop]

Trochu škádlení, kdo se liší, ale pro doktory.
Definice kdo je alkoholik (dovezeno z Anglie):
"..alkoholik je pacient, který pije více, než jeho doktor..".

[Návštěvník]

On je každý krásný, když je šťastný.

a když je nešťastný, tak je ošklivý

[Návštěvník]

Já chápu víceméně všechny, co sem píší - tedy nejen to, co sem píší, ale i proč to tak píší. Je to věc praxe, dlouholetých zkušeností a znalosti lidské psychiky. ...

jj proto jsi taky psal na JZ, abychom byli rádi za každé takové sluníčko jako je Jana

[PánBů]

39... ..dojde k uvědomění své pravé Podstaty (Já-Já),
Ego neexistuje. Nebo snad připouštíte dvě já?

Stejný duchovní učitel ale těch uvědomění Já je nějak moc.
1) Jaký je tedy rozdíl mezi Já, Já-Já a Já jsem?
2) Když dojde k uvědomění že vzniká ztotožnění může pak i dojít k prožití dané role ega apřesto toto ego je rozpoznáno jako čirá láska? (herci také představují ve filmu role a vědí že to nejsou oni přesto roli dohrajou do konce a dobré zžití s danou rolí je měřítkem kvality hereckého výkonu) Jedná se teda o dvě nebo o jedno já?

[malpan]

dovolím si řečnickou otázku - kdo je to blbec?
Není to náhodou někdo, s kým nesouhlasím, pro koho nemám pochopení... Takže není to o jeho skutcích, ale o mě jako pozorovateli a mých reakcích... jinými slovy: označuju-li někoho za blbce, dávám tím najevo svůj postoj, svůj přístup k podobným situacím, svou "netoleranci". Rozhodně to není výpovědí o tom člověku...