Jakmile se objevuje poznání Já, tak tady není nikdo, kdo by nebyl Já.
Ale, jak jsem si všimla, tak se každý snaží o tom svém poznávání Já napsat co nejvíc...a čím důkladněji se s Já kdo obeznání, tím toho napíše víc.
Jakmile se objevuje poznání Já, tak tady není nikdo, kdo by nebyl Já.
..čím důkladněji se s Já kdo obeznání, tím toho napíše víc.
Co se bude dít, až větší polovina populace naší planety bude spatřovat Já a shledá že avidja neexistuje?
Stanou se ze všech guruové a všichni o tom TOM budou psát moudré knihy?
armin píše:Je to přesně naopak
Ti co o tom svém poznávání Já hodně píší, ti ho nepoznávají i když by hrozně chtěli být těmi, kdo ho poznávají a proto o něm tolik potřebují psát a obhajovat své údajné poznávání Já.
Třeba Ramana Mahariši napsal za celý svůj život jen pár stránek. Ostatní, co bylo vydáno tiskem a přisuzuje se Ramanovi, jsou zachycené rozhovory s Ramanou jeho žáky.
Nikomu se nesnažil vnucovat své poznávání Já, pouze odpovídal na dotazy.
Ostatně, já neměla na mysli samotné zakladatele různých náboženských směrů, nýbrž spíš jejich pokračovatele...
Jarda Malej píše:Ostatně, já neměla na mysli samotné zakladatele různých náboženských směrů, nýbrž spíš jejich pokračovatele...
Možná bychom mohli využít příležitost k zamyšlení, jaký by mohl být rozdíl
mezi zakladatelem a pokračovatelem náboženského směru,..je-li nějaký.
Můžeme se třeba ptát:
Založil Ježíš Kristus náboženský směr zvaný "Křesťanství?"
A nebo Buddha. Založil on nějaké náboženství?
Nebo Krišna?
Bývaly časy, docela nedávno, kdy internet dosud nebyl, ale duchovní psavci psali stejně, ručně, na psacím stroji...jak se dalo...
armin píše:Jeden moudrý muž řekl.
Všichni Mistři říkali a říkají totéž (co do obsahu), jenom jejich následovníci mají mezi sebou rozpory.
Jak víme ty rozpory vedli mnohdy až ke vzájemnému vyvražďování (dokonce i mezi následovníky stejného Mistra (například Krista nebo Mohameda)
A proč asi? Protože odkaz Mistrů vůbec nepochopili a pokřivili si ho k obrazu svému.
Návštěvník píše:Jana píše:Jakmile se objevuje poznání Já, tak tady není nikdo, kdo by nebyl Já.
Ale, jak jsem si všimla, tak se každý snaží o tom svém poznávání Já napsat co nejvíc...a čím důkladněji se s Já kdo obeznání, tím toho napíše víc.
a já o tom nepíši nic, musím být nejmoudřejší - ha- ha.čím důkladněji se s Já kdo obeznání, tím toho napíše víc
Jarda Malej píše:armin píše:
Ti co o tom svém poznávání Já hodně píší, ti ho nepoznávají i když by hrozně chtěli být těmi, kdo ho poznávají a proto o něm tolik potřebují psát a obhajovat své údajné poznávání Já.
Pavel píše:... Ale je to skutečně tak, že neví? Jak vím, že neví, ne -li tak, že moje zkušenost, kterou vždy preferuji, je jiná. Blbec je tedy ten, kdo má jinou zkušenost, případně věří něčemu jinému než já..
Pavel píše:Zajímají mě nutné předpoklady, které vedou k tomu, abych o někom řekl (napsal), že je blbec. Jde mně konkrétně o oblast duchovní literatury. Řekněme, že čtu něco s čím nesouhlasím. Tady se mohu zastavit a zkoumat příčinu svého nesouhlasu. Jedna z příčin, může být rozdílná zkušenost s něčím, o čem je autor přesvědčen, že prospívá, ale já mám opačnou zkušenost. Naše zkušenosti se různí. To je zjištění, které jsem objevil. Někdy toto zjištění rozdílnosti zkušeností vede k označení nositele rozdílné zkušenosti za blbce. Blbec není emočně neutrální pojem. Je to nadávka, ke které se uchýlím z nějaké příčiny. Je tou příčinou nesouhlas s přečteným? Nesouhlas s přečteným mohu vyjádřit slovesem: nesouhlasím, případně uvést důvod nesouhlasu. Pokud někoho označím za blbce, obracím pozornost od textu k pisateli. Co mu tím vlastně říkám? Hledal jsem synonyma slova blbec - 1.blb, hňup, hovado, trouba, debil, kretén, dement, vůl, nekňuba, magor, exot, (o ženě) kráva. Kdy tato slova používáme? V jakém emočním rozpoložení jsme, když je používáme? Jsou to neškodná, nezraňující slova?
Bylo napsáno: Určitě o duchovnu píší také nějací ti blbci, nevědoucí o čem vlastně píší.
V této větě je blbec ten, kdo neví o čem píše. Ale je to skutečně tak, že neví? Jak vím, že neví, ne -li tak, že moje zkušenost, kterou vždy preferuji, je jiná. Blbec je tedy ten, kdo má jinou zkušenost, případně věří něčemu jinému než já.
Jsou jistě ověřitelná fakta např. 2+3=5. Napíšu -li že 2+3=6, udělal jsem chybu, ale to ze mě nedělá blbce, nýbrž člověka chybujícího. Blbce se ze mě snaží udělat komentátor mé chyby. A to se pohybujeme na čisté půdě matematiky. V oblasti duchovna je mnoho skrytého, co bývá postupně odkrýváno, je to cesta od nevědomosti k poznání. Člověk v nevědomosti není blbec, je to bytost, která nezná povahu ohně a tak se může popálit. Nikdo není blbec, to jen mysl pod dojmem emocí, někdy i nepřiznaných, nálepkuje bratra, sestru, bližního, prostě spolucestujícího na cestě životem.
Je to celé na Tom... Pozorujícím všechno, co právě všechno vytváří ze Sebe sama...
Člověk v nevědomosti není blbec, je to bytost, která nezná povahu ohně a tak se může popálit..
.Někdy toto zjištění rozdílnosti zkušeností vede k označení nositele rozdílné zkušenosti za blbce
Tohle je, na moc vysoké duchovní úrovni, co nabízíš.
To, o čem píšu já, je na úrovni šumící trávy, ..
Drahý, armine, víš prd ...
Jana píše:On je každý krásný, když je šťastný.
armin píše:Já chápu víceméně všechny, co sem píší - tedy nejen to, co sem píší, ale i proč to tak píší. Je to věc praxe, dlouholetých zkušeností a znalosti lidské psychiky. ...
39... ..dojde k uvědomění své pravé Podstaty (Já-Já),
Ego neexistuje. Nebo snad připouštíte dvě já?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 21 návštevníků