Stránka 5 z 7

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: úte 22. kvě 2018 5:07:12
od Jana
Tara píše:
Na to se dá taky dívat z různých úrovní a různých úhlů pohledu. Dokonce se může objevit někdo soucitný, kdo ho z kolejiště před přijíždějícím vlakem strhne.

Jani, jako tebe, tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)


Z mého pohledu tady není vůbec nic, z čeho by mě šlo sundat. Ale možná bys mi mohla vysvětlit, o co tomu, kdo mě chce sundat ze své představy o tom, kde jsem, vůbec jde. Věřím, že o to nejlepší.

Mahariši říkal: "Poznejte štěstí svého pravého Já". Tedy jemu a dalším jemu podobným šlo o to, abychom nalezli zdroj štěstí v nás.

Neexistuje větší štěstí, než uvědomování si, že mezi Tvou a mou existencí, Taro, mezi naší existencí a jakoukoliv další existencí kohokoliv, neexistuje žádná propast, žádná skutečná oddělenost.

Netuším, jestli mi rozumíš, jestli tohle teď tady čte někdo, kdo mi rozumí,

ale celé ty roky, co se to začalo probouzet, otevírat, vyjasňovat,

nepíšu ve skutečnosti nic jiného, než o tomhle.

A čím dál víc si uvědomuju, že víc než sdělením, je to mé psaní oslavou toho

a dost možná by bylo rádo i sdílením.

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: úte 22. kvě 2018 7:10:39
od Návštěvník
Tara píše:Jani, přece jen slova Moojiho k ženě, která se ptá, spíše svěřuje s tím, že se stala citlivější a empatičtější a zažívá bolest s bolestí světa jsou poněkud jiná, než jsou slova tvoje, o soucitu.

Nevím, co by z tvých slov ta žena a další přísedící si vzali, fakt nevím. U něj to jde z hloubi poznání a do hlubiny se to vrací, u tebe je to o necitlivosti ( o které mimochodem Mooji také hovoří, že je to špatně), že nelze říkat, že nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já, dyk to je tak necitelné.... a to přesně ty furt děláš a tvrdíšm k čemuž používáš kvanta sloganů.

To je jeden takový zenový příběh. K váženému mudrci jednou přišla žena, která plakala a ptala se ho, proč musela zemřít její malá dcera. A mudrc ji nezúčastněným hlasem odpověděl, že to byl záměr Boha a dcera byla jenom jednou z jeho "myšlenek", vrátila se tam, odkud přišla. Matka nepochopila a jak raněná přišla, tak raněná odcházela.
Traduje se, že tento Mudrc díky své odpovědi se brzy odebral do ústraní, protože (naštěstí) pocítil svou vlastní necitlivost, která ho dostihla jako - také bolest....


:yes:

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: úte 22. kvě 2018 7:11:14
od Návštěvník
Návštěvník píše:
Nevím, co jsem psala kdysi, ale skutečný soucit je soucit k pravému Já, tak jak to říká Mooji v tom videu, které sem dala Tara.

Ono to vypadá možná nesmyslně, protože pravé Já netrpí, tak jakýpak soucit s ním, viď? Ale ono tady nejde o to, abys trpěl s představou trpící osoby. Je tady o poznání, kým jsi, kým jsem, kým jsme.

A co se jazyka týče, vidím jako nádherné, že za všemi těmi různými styly, kterými různé nauky promlouvají, se nakonec nalézá stále to jedno.

Mooji o žádném soucitu k pravému Já (pravé je úplně zbytečný výraz) nehovoří. Kdo by měl mít soucit s Já? Nějaká osoba?

Právě naopak, poznávaje, kdo jsem, jsme vnímáme vše jako Jediné, Jsoucí, Vědomí, všudypřítomné, což neznamená nic jiného, než žití (v) Přítomností jako samozřejmá sounáležitost této Přítomnosti.

Čoveče, já mám strach ti to psát, protože ty si z toho hned uchmátneš, co ti bude pasovat do svého hokynářství a hned to budeš překroucené nabízet na trhu.

Tak dobro :-)


:yes:

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: úte 22. kvě 2018 7:19:55
od Návštěvník
Návštěvník píše:
miroslav píše:
Taky mi přišlo potřebné nebo zajímavé reagovat na Janu. Ale už mne to naštěstí přešlo.
Nicméně jev "Jana" je reálný a je poučné pochopit, o co vlastně v jejím případě jde. Materiálu je zde něúrekom.

Potrebne nebo zajimave na Janu reagovat, nastesti te to pustilo. Stejne jako kdysi na Marici a ted si hrajes s Evou.
Zajimavy konicek.


Nemáš to lehké, Návštěvníku/Návštěvnice. Tvoje mysl má tendence vytvářet zvrácené myšlenky.

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: úte 22. kvě 2018 7:22:44
od Návštěvník
Tara píše:
Na to se dá taky dívat z různých úrovní a různých úhlů pohledu. Dokonce se může objevit někdo soucitný, kdo ho z kolejiště před přijíždějícím vlakem strhne.

Jani, jako tebe, tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)


:yes:

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: úte 22. kvě 2018 8:16:48
od Linda
Návštěvník píše:přidávám se, taky tomu co Jana píše nerozumím, ale přiznávám že nerozumím i jiným věcem
je tady někdo kdo jí rozumí?

Pokouším se o to, celou řadu let. A zdravím - ahoj Taro, Pedrito i všichni ostatní :)

Jani, ... tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)

Už hodně dlouho – kdysi na Jitřní zemi a na Mozaice, a pak tady – sleduju nejrůznější pokusy Janu přesvědčit, že iluzorní dualita, projev Jediného Bytí, v sobě obsahuje a ze Sebe Samé vytváří oba dva póly projevů: všechno pozitivní i všechno negativní.

No, možná mi – konečně – začalo docházet, proč jsou všechny tyhle naše pokusy marné.

Kdyby po mnoho let bylo součástí mé profese pečovat v nemocnici o těžce zraněné a umírající děti, asi jediný způsob, jak to dělat, by bylo úplně popřít existenci čehokoliv negativního. Odmítala bych vnímat jakékoliv negativní projevy duality (rovnou bych je prohlásila za neskutečné), ale intenzivně bych vnímala všechny pozitivní projevy duality, a měla bych radost ze všeho pozitivního (bez potřeby uvidět to pozitivní i svou radost z toho jako něco neskutečného). Odpojila bych se tím od vnímání jednoho z obou pólů duality, toho negativního, protože tak často vnímat hrozné utrpení bezmocných dětí i jejich zoufalých rodičů, když neexistuje už žádná lékařská možnost to ovlivnit, by asi stejně jako u každého citlivého člověka velmi brzy vedlo k totálnímu zhroucení. Jediná možnost, jak tuhle profesi dlouhodobě, po celé roky dělat, by byla naprosto odmítat existenci čehokoliv negativního. Bylo by pak ovšem nezbytné neustále znovu a znovu se v tom přesvědčení utvrzovat – přesvědčováním každého, kdo to vidí jinak.

Mohla by se objevit šance připustit existenci všech těch negativních projevů a začít je vnímat stejně, jako se vnímají všechny pozitivní?

Ochota plně vnímat a přijímat obojí, tedy nejen to, co se v dualitě vnímá jako pozitivní, ale i všechno, co se vnímá jako negativní, včetně příležitosti uvidět, že obojí je projevem Všetvořícího Bytí, by se (možná) objevila až v důchodu, když každodenní kontakt s trpícími a umírajícími dětmi skončil. Ale těžko říct, jak velká bude šance připustit konečně existenci něčeho, co po celou dobu až doteď prostě existovat nesmělo.

Tady asi člověk nic nezmůže, nezbývá než přijmout, že to tak prostě je.

A popřát, aby – až k tomu dojde – zmizela potřeba pokaždé utéct k představě, že "Nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já " - na rozdíl od toho, co se vnímá jako pozitivní a u čeho nevzniká zájem uvidět, že ani nic z toho, co je oblažující, včetně vlastní radosti z toho neexistuje, protože je jen Já.

Jednou možná odložení toho růžového ochranného krunýře bude úlevou, která dá sílu unést dodatečnou konfrontaci se všemi odmítnutými negativními pocity, uloženými kdesi v podvědomí, protože vnímat je by tehdy bylo naprosto zničující.


Obrázek

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: úte 22. kvě 2018 8:21:18
od Tara
S tou profesí mě to včera taky napadlo. Díky.

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: úte 22. kvě 2018 8:43:34
od Návštěvník
Linda píše:
Návštěvník píše:přidávám se, taky tomu co Jana píše nerozumím, ale přiznávám že nerozumím i jiným věcem
je tady někdo kdo jí rozumí?

Pokouším se o to, celou řadu let. A zdravím - ahoj Taro, Pedrito i všichni ostatní :)

Jani, ... tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)

Už hodně dlouho – kdysi na Jitřní zemi a na Mozaice, a pak tady – sleduju nejrůznější pokusy Janu přesvědčit, že iluzorní dualita, projev Jediného Bytí, v sobě obsahuje a ze Sebe Samé vytváří oba dva póly projevů: všechno pozitivní i všechno negativní.

No, možná mi – konečně – začalo docházet, proč jsou všechny tyhle naše pokusy marné.

Kdyby po mnoho let bylo součástí mé profese pečovat v nemocnici o těžce zraněné a umírající děti, asi jediný způsob, jak to dělat, by bylo úplně popřít existenci čehokoliv negativního. Odmítala bych vnímat jakékoliv negativní projevy duality (rovnou bych je prohlásila za neskutečné), ale intenzivně bych vnímala všechny pozitivní projevy duality, a měla bych radost ze všeho pozitivního (bez potřeby uvidět to pozitivní i svou radost z toho jako něco neskutečného). Odpojila bych se tím od vnímání jednoho z obou pólů duality, toho negativního, protože tak často vnímat hrozné utrpení bezmocných dětí i jejich zoufalých rodičů, když neexistuje už žádná lékařská možnost to ovlivnit, by asi stejně jako u každého citlivého člověka velmi brzy vedlo k totálnímu zhroucení. Jediná možnost, jak tuhle profesi dlouhodobě, po celé roky dělat, by byla naprosto odmítat existenci čehokoliv negativního. Bylo by pak ovšem nezbytné neustále znovu a znovu se v tom přesvědčení utvrzovat – přesvědčováním každého, kdo to vidí jinak.

Mohla by se objevit šance připustit existenci všech těch negativních projevů a začít je vnímat stejně, jako se vnímají všechny pozitivní?

Ochota plně vnímat a přijímat obojí, tedy nejen to, co se v dualitě vnímá jako pozitivní, ale i všechno, co se vnímá jako negativní, včetně příležitosti uvidět, že obojí je projevem Všetvořícího Bytí, by se (možná) objevila až v důchodu, když každodenní kontakt s trpícími a umírajícími dětmi skončil. Ale těžko říct, jak velká bude šance připustit konečně existenci něčeho, co po celou dobu až doteď prostě existovat nesmělo.

Tady asi člověk nic nezmůže, nezbývá než přijmout, že to tak prostě je.

A popřát, aby – až k tomu dojde – zmizela potřeba pokaždé utéct k představě, že "Nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já " - na rozdíl od toho, co se vnímá jako pozitivní a u čeho nevzniká zájem uvidět, že ani nic z toho, co je oblažující, včetně vlastní radosti z toho neexistuje, protože je jen Já.

Jednou možná odložení toho růžového ochranného krunýře bude úlevou, která dá sílu unést dodatečnou konfrontaci se všemi odmítnutými negativními pocity, uloženými kdesi v podvědomí, protože vnímat je by tehdy bylo naprosto zničující.


Obrázek


:yes:

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: úte 22. kvě 2018 12:35:54
od Tara
Tady ten Návštěvník / Návštěvnice tu pořád mává jak na prvního mája a nic kloudného ze sebe nevydá :-)

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: úte 22. kvě 2018 13:03:08
od Návštěvník
Tara píše:Tady ten Návštěvník / Návštěvnice tu pořád mává jak na prvního mája a nic kloudného ze sebe nevydá :-)


Ježišmarjá, to si nemohu ani trochu zamávat, jak to dobře píšete?

Žádné "thanks", "íbí se mi", "souhlas" nejsou k dispozici, akorát tem smajlík Yes.

A ted si zrovna zamávám :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes: :yes:

:D

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: sob 26. kvě 2018 16:47:58
od vostal petr
Ach jo,

takhle to dopadne, když někomu zrušej první máj,

má mávací absták tak chodí mávat aspon na internetnet...

Hele ty mávači,

jestli toho mávání nenecháš, tak s tebou zamávám já...

:yeah: :yeah: :yeah:

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: sob 12. říj 2019 13:56:27
od Jana
Tara píše:
Na to se dá taky dívat z různých úrovní a různých úhlů pohledu. Dokonce se může objevit někdo soucitný, kdo ho z kolejiště před přijíždějícím vlakem strhne.

Jani, jako tebe, tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)


Evi, když ono se s tím opravdu nedá nic dělat.

Ono Vědomí o kterém mluví Mudrcové, není nic jiného, než Sat-čit-ánanda. Tedy není ničím jiným, než Bytím.

Samo sebou, že ta expanze, ve které není žádné ztotožnění a tudíž ani žádné přivlastnění, je nepopsatelná,

chybí v ní slova

:D

Nicméně krása a blaho nalézající se ve spánku spravedlivých není od zbytku existence, tedy od samotného Bytí, nijak odděleno.

To, co se jeví jako existence bez lásky, bez blaha, je zase jen samotná existence zastřená snem.

Je ve mně vděk za tyhle stránky.

Zajímavá věc je tohle:

Neobtěžujte žádné bytosti a nenechte se obtěžovat.

Není třeba milovanou bytost dostávat do nebe, ona tím nebem už ve skutečnosti je.

Je tím, co hledá.

To, co se narodilo, musí zemřít, ale to, co je věčné, je projevem nedotknutelné.

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: sob 12. říj 2019 15:44:05
od Návštěvník
Už hodně dlouho – kdysi na Jitřní zemi a na Mozaice, a pak tady – sleduju nejrůznější pokusy Janu přesvědčit, že iluzorní dualita, projev Jediného Bytí, v sobě obsahuje a ze Sebe Samé vytváří oba dva póly projevů: všechno pozitivní i všechno negativní.

No, možná mi – konečně – začalo docházet, proč jsou všechny tyhle naše pokusy marné.

Kdyby po mnoho let bylo součástí mé profese pečovat v nemocnici o těžce zraněné a umírající děti, asi jediný způsob, jak to dělat, by bylo úplně popřít existenci čehokoliv negativního. Odmítala bych vnímat jakékoliv negativní projevy duality (rovnou bych je prohlásila za neskutečné), ale intenzivně bych vnímala všechny pozitivní projevy duality, a měla bych radost ze všeho pozitivního (bez potřeby uvidět to pozitivní i svou radost z toho jako něco neskutečného). Odpojila bych se tím od vnímání jednoho z obou pólů duality, toho negativního, protože tak často vnímat hrozné utrpení bezmocných dětí i jejich zoufalých rodičů, když neexistuje už žádná lékařská možnost to ovlivnit, by asi stejně jako u každého citlivého člověka velmi brzy vedlo k totálnímu zhroucení. Jediná možnost, jak tuhle profesi dlouhodobě, po celé roky dělat, by byla naprosto odmítat existenci čehokoliv negativního. Bylo by pak ovšem nezbytné neustále znovu a znovu se v tom přesvědčení utvrzovat – přesvědčováním každého, kdo to vidí jinak.

Mohla by se objevit šance připustit existenci všech těch negativních projevů a začít je vnímat stejně, jako se vnímají všechny pozitivní?

Ochota plně vnímat a přijímat obojí, tedy nejen to, co se v dualitě vnímá jako pozitivní, ale i všechno, co se vnímá jako negativní, včetně příležitosti uvidět, že obojí je projevem Všetvořícího Bytí, by se (možná) objevila až v důchodu, když každodenní kontakt s trpícími a umírajícími dětmi skončil. Ale těžko říct, jak velká bude šance připustit konečně existenci něčeho, co po celou dobu až doteď prostě existovat nesmělo.

Tady asi člověk nic nezmůže, nezbývá než přijmout, že to tak prostě je.

A popřát, aby – až k tomu dojde – zmizela potřeba pokaždé utéct k představě, že "Nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já " - na rozdíl od toho, co se vnímá jako pozitivní a u čeho nevzniká zájem uvidět, že ani nic z toho, co je oblažující, včetně vlastní radosti z toho neexistuje, protože je jen Já.

Jednou možná odložení toho růžového ochranného krunýře bude úlevou, která dá sílu unést dodatečnou konfrontaci se všemi odmítnutými negativními pocity, uloženými kdesi v podvědomí, protože vnímat je by tehdy bylo naprosto zničující.


Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: sob 12. říj 2019 17:49:48
od Jana
Mou zkušeností je, že dvojnost polarit vytváří jen mysl. Je to něco jako kresba skrz smyslové vnímání ve Vědomí, kde Bytí samo o sobě nemá vůbec žádnou polaritu, je vším.

Ne-existence není jeho polaritou, protože není ničím.

Dalo by se najít spousta citací Probuzených, kteří tohle vysvětlují.

Ale není zřejmě možné s pohledem pátrajícím někde mimo sebe "venku", poznávat Pravdu, nejen o sobě, ale ani o těch druhých. Pravdu o sobě, o mně i o tom všem, můžeš najít jen v milujícím srdci:

Peklem je mysl obrácená ven, která říká: ,Já jsem tělo." To je peklo tady a teď. Jak můžete mít mír, když se mysl rozhodne, že hřištěm je jen tělo? Nikdo takový nemůže mít opravdový mír. Každé tělo umírá.

A co je nebe? Je to mysl stočená dovnitř. Jak praví bible: "Království nebeské je ve vás."

Jak toto nebeské království získat? Podrobením se vědomí.

Vědomí, Bytí, Nekonečnost je pravé nebe, to je svoboda, osvícení.

To je osvobození se od cesty, kterou člověk prošel za miliony let. Mysl obrácená dovnitř poprvé uvidí svou vlastní krásu, svůj zdroj a neobrátí se zpět k tomu, co ji ruší. Vždy zůstáváte s tím, co nejvíc milujete. Odtud neexistuje návrat.

Je to vaše rozhodnutí. "Rozhodl jsem se teď dosáhnout svobody, rozhodl jsem se mít lásku, mít vědomí samotného Bytí. Nejprve chci svatost." Toto rozhodnutí je na prvním místě.


Papadží

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: sob 12. říj 2019 18:52:45
od lklknml
Jak praví bible: "Království nebeské je ve vás."

To bible nepraví. Praví, že království Boží je mezi vámi.
Ne nadarmo se praví, že ďábel je skryt v detailu. :)

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: ned 13. říj 2019 6:37:15
od Jana
Zdeněk píše:
Jak praví bible: "Království nebeské je ve vás."

To bible nepraví. Praví, že království Boží je mezi vámi.
Ne nadarmo se praví, že ďábel je skryt v detailu. :)


20 Když se ho farizeové ptali, kdy přijde Boží království,+ odpověděl jim: „Boží království nepřichází tak, že to všichni zpozorují, 21 ani lidé nebudou říkat: ‚Podívejte se, tady je!‘ nebo ‚Tam je!‘ Vždyť Boží království je ve vašem středu.“*+
Lukáš

Ve vašem středu, tedy tady a teď - ve Tvém středu - v srdci, tedy lépe řečeno v duchovním Srdci Jediného, který netrpí iluzí oddělenosti a díky tomu je jasno, že tady není co spojovat, rozdělovat, vytvářet nějaké "mezi", jelikož:

Jaká spojení, když není mezi čím. Nejde oddělit světlo a osvícení.

:D

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: ned 13. říj 2019 12:29:22
od lklknml
Jana píše:20 Když se ho farizeové ptali, kdy přijde Boží království,+ odpověděl jim: „Boží království nepřichází tak, že to všichni zpozorují, 21 ani lidé nebudou říkat: ‚Podívejte se, tady je!‘ nebo ‚Tam je!‘ Vždyť Boží království je ve vašem středu.“*+
Lukáš

Škovyvoči nic proti Svědkům, nicméně (vzhledem k volatilitě názorů jejich vedení) nebývají považováni za spolehlivý biblický zdroj (ale vždyť i oni připouštějí na těch svých stránkách překlad "mezi vámi" místo "ve vašem středu" :)).

Jde o to, že Boží království není ani subjektivní (uvnitř, ve středu individua), ani objektivní ("Hle, je tu nebo je tam"). Výklad o něm tudíž nutně nemůže být jasný (a kdo ho neustále a objasňuje a vysvětluje je blázen), protože běžná slova nemohou sdílet jeho zkušenost.

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: ned 13. říj 2019 14:35:05
od Jana
Zdeněk píše:
Jana píše:20 Když se ho farizeové ptali, kdy přijde Boží království,+ odpověděl jim: „Boží království nepřichází tak, že to všichni zpozorují, 21 ani lidé nebudou říkat: ‚Podívejte se, tady je!‘ nebo ‚Tam je!‘ Vždyť Boží království je ve vašem středu.“*+
Lukáš

Škovyvoči nic proti Svědkům, nicméně (vzhledem k volatilitě názorů jejich vedení) nebývají považováni za spolehlivý biblický zdroj (ale vždyť i oni připouštějí na těch svých stránkách překlad "mezi vámi" místo "ve vašem středu" :)).

Jde o to, že Boží království není ani subjektivní (uvnitř, ve středu individua), ani objektivní ("Hle, je tu nebo je tam"). Výklad o něm tudíž nutně nemůže být jasný (a kdo ho neustále a objasňuje a vysvětluje je blázen), protože běžná slova nemohou sdílet jeho zkušenost.


Boží království je Teď Tady. Všechno, co je někde jinde a někdy jindy, než Tady - Teď, jsou představy mysli, protože jen mysl dokáže vytvořit časoprostorovou představu. A Boží království je mimo projekci mysli.

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: ned 13. říj 2019 19:25:51
od lklknml
Jana píše:Boží království je Teď Tady.

Proč to není takto v bibli vyjádřeno? Neznali tenkrát pojem tady či teď?

Re: Světlo a blaženost

Nový příspěvekNapsal: pon 14. říj 2019 5:13:56
od Jana
Zdeněk píše:
Jana píše:Boží království je Teď Tady.

Proč to není takto v bibli vyjádřeno? Neznali tenkrát pojem tady či teď?


Tady a Teď je Boží přítomnost (to dá rozum, ne?), tedy přítomnost toho, co přesahuje všechno osobní,
a neexistuje jiné Boží království, než to, které je v Boží přítomnosti.

Celá Bible, stejně tak jako Dlouhá cesta - ušlechtilá osmidílná Buddhova stezka, jsou jen přípravou na to hlavní. Proto se v obojím rozebírají a zušlechťují kvality osoby. Obojí pomáhá postupně rozpouštět egoismus ega.

Dokud se žije z ega, je třeba se držet návodů, pokynů, desatera, jakmile bytost dozrává k Probuzení, celé desatero je nahrazeno Největším přikázáním, není víc třeba.