Inspirativní myšlenky o Inspiruj

[miroslav]

No já na tom zas tak nelpím páč jsem bezdušovej,

vždyt mě vysiluje lpět i na pravdě,

nejlépe by bylo kdyby jsi si do svých reakcí pěkně psal sám, že jsi idiot

a Pravda by tak zvítězila...

No když ti to uleví - tomu tvému duchovnímu mindráku tak pěkně píšu: Jsem idiot a to dokonce korunovanej.

Proč bych to pro tvůj klid a spokojenost - když ti to dělá dobře, neudělal.

Každej sme ňákej - svým způsobem originální.
Každé hov.. je svým způsobem originální.
Ale lpět na originálnosti je omezující, stejně jako lpění na čemkoliv jiném.
Ale to je v pohodě.
Každému, co jeho jest.

[vostal petr]

Vidíš,

tak Pravdu už máš,

ted už ti chybí jenom Cesta a Život a budeš jak Ježíš...

Já ti nějakou cestu najdu, třeba "Tluč a bude ti natlučeno" to by ti mohlo snad jít,

no a na Život ti určitě něco najde tvoje stará...

[miroslav]

no a na Život ti určitě něco najde tvoje stará...

No a tam moje stará (nejspíš na rozdíl od té tvé) je mladá.

Že by to bylo tou karmou

[vostal petr]

Tak to máš blbý,

ty mladý jsou hrozně aktivní a furt si chtěj povídat

a některý tě dokonce chtějí předělat k obrazu svému,

a ty hodně mladý ještě navíc neuměj ani vařit...

[Návštěvník]

no a na Život ti určitě něco najde tvoje stará...

No a tam moje stará (nejspíš na rozdíl od té tvé) je mladá.

Že by to bylo tou karmou

No, mladá už dávno není, akorát ty jsi proti Petrovi starej.

[miroslav]

no a na Život ti určitě něco najde tvoje stará...

No a tam moje stará (nejspíš na rozdíl od té tvé) je mladá.

Že by to bylo tou karmou

No, mladá už dávno není, akorát ty jsi proti Petrovi starej.

To Petra teprve čeká a pokud včas nezemře ani nemine.
Třeba ale nakonec zmoudří. Ale zatím to vypadá, že spíš ještě více zblbne (díky svému zatím nevyléčenému mindráku) a bude z něj akorát protivnej dědek.

[vostal petr]

Já možná zemřu předčasně pokud se budu svědomitě řídit tím, co mě varuje ministerstvo zdravotnictví...

Problém modrosti a blbosti s ohledem na smrt se zabýval Šalamoun,

doporučuji si tedy nastudovat biblickou knihu KAZATEL

je to někde zhruba uprostřed bible

[vostal petr]

Já možná zemřu předčasně pokud se budu svědomitě řídit tím, co mě varuje ministerstvo zdravotnictví...

Problém modrosti a blbosti s ohledem na smrt se zabýval Šalamoun,

doporučuji si tedy nastudovat biblickou knihu KAZATEL

je to někde zhruba uprostřed bible

[vostal petr]

Třeba ale nakonec zmoudří. Ale zatím to vypadá, že spíš ještě více zblbne

[vostal petr]

Třeba ale nakonec zmoudří. Ale zatím to vypadá, že spíš ještě více zblbne

Tak ještě todlenctoto :



Lidé říkají, že jsem blázen ať udělám, co udělám
Různě mě upozorňují, aby mě zachránili před zničením
Když říkám, že jsem OK, tak se na mě divně dívají
Určitě nejsi šťastný, tak to už déle nehraj

Lidé říkají, že jsem líný a svůj život trávím ve snech
Radí mi různými způsoby a poučují mě
Když jim říkám, že pozoruji rád stíny na zdi
Jen abys nepropásl svůj velký den, chlapče, už dlouho nevíš, o co jde

Jen tu sedím a sleduji, jak se kola točí pořád dokola
Opravdu se rád dívám, jak se točí
Už nemůžu jezdit na kolotoči
Musel jsem toho nechat

Lidem, kteří se mě zmateně ptají
Říkám, že problémy neexistují
Jen řešení
Kroutí hlavami a dívají se na mě, jako bych byl blázen
Říkám jim, že není kam spěchat ...
Já tu jen tak sedím a zabíjím čas

Jen tu sedím a sleduji, jak se kola točí pořád dokola
Opravdu se rád dívám, jak se točí
Už nemůžu jezdit na kolotoči
Musel jsem toho nechat

[miroslav]

Já tu jen tak sedím a zabíjím čas

Ale čas nezabiješ
ten naopak nakonec zabije tebe
nejspíš postupně. Schopnost po schopnosti...

[Návštěvník]

Říkám, že problémy neexistují
Jen řešení

Já tu jen tak sedím a zabíjím čas

To je krásný.

[vostal petr]

Schopnost po schopnosti...

A to je jeho chyba, tím pak zabije i sebe...

[vostal petr]

Schopnost po schopnosti...

A to je jeho chyba, tím pak zabije i sebe...

Tedy to není chyba tvoje, ale chyba času, že toto dělá a to jej nakonec zabije...

[vostal petr]

a) Vše existuje z nějakého důvodu (axiomatem „Nic nevzniká z ničeho“);

Vypadá to, že to je přímo naopak,

tedy že ona tajemná temná energie, která způsobuje zrychlující se rozpínání vesmíru je s největší pravděpodobností právě fluktuacemi vakua, kdy zničeho neustále vzniká něco,

vono to zas tak pravda není, protože to nic není nic, ale je to prostor, což je zřejmě mnohem důležitější položka vesmíru, než je hmota

Samozřejmě to co takto vzniká také okamžitě i zaniká,
ale protože se rozpínání zrychluje, zřejmě platí že čím větší je prostor vesmíru, tím více je i fluktuací ...

[vostal petr]

Třeba jako Vostál zase má názor o mně, že jsem idiot. To je v pořádku. Může si myslet co chce, stejně jako já si můžu myslet co chci, stejně jako ty si můžeš myslet co chceš.

To je OK takto myslet,

ale nejsem si jistej u Jany, když si ona furt myslí že si nic nemyslí,

to mně přijde jako poněkud chybné myšlení, v důsledku čehož pak dochází k tomu,

že musí čím dál tím víc myslet, že si nic nemyslí, aby měla uspokojivý pocit že si nic nemyslí....

[vostal petr]

Denik běžné ženy

Příspěvekod Tara » pon 28. led 2019 4:40:10
Jsem běžná žena.

To jsem se chtěl zeptat,

jestli náhodou zkráceně ta běžná žena není třeba "běhna " ???

[Jana]

Třeba jako Vostál zase má názor o mně, že jsem idiot. To je v pořádku. Může si myslet co chce, stejně jako já si můžu myslet co chci, stejně jako ty si můžeš myslet co chceš.

To je OK takto myslet,

ale nejsem si jistej u Jany, když si ona furt myslí že si nic nemyslí,

to mně přijde jako poněkud chybné myšlení, v důsledku čehož pak dochází k tomu,

že musí čím dál tím víc myslet, že si nic nemyslí, aby měla uspokojivý pocit že si nic nemyslí....

Vždyť Ty umíš taky si nic nemyslet. Když si uvědomíš, že něco nějak je, tak si nepotřebuješ myslet, že to tak je. A když se objeví myšlenka, že je něco "tak a ne jinak", tak je možné na ní nelpět "nemyslet si to" a uvědomit si, že to může být i naopak nebo ještě i úplně jinak, takže se všechny myšlenky je možné bez obav pouštět.

A další věcí je poznání povahy myšlenky, jak říká dzogčhen, není to nic, myšlenka sama o sobě není nic hmatateného, skutečného. Je to jako projekce snu. Nebo filmu na filmovém plátnu. Když se ztotožníš se snovou osobou, nebo hrdinou z filmu, tak ten děj prožíváš jako bys byl skutečným účastníkem děje, jako bys něco dělal. A ve skutečnosti to jen pozoruješ a neděláš to. Stejné je to s myšlením. Tu myšlenku, která přichází, nevytvářím, nemyslím si ji, nelpím na ni. Je možné mít hlavu plnou myšlenek, starostí, trápení ve kterých se člověk utápí, ztrácí, je možné si nemyslet vůbec nic. Když se mysl zkoumá s vědomím, čím ty myšlenky opravdu jsou, tak ta mysl nemůže být jiná, než prázdná.

[lklknml]

Denik běžné ženy

Příspěvekod Tara » pon 28. led 2019 4:40:10
Jsem běžná žena.

To jsem se chtěl zeptat,

jestli náhodou zkráceně ta běžná žena není třeba "běhna " ???

No jazykově správně by mělo být běžna, ale běžný lid nerozlišuje mezi běžeti a běhati, takže si myslím že běhna přípustná je.

[Jana]

Třeba jako Vostál zase má názor o mně, že jsem idiot. To je v pořádku. Může si myslet co chce, stejně jako já si můžu myslet co chci, stejně jako ty si můžeš myslet co chceš.

To je OK takto myslet,

ale nejsem si jistej u Jany, když si ona furt myslí že si nic nemyslí,

to mně přijde jako poněkud chybné myšlení, v důsledku čehož pak dochází k tomu,

že musí čím dál tím víc myslet, že si nic nemyslí, aby měla uspokojivý pocit že si nic nemyslí....

Vždyť Ty umíš taky si nic nemyslet. Když si uvědomíš, že něco nějak je, tak si nepotřebuješ myslet, že to tak je. A když se objeví myšlenka, že je něco "tak a ne jinak", tak je možné na ní nelpět "nemyslet si to" a uvědomit si, že to může být i naopak nebo ještě i úplně jinak, takže se všechny myšlenky je možné bez obav pouštět.

A další věcí je poznání povahy myšlenky, jak říká dzogčhen, není to nic, myšlenka sama o sobě není nic hmatateného, skutečného. Je to jako projekce snu. Nebo filmu na filmovém plátnu. Když se ztotožníš se snovou osobou, nebo hrdinou z filmu, tak ten děj prožíváš jako bys byl skutečným účastníkem děje, jako bys něco dělal. A ve skutečnosti to jen pozoruješ a neděláš to. Stejné je to s myšlením. Tu myšlenku, která přichází, nevytvářím, nemyslím si ji, nelpím na ni. Je možné mít hlavu plnou myšlenek, starostí, trápení ve kterých se člověk utápí, ztrácí, je možné si nemyslet vůbec nic. Když se mysl zkoumá s vědomím, čím ty myšlenky opravdu jsou, tak ta mysl nemůže být jiná, než prázdná.

Vlastně je to tak, že je to poznávání, že mysl je prázdná, aniž by tu bylo ztotožnění s hlavním hrdinou. Dokud se jeví snová osoba, jako skutečná, tak mysl nemůže být prázdná, už se jeví jako skutečné i všechno, co v té mysli je, co se té osobě děje.

Není tady uvíznutí v tom zformovaném "jsem" s přívlastky, ale je tady poznávání skutečnosti až z toho uvolnění, které je za tím "jsem", které se nijak nemění. Je to poznávané z Bytí. Tady není vůbec žádná prostorová a ani časová omezenost.

Chtít mít mysl prázdnou s připoutaností k osobě je asi tak nemožné, jako bys chtěl, aby na nebi nebyli nikdy mraky. Ale z toho nekonečna prostoru a času, které není ničím omezeno, je mysl prázdná asi tak jako když se díváš z Vesmíru - ani jeden mrak Ti nezaclání nebe.