Co mě napadá

[Vari]

Je potom ještě někdo, kdo to řeší? To - kdo je kde?

Když chceš začít od toho přítomného okamžiku, tak si uvědom že TEĎ to řešíš ty, a těď i já :-)

[Vari]

Mno.. já čekám Pedriito..

A co jako? Měl jsem se dozvědět něco novýho? Co by se mělo stát s kýmkoliv, kdo realizuje? Myslíš že zmizí z projevu, jako bytost, nebo že zmizí bytosti svět, a ona se ocitne na nějakém prázdném ne-místě? Že ti, co se maj rádi, se pošlou k šípku, děti šoupnou do děcéku či kláštera a usednou do věčné nirvány? Tohle je teprve ten fantas, co božskému tvoření přisuzuje hodnotu klamu, z kterýho pak zástupy blbnou, ať už jako ateisti nebo věřící. Myslíš že si Ono dává tu práci a tvoří pro nic zanic, proto aby bylo kam utíkat, či mizet? Ten kdo chce utíkat, mizet, páč tu (v projevu) má s tím projeveným problém, chce proto realizovat. Anebo třeba fetovat, dělat kariéru, ujíždět na sexu, cokoliv co mu dá zapomenout, dle momentálních dispozic, nastavení... Ale když se to jednou stane, to uskutečnění, tak vidí že není kam zdrhnout, páč projev a zdroj je náhle Jedno. Kam se náhle poděla ta letitá iluze? Inu vyprchala z jeho mysli v podobě mentálních elementů, jak ten čmoud. Clona myšlenek, pocitů a představ, formovaných do předsudků, pochybností, výčitek.. pouček.. kdoví čeho ještě. To vše vyplňuje domělé obzory mezi Duchem a jeho Sílou - prostor Vědomí. Kde jediným skutečným vztahem je spojitost a čirost. A tohle je o božské (univerzální) spontaneitě, nikoliv o něčem uměle vychtěném myslí, v níž momentálně doutná egoismus... Čili, tělo je neviné, dokud ho mysl nezasere, a zas neviné je, když to zasírání ustane... A dle toho jsou takové i vztahy, život(y), cesta, vše... Páč dle toho a přesně v takové míře zasranosti či nezasranosti, TO pak prožíváme.. atd.

Jo, kdo si počká, ten se dočká a stojí to za to.

[vostal petr]

Tuhle tvou představu, ani nejsem schopen sledovat. Vědomí hluboké tak, že jej objekty v tom prostoru deformují?
A umíš si přestavit, či lépe zažít Prostor, který je nedotknutelný, který žádný objekt v něm nijak nedeformuje? Toto je to Buddhovo Prázdno.

Já bych klidně zastával oba dva názory,

ta deformace by mohl bejt v tom, že tam třeba je nějaká forma a ne nějaká jiná forma,

tedy že již byla provedena určitá "možnost"

viz ta Schrödingerova kočka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Schr%C3%B ... ko%C4%8Dka

[Vari]

Tuhle tvou představu, ani nejsem schopen sledovat. Vědomí hluboké tak, že jej objekty v tom prostoru deformují?
A umíš si přestavit, či lépe zažít Prostor, který je nedotknutelný, který žádný objekt v něm nijak nedeformuje? Toto je to Buddhovo Prázdno.

Já bych klidně zastával oba dva názory,

ta deformace by mohl bejt v tom, že tam třeba je nějaká forma a ne nějaká jiná forma,

tedy že již byla provedena určitá "možnost"

viz ta Schrödingerova kočka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Schr%C3%B ... ko%C4%8Dka

Jo zastávat můžeš oba názory. Ale pokud je to názor je to názor a je pozorovatelný jako názor.
1) deformovatelný prostor - názor, a rozvíjet jej lze do alelůja,
2) nedotknutelný prostor - může to být názor, něco , co jsi četl nebo někde slyšel a přijal to za své.
Nebo to taky může být jakýmsi způsobem zažito. Pak už nějak o té nedotknutelnosti prostě víš.

[Vari]

Ještě to shrnu, jak to vidím já,
ten deformovatelný prostor je uvnitř toho nedotknutelného.
O tom deformovatelném nic moc nevím, i když se z určitého hlediska může třeba zdát svým způsobem objektivním a tedy má nějaké pravidla, o která asi Zdeňkovi jde. Tak jako o planetách můžeme říct, že podléhají gravitaci.

Mě jen přijde, že je zajímavější (subjektivně) zajímat se o tu možnost zažití toho nedotknutelného prostoru.
Tak nějak mi to přijde i jednodušší.

[Jana]

A co jako? Měl jsem se dozvědět něco novýho? Co by se mělo stát s kýmkoliv, kdo realizuje? Myslíš že zmizí z projevu, jako bytost, nebo že zmizí bytosti svět, a ona se ocitne na nějakém prázdném ne-místě?

Stane se to, že v tom nejhlubším poznání nezůstává kámen na kameni. Mysl všechno pustila a není v ní nic. Žádná starost, žádný problém, žádná povinnost, žádná nesvoboda. Všechny smyslové vjemy, veškerý projev je poznáván až skrz naskrz jako sama existence, Bytí, SČA. Proto je to tak dobré, proto ta láska.

Že ti, co se maj rádi, se pošlou k šípku, děti šoupnou do děcéku či kláštera a usednou do věčné nirvány?

Ti, co se mají rádi, se mají s poznáním, kým jsou, tak rádi, že si jsou Láskou, štěstím, blahem, radostí...tím stejným Jedním.

Tohle je teprve ten fantas, co božskému tvoření přisuzuje hodnotu klamu, z kterýho pak zástupy blbnou, ať už jako ateisti nebo věřící. Myslíš že si Ono dává tu práci a tvoří pro nic zanic, proto aby bylo kam utíkat, či mizet?

To je právě ten fór, že se všechno přestává dělit na něco, co chceš, nemůžeš a na něco, co nechceš a musíš.

Ten kdo chce utíkat, mizet, páč tu (v projevu) má s tím projeveným problém, chce proto realizovat. Anebo třeba fetovat, dělat kariéru, ujíždět na sexu, cokoliv co mu dá zapomenout, dle momentálních dispozic, nastavení... Ale když se to jednou stane, to uskutečnění, tak vidí že není kam zdrhnout, páč projev a zdroj je náhle Jedno.

Ano, přesně tak. To, co se v realitě vnímané bez lásky jeví jako něco, z čeho by se chtělo zdrhat, v realitě Lásky je tím nejlepším, co může právě TEĎ být.

Kam se náhle poděla ta letitá iluze? Inu vyprchala z jeho mysli v podobě mentálních elementů, jak ten čmoud. Clona myšlenek, pocitů a představ, formovaných do předsudků, pochybností, výčitek.. pouček.. kdoví čeho ještě. To vše vyplňuje domělé obzory mezi Duchem a jeho Sílou - prostor Vědomí. Kde jediným skutečným vztahem je spojitost a čirost. A tohle je o božské (univerzální) spontaneitě, nikoliv o něčem uměle vychtěném myslí, v níž momentálně doutná egoismus... Čili, tělo je neviné, dokud ho mysl nezasere, a zas neviné je, když to zasírání ustane... A dle toho jsou takové i vztahy, život(y), cesta, vše... Páč dle toho a přesně v takové míře zasranosti či nezasranosti, TO pak prožíváme.. atd.

Nějaké takovéhle myšlenky, jak to má kdo špatně, jak by to mohlo být špatně, prostě nepotřebuješ, nejsou k ničemu, nejsou ničím skutečným. Je tady jen vděk.

[lklknml]

Takže těžko říct na, co se ptáš.

Ptám se na hloubku vědomí. To by se dalo opsat jako prostor, ve kterém jsou objekty, které svojí přitažlivostí, svými siločárami, prostor deformují.

Tuhle tvou představu, ani nejsem schopen sledovat. Vědomí hluboké tak, že jej objekty v tom prostoru deformují?
A umíš si přestavit, či lépe zažít Prostor, který je nedotknutelný, který žádný objekt v něm nijak nedeformuje? Toto je to Buddhovo Prázdno.

Láska k těmto objektům je nesobecká v míře, v jaké si prostoru nepřestává být vědoma.

Můžeš to nějak rozvést? Láska objektu k jinému objektu? Nebo láska subjektu k objektu? V tom případě, co je tím subjektem?

IMHO si myslí, že si do děláš zbytečně složité.

Hmm, máš pravdu, je to nesrozumitelné. Lépe to opišme jako vědomí prostoru.

Mějme prostor a v něm magnet (objekt). Tento magnet vědomí prostoru deformuje tím, že jej přitahuje. Tudíž se původní vědomí prostoru zredukuje na vědomí bezprostředního okolí magnetu. Avšak toto přitahování není jednostranná záležitost, zároveň se jím totiž určuje, formuje, co bude přitahováno (subjekt).

Z čehož můžeme vyvodit otázku, jaký subjekt si je vědom celého prostoru? A může pak takovýto subjekt být jednotlivým magnetem (objektem) v prostoru přitažen tak, aby vědomí prostoru zredukoval na své bezprostřední okolí?

Čili nejde primárně o sexualitu jako jev (jak tu poštěkává Vostál), ale o potencialitu zkřivit vědomí prostoru díky jejím siločarám. Jak je pak subjekt tohoto silového působení formován, ilustruje Pedriita nechápavě mlžící reakce.

[lklknml]

Neboli Pedriito si něco přečetl o Duchu, Síle, prostoru Vědomí, ale interpretuje to ve svém zkřiveném vědomí prostoru objektu, ke kterému je přitahován. No tak co asi toho může být výsledkem.

Čili Buddhova cesta jde skrze osekání možnosti působení siločar magnetů v prostoru. Čili bezdomovectví, žádný majetek, chudá strava, žádný sex, meditování nad pomíjivostí/mrtvolama... než se prostor vyčistí od starého subjektu a nové vědomí prostoru je umožněno.

[vostal petr]

Čili Buddhova cesta jde skrze osekání možnosti působení siločar magnetů v prostoru. Čili bezdomovectví, žádný majetek, chudá strava, žádný sex, meditování nad pomíjivostí/mrtvolama... než se prostor vyčistí od starého subjektu a nové vědomí prostoru je umožněno.

Ty debile, víš jakej je rozdíl mezi koncentrací a meditací ???

Pokud to nevíš, tak ti pak mrdá přesně tak, jak píšeš, tedy asketicky...

[lklknml]

Podívej Petře, i ty tu máš své důležité místo, podobně jako kanalizace (ale asi tak půl metru pod zemí).

Čili až budu chtít jít na záchod tak ti řeknu, ale teď se mi zrovna nechce.

[vostal petr]

Podívej Zdenku, to že jsi debil nemá nic společnýho s kanalizací...

Jako debil máš tady ovšem své místo hnedka po boku Jany a Mrdoslava...

[vostal petr]

Nebo strach z koronaviru a strach z očkování potažmo ze spiknutí mocných je kvalitativně jiný strach?

Nemusí jít vždycky o strach (i když vono se vždycky něčím obvykle straší)

je to prostě votázka volby, někdo chce očkování jinej je nechce a mně osobně nepřijde rozumné jet v linii etatistů a farmaceutických firem, tedy kapitálu které tak jako obvykle mají tendenci manipulovat s lidmi právě tím strachem...

Úplně mně stačila vláda komoušů a ty jejich ideologický řečičky a demokrati na tom jsou snad ještě hůře, nebot mohou strašit kdečím a kdečím manipulovat...

Jakmile se někde objeví nějaký problém (a často je zcela uměle vyvolán) hnedka se do toho navážej dobroseři, kteří znají to nejlepší řešení jak nás zachránit...

Děkuji, nechci, dávám přednost své volbě...

[Návštěvník]

Proto vy zmrdi budhistický jste takový vodporní sráči,

páč furt jede v koncetracích, stejně jako mamrdi křestanský...

A to je jediný co se "deformuje" z meditace je zúžená koncetrace...

Myšlenky musí být zcela spoutané a mysl zároveň uvolněná. Meditace je uvolněná koncentrace.

[Návštěvník]

Mysl se „osvobozuje“ sloučením protikladů ve všeobjímající jednotu.

[lklknml]

Podívej Petře ode mne je to služba. Služba buranskému bližnímu svému, který i to své buranství považuje za svůj duchovní pokrok. Ale žádný není. Už tady jsem ti psal, jak ovládám zamlženého Vostála. Stačí mi 4 slůvka v závorce a skáčeš jak Pepek Vyskoč. A jsi z toho tak rozrušen, že sem i pleteš reakce z jiné diskuze.

Důležitá je relevantní praxe, nikoli teorie, ta totiž bez praxe vytváří falešný dojem realizace. Nu a ta tvoje praxe uvolňování jak vidíš stojí za hovno.

Není zač.

[miroslav]

Jo zastávat můžeš oba názory. Ale pokud je to názor je to názor a je pozorovatelný jako názor.

Přesně tak.
Pozoruji, že většina duchovňáků se napřed poctivě snaží o nějaký duchovní pokrok, poznání. Cestují třeba do Indie, chodí na přednášky, k mistrům, cvičí, meditují atd. Když pak se ukazuje, že duchovní cesta je náročná, silnému egu a jeho potřebám se příčící, tak se nakonec zastaví, "relaxují", nechávají průchod svým emocím, chtění, nechtění, libosti, nelibosti, bezohlednosti atd. A myslí si, že to je třeba to Tao, Wů Wei atd. Jaksi oni už jsou dál, než všichni ti usilující, hledající a nacházející. Ale ve skutečnosti oni od cesty odpadli. Jejich krásné pyšné, zasloužilé ego jim to vysvětlilo.
Protože v podstatě nic nepoznali, tak pak už jenom zastávají názory.
Znám několik takových případů, kolegů se kterými jsem začínal. A dotyční v tom svém zastávání názorů bývají i dost agresivní jako tady třeba Vostál.
Myslí si zřejmě že druzí, když něco říkají ze své zkušenosti, že jsou to také jenom jejich názory, protože přece když já jsem nic nepoznal nemůže poznat ani nikdo druhý.

[Vari]

Z čehož můžeme vyvodit otázku, jaký subjekt si je vědom celého prostoru? A může pak takovýto subjekt být jednotlivým magnetem (objektem) v prostoru přitažen tak, aby vědomí prostoru zredukoval na své bezprostřední okolí?

A s touhle otázkou bych zůstal.
Jaký subjekt si je vědom celého toho promněnliveho prostoru?

[miroslav]

Podívej Petře ode mne je to služba. Služba buranskému bližnímu svému, který i to své buranství považuje za svůj duchovní pokrok. Ale žádný není. Už tady jsem ti psal, jak ovládám zamlženého Vostála. Stačí mi 4 slůvka v závorce a skáčeš jak Pepek Vyskoč. A jsi z toho tak rozrušen, že sem i pleteš reakce z jiné diskuze.

Důležitá je relevantní praxe, nikoli teorie, ta totiž bez praxe vytváří falešný dojem realizace. Nu a ta tvoje praxe uvolňování jak vidíš stojí za hovno.

Není zač.

[lklknml]

Z čehož můžeme vyvodit otázku, jaký subjekt si je vědom celého prostoru? A může pak takovýto subjekt být jednotlivým magnetem (objektem) v prostoru přitažen tak, aby vědomí prostoru zredukoval na své bezprostřední okolí?

A s touhle otázkou bych zůstal.
Jaký subjekt si je vědom celého toho promněnliveho prostoru?

Přeci Bůh. JSEM, KTERÝ JSEM.

Podle mého chápání čakrálního systému odpovídá 5. čakře. 7. čakře odpovídá vědomí toho, který není ani subjekt, ani objekt, ani ani subjekt ani ani objekt (brána do další oktávy). 3. čakře odpovídá vědomí jedince (ego) a 1. čakra je vědomí atomů (brána z dolní oktávy).

Sudé čakry jsou projekce, materializace vyšší liché čakry jako cesta k ní.

[vostal petr]

Už tady jsem ti psal, jak ovládám zamlženého Vostála. Stačí mi 4 slůvka v závorce a skáčeš jak Pepek Vyskoč. A jsi z toho tak rozrušen, že sem i pleteš reakce z jiné diskuze.

To už tady zkouší pár let idiot Mrdoslav,

přeptej se ho, zda-li není také pokaždé poslán do prdele ???

Já si nic nepletu, ta reakce je zde proto, protože si nepamatuji své přihlašovací údaje tak na ono vlákno nemohu psát,

takže se pleteš ty, zřejmě pod vlivem svého magnetismu...