Hovory s Bohem

[Jana]

Jani, Bůh 100% s nikým nemluví, nikdy nemluvil a nikdy mluvit nebude. Ale je celkem normální, že věřící může považovat "hlas odjinud" za hlas Boží. Řekl ti ten hlas: Jsem Bůh ?

Běžného věřícího se takhle ptát nebudu, protože bych nechtěla jeho jedinečný zážitek i s tím, jak si ho interpretuje, nějak nabourávat. Ale ty se zabýváš i jiným než křestanským učením z Bible . např. Eduarda Tomáše nebo Nisargadatty.

Měla jsem také zážitek "hlasu odjinud" doprovázený neskonale hlubokou láskou, ale ani na chvíli jsem se nedomnívala, že by to byl Bůh. Jsem halt ateistka a na Absolutno věřit nepotřebuji, když vím, že existuje.Ale k nikomu nemluví.
Na druhé straně existuje velmi mnoho duchovních bytostí, které mohou hledat kontakt k člověku např., aby mu něco důležitého sdělily. Někdy jsou to vize - např. Ježíše nebo Panenky Marie.

Pro zajímavost - Mluvil ("tvůj") Bůh česky? Nebo jinak?

Pro zajímavost, Bůh mluvil hlasem srdce, tedy beze slov, a je to jen niterně jasné a co řekl, to splnil.

V Bibli jsou stovky případů, kdy Bůh promlouvá,

protože u Boha je možné opravdu vše.

[.Petra]

Pro zajímavost, Bůh mluvil hlasem srdce, tedy beze slov, a je to jen niterně jasné a co řekl, to splnil.

V Bibli jsou stovky případů, kdy Bůh promlouvá,

protože u Boha je možné opravdu vše.

Ano, v Bibli se píše o mnoha lidech, kteří byli přesvědčeni, že ten, co s nimi mluvil, byl Hospodin. Hořící strom atd. Nebo, že k nim Hospodin poslal anděla. V dávných dobách věřili lidé všechno možné a duchovní bytosti se tomu samozřejmě přizpůsobovaly, když se na ně obracely.

Ten hlas neni "slovní", to je pravda. Jedna se o jakousi telepatii, kdy si to přijímající překládá do slov svého jazyka.

[.Petra]

Pro zajímavost, Bůh mluvil hlasem srdce, tedy beze slov, a je to jen niterně jasné a co řekl, to splnil.

V žádném případě mi nejde o to znehodnocovat tvůj zážitek, Jani. Považuji takovéto mystické zažítky za velmi důležité, obvykle signalizují začátek duchovní cesty.

Pro tebe to byl Bůh a to je podstatné.

(Já si myslím, že to byl spíš tvůj "strážný anděl". Ten tě provází celý život a samozřejmě tě miluje. To mi říká logika. )

[Jana]

Péťo, pokud budeš pročítat hovory s Bohem, zjistíš, že se v těch hovorech nabízí nesmírný nadhled osvobozující od zúženého vnímání, na které jsme zvyklí.

Když nebudu používat slovo Bůh, tak mohu říct, že ke mně promlouvalo naše skutečné pravé Já, které je nám všem společné.

S Bohem promlouvá například i Mooji. Jednou, když na youtube se spustila nějaká kampaň proti němu a byl označen za sektáře, tak prosil Boha, že jestli něco v jeho učení není správné, ať to Bůh celé zastaví a když o tom vyprávěl, tak rozzářeně říkal: "A ono to zesílilo".

[.Petra]

Když nebudu používat slovo Bůh, tak mohu říct, že ke mně promlouvalo naše skutečné pravé Já, které je nám všem společné.

Skutečné pravé Já nepromlouvá k jedinci a neslibuje mu bezvadný život. To je snad jasné, nebo? Jedinec se v něm má/nebo by se měl rozpustit a ne se utvrzovat ve své jedinečnosti nějakým bezvadným životem.

Za to "strážný anděl" nebo jiná duchovní bytost, které mají tu samou podstatu jako ty a všechno ostatní, takto k jedinci klidně promlouvat mohou.

Vidím, že si na tom velmi zakládáš, tak už to nechám.

[.Petra]

S Bohem promlouvá například i Mooji. Jednou, když na youtube se spustila nějaká kampaň proti němu a byl označen za sektáře, tak prosil Boha, že jestli něco v jeho učení není správné, ať to Bůh celé zastaví a když o tom vyprávěl, tak rozzářeně říkal: "A ono to zesílilo".

To jsem netušila, že si je Mooji tak nejistý.

[Jana]

Někdo by zase mohl říci, že nevěděl, že N. Maharadže dokázal někdo svým projevem připravit o klid a rozčílit ho.

Je to, jak říká Mooji, dokud je tady to tělo, tak tady probíhá pořád i nějaký vývoj, tělo má dál svou karmu, jak říká Mahariši.

Ale přitom to, čím skutečně jsme, nemá žádnou karmu, žádný vývoj.

Tudíž to, čím skutečně Maharadž je, nikdy nikdo nepřipraví o klid a to, čím je Mooji, nikdy nikdo neznejistí.

[Jana]

Když nebudu používat slovo Bůh, tak mohu říct, že ke mně promlouvalo naše skutečné pravé Já, které je nám všem společné.

Skutečné pravé Já nepromlouvá k jedinci a neslibuje mu bezvadný život. To je snad jasné, nebo? Jedinec se v něm má/nebo by se měl rozpustit a ne se utvrzovat ve své jedinečnosti nějakým bezvadným životem.

Za to "strážný anděl" nebo jiná duchovní bytost, které mají tu samou podstatu jako ty a všechno ostatní, takto k jedinci klidně promlouvat mohou.

Vidím, že si na tom velmi zakládáš, tak už to nechám.

Je to mnohem jednodušší, Péťo. A tohle funguje opravdu úplně u každého.

Žít trvale s Bohem, nebo lépe řečeno trvale v Boží přítomnosti, znamená žít v Božím království, ke kterému je vše přidáno.

[.Petra]

Hlavně, když jsi spokojená, Jani. Mně by to nestačilo.

[Jana]

Hlavně, když jsi spokojená, Jani. Mně by to nestačilo.

Péťo, co by bylo možné žádat víc?

[.Petra]

Hlavně, když jsi spokojená, Jani. Mně by to nestačilo.

Péťo, co by bylo možné žádat víc?

To je ta správná otázka.

[Jana]

Můžeš zkusit nabídnout odpověď.

Nicméně není možné najít víc, než Boha, který je vším.

[.Petra]

Můžeš zkusit nabídnout odpověď.

Nicméně není možné najít víc, než Boha, který je vším.

Kdo se už dopředu omezuje takovouto představou, tak ten nenajde, to je fakt.

[Jana]

Podle čeho usuzuješ, že to je představou a není to poznáním ?

[Jana]

Hlavně, když jsi spokojená, Jani. Mně by to nestačilo.

V Boží přítomnosti, v blahoslavení, že Bůh je tím vším, co je,

je představa sebe jako něčeho odděleného, čemu by mohlo něco stačit nebo nestačit,

naprosto nesmyslná.

Proto Ježíš učí, že největší přikázání je největší a Ram Dass říká, že poznat to, znamená zamilovat se a přenést to na všechno ostatní.

Jsme tím, a můžeme si o tom myslet, co chceme.

Jen se nad tím poznáním mohla zavřít hladina zapomenutí a my můžeme žít povrchním vlnobitím, které se může jevit jako jediná realita.

A hlubina poznání může zůstat jen sladkým tajemstvím v nás a vracíme se do ní tuze rádi a bez obav v hlubokém spánku beze snů, v pokojném spánku spravedlivých.

[.Petra]

Tobě to stačí, Jani, mně by to nestačilo.
Klidně si k tomu ještě přidej antichrista, ohnivé jezero, peklo nebo svatou Janu.

Tobě to stačí, ok. Já bych se s tím nespokojila.
Víc k tomu není co říct.

[.Petra]

P.S.
Jestliže jsi jako Mooji, Jani, tak pro tebe jistě nebude problém akceptovat, že to vidím jinak než ty a přestaneš můj pohled kritizovat jako nesmysl. Já tvůj pohled jako nesmysl nekritizuji. Podle mne má každý právo na svůj pohled - pokud vím, tak realizovaní/probuzení to vidí také tak.

Prostě mi odpust, že vnímám tvoje slova bud jako neklidné horování o představách Boha a o představách Božího království nebo jako lásky-prázdné hromování o představách antichrista, pekla atd.

Jdu si ted radši přečíst, co říkal E. Tomáš nebo Ramana nebo Nisargadatta - protože z jejich slov vnímám hluboký mír, klid, lásku, soucit, pochopení.

Třeba je chyba ve mně, že to z tvých slov nevnímám. Ale spoléhám se na to, co vnímám a nemám zájem si začít namlouvat, že něco vnímám špatně. To bych pak mohla i ten mír a lásku - třeba z Ježíšových slov vnímat špatně.

Když se něco změní, dám vědět.

[Jana]

Prostě mi odpust, že vnímám tvoje slova bud jako neklidné horování o představách Boha a o představách Božího království nebo jako lásky-prázdné hromování o představách antichrista, pekla atd.

Není co odpouštět.

Tvá mysl může vytvářet jakýkoliv obraz o obrazech jiné mysli. Je možné se na nás dívat skrz představy, co si myslíme, že si ostatní myslí a vzniká tak mentální bludiště, plné mentálnich stínů, ve kterých není jasné, kdo jsme.

Vzniká tak labyrint, o kterém J.A.K mluví jako labyrintu světa a bloudit v něm, může být peklo. A je možné tenhle labyrint světa opustit a poznávat všechno z ráje srdce.

Jakmile se - jak v Sútře srdce učí buddhismus - srdce povznese, tak z toho osvíceného nadhledu je všechno osvícené. Je to jedno, s jakou formou se vědomí právě ztotožňuje, rohatá koza, masožravý orel i bělostná holubice mají stejně svatou podstatu existence.

Proměna forem i ztráta formy z nadhledu ztrácejí svou fatálnost, svou dramatičnost, i důvod soudit a kritizovat kozu za její rohy, orla za masožravost, mizí i důvod bát se o holubičí bezbrannost.

Z nadhledu věčnosti času a nekonečnosti prostoru je to osvícené nebe jen světélkující prázdnotou plné klidu a míru.

V milujícím srdci, je to "JSEM, KTERÝ JSEM" Bohem, který je vším, co JE. Celá ta existence toho "JSEM, KTERÝ JSEM" je láskou.

Láska je, jak říká N. Maharadž, to jediné, co JE. A tohle je tím rájem srdce, o kterém mluví J.A.K., Mooji, Papaji, Brahmam, Spira, E. Tomáš, M. Tomášová, Osho, Maharishi, Vishwananda a všichni další.

Píšu tady o láskyplném srdci, které je rájem, ve kterém je vše láskou a stejným dechem píšu o banování žalobce, což se jeví jako protimluv.

Minařík o tom, co nemít rád, píše:

Neměj rád kalné kouřové světlo pekla. Je to rozšiřují-
cí se stezka, která tě chce přijmout pro nakupenou karmu
z prudkého hněvu. Dáš-li se zlákat, padneš do pekelných
světů, kde protrpíš nesnesitelná muka. Je zcela nejisté,
kdy z nich zase vyvázneš. Je to přerušení, které tě odvádí
od stezky vysvobození. Nepohlížej na ně a střez se hněvu!
Nedej se zvábit, nebuď slabý. Uvěř běloskvoucímu, jasné-
mu bílému světlu a když celým srdcem opravdově směřuješ
k vznešenému Vadžrasattvovi, modli se: (66)
,Putuji v sansáru z moci prudkého hněvu.
Kéž jsem veden vznešeným Vadžrasattvou
na svítící stezku světla zrcadelné moudrosti.
Kéž je mou záštitou božská matka Mámakí,
93
kéž jsem veden bezpečně a jistě hrůzyplnými osidly barda
a kéž dosáhnu stavu dokonalého buddhy.‘
Když se takto modlíš v hluboké a pokorné víře, vejdeš
do srdce vznešeného Vadžrasattvy zahalen v duhové
světlo. Dosáhneš dokonalého buddhovství v samhógaká-
ji, ve východní říši, která se jmenuje „říše převládajícího
štěstí“. (67)



Mít rád se vztahuje k tomu, co JE pravdou, JE skutečnou existencí, která tady JE.

To nemít rád se vztahuje k zkreslování skutečnosti projekcí mentálních soudů pramenících z temnoty naší nevědomosti.

Jak říká Emanuel:

"Nekritizujte se, v temnotách totiž nejste schopni vidět. "

[.Petra]

Prostě mi odpust, že vnímám tvoje slova bud jako neklidné horování o představách Boha a o představách Božího království nebo jako lásky-prázdné hromování o představách antichrista, pekla atd.

Není co odpouštět.

Tvá mysl může vytvářet jakýkoliv obraz o obrazech jiné mysli. Je možné se na nás dívat skrz představy, co si myslíme, že si ostatní myslí a vzniká tak mentální bludiště, plné mentálnich stínů, ve kterých není jasné, kdo jsme.

Ano, např. když v druhých vidíme nevědomost, zlobu, závist, nepřejícnost atd. To je mentální bludiště plné stínů. Samozřejmě, že pak nemůžeme poznávat, kdo jsme. Není sice pro nás problém opakovat formule naučené od probuzených, ale tím vším můžeme klamat jenom sami sebe.

[.Petra]

Ano, např. když v druhých vidíme nevědomost, zlobu, závist, nepřejícnost atd. To je mentální bludiště plné stínů. Samozřejmě, že pak nemůžeme poznávat, kdo jsme. Není sice pro nás problém opakovat formule naučené od probuzených, ale tím vším můžeme klamat jenom sami sebe.

K tomu dobře pasuje Ježíšovo:

"Ale běda vám, zákoníci a farizeové, vy pokrytci, že zavíráte nebeské království před lidmi. Sami tam totiž nevcházíte a těm, kteří vcházejí, vejít nedovolujete.