Poradna zdarma

Návštěvník píše:Něco jiného je však přímé nazírání pravdy bez přítomnosti mysli, tak jak to učí Mooji. Přímo si uvědomuješ, co je skutečnost a co je klam. A to, co je klam, nazveš klamem, nahlas řekneš "To není pravda!" Tím posílíš osvobození od nevědomosti.

Pokud si přímo uvědomuješ, co je skutečnost a co je klam, myšlenky vyvstávají, ale mysl na nich neulpívá ("nepřebere dodávku"), nezápasí s nimi, pak není žádný důvod jim či sobě něco říkat, natož nahlas.

Zdeněk píše:

dodo píše:Mooji v priloženom videu vyššie, zjavne hovorí o jednej z mnohých metód duchovnej praxe, o tzv. praxi vylučovacou metódou.
Túto je ale potrebné pochopiť v celkovom kontexte, s ostatnými Moojiho poukazmi k praxi, aby nevzniklo nesprávne pochopenie.

Otázka po kontextu je místě.

Pokud poznání určuje vůle ("Toto není pravda!"), pak jinou pravdu, než tu předem danou, potlačuje (dle mého odhadu je tato metoda jen expresí, výsledkem současné Moojiho duchovní stagnace).

Duchovní vývoj nemusí být přímočarý, cesta je úzká, srázy vysoké, vskutku se pádům nelze divit (píšu z vlastní bohaté pádové zkušenosti). Moojiho metoda uvědomit si situaci/kontext pádu neumožňuje.

Aby sme sa nebavili každý o niečom inom, lebo tak sa mi to javí...

V úvode videa sa hovorí, o návode skúmania vlastnej myšlienkovej aktivity a potlačení každej myšlienky formou prehlásenia „To nie je pravda,“ s cieľom poznať šíry neosobný priestor bytia.
Ďalej už Mooji hovorí , že akákoľvek myšlienka, nás privádza do osobného ja. Osobné názory postoje... Praxou ktorú tu on odporúča ale možno zistiť, že všetky myšlienky sú vlastne nepravdivé, a netreba byť z toho prekvapený, ak objavíme priestor za myšlienkami. TO, čo tu vždy bolo ako náš prirodzený stav, bytia, pokojný tichý ...
(Buddhisticky: „ Všechny popisy reality jsou jen dočasnými hypotézami... Vyprázdni, mnichu, tento člun; vyprázdněn, popluje lehčeji...“)

Z uvedeného je hádam dosť jasné, že tu sa nehovorí o nejakých dielčích „pravdičkách“ predom niekým daných, ktoré buď akceptujeme, alebo ich odmietame potláčaním, podľa našich osobných postojov, sklonov a.t.p.

Pokiaľ ide o nutnosť uvedomovania si kontextu pádu... Áno, pripúšťam, že nie je vôbec na škodu poučiť (obzvlášť nedisciplinovaného turistu) aj o rizikách pohybu v horách.

dodo píše:V úvode videa sa hovorí, o návode skúmania vlastnej myšlienkovej aktivity a potlačení každej myšlienky formou prehlásenia „To nie je pravda,“ s cieľom poznať šíry neosobný priestor bytia.

To jednoduše není pravda (jakož i další z toho závěry), ani to nemusím říkat nahlas. Přání je zde otcem myšlenky.

Moje duchovňácké ego miluje, když má pravdu (jako ostatně každé ego), tak nebuď naštvaný, že ji nemáš, o egoistickou pravdu zde nejde.

Tvrdit toto je je eternalizmus. Tvrdit toto není je nihilizmus. Moudrý nelne ani k bytí, ani k nebytí, cituji po paměti Nagardžuna. A tak je jedno, které naše ego má pravdu nebo nemá pravdu, vždycky je mimo. Chápeš? No tak vidíš. :-)

Zdeněk píše:

Návštěvník píše:Něco jiného je však přímé nazírání pravdy bez přítomnosti mysli, tak jak to učí Mooji. Přímo si uvědomuješ, co je skutečnost a co je klam. A to, co je klam, nazveš klamem, nahlas řekneš "To není pravda!" Tím posílíš osvobození od nevědomosti.

Pokud si přímo uvědomuješ, co je skutečnost a co je klam, myšlenky vyvstávají, ale mysl na nich neulpívá ("nepřebere dodávku"), nezápasí s nimi, pak není žádný důvod jim či sobě něco říkat, natož nahlas.

Je to obráceně, skutečnost je poznávaná jako vědomé vědomí bez myšlenek a jakákoliv myšlena o čemkoliv je rozpoznávána jako klam, který zastírá skutečnost. A tím, že si uvědomíš, co je myšlenka, co je klam, a potvrdíš si, že to není nic pravdivého, myšlenky ztrácejí svou imaginární moc.

Jenže toto si žádá rozpoznat povahu mysli, povahu myšlenek, bez tohoto poznání většina lidí aniž by poznávala skutečnost, bude tvrdit, že ví, co je pravda.

Návštěvník píše:

Zdeněk píše:

Návštěvník píše:Něco jiného je však přímé nazírání pravdy bez přítomnosti mysli, tak jak to učí Mooji. Přímo si uvědomuješ, co je skutečnost a co je klam. A to, co je klam, nazveš klamem, nahlas řekneš "To není pravda!" Tím posílíš osvobození od nevědomosti.

Pokud si přímo uvědomuješ, co je skutečnost a co je klam, myšlenky vyvstávají, ale mysl na nich neulpívá ("nepřebere dodávku"), nezápasí s nimi, pak není žádný důvod jim či sobě něco říkat, natož nahlas.

Je to obráceně, skutečnost je poznávaná jako vědomé vědomí bez myšlenek a jakákoliv myšlena o čemkoliv je rozpoznávána jako klam, který zastírá skutečnost. A tím, že si uvědomíš, co je myšlenka, co je klam, a potvrdíš si, že to není nic pravdivého, myšlenky ztrácejí svou imaginární moc.

Skutečnost není poznávána jako něco, protože to něco je konstrukt mysli (vědomé vědomí je jako sladká sladkost).

Ve skutečnosti je to prosté, ale je třeba to (vipassanu třeba) cvičit, cvičit, cvičit. Při tom cvičení neposuzuješ, jestli něco je nebo není pravda (neříkáš si, toto není pravda atpod.), protože to vše jsou myšlenky, i myšlená skutečnost je klam. Myšlenky jsou dobré, při popisu cesty, jako teď, když si je vyměňujeme. Ale když jdeš, tak máš mapu v baťohu, nechodíš prstem po mapě.

Zdeněk píše:

dodo píše:V úvode videa sa hovorí, o návode skúmania vlastnej myšlienkovej aktivity a potlačení každej myšlienky formou prehlásenia „To nie je pravda,“ s cieľom poznať šíry neosobný priestor bytia.

To jednoduše není pravda (jakož i další z toho závěry), ani to nemusím říkat nahlas. Přání je zde otcem myšlenky.

Moje duchovňácké ego miluje, když má pravdu (jako ostatně každé ego), tak nebuď naštvaný, že ji nemáš, o egoistickou pravdu zde nejde.

Tvrdit toto je je eternalizmus. Tvrdit toto není je nihilizmus. Moudrý nelne ani k bytí, ani k nebytí, cituji po paměti Nagardžuna. A tak je jedno, které naše ego má pravdu nebo nemá pravdu, vždycky je mimo. Chápeš? No tak vidíš. :-)

Veď ty sa s tým Moojim, nakoniec celkom dobre zhodneš.
Ty píšeš, že každý kto niečo tvrdí je mimo a Mooji, (inými slovami) že každá myšlienka je mimo, čo je v podstate to isté ak uvážime, že tvrdeniu predchádza vždy myšlienka.

Nágárdžuna to hovorí samozrejme dobre, lenže toto povedal dávno pred ním ešte straý Buddha, ako vysvetlenie k tomu, prečo charakterizuje svoju náuku, ako Strednú cestu...

Zdeněk píše:Myšlenky není dobré aktivně popírat (např. nahlas říkat "To není pravda!"), protože tím jim nevědomě udělujeme energii.

Proč by to mělo být méně dobré, než neti neti?
https://en.wikipedia.org/wiki/Neti_neti

dodo píše:
Veď ty sa s tým Moojim, nakoniec celkom dobre zhodneš.
Ty píšeš, že každý kto niečo tvrdí je mimo a Mooji, (inými slovami) že každá myšlienka je mimo, čo je v podstate to isté ak uvážime, že tvrdeniu predchádza vždy myšlienka.

Nágárdžuna to hovorí samozrejme dobre, lenže toto povedal dávno pred ním ešte straý Buddha, ako vysvetlenie k tomu, prečo charakterizuje svoju náuku, ako Strednú cestu...

Návštěvník píše:

Zdeněk píše:Myšlenky není dobré aktivně popírat (např. nahlas říkat "To není pravda!"), protože tím jim nevědomě udělujeme energii.

Proč by to mělo být méně dobré, než neti neti?
https://en.wikipedia.org/wiki/Neti_neti

Mooji nemluví o všech, ale o většině nepravdivých myšlenek, které se mají jako nepravdivé identifikovat, protože "rychle zjistíte, že ve vás je síla, která má schopnost rozlišit jestli je to pravda nebo ne". Tudíž pravdivé pochopitelně nepopírá.
Čili s neti neti se to nemůže srovnávat, protože její negace se týká všeho.

Buddhizmus neti neti nepovažuje za nejlepší ale drží se střední cesty (jak správně poznamenal dodo), kterou Nagardžuna názorně rozvinul. V praxi (vipassana např.) to znamená myšlenky vnímat, ale neuvažovat o nich jako o pravdivých či nepravdivých, protože to prostě není předmětem praxe (filosoficky zdůvodněné střední cestou). Čili Mooji je s touto praxí v rozporu.

Zdeněk píše:

Návštěvník píše:

Zdeněk píše:Myšlenky není dobré aktivně popírat (např. nahlas říkat "To není pravda!"), protože tím jim nevědomě udělujeme energii.

Proč by to mělo být méně dobré, než neti neti?
https://en.wikipedia.org/wiki/Neti_neti

Mooji nemluví o všech, ale o většině nepravdivých myšlenek, které se mají jako nepravdivé identifikovat, protože "rychle zjistíte, že ve vás je síla, která má schopnost rozlišit jestli je to pravda nebo ne". Tudíž pravdivé pochopitelně nepopírá.
Čili s neti neti se to nemůže srovnávat, protože její negace se týká všeho.

Všeho nepravdivého, iluzorního. Pozor, netýká se Pravdy samotné.

Buddhizmus neti neti nepovažuje za nejlepší ....

Nepovažuji podobné úvahy za moudré. Každému může pomáhat něco jiného, a to, co zrovna komu pomáhá, je pro něj právě tím nejlepším.

To nejlepší z pohledu křesťanství, co může člověka potkat, je Boží milost. A ta je možná, když je srdce otevřeno bezpodmínečné lásce. Proto také největší přikázání je: "Miluj...".

Návštěvník píše:

Zdeněk píše:Čili s neti neti se to nemůže srovnávat, protože její negace se týká všeho.

Všeho nepravdivého, iluzorního. Pozor, netýká se Pravdy samotné.

Neti neti mi příliš známo není, předpokládám, že popírání se týká pravdy zjevené, vyjádřené, čili iluzorní.

Zaujalo mě takovéto rozdělení reality:

to či ono → pravda/lež, dobro/zlo, psychoterapie, současný Mooji
ani to ani ono → Brahman, neti neti, védy, dhjána, současný Jiří Ledvinka, kdysi Jana před svým úpadkem
ani ani to, ani ani ono → Buddha, Ježíš Kristus zmrtvýchvstalý, kdysi Mooji se toho dotknul

Popírání, přijímání, odmítání atd. to jsou (rozhodovací) aktivity já za nějakým účelem. Ani jedno z toho proto nevede k překročení - poznání já.
Já odmítám, já přijímám, já popírám nebo nepopírám, já si myslím tohle a tohle, můj názor je takový a makový atd.

Prostě já jsem strašně důležitý - to je normální a běžné a pro lidi přirozené.

miroslav píše:Popírání, přijímání, odmítání atd. to jsou (rozhodovací) aktivity já za nějakým účelem. Ani jedno z toho proto nevede k překročení - poznání já.
Já odmítám, já přijímám, já popírám nebo nepopírám, já si myslím tohle a tohle, můj názor je takový a makový atd.

Prostě já jsem strašně důležitý - to je normální a běžné a pro lidi přirozené.

A co rozpoznání, co je klam a co je skutečnost? Je rozpoznání klamu popíráním, odmítáním? Je rozpoznání skutečnosti přijímáním?

Zdeněk píše:
Zaujalo mě takovéto rozdělení reality:

to či ono → pravda/lež, dobro/zlo, psychoterapie, současný Mooji
ani to ani ono → Brahman, neti neti, védy, dhjána, současný Jiří Ledvinka, kdysi Jana před svým úpadkem
ani ani to, ani ani ono → Buddha, Ježíš Kristus zmrtvýchvstalý, kdysi Mooji se toho dotknul

Realita se nedá dělit. Klam není realita. Realita zbavená klamu je stejná. Základní princip je stejný, ať už to nazveme jakkoli - Království boží, vysvobození, vyvanutí, nirvána, mókša nebo třeba svoboda.

Že by Buddha neznal buddhi ?

No jo je to možný, soudě dle hloupostí co hlásal...

vostal petr píše:Že by Buddha neznal buddhi ?

No jo je to možný, soudě dle hloupostí co hlásal...

nebyl to takovej vůl, jak si myslíš
sice utek od rodiny, ale co měl dělat, když ho to sralo
tím není nijakou vyjímkou, to dělá kde kdo
no tak šel asketovat, mě se líbil ten film
už nevím jak se jmenoval, ale ta scéna jak sral na šípy
(blbosti) a voni se proměnily v květy, byla hezká

jinak, ta kniha chudoby, je paradní, tan
je vše, co se buddhy, což je jen slovo, týče

vostal petr píše:Že by Buddha neznal buddhi ?

Buddhi je šiesta zložka tela, manas, ktorá už nemá energiu agresívne sa domáhať vstupu do sveta.

Buddhi je neaktívna myseľ schopná pozorovať, usudzovať a múdro rozhodovať. Jej nižším aspektom je utilitaristické rozumárstvo, ktoré však mizne v okamihu, keď sa človek prestane opierať o svoje osobné presvedčenia, ktoré získal zrodením alebo vychovou, ale usiluje sa o objektivne hodnotenie situácií. ...