Pedriito píše:Návštěvník píše:Z mého pohledu je principem mysli blažený klid, což mi možná dáš za pravdu, když medituješ. A tomuhle se rozumět nedá.Z mého pohledu je principem mysli Ómkara. Konkrétně protínání se tří zárodečných energií v Ádžňa čakře.
Protože to tak vnímám, cítím - tak to ve mne funguje. A tenhle princip dává meditaci, je meditací. A "já" to buď zacláním,
nebo to nezacláním, dávám tomu přednost. A věru není myšlenky o blaženém klidu tehdy.. Avšak zpětně tomu rozumět lze, jinak by o tom těžko moh kdo rozumě vyprávět, psát... A dá se tomu samozřejmě i nerozumět.
Tady se myslím, s Janou shodnete: já to buď zazláním a nebo nezacláním. To je stejné vyjádření jako: já mizím.
A když se já objevím, tak o tom můžu mluvit a psát, jako bych to zažil já a nebo mlčet, protože vím, že jsem to nezažil já. Protože já u toho nikdy není. Zanoří se/ rozplyne/ zmizí / nestíní a vynoří se /znovu se zformuje / obnoví se / zaclání TO. A zase znovu zanoří se /vynoří se. Zanoří se vynoří se. Zanoří se vynoří se.
A je bezesporu ( a bez ironie) nádherné to zažívat. A to umění znořit se / rozplynout / nestínit to zvládne je opravdu málokdo, a chce to uznání.
Je to však konečná?
Mistři (možná jen někteří) pak mluví ještě o něčem jiném a to je správná identifikace.
A tenhle tvůj názor vychází z té správné identifikace, o které "Mistři (možná jen někteří) pak mluví" ?
:-)
To ti může být jedno.
Otázky tohoto typu, jsou opět tím, co mysl aktivuje a nikoliv ztišuje. Stejně tak i jakákoliv odpověď na ně.
To je opět to, co mysl aktivuje
