Mudrc píše:Jana píše:Dobře, jestli je pro Tebe tělesné, až druhořadé, tak OK.
No to je ale to, co nechápeš. Primární je mysl.
Ty jsi nevědomě ovládaná Animusem. Proto jsou tvoje odpovědi bez empatie, proto vyvolávají odpor. Protože jsi potlačila svou mysl, která je primárně Anima. Protože si myslíš, že to ta správná cesta, že to je ta jednota. To je nesmysl.
Jednota leží jakoby "za oponou". Každá postava má své místo. Tím že je na jevišti zestejníš, nevyjádříš jednotu. Naopak.
Zdendo, můžeš si samo sebou přečíst to, co o Skutečnosti a mysli říkají Probuzení, je možné sem dát jejich citace, je možné to objevit sám a poznat, jak to ve skutečnosti je.
Máš svou zkušenost po tom, co ses chtěl zabít a život nestál za nic, že po pobytu s mnichy to najednou bylo ONO a nebyl žádný velký problém, nepotřeboval jsi zabíjet ego alkoholem. Tuším, že takhle nějak přibližně jsi to psal.
Dostal jsi ochutnávku Boží milosti osvobozující ze zajetí egem.
Mrkneme se jak to je s tou myslí a tělem. Jelikož Tě oslovuje Ježíš, tak se na to mrkněme po křesťansku.
Prvotní je Bůh. "Jsem, který jsem." To je Boží existence, která je vším, je veškerým Bytím, které "jest".
Boha nemůžeš vidět, ale blahoslavení, jak se píše v Bibli, žijí v v Boží přítomnosti, která tím vším je.
Protože blaho-slavení je jiným slovem sat-čit-ánanda, Vědomí-Bytí-Blaženost, konečné poznání, Pravda, kterou všechna tahle existence je. A tahle existence není poznatelná smyslovým vnímáním, i když je tím vším, co vidíš, slyšíš, cítíš...
Takže prvotní je Bůh se svou Boží přítomností a pak až všechno poznatelné smyslovým vnímáním.
Prvotní je uvědomění samotné existence, pak až rozpoznávání smyslovým vnímáním.
Probuzením Pravdy v nás se probouzí uvědomění nekonečné věčné Boží přítomnosti, probouzí se uvědomění onoho blaho-slavení, které je na našich tělech a myšlenkách nezávislé.
Žít v Pravdě, v onom blaho-slavení, znamená žít v Duchovním srdci, které se s Probuzením poznává jako nekonečné, věčné, proto Ježíš mluví o věčném životě.
Objevuje se poznání, že Bůh, který je absolutně vším, co existuje, je Láskou. Proto je všechno, co existuje, Láskou, i když se to může skrz smyslové vnímání a v mysli jevit jako absolutně nepřijatelná záležitost, která není hodna existence.
Z pozice ega nežijeme v srdci, ale v mysli, kde neznáme Boží přítomnost, neznáme věčný život, ale vidíme se jako postavy a věříme, že naše oddělenost od Boží přítomnosti je skutečná.
Věříme, že "víme". Věříme, že Boží Láska, která by měla být vším, nemůže být celým poznáním, protože "víme".
