Probuzení, nebo osvícení - co nám to říká?

[Návštěvník]

Kritizovat, že je špatně vyjádřeno, to, čemu nerozumí, bez jakýchkoliv důkazů, umí každý šmudla. Ale komu je jasné, o čem probuzení mluví, může názorně vyvrátit každý omyl. Dokáže vzít v úvahu i paradox skutečnosti, proto umí i případné neúplné vyjádření doplnit.

Proč někdo potřebuje pořád něco "vyjadřovat", když už to bylo probuzenými vyjádřeno?

Je třeba něco k tomu doplňovat, všelijak porovnávat, vytrhávat z kontextu a míchat páté přes deváté a do toho své představy jak to ti probuzení mají?
Mně tahle činnost přijde jako to nejhorší, co se dá se slovy probuzených dělat.
A není divu, že těm, kterým je jasné, o čem probuzení mluví, přijde tahle činnost hloupá, škodlivá, odsouzení hodná.

[Návštěvník]

Už ti to konečně došlo Jano?

On ještě někdo očekává, že by to Janě mohlo dojít?

[Jana]

Probuzení, nebo osvícení, je stav vědomí, kdy je jasné, že láska je vším.

…je to stav vědomí… - tedy pro pisatele je vědomí něco, co prochází stavy.


Tady asi mnohé asi spíš zajímá, co je za stavy. Za prostorem a časem. Za individuálním vnímáním.

Maharadž: Svět a mysl jsou stavy bytí. Nejvyšší Skutečnost není stavem. Prostu­puje všemi stavy, ale není stavem něčeho dalšího. Je zcela nepodmíněná, nezávislá, sama o sobě úplná, za časem i prostorem, za myslí i hmotou.

Nádherně a zcela jasně tohle popisuje Emanuel:

" Zkusme si to představit. Vnímat, jak naši myslí proniká láska. Každá jednotlivá myšlenka je prolnuta láskou, každá představa je zabarvena láskou. Dívejte se na sebe, na lidi, na situace s láskou ve své mysli. Vyzkoušejme, jaké je to mít laskavou mysl. Jako plné přijetí všeho a všech. Je to celé, úplné vnímání. Vše je celistvé. Stav vědomí jednoty, kde je vše propojeno a vše souvisí se vším. Stav splynutí, že ztrácí vědomí sebe. Ve splynutí v lásce je klíčové udržet vědomé vnímání a jeho plnost.
Ukazuje se, že nazývat transformaci na vyšší kvalitu na úrovni mysli pojmem mysl je zkreslující. Alespoň pro mne. Když řeknu "láska mysli" zní to divně. Pak si ale uvědomuji, že mysl ve své původní roli už tam není. Je transformována do stavu vědomé přítomnosti. Mysl nemyslí o lásce, ona láskou je. Má tedy Vědomí lásky, které je nezpochybnitelné a nezvratitelné. Je to totální Vědomí lásky, kdy si uvědomuji, že láska stále směřuje ke mně i ode mne. Láska je nekonečný proud energie, která vše spojuje a vyživuje. To je vyšší kvalita Vědomí lásky."

Takže ano, "Mysl ve své původní roli už tam není."

Tudíž tady ani není to, co by se dalo nazývat stavem.

Nejvyšší Pravdou o samotné existenci je sat-čit-ánanda.

Sat znamená Pravda, znamená to co trvá v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Čit znamená to, co má o všem vědomí. Ánanda je nekonečný zdroj blaženosti.

Je to vším, co existuje, je to veškerým Bytím.

Proto je pravdivé tvrzení, že Láska říká: "Jsem vším."
Vším, co skutečně existuje.

A zároveň je tady ještě Moudrost, která říká: "Nejsem nic."
Tudíž ano, žádný stav, nic.

[Návštěvník]

…je to stav vědomí… - tedy pro pisatele je vědomí něco, co prochází stavy.


Tady asi mnohé asi spíš zajímá, co je za stavy. Za prostorem a časem. Za individuálním vnímáním.

Maharadž: Svět a mysl jsou stavy bytí. Nejvyšší Skutečnost není stavem. Prostu­puje všemi stavy, ale není stavem něčeho dalšího. Je zcela nepodmíněná, nezávislá, sama o sobě úplná, za časem i prostorem, za myslí i hmotou.

Nádherně a zcela jasně tohle popisuje Emanuel:

Prostě si nevystačíš s tím, co zde říká Nidargadatta, protože tomu nerozumíš. A tak si to jako obvykle snažíš interppretovat po svém.

Nevím, kdo je Emanuel, ale je zřejmě upřímný, nebot říká: Alespon pro mne.

Pokud budeš říkat, že to tak vidíš ty a přestaneš prohlašovat, že to je to samé, jak je to pro realizované, tak by nebyl důvod tvoje tvrzení jako nepravdivé odmítat, nebot každý má právo na svůj pohled.

[Mudrc]

Kontrolní otázka Jano. Může to všechno, co jsi napsala, být výtvor ega? Neptám se jestli je, jen jestli může být.

A protože jsi žena, nebudu tě trápit a odpovím za tebe: ovšemže ano. Proto Nisagardatta nechtěl původně psát žádné knihy, tvrdil, že všechna jeho sdělení jsou určena jen konkrétní osobě. Ale pak to risknul. Spoléhal se totiž na mě. A dobře udělal.

Já si tu ale můžu tvrdit co chci, leč bez tebe je to k ničemu, jen jako Veilovy autistické výkřiky. Třpyt prázdna bez prázdna je úplná fikce. Nikdo tě nemůže při jeho hledání nahradit.

Takže může být úplně všechno co jsi kdy napsala jen výtvor ega?

Krásná kontrolní otázka, z pohledu ega všechny ty myšlenky se jeví jako skutečný výtvor ega, mysli, protože ego se jeví jako skutečné a stvořitelem, konatelem.

S poznáním pravdy je všechno to, co existuje, jen blaho-slavením, Boží přítomností, všechno to je sat-čit-ánanda.

Ta kontrolní otázka směřovala do tvého nitra Jano.

Bez toho nitra je ono předpokládáno ve vnějších věcech, jako v objektivní zkušenosti. Kterou je možno někam uložit a střežit. Nic takového ale není možné, pak je to jen ono pozlátko, které se promění v loňské listí.

Třetí čakra, žlutý paprsek, je o egu. Tato čakra má tendenci ovládnout srdeční čakru, zelený paprsek. Avšak radostná zpráva je tato: "jakmile bylo dosaženo zeleného paprsku, schopnost entity vstoupit do modrého paprsku je okamžitá a pouze očekává úsilí jednotlivce".

Entita modrého paprsku je spolu-Stvořitel. (Pokaždé však existují obtíže při pronikání modré primární energie, jelikož to vyžaduje to, čeho mají vaši lidé velký nedostatek; to je upřímnost.)

Nemůžeš tvořit hru, když budeš mít všechny postavy stejné. Nemíchej se do jiných rolí, hraj svoji roli jako spolu-Stvořitel.

Dalším krokem je v indigovém a fialovém paprsku poznávat Režiséra.

[Návštěvník]

Který probuzený neustále mluví, jak to mají jiní probuzení?

[Jana]

Ta kontrolní otázka směřovala do tvého nitra Jano.

Nitrem máš na mysli nitro osoby nebo duchovní srdce?

Bez toho nitra je ono předpokládáno ve vnějších věcech, jako v objektivní zkušenosti. Kterou je možno někam uložit a střežit. Nic takového ale není možné, pak je to jen ono pozlátko, které se promění v loňské listí.

Aha, tak do nitra osoby.

Ježíš říká: "Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu."

Třetí čakra, žlutý paprsek, je o egu. Tato čakra má tendenci ovládnout srdeční čakru, zelený paprsek. Avšak radostná zpráva je tato: "jakmile bylo dosaženo zeleného paprsku, schopnost entity vstoupit do modrého paprsku je okamžitá a pouze očekává úsilí jednotlivce".

Entita modrého paprsku je spolu-Stvořitel. (Pokaždé však existují obtíže při pronikání modré primární energie, jelikož to vyžaduje to, čeho mají vaši lidé velký nedostatek; to je upřímnost.)

To všechno je moc pěkné, ale týká se to entit, tělesna, iluze oddělenosti, kterou Poznání jednoty všeho překračuje.

Neříkám, že poznávání spektrálních paprsků v konečném důsledku nemůže napomoct poznání čiré bezbarvosti celistvého světla, ale tohle je z mého pohledu zbytečně komplikované.

Nemůžeš tvořit hru, když budeš mít všechny postavy stejné.

Rozumím, díky.

S poznáním, čím to je, je tady decentní poznání, že nejsme Stvořitelem Skutečnosti. Ta jen JE.

Ano, nedá se stvořit hra se stejnými postavami. Abys tu měl příběh, drama, musí tu být ego, iluze ega, postavy s jejich rolemi, vlastnostmi...

Poznání jednoty Bytí je prohlédnutím, že forma je prázdná. Každou formu postavy prohlédneš jako čistou existenci, Bytí, Lásku.

Osvobození od ega znamená ztrátu různorodosti. Nebo alespoň ztrátu schopnosti brát tu různost vážně. Namísto různých barevných paprsků je tady čiré světlo.

[Tara]

Emanuel, Tomáš, Maharaj, Nisargadatta, tý jo, já si úplně vystačím sama jediná, i tak těch problémů, co je řešit, něurekom, furt něco

[Tara]

Naše děti mi prý říkají babička kalamita :-), jednak budoucnost nevidím alespoň v dohledné době příliš optimisticky, bude to ještě hodně těžké, hlavně pro naše děti a vnoučata, druhák, jsem se svými názory černou ovcí rodiny :-), a po třetí, díky (no já vlastně za to nemůžu),, když už se rozhodnu o něčem bavit, tak obvykle vášnivě a a a :-)

Babička kalamita :-)

[Mudrc]

Nitrem máš na mysli nitro osoby nebo duchovní srdce?

Nemůže to být nitro někoho či něčeho. Protože ten někdo či něco je pak vnější.

Neříkám, že poznávání spektrálních paprsků v konečném důsledku nemůže napomoct poznání čiré bezbarvosti celistvého světla, ale tohle je z mého pohledu zbytečně komplikované.

Jistě se mohu mýlit.

A Ty?

[Jana]

Pokračování:

T: Podle jakého znaku ji rozpoznáte?

M: To je právě to, že nezanechává žádné stopy. Neexistuje nic, podle čeho by ji šlo rozpoznat. Musíte ji nahlédnout přímo, tím, že se vzdáte hledání všech možných znaků a přístupů. Vzdáte-li se všech jmen a fo­rem, skutečnost je s vámi. Nemusíte ji hledat. Mnohost a rozmanitost jsou pouze hrou mysli. Skutečnost je jednota.

T: Nezanechává-li skutečnost po sobě žádné stopy, nedá se o ní mluvit.

M: Ona je. Nemůže být popřena. Je hluboká a tajemná, je to tajemství všech tajemství. Ale ona je, zatímco vše ostatní se pouze děje.

T: Je tedy oním Nepoznaným?

M: Ona je za obojím, za poznaným i nepoznaným. Ale spíše bych ji nazýval poznaným než nepoznaným. Neboť kdykoli je něco poznáno, je to právě skutečnost, jež byla poznána.

T: Je charakteristickým rysem skutečnosti ticho?

M: To je rovněž záležitost mysli. Všechny stavy a předpoklady pocházejí z mysli.

Péťo, díky, to je nádherné.

Ano

Přesně.

Vzdáte-li se všech jmen a fo­rem, skutečnost je s vámi. Nemusíte ji hledat. Mnohost a rozmanitost jsou pouze hrou mysli. Skutečnost je jednota.

Díky

[Jana]

Nitrem máš na mysli nitro osoby nebo duchovní srdce?

Nemůže to být nitro někoho či něčeho. Protože ten někdo či něco je pak vnější.

Neříkám, že poznávání spektrálních paprsků v konečném důsledku nemůže napomoct poznání čiré bezbarvosti celistvého světla, ale tohle je z mého pohledu zbytečně komplikované.

Jistě se mohu mýlit.

A Ty?

Mýlit se může mysl, ale existence sama je neomylná.



Je to možné brát všechno jako hru proměnlivosti, máju, zábavnou podívanou, která na skutečnost, kterou jsme, nemá ve skutečnosti žádný vliv.

To, co skutečně jsi, který JSI, je Boží, dokonalé, nemá chybu.

[Jana]

Naše děti mi prý říkají babička kalamita :-), jednak budoucnost nevidím alespoň v dohledné době příliš optimisticky, bude to ještě hodně těžké, hlavně pro naše děti a vnoučata, druhák, jsem se svými názory černou ovcí rodiny :-), a po třetí, díky (no já vlastně za to nemůžu),, když už se rozhodnu o něčem bavit, tak obvykle vášnivě a a a :-)

Babička kalamita :-)

A co přítomnost, Evi? Když si o ní zrovna nic nemyslíš? Ta nemá chybu, ne?

[Mudrc]

Mýlit se může mysl, ale existence sama je neomylná.

3. čakra modifikovaná ženskou tvrdohlavostí, toť vskutku vražedná kombinace.

Pokud budu parafrázovat Nisargadattu výše, existence je právě to, co zanechává stopy.

[Návštěvník]

Naše děti mi prý říkají babička kalamita :-), jednak budoucnost nevidím alespoň v dohledné době příliš optimisticky, bude to ještě hodně těžké, hlavně pro naše děti a vnoučata, druhák, jsem se svými názory černou ovcí rodiny :-), a po třetí, díky (no já vlastně za to nemůžu),, když už se rozhodnu o něčem bavit, tak obvykle vášnivě a a a :-)

Babička kalamita :-)

A co přítomnost, Evi? Když si o ní zrovna nic nemyslíš? Ta nemá chybu, ne?

Jj, Jani, nemá to chybu.

[Mudrc]

No, dlužno podotknout, že ta holčička na to nakonec přišla, no...

[Jana]

Mýlit se může mysl, ale existence sama je neomylná.

3. čakra modifikovaná ženskou tvrdohlavostí, toť vskutku vražedná kombinace.

Pokud budu parafrázovat Nisargadattu výše, existence je právě to, co zanechává stopy.

Přečti si pozorně, co o nezanechávání stop říká:

T: Džňánin tedy ví, co dělá, jenom pokud na to obrátí svou mysl, jinak jedná naprosto nezúčastněně.

M: Průměrný člověk si neuvědomuje své tělo jako takové. Je si vědom svých smyslových vjemů, pocitů a myšlenek. A i ty zmizí ze středu vě­domí a stanou se spontánními a bezúsilnými, jakmile přijde klid a nelpění.

T: A co je potom ve středu vědomí?

M: To, co nemá jméno ani formu, neboť je to za vědomím, bez jaké­koli kvality. Dá se říci, že to je bod ve vědomí, který překračuje vědomí. Tak jako díra udělaná do papíru je v papíru, a přesto není papírem, tak i Nejvyšší Stav je v samém středu vědomí, a přesto je za vědomím. Je to jako otvor v mysli, kterým proudí světlo a zaplavuje mysl. A přesto tento otvor není světlem. Je to pouhý otvor.

T: Otvor je pouze prázdnota, nepřítomnost.

M: Přesně tak. Z pohledu mysli je to pouhý otvor, kterým světlo uvědo­mění může vstoupit do mentálního prostoru. Jedině světlo samo může být přirovnáno k tvrdému, hutnému, skálopevnému, homogennímu a ne­měnnému celku čirého uvědomění, osvobozenému od myšlenkových vzorců jména a formy.

T: Existuje nějaké spojení mezi mentálním prostorem a příbytkem Nej­vyšší Skutečnosti?

M: Nejvyšší Skutečnost dává mysli její existenci. Mysl zas dává existenci tělu.

T: A co leží za tím?

M: Vezměme příklad. Ctihodný jógin, mistr v umění dlouhověkosti, starý přes 1000 let, mne přijde naučit svému umění. Mohu plně respekto­vat a upřímně obdivovat jeho úspěchy, ale přes to všechno mu řeknu: „K čemu je mi dlouhověkost?". Já jsem mimo čas. Jakkoli dlouhý může být život, je to pouhý okamžik, pouhý sen. A stejně tak jsem mimo všechny atributy. Zjevují se a mizí v mém světle, ale nemohou mne vystihnout a popsat. Vesmír, to jsou všechna jména a všechny formy založené na kvalitách a rozdílech mezi nimi, zatímco já jsem za tím vším. Svět je tu proto, že tu jsem já, ale já nejsem svět.

T: Ale vy ve světě žijete!

M: To říkáte vy! Vím, že je zde svět, který zahrnuje toto tělo a tuto mysl, ale nepovažuji je za „své" o nic víc, než ostatní těla a mysli. Existují v čase a prostoru, ale já jsem mimo prostor a čas.

T: Když ale všechno existuje díky vašemu světlu, nejste potom stvoři­telem světa?

M: Nejsem ani možnost, ani uskutečnění, ani skutečnost věcí. V mém světle věci přicházejí a odcházejí – jako smítka prachu tančící ve sluneč­ním paprsku. Světlo tato smítka osvětluje, ale nezávisí na nich. Nelze ani říci, že je vytváří. A nedá se ani říci, že je zná.

T: Pokládám vám otázku a vy odpovídáte. Jste si vědom této otázky a odpovědi?

M: Ve skutečnosti ani neposlouchám, ani neodpovídám. Ve světě udá­lostí se děje otázka i odpověď. Mně se neděje nic. Všechno se pouze děje.

T: A vy jste svědek, nezaujatý pozorovatel?

M: Co to znamená svědek? Pouze znalost. Pršelo, a teď je po dešti. Nepromokl jsem. Vím, že pršelo, ale mě se to nijak nedotklo. Já jsem déšť pouze nezúčastněně pozoroval.

T: Plně realizovaný člověk, spontánně spočívající v Nejvyšším Stavu, vypadá jako by jedl, pil a tak dále. Uvědomuje si to nebo ne?

M: To, v čem se vědomí odehrává – univerzální vědomí či mysl – nazý­váme éterem vědomí. Všechny objekty vědomí tvoří vesmír. To, co je jak za vědomím, tak za univerzálním vědomím, a přitom je pro obojí oporou, je Nejvyšší Stav, stav absolutního, dokonalého klidu a ticha. Kdokoli sem vstoupí, ten zmizí. Je to stav nedosažitelný slovy či myslí. Můžete mu říkat Bůh, Parabrahman nebo Nejvyšší Skutečnost, ale to jsou pouhá jména daná myslí. Je to bezejmenný, bezobsažný, nenucený a spontánní stav, jenž je mimo bytí i nebytí.

T: Zůstává v něm ale člověk vědomý?

M: Tak jako je svět tělem mysli, tak je vědomí tělem nejvyššího stavu. Tento stav není vědomým stavem, ale dává vědomí vzniknout.

T: Mnoho mých denních činností se děje ze zvyku, automaticky. Uvědomuji si celkový záměr, ale ne detailně každý krok. Jak se mé vědomí roz­šiřuje a prohlubuje, podrobnosti mají tendenci ustupovat, a tím uvolnit prostor pro celkový pohled. Neděje se totéž, ovšem v mnohem větší míře, i džňáninovi?

M: Na úrovni vědomí – ano. Ale v nejvyšším stavu ne. Tento stav je naprosto jednotný a nedělitelný, je to jeden jediný celistvý blok skuteč­nosti. Jediný způsob, jak jej poznat, je být jím. Je nedosažitelný myslí. K jeho vnímání nejsou zapotřebí smysly a k jeho poznání není zapotřebí mysl.

T: Takto Bůh řídí svět.

M: Bůh neřídí svět.

T: Tak kdo to dělá?

M: Nikdo. Vše se děje samo od sebe. Vy kladete otázku a vy dáváte i odpověď. A odpověď znáte už v okamžiku položení otázky. Vše je to hra ve vědomí. Všechna dělení jsou iluzorní. Znát můžete pouze to, co je nepravdivé. Tím, co je pravdivé, musíte sám být.

T: Je zde vědomí pozorované svědkem a vědomí pozorujícího svědka. Je to druhé Tím Nejvyšším?

M: Jsou zde dva – jedinec a svědek, neboli nezaujatý pozorovatel. Když je chápete jako jednotu a dostanete se za ně, jste v Nejvyšším Stavu. Ten není smysly vnímatelný, neboť sám je tím, co vnímání umožňuje. Je mimo bytí i nebytí. Není ani zrcadlem, ani obrazem v zrcadle. Je tím, čím je – bezčasovou skutečností, neuvěřitelně pevnou a celistvou.

T: A co džňánin? Je to svědek, čili nezaujatý pozorovatel, nebo Nejvyšší Skutečnost?

M: Samozřejmě, že je Nejvyšší Skutečnost, ale lze na něj rovněž pohlížet jako na univerzálního svědka.

T: Zůstává však džňánin jedincem?

M: Věříte-li, že sám jste jedinec, vidíte jedince všude. Ve skutečnosti neexistují žádní jedinci, ale pouze přediva vzpomínek a zvyků. V oka­mžiku realizace jedinec zaniká. Totožnost zůstává, ale není to už jedinec. Totožnost je nedílnou součástí samotné skutečnosti. Jedinec sám o sobě neexistuje. Je jenom odrazem v mysli pozorujícího svědka, onoho „Já jsem", jež samo je zase jenom určitým modem (způsobem) bytí.

T: Je Nejvyšší Skutečnost vědomá?

M: Není ani vědomá, ani nevědomá. To vám říkám z vlastní zkuše­nosti.

T: Pradžňanam Brahma. Co je Pradžňa?

M: Je to poznání života samotného, které si není samo sebe vědomo.

T: Je to vitalita, životní energie, život?

M: Nejdříve přichází energie. Neboť všechno je nějakou formou ener­gie. Vědomí je nejčlenitější v bdělém stavu, méně ve snu a ještě méně v hlubokém spánku. Ve čtvrtém stavu je již homogenní. Za ním je pak nevyjádřitelná, jednolitá skutečnost, příbytek džňánina.

T: Pořezal jsem si ruku. Zahojila se. Jaká síla to způsobila?

M: Síla života.

T: Co je to za sílu?

M: Je to vědomí. Všechno je vědomé.

T: Co je zdrojem vědomí?

M: Vědomí samo je zdrojem všeho.

T: Může život existovat bez vědomí?

M: Ne, ale ani vědomí nemůže existovat bez života. Jsou jedno a totéž. Ale ve skutečnosti existuje pouze Nejvyšší. Zbytek je záležitostí jména a formy. A dokud lpíte na myšlence, že existuje pouze to, co má jméno a formu, pak se vám to Nejvyšší jeví jako neexistující. Jakmile pochopíte, že jména a formy jsou prázdné ulity, bez jakéhokoli obsahu, a že to sku­tečné nemá jméno ani formu, že je to čirá životní energie a světlo vědomí, budete v klidu a míru – rozpuštěný v hlubokém tichu skutečnosti.

T: Jsou-li čas a prostor pouhou iluzí a vy jste mimo ně, pak mi prosím řekněte, jaké počasí je teď v New Yorku. Je tam horko nebo prší?

M: Jak vám to mohu říci? Takové věci vyžadují zvláštní výcvik. Anebo stačí jednoduše zajet do New Yorku. Mohu si být zcela jistý, že jsem mimo čas a prostor, a přesto nemusím být schopen se podle libosti pře­místit do určitého bodu časoprostoru. Natolik mě to nezajímá. Nevidím žádný důvod k tomu, abych podstupoval nějaká speciální jógová cvičení. Slyšel jsem už o New Yorku. Ale pro mě je to jen slovo. Proč bych měl znát víc, než co to slovo vyjadřuje? Každý atom může být vesmírem stejně složitým jako ten náš. Musím je však znát všechny? Mohu – když se vycvičím.

T: V čem jsem udělal chybu, když jsem položil otázku o počasí v New Yorku?

M: Svět a mysl jsou stavy bytí. Nejvyšší Skutečnost není stavem. Prostu­puje všemi stavy, ale není stavem něčeho dalšího. Je zcela nepodmíněná, nezávislá, sama o sobě úplná, za časem i prostorem, za myslí i hmotou.

T: Podle jakého znaku ji rozpoznáte?

M: To je právě to, že nezanechává žádné stopy. Neexistuje nic, podle čeho by ji šlo rozpoznat. Musíte ji nahlédnout přímo, tím, že se vzdáte hledání všech možných znaků a přístupů. Vzdáte-li se všech jmen a fo­rem, skutečnost je s vámi. Nemusíte ji hledat. Mnohost a rozmanitost jsou pouze hrou mysli. Skutečnost je jednota.

T: Nezanechává-li skutečnost po sobě žádné stopy, nedá se o ní mluvit.

M: Ona je. Nemůže být popřena. Je hluboká a tajemná, je to tajemství všech tajemství. Ale ona je, zatímco vše ostatní se pouze děje.

T: Je tedy oním Nepoznaným?

M: Ona je za obojím, za poznaným i nepoznaným. Ale spíše bych ji nazýval poznaným než nepoznaným. Neboť kdykoli je něco poznáno, je to právě skutečnost, jež byla poznána.

T: Je charakteristickým rysem skutečnosti ticho?

M: To je rovněž záležitost mysli. Všechny stavy a předpoklady pocházejí z mysli.

T: Co je to samádhi?

M: Samádhi je, když nepoužíváte vědomí. Pouze necháte svou mysl být. Nechcete nic ani od svého těla, ani od své mysli.

[Jana]

Naše děti mi prý říkají babička kalamita :-), jednak budoucnost nevidím alespoň v dohledné době příliš optimisticky, bude to ještě hodně těžké, hlavně pro naše děti a vnoučata, druhák, jsem se svými názory černou ovcí rodiny :-), a po třetí, díky (no já vlastně za to nemůžu),, když už se rozhodnu o něčem bavit, tak obvykle vášnivě a a a :-)

Babička kalamita :-)

A co přítomnost, Evi? Když si o ní zrovna nic nemyslíš? Ta nemá chybu, ne?

Jj, Jani, nemá to chybu.

Díky, ano, přesně tak.

Je možné tohle TEĎ TEĎ TEĎ vůbec neopouštět.

A je zajímavé, že jakmile je pozornost stále v TEĎ, tak budoucnost se vytváří tím nejlepším možným způsobem.

[Mudrc]

A je zajímavé, že jakmile je pozornost stále v TEĎ, tak budoucnost se vytváří tím nejlepším možným způsobem.

No, u Vostála se ti to moc nepovedlo no, to si přiznejme...

[Mudrc]

Jakmile pochopíte, že jména a formy jsou prázdné ulity, bez jakéhokoli obsahu, a že to sku­tečné nemá jméno ani formu, že je to čirá životní energie a světlo vědomí, budete v klidu a míru – rozpuštěný v hlubokém tichu skutečnosti.

I v hypnóze může člověk zažívat klid a mír, představu, že je rozpuštěn v hlubokém tichu skutečnosti.

Tak jaký je rozdíl mezi Nisargadattou a zhypnotizovaným člověkem?

Nisargadatta dokázal druhému pomoci, protože se dokázal do toho člověka vcítit, neboť jeho vědomí zahrnovalo i vědomí onoho člověka.

Zhypnotizovaný (či polozhypnotizovaný) tohle nemůže. Může jen opakovat, co cítí sám. Třeba i úplně nevhodně. Nerozumí, proč druhý reaguje, jak reaguje. Jen např. zesiluje to opakování.