Poradna zdarma

A přesto Mistři většinou umíraj na rakovinu... Zvidíme, co ten Tolle.

Pedro. píše:A přesto Mistři většinou umíraj na rakovinu... Zvidíme, co ten Tolle.

Nejspíš zemře zcela zdráv.

Já tohle moc nechápu, protože rakovina je v mém pojetí vyčerpání nějaké čakry. Maharaj, co vím, hulil jak fabrika, a umřel na rakovinu hrtanu. Atd.

Pedro. píše:Já tohle moc nechápu, protože rakovina je v mém pojetí vyčerpání nějaké čakry. Maharaj, co vím, hulil jak fabrika, a umřel na rakovinu hrtanu. Atd.

Všechny nemoci jsou ze stresu, jenom kapavka je z lásky.

Tak tu jsem ještě neměl. Ale pamatuji si dokument o Miki Volkovi. Ten to vždy doma hlásil, "mami, už zase kapu"..

Návštěvník píše:

Pedro. píše:Já tohle moc nechápu, protože rakovina je v mém pojetí vyčerpání nějaké čakry. Maharaj, co vím, hulil jak fabrika, a umřel na rakovinu hrtanu. Atd.

Všechny nemoci jsou ze stresu, jenom kapavka je z lásky.

Kapavka je ze sexu. A ten nemusí mít s láskou nic společného, jako třeba při znásilnění.

Ten Miky prý mluvil zásadně noblesní spisovnou češtinou. Kterou prokládal neuvěřitelně sprostými výrazy.
"Nádherný den vám přeju pánové, je to tu opravdu krásné, za chvíli mám vystoupení, jen jsem nějaký oblitý a osraný, kde jsou prosím vás toalety?"

No, dopad špatně nakonec...

Pedro. píše:Já tohle moc nechápu, protože rakovina je v mém pojetí vyčerpání nějaké čakry. Maharaj, co vím, hulil jak fabrika, a umřel na rakovinu hrtanu. Atd.

Na rakovinu zemřel např. Ramakrišna i paní Tomášová. Všichni Mistři, co dnes už nežijí, na něco nejspíš zemřeli.
Ve zdraví či nemoci těla duchovní cesta nespočívá.
Mnohdy nemoc či jiné zdravotní omezení může naopak duchovňákovi pomoci se některých duševních posedlostí vymanit, když ta omezení přijmou a změní v tom smyslu svůj život, očekávání od života atd.
Je to osud a u opravdově hledajících je zdraví či nemoc součástí vývojové ("výchovné") karmy a vše - pozitivní i negativní - přichází v pravý čas..
V buddhismu se cvičila meditace například na pohřebišti, aby si člověk uvědomil, do čeho jde a nedělal si marné a zbytečné naděje, představy a uvědomil si, co je v životě podstatné, opravdu důležité..

Dnes, jo ještě je dnes, den náročný.... :-)

Co je v životě opravdu důležité a podstatné?

miroslav píše:

Pedro. píše:Já tohle moc nechápu, protože rakovina je v mém pojetí vyčerpání nějaké čakry. Maharaj, co vím, hulil jak fabrika, a umřel na rakovinu hrtanu. Atd.

Na rakovinu zemřel např. Ramakrišna i paní Tomášová. Všichni Mistři, co dnes už nežijí, na něco nejspíš zemřeli.
Ve zdraví či nemoci těla duchovní cesta nespočívá.
Mnohdy nemoc či jiné zdravotní omezení může naopak duchovňákovi pomoci se některých duševních posedlostí vymanit, když ta omezení přijmou a změní v tom smyslu svůj život, očekávání od života atd.
Je to osud a u opravdově hledajících je zdraví či nemoc součástí vývojové ("výchovné") karmy a vše - pozitivní i negativní - přichází v pravý čas..
V buddhismu se cvičila meditace například na pohřebišti, aby si člověk uvědomil, do čeho jde a nedělal si marné a zbytečné naděje, představy a uvědomil si, co je v životě podstatné, opravdu důležité..

Jj. Každá nemoc je výzva. Tělo prostě stárne a jeho konec bývá někdy bolestivý. Něco si člověk přivodí svým životním stylem, nad něčím nemá kontrolu. Jen v tom hledám spojitost. Když mi osud nadělí nemocné tělo, chromé, s problémem v mozku, v plících, srdci, krvi.... genová výbava. Těžko s tím jde hnout. Ale přece jen vidím určité možnosti. Jak to ten Ježíš udělal, že uzdravil od narození zmrzačeného?

Víra tvá.... Ale ne vždy to tak je.

Tohle je teorie; Ježíš byl v Indii u fakírů, tzv Náthů. Ti byly známí svými divoutvornými schopnostmi, sidhi.
Ale to by potom každý Náth mohl být Kristem, kdepak. Takže on už to v sobě měl, a znal svůj těžký úkol. Jen se šel naučit určité techniky, díky kterým to mohl podstoupit.

Tara píše:Dnes, jo ještě je dnes, den náročný.... :-)

Co je v životě opravdu důležité a podstatné?

No to je v té rozmanitosti jakože individuální. Když vezmeš v potaz každého tu jedinečnost. Ani duchovňáci ti na to neodpoví stejně. Páč sice poukazují na podstatu, ale i oni ji vnímají jedinečně. Pro někoho to je spojení ducha a individuality. Druhý řekne láska. Třetí vědomí. Štěstí, radost, těšení se přirozenou krásou. Nelpění.. atd atd. A můj kolega se těší na oběd jak mimino na prs.

Pedro. píše:

Tara píše:Dnes, jo ještě je dnes, den náročný.... :-)

Co je v životě opravdu důležité a podstatné?

No to je v té rozmanitosti jakože individuální. Když vezmeš v potaz každého tu jedinečnost. Ani duchovňáci ti na to neodpoví stejně. Páč sice poukazují na podstatu, ale i oni ji vnímají jedinečně. Pro někoho to je spojení ducha a individuality. Druhý řekne láska. Třetí vědomí. Štěstí, radost, těšení se přirozenou krásou. Nelpění.. atd atd. A můj kolega se těší na oběd jak mimino na prs.

Co je v životě podstatné? Samozřejmě, že sám život. Protože bez něj by nemělo ani smysl ptát se, co je podstatné. A jestli je život láskou, tak je podstatná láska. Jestli je život Bohem, protože není jiný Bůh, než život, tak je podstatný Bůh. Jestli je Bohem Tvé pravé Já, pak tím podstatným jsi právě Ty, který jsi Já.

No a do té lásky, která je Láskou, protože je Boží, spadá i to štěstí, radost, těšení se ze všeho dobrého, co život přináší. A nelpění na ničem zlém, co život ničí, devastuje, devalvuje a omezuje.

Samozřejmě, že sám život. Protože bez něj by nemělo ani smysl ptát se, co je podstatné.

Prostě Píseň, chvění nejjemňejších strun, proto ten Pedro furt zmiňuje to AUM. Uvědomuju si, někdy až posléze, že je to jen můj pohled. Na krajinu Bytí. Občas zapomenu, a divení že druzí, bratři a sestry v duchu, to tak nevidí, přeroste v jakýsi druh posmutnění, co vyústí až v útok. Holt. Furt je na čem pracovat.

Podívej se na ten krásný strom
Jak ve větvích rozkvétá a zpívá
Sladké plody smíš si nabídnout
A jeho mízou je voda živá
...

Pedro. píše:Podívej se na ten krásný strom
Jak ve větvích rozkvétá a zpívá
Sladké plody smíš si nabídnout
A jeho mízou je voda živá
...

A je to všechno dohromady, i jednotlivě, i napsané jako báseň, něco jiného, než láska?

Jana píše:

Pedro. píše:Podívej se na ten krásný strom
Jak ve větvích rozkvétá a zpívá
Sladké plody smíš si nabídnout
A jeho mízou je voda živá
...

A je to všechno dohromady, i jednotlivě, i napsané jako báseň, něco jiného, než láska?

V mém pojetí je to manifestace Duše.

Bílý anděl právě přilétá
A v barevných korunách tě vítá
Ve vůních ti požehnání dá
V tónech tvoje srdce rozezeznívá
...

Jak mi jednou naznačil Luck, už nefilozofuj, už nic než báseň! Ale já na jeho slova nedal.. a vznily mračna povídání, v důsledku o ničem..