Rozhovory s Eduardem Tomášem

[Návštěvník]

538.

Odkud se bere jogínův klid, kfyž je v činnosti?

At v činnosti nebo v nečinnosti, džnanín vždycky přebývá na samé hranici tvoření mysli, což je sféra klidu, bdělosti a hluboké mentální rovnováhy. Odtud pramení jeho vnitřní mír.

A může se z něho někdy vychýlit?

V kritických chvílích života, např. při velkých bolestech nebo mimořádném vzrušení , by to bylo možné, ale pak jen na malý okamžik. Při normální činnosti odpadá mu však díky této sféře veškerá křečovitost.

Proč?

Protože jeho ego je zmenšeno na minimum.

[Návštěvník]

619.

Kdy se vlastně člověk, který jednou poznal své pravé Já, už nikdy nevrací do nevědomosti?

Když se mu podařilo toto pravé Jáství- z t o t o ž n i t- s -A b s o l u t n e m, což znamená, že už sám je nedualistickou Jednotou.

Pak ale tu není nic, než jediné Universální Božství.

Ano, a celý vesmír je chápan jako Bůh. Jména a tvary jsou pak jen iluzorní. Posledním takovým známým příkladem byl Šri Ramana Mahariši.

Je asi těžké a nesnadné dosáhnout takového stavu.

Pro Maharišiho to nebylo nesnadné, protože se už takovým narodil a jen v letech mládí to pozapomněl. Ale pro druhé je to mnohonásobně delší a těžší než dosáhnout Poznání.

[salmo1cz.]

Ego je zmenšeno díky vhledu.

[Návštěvník]

509.

Jak se zbavit ega?

Nač se ho nějak záměrně zbavovat? Ego je ve skutečnosti nereálné, stan se Jednotou a ono zmizí.

Jak se stanu Jednotou?

Tím, že se zřekneš dualismu, mnohosti, členitosti a pokud jde o ego i představy oddělenosti. To se ostatně uskuteční i pouhým vhledem, jehož základem je nový správný názor. Co zůstane je čisté Bytí.

Potíž je v tom, že mne ego někdy také přináší radost. Proto se ho nerad vzdávám.

Odevzdáš-li i radost, jsi v Jednotě.

Jaké je to být v Jednotě, blažené?

Těžko říci blažené. O n o - t o - j e , a to náhle z ničeho nic, bez dlouhé přípravy. Ale předchozí dlouhý boj, který byl bohužel nutný. Potom je k smíchu.

[Návštěvník]

776.

Když člověk dojde Poznání, co mu to hlavně přinese?

Vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty, kterou žádná událost a žádný nezdar v životě nemůže nikdy zvrátit.

[Návštěvník]

869.

Je možné, aby se mysl vůbec nepohybovala? A jestliže ano, co se potom stane?

Nepohybující se mysl je v Pravdě, ba z jistého hlediska je to Pravda sama.

Může to zažít člověk, jedinec?

Ne. Je-li zde ještě někdo, komu se zdá, že Pravdu v plné míře zakouší, pak už to není Pravda, ale nanejvýš vzpomínka na Pravdu.

Kdo tedy může Pravdu v plném rozsahu poznat?

Jen Pravda sama, to jest úplně tichá a svobodná základna mysli bez jakéhokoli pohybu.

[Návštěvník]

527.

Proč je to právě blaženost, co tvoří zábranu Poznání při "Dahara vidie"?

Protože jde o překročení Ananda-majakosa čili nejjemnějšího těla blaženosti, které je posledním obalem Jáství.

[Návštěvník]

529.

Když čtu duchovní knihy nebo skripta, přesně všemu rozumím. Nepřinášejí mně už vůbec nic nového, a tak vlastně nevím, co mám ještě hledat.

Máš hledat Pravdu, což znamená stát se Jí.

Co je to "stát se Jí", tomu nerozumím?

Odložit ego. Ale jestliže tomu nerozumíš, a hlavně nedoveděš-li to provést v praxi, tak nerozumíš ani duchovním knihám, i kdybys je znal nazpamět. ¨

[Návštěvník]

Odložení ega je podle Eduarda Tomáše stav, kdy člověk přestane být ovládán svou osobností a identifikuje se s Absolutnem, které je zdrojem pravdy, lásky a blaženosti. Tento stav je možné dosáhnout pomocí duchovní praxe, jako je meditace, pozorování mysli, soustředění na dech nebo mantru. Odložení ega není náhlé ani trvalé, ale postupné a proměnlivé. Člověk se musí připravovat na toto spojení s Absolutnem postupně nižšími druhy samádhi (duchovního sjednocení), jimiž se omyl ega vymazává nenásilně a osvícení je postupně přijímáno jako přirozený a samozřejmý stav.

Eduard Tomáš tvrdil, že odložení ega vede k poznání blaženosti, štěstí a zmizení utrpení. Utrpení je podle něj důsledkem nevědomosti a připoutanosti k iluzornímu světu. Když člověk pozná svou pravou podstatu, která je jedno s Absolutnem, utrpení zmizí a nastane stav radosti a míru. Eduard Tomáš popisoval své vlastní zkušenosti s odložením ega jako nádherné a nezapomenutelné.

https://www.elvirafarkasova.cz/clanky/u ... tomas.html

[Návštěvník]

529.

Když čtu duchovní knihy nebo skripta, přesně všemu rozumím. Nepřinášejí mně už vůbec nic nového, a tak vlastně nevím, co mám ještě hledat.

Máš hledat Pravdu, což znamená stát se Jí.

Co je to "stát se Jí", tomu nerozumím?

Odložit ego. Ale jestliže tomu nerozumíš, a hlavně nedoveděš-li to provést v praxi, tak nerozumíš ani duchovním knihám, i kdybys je znal nazpamět. ¨

Odložení ega je podle Eduarda Tomáše stav, kdy člověk přestane být ovládán svou osobností a identifikuje se s Absolutnem, které je zdrojem pravdy, lásky a blaženosti. Tento stav je možné dosáhnout pomocí duchovní praxe, jako je meditace, pozorování mysli, soustředění na dech nebo mantru. Odložení ega není náhlé ani trvalé, ale postupné a proměnlivé. Člověk se musí připravovat na toto spojení s Absolutnem postupně nižšími druhy samádhi (duchovního sjednocení), jimiž se omyl ega vymazává nenásilně a osvícení je postupně přijímáno jako přirozený a samozřejmý stav.

Eduard Tomáš tvrdil, že odložení ega vede k poznání blaženosti, štěstí a zmizení utrpení. Utrpení je podle něj důsledkem nevědomosti a připoutanosti k iluzornímu světu. Když člověk pozná svou pravou podstatu, která je jedno s Absolutnem, utrpení zmizí a nastane stav radosti a míru. Eduard Tomáš popisoval své vlastní zkušenosti s odložením ega jako nádherné a nezapomenutelné.

https://www.elvirafarkasova.cz/clanky/u ... tomas.html

Proto nestačí všechno pouze vědět. Dokud nezmizel zdroj utrpení a nedochází k uvědomění blaženosti a trvalého štěstí, je ego stále přítomno.

[Návštěvník]

Odložení ega je podle Eduarda Tomáše stav, kdy člověk přestane být ovládán svou osobností a identifikuje se s Absolutnem. Tento stav je možné dosáhnout

Tento stav se nedosahuje, na tento stav se musí už jen čekat a to obvykle po dlouhém boji:

pomocí duchovní praxe, jako je meditace, pozorování mysli, soustředění na dech nebo mantru.

Odevzdáš-li i radost, jsi v Jednotě.

Jaké je to být v Jednotě, blažené?

Těžko říci blažené. O n o - t o - j e , a to náhle z ničeho nic, bez dlouhé přípravy. Ale předchozí dlouhý boj, který byl bohužel nutný. Potom je k smíchu.


Sebepoznání neí předpověditelné. Někteří je dosáhnou spontánně, jiní ani po velkém úsílí ne. Nisargadatta

[Návštěvník]

529.

Když čtu duchovní knihy nebo skripta, přesně všemu rozumím. Nepřinášejí mně už vůbec nic nového, a tak vlastně nevím, co mám ještě hledat.

Máš hledat Pravdu, což znamená stát se Jí.

Co je to "stát se Jí", tomu nerozumím?

Odložit ego. Ale jestliže tomu nerozumíš, a hlavně nedoveděš-li to provést v praxi, tak nerozumíš ani duchovním knihám, i kdybys je znal nazpamět. ¨

Odložení ega je podle Eduarda Tomáše stav, kdy člověk přestane být ovládán svou osobností a identifikuje se s Absolutnem,

Eduard Tomáš : Máš hledat Pravdu, což znamená stát se Jí.

[Návštěvník]

Proto nestačí všechno pouze vědět. Dokud nezmizel zdroj utrpení a nedochází k uvědomění blaženosti a trvalého štěstí, je ego stále přítomno.

Dolož to konkrétní citací od Eduarda Tomáše.

Na tomhle vlákně nejde o interpretace toho, co E. Tomáš řekl.

[Návštěvník]

838.

Medituji už mnoho let, prakticky celý život, a přece po dlouholetém cvičení a studiu jsem přišel do stavu, s nímž si nevím rady.

Pokuste se mi popsat Váš stav.

Je to jednoduché. Jakmile se začnu soustředit do srdce, což dělám skoro pořád, nastane v srdci pocit rozpynutí, který se stále stupnuje, až už to dál nejde.

To je skvělé, buddte rád, tohoto stavu dosahuje jen málo lidí.

Já nejsem rád, a to právě proto, že to dál nejde, at dělám, co chci. Jak mám pokračovat, co mám dělat? Vím, že je to hluboký stav, ale já bych si přál ho prohloubit až k Poznání. Jsem stár a času mám proto málo. A tolik už cítím blízkost Nadjá. Jakoby bylo za dveřmi.

Nic.

Co nic?

Nedělejte nic! Všechno, co se nyní stane, udělá Nadjá za Vás. Právě proto došlo k stagnaci. To je výzva pro Vás, abyste přestal usilovat a předal všechnu akci Bohu. Vy Ho jen proste, aby Vás úplně ovládl, aby si Vás přivlastnil a vzal za svého a pak Vás použil jako svůj nástroj k dobru lidí i všech ostatních bytostí. To je všechno, co smíte udělat.

V tom závratném tichu nemohu vlastně dělat skoro nic. A přece se tu a tam snažím.

Tak jen v něm spočívejte a oddaně čekejte na to, co se stane. Tady platí Eckhartovo pravidlo: Nic nemít, ničím nebýt a o ničem nevědět.

[Návštěvník]

763.

Co se pozná v Poznání?

Nic než Čisté Vědomí, které je přirozenou charakteristikou pravého Já Jsem.
Není tam ani poznávání ani nepoznávání, jen neměnné a čisté Bytí, Vědomí a neextatické Blaho.

To je poznání Sebe?

Ano, ale také Osvobození Sebe od sebe.

Říkáte, že každý člověk má v sobě toto absolutní Já. Dobrá, ale pak by to znamenalo, že Já musí mít nějaký tvar, když je jich tolik?

Nikoli, absolutní Já je bez tvaru a je jak jedno, tak mnohé.

Není to paradox?

Ano, je to paradox. Ale duchovní nauky se hemží paradoxy, na to si musíš zvyknout.

Proč je tomu tak?

Pro různost úrovní, o kterých se jedná.

[Návštěvník]

REGENA: Víme, že váš život nebyl snadný. Souvisí to nějak s vaším určitým duchovním prohloubením?

Z vyššího pohledu nebyla moje životní dráha nesnadná, ačkoliv jsem byl mnohokrát v nebezpečí života. Nechtěl bych z ní ubrat nic, co se mi kdy přihodilo. Protože každý tzv. nesnáz prohlubuje touhu po Pravdě a tím i duchovní prozírání. Nehněvám se proto na nikoho, kdo se o moje životní nepříjemnosti zasloužil, naopak jim děkuji. Z určité části šlo také o následky prastaré karmy. Takže díky Bohu, že je to za námi.

[Návštěvník]

909.

Znáte moji situaci. Co bych měl ted dělat?

V první řadě odhodit zatěžující představu, že jsi toto tělo.

A čím se potom stanu?

Mírem, který již nyní občas pocituješ ve svém duchovním srdci.

Pak budu žít ve svém duchovním srdci?

Nejen tam, onen mír se pak rozprostře do nekonečna, správněji řečeno do ztracena a ty budeš všude a nikde.

A co moje tělo? To se mi také ztratí? Co budu potom dělat?

Budeš je moci klidně pozorovat, budeš-li chtít a také používat jako jednu z velmi prospěšných a užitečných věcí. Neboj se, tělo se nikam neztratí, ztrácíš jen obavy o ně, případně o jeho osud a to je velmi svobodné.

Bude to postupná změna nebo náhlá?

Celá změna životního postoje bude postupná, ale konec bude náhlý, nenadálý. Budou-li tvé koncentrace časté a hluboké, stanou se jejich výsledky výrazem života, život se zklidní a tvůj vztah k lidem a zvířatům i věcem bude zcela jiný než dosud. Klidný a kladný. Bez výhrady.

Bude to na mne trochu poznat?

Sensitivní lidé tu změnu poznají, ale stejně si s ní nebudou vědět rady. Ale to ti bude jedno...

Jak odhodím představu, že jsem tělo?

Nejdříve na základě introspektivních intelektuálních analýz, potom často se opakující představou "vše, co existuje, je jediné BYTÍ povahy Existence-Vědomí a Blaho, a Já jsem To..." a nakonec v četných samadhi (savikalpa a nirvikalpa), kteréžto zkušenosti, když se upevní, přenesou se automaticky do tvého života.

[Návštěvník]

930.

Kdy dojde u mystika či jogína k tzv. temné noci duše?

Nedávno jsem to zde říkal: když nehledáme správně, např. když toužím víc po blaženosti než po Pravdě.

Ale vždyt se říká, že Pravda je také blaženost?

Pravda je za blažeností, spíš v klidu a míru než v entusiastických sférách. Proto si nemáme libovat v blaženostech, ale jít dál.

A když to neděláme dobře, přijde zřejmě trest: Temná noc duše.

Není to trest, spíš pokyn, aby se cesta změnila nebo doplnila. Ale v každém případě může být nepříjemný, podle okolností může trvat i dost dlouho.

Co máme dělat v takovém případě?

Hlavně přemýšlet, v čem je závada a snažit se ji napravit! V každém případě je to jistý druh vnitřní pomoci. Proto je zejména třeba - n e z r e z i g n o v a t - nad tím, ale modlit se o správné vnuknutí a pracovat dál.

I když jdeme nesprávným směrem?

Ano, ale stále přitom volat o pomoc a - o s v í c e n í .

[Návštěvník]

A když to neděláme dobře, přijde zřejmě trest: Temná noc duše.

Temná noc duše je trest za to, že se něco nedělá dobře?



Kdo něco nedělá dobře? Ego, nebo pravé Já?

A odměnou je trvalé štěstí?

Odměnou za co?

[miroslav]

A když to neděláme dobře, přijde zřejmě trest: Temná noc duše.

Temná noc duše je trest za to, že se něco nedělá dobře?



Kdo něco nedělá dobře? Ego, nebo pravé Já?

A odměnou je trvalé štěstí?

Odměnou za co?

Slova pana Tomáš jsou pro ty, kdo hledají Pravdu a ne trvalé štěstí.