Rozhovory s Eduardem Tomášem

[Návštěvník]

Všimni si, že O trvalém štěstí je první díl. Rezonuje s představami a zkušeností začátečníka.

Mistři mluví ke všem najednou. K začátečníkům i zkušenějším. Každý v tom slyší, čemu rozumí.

Mám zkušenost, že když jsem četl některý Inspirovaný text nebo knihu po čase podruhé, našel jsem v ní to, co rezonovalo s mým hlubším pochopením a zkušeností, které jsem před tím neměl. To "nové" jsem předtím jaksi přešel bez povšimnutí. Naopak jsem pak už "přecházel" tyhle průpovídky pro začátečníky o štěstí atd. a rezonovalo ve mně to, co odpovídalo mojí hlubší zkušenosti.
A teď už v podstatě ani takové inspirované texty nečtu, tím nejposvátnějším, nejpoučnějším textem je teď pro mne život sám, beze slov.

Miroslave, dá se předpokládat, že se považuješ za pokročilého. Ty jsi to trvalé štěstí jako začátečník opravdu našel? A je skutečně absolutně trvalé? Nikdy už ho nic nenarušilo? Můžeš říct, že jsi od té doby trvale šťasten?

[miroslav]

Všimni si, že O trvalém štěstí je první díl. Rezonuje s představami a zkušeností začátečníka.

Mistři mluví ke všem najednou. K začátečníkům i zkušenějším. Každý v tom slyší, čemu rozumí.

Mám zkušenost, že když jsem četl některý Inspirovaný text nebo knihu po čase podruhé, našel jsem v ní to, co rezonovalo s mým hlubším pochopením a zkušeností, které jsem před tím neměl. To "nové" jsem předtím jaksi přešel bez povšimnutí. Naopak jsem pak už "přecházel" tyhle průpovídky pro začátečníky o štěstí atd. a rezonovalo ve mně to, co odpovídalo mojí hlubší zkušenosti.
A teď už v podstatě ani takové inspirované texty nečtu, tím nejposvátnějším, nejpoučnějším textem je teď pro mne život sám, beze slov.

Miroslave, dá se předpokládat, že se považuješ za pokročilého. Ty jsi to trvalé štěstí jako začátečník opravdu našel? A je skutečně absolutně trvalé? Nikdy už ho nic nenarušilo? Můžeš říct, že jsi od té doby trvale šťasten?

To jsou zbytečné starosti. Jestli ti mohu něco radit, hledej Pravdu, poznání a o štěstí se nestarej. Kdo nebo co by to bylo, co by bylo trvale šťastné. Nic a nikdo takový není. A proč taky. To nejsi zvědavá, jak to všechno doopravdy je? Nikdo ti to nemůže slovy předat. Stejně jako mokrost vody nebo vůni růže. Stejně tak ti nikdo nemůže předat nebo popsat, co je za štěstím a utrpením, za klidem a pohybem.

[Pedriito]

Popisy nejsou veledůležité. Stejně jako když se naučíme nějakej ten hudební nástroj třeba. Už pak nemyslíš na tóniny a stupnice, prostě hraješ. Tak je to se vším. Počty, jazyk... i nějaké ty duchovní základy. Ožilo to v tobě, mělo to smysl, a i tomu patří vděk. Ne že na tom nelze ustrnout, proto je dobrá ta meditace, nebo chceš-li, spočívání, tichost.. Ale ani ta nemusí jít někomu hned, jen tak, spontánně... Setkal jsem se z mnoha lidmi na veřejných, programech, seminářích, a někomu to prostě nešlo, ne každý to vnímal stejně, hodně lidí to vzdalo.. Neudeřeni tím citem, a někomu to šlo krásně, i přes ty vědomosti kolem. Ty maj smysl pro základní pochopení, a pro komunikaci, ale i těch cest a pojetích je hafo. Má to někam dovést, do určitého bodu, kdy už tu roli splnilo. Každý hledač je individualita, a tak i cesty maj rozmanitý charakter, úží se do jednoho "cíle". A nebo i ne, prozatím. Taž kéž by jo. :-)

[Jana]

EDUARD TOMÁŠ - ŽIJ V TEĎ

Teď je branou do věčnosti. Nauč se odmyslit si pocit své individuální osobnosti. Je dobře žít bez tohoto pocitu. Jde to snadno, když si uvědomíš současný okamžik - TEĎ.
Nebo bytí v TEĎ.
V TEĎ mizí ego i se svými myšlenkami a ani by se tam nevešlo se všemi jeho starostmi. Ty nejsou v TEĎ, neboť jsou závislé na egu. Jestliže si je ještě uvědomuješ, pak nejsi v TEĎ.
Žití v TEĎ přináší klid a spokojenost. A kupodivu, ta se do TEĎ vejde, nebo z něho přetéká. Obojí je docela dobře možné a velice lahodné. V TEĎ je všechno přirozené a uspokojivé. Proto: ŽIJ V TEĎ! Ale pozor! Začneš li uvažovat o TEĎ, už tam nejsi. Každá sebemenší myšlenka ruší pobyt v TEĎ. Ale stačí znovu "jen být" , a už jsi zase v TEĎ.
Doporučuje se přitom ztlumit dech.
BUĎ!
Jenom BUĎ a žij v TEĎ. Vydrž tam a žij v TEĎ co nejdéle. Povznes se nad čas i prostor. V TEĎ není žádná vůle, a proto tam není ani osud. Ani žádná karma tam není. Výsledky osudu zažíváme v čase, nikoliv v TEĎ. Pravé Já žije jenom v TEĎ. Je nad karmou, nad radostí i potěšením, a proto se mu říká svoboda a štěstí. V Já není nic co bychom si mohli přát. Je to ztráta individuality, což se projevuje jako rozplynutí do úplné svobody.
Jsem nekonečná svoboda, prostá všeho zla – to je zkušenost života Jáství, to je zkušenost v TEĎ.
Čím je toto Já?
Je to nejpřirozenější Bytí v životě člověka.
Je vším, co vůbec je průzračné jako nic. A přesto to není NIC. Je to průzračné bytí, které nic nemá, ale také nic nepotřebuje. Je tak ryzí a dokonalé, že v něm není nic, co bys ještě chtěl. Není však individuem ani není individualitou, a přece jedná i řídí události světů. Najdeš je všude, ale především v TEĎ. Dovede proměnit osud lidí i lidstva, a přesto dovoluje, aby si každý vytvářel svůj vlastní osud. To plyne z jeho absolutní moudrosti a dobroty.
Nikdo jiný není zodpovědný za to, co se ti přihodí, než ty sám. Ti druzí jsou pouhými nástroji našich příhod.
Když žiješ v Já a v TEĎ, karma se pročistí. Proto žij v TEĎ.
Ptáš se ale, jak žít v TEĎ?
Je to jednoduché: mysli a jednej tak, jako bys v něm už byl. A nejen jako bys byl jím samým. Nadjá žije v TEĎ a ty jsi přece Nadjá.
Odvrhni náhle jména a tvary věcí, zejména svého těla a už tím ses vlastně ocitl v TEĎ. Přestaň být vázán časem, alespoň na chvíli, na malý okamžik, a zažij náhle TEĎ! Vžij se do toho, že už Pravdu máš, buď o tom přesvědčen a pevně tomu věř. Není to ve skutečnosti nepravda, ty však o Pravdě nevíš. Vžij se do toho, že o ní náhle víš!
Je to autosugesce, ale ty ji můžeš přetvořit v Pravdu Skutečnosti. Nezůstávej stále začátečníkem, když můžeš pokročit.
TEĎ je jediná skutečnost.
Vypátrej, odkud tento okamžik přišel a kam jde. Co je před ním a co za ním? Je bez času! Blaženost je zdrojem okamžiku TEĎ. Snaž se pochopit (a odhalit) tento zdroj a zůstat v něm.
Neboj se zůstat bez času. Je to, jako bys právě zemřel a přitom zůstal živ nesmrtelný.
Do současnost čili do TEĎ se můžeš dostat také tichým pozorováním dechu. Dýcháš v současnosti, v TEĎ. Tj. v přítomnosti. Dýchej přirozeně. Pevným soustředěním se na dech odpadne myšlení na minulost a budoucnost a ty budeš žít TEĎ.
http://www.avatar.cz

[Jana]

To jsou zbytečné starosti. Jestli ti mohu něco radit, hledej Pravdu, poznání a o štěstí se nestarej. Kdo nebo co by to bylo, co by bylo trvale šťastné. Nic a nikdo takový není. A proč taky. To nejsi zvědavá, jak to všechno doopravdy je? Nikdo ti to nemůže slovy předat. Stejně jako mokrost vody nebo vůni růže. Stejně tak ti nikdo nemůže předat nebo popsat, co je za štěstím a utrpením, za klidem a pohybem.

Miroslave, radíš: "Hledej Pravdu". Co je Pravda? Není to právě to, co je trvalé? Není to právě to trvalé štěstí pravého Já?

Píšeš: "Nic a nikdo takový není."

Je to první krok poznání. S tím přichází nikoliv únik, ale celistvost vhledu a s tím i jasno, že tady není žádné rozdělení na utrpení a štěstí. Na Peklo a Boží království.

Je tady jen trvalé štěstí, věčné Boží království. Je tady jasné, že utrpení a nesoulad: "Nepořádek, když vidíte televizi – reklamy, hektické násilí, absurdity – lidská existence je totální nepořádek – zabíjení, násilí a zároveň mluvení o míru....", je možné prožívat jen jako výsledek vlastní poruchy, protože je to vytrženo z celistvosti a prožívané skrz ego (ztotožnění s tělem a myslí).

To, že Trungpa říká: "Nesnažím se to vyřešit," není únik z reality, jen celistvost poznání. ..."pozorovat úplně, v tom není vůbec žádné hodnocení." ... "Není tam ani žádný pozorovatel."

Ten druhý krok je nevyčleněnost z toho, neoddělenost, a to je láska. Láska je tím vším, co je. Tebe a Putina nevyjímaje.


Trvalé štěstí tady pořád je, jen je to zakryté osobním ztotožněním. Když si pustíš video s Eduardem Tomášem, kde mluví o trvalém štěstí, tak tady říká jednu zajímavou věc, kterou říkal i Lama Ole.

Oba říkají, že to pravé štěstí zakusí každá bytost v okamžiku smrti, kdy opouští tělo. V tom okamžiku zakouší osvícení. Ten kdo se o to celý život nestaral, tak to okamžitě ztrácí.

[Návštěvník]

Jestli ti mohu něco radit, hledej Pravdu, poznání a o štěstí se nestarej. Kdo nebo co by to bylo, co by bylo trvale šťastné. Nic a nikdo takový není. A proč taky. To nejsi zvědavá, jak to všechno doopravdy je? Nikdo ti to nemůže slovy předat. Stejně jako mokrost vody nebo vůni růže. Stejně tak ti nikdo nemůže předat nebo popsat, co je za štěstím a utrpením, za klidem a pohybem.

[Návštěvník]

Eduard Tomáš: Pravda je za blažeností, spíš v klidu a míru než v entusiastických sférách. Proto si nemáme libovat v blaženostech, ale jít dál.

Kdo hledal blaženost, vystačí si s blažeností.

Kdo hledá Pravdu, blaženost nakopne, jak to Drtikol poradil Míle Tomášové.

Ten, kdo je k blaženosti připoután, bude hledat jakékoliv výmluvy, jen aby to nemusel udělat. Musí za tím být obrovský strach pustit blaženost. Co bude potom....

[Návštěvník]

Nikdo ti to nemůže slovy předat. Stejně jako mokrost vody nebo vůni růže. Stejně tak ti nikdo nemůže předat nebo popsat, co je za štěstím a utrpením, za klidem a pohybem.

Nedá se to předat slovy.

[Jana]

Eduard Tomáš: Pravda je za blažeností, spíš v klidu a míru než v entusiastických sférách. Proto si nemáme libovat v blaženostech, ale jít dál.

Kdo hledal blaženost, vystačí si s blažeností.

Kdo hledá Pravdu, blaženost nakopne, jak to Drtikol poradil Míle Tomášové.

Ten, kdo je k blaženosti připoután, bude hledat jakékoliv výmluvy, jen aby to nemusel udělat. Musí za tím být obrovský strach pustit blaženost. Co bude potom....

A když z toho zmizí ztotožnění s tím, kdo hledá, když z toho zmizí ten, kdo hledá, zůstává jen štěstí pravého Já, sat-čit-ánanda, která je tím vším, co existuje, Boží království....

A není co hledat, není žádná cesta, žádné úrovně, je jen jedna jediná skutečnost - jen tohle.

[miroslav]

A když z toho zmizí ztotožnění s tím, kdo hledá, když z toho zmizí ten, kdo hledá, zůstává jen štěstí pravého Já, sat-čit-ánanda, která je tím vším, co existuje, Boží království....

Zatím u tebe evidentně nezmizelo. Jsou to jen tvoje hypotetické úvahy, co by bylo, kdyby bylo.

[Jana]

A když z toho zmizí ztotožnění s tím, kdo hledá, když z toho zmizí ten, kdo hledá, zůstává jen štěstí pravého Já, sat-čit-ánanda, která je tím vším, co existuje, Boží království....

Zatím u tebe evidentně nezmizelo. Jsou to jen tvoje hypotetické úvahy, co by bylo, kdyby bylo.

Jestli se díváš, Miroslave na mě, jako na osobu, jako na individualitu, která je od Tebe odlišná, pak samo sebou najdeš moře nesrovnalostí. Nenajdeš na světě žádného člověka, na kterém bys nějakou nesrovnalost nenalezl.

A je tady ten paradox, že porucha je v samotném zdroji poznávání, není nikde vně. Nepoznává se to celé, proto je to posuzování tak nedokonalé a chybné.

Může tu být omezené poznání, a v tom případě je tady hledající, je tady cesta, jsou tady osobní úrovně, osobní nedostatky. Může tu být viděná porucha o které mluví Krišnamurti.

Ovšem s meditací jakožto součásti živé situace jak Krišnamurti, tak Trungpa potvrzují, že tady žádná porucha ve skutečnosti není.



Takže je tady možnosti ocitnout se ve společnosti osvícených, kteří „jdou od blaženosti k blaženosti“,

zatímco samsáričtí lidé jdou "od utrpení k utrpení."

Trungpa říká, že to stojí za námahu.

[Návštěvník]

To jsou zbytečné starosti. Jestli ti mohu něco radit, hledej Pravdu, poznání a o štěstí se nestarej. Kdo nebo co by to bylo, co by bylo trvale šťastné. Nic a nikdo takový není. A proč taky. To nejsi zvědavá, jak to všechno doopravdy je? Nikdo ti to nemůže slovy předat. Stejně jako mokrost vody nebo vůni růže. Stejně tak ti nikdo nemůže předat nebo popsat, co je za štěstím a utrpením, za klidem a pohybem.

Miroslave, radíš: "Hledej Pravdu". Co je Pravda?

Až se v ní jednou - aspon krátce - rozpustíš, budeš to vědět.

Okecat se to - jak se o to neustále snažíš - opravdu nedá.

Když ti stačí tvoje blaženost, Jani, tak proč se namáháš ji prosadit jako Pravdu? Nebo ti přece jen nestačí?

[Návštěvník]

Eduard Tomáš: Pravda je za blažeností, spíš v klidu a míru než v entusiastických sférách. Proto si nemáme libovat v blaženostech, ale jít dál.

Kdo hledal blaženost, vystačí si s blažeností.

Kdo hledá Pravdu, blaženost nakopne, jak to Drtikol poradil Míle Tomášové.

Ten, kdo je k blaženosti připoután, bude hledat jakékoliv výmluvy, jen aby to nemusel udělat. Musí za tím být obrovský strach pustit blaženost. Co bude potom....

A když z toho zmizí ztotožnění s tím, kdo hledá,

Ale to si dotyčný/ego může jen namlouvat.

[Jana]

To jsou zbytečné starosti. Jestli ti mohu něco radit, hledej Pravdu, poznání a o štěstí se nestarej. Kdo nebo co by to bylo, co by bylo trvale šťastné. Nic a nikdo takový není. A proč taky. To nejsi zvědavá, jak to všechno doopravdy je? Nikdo ti to nemůže slovy předat. Stejně jako mokrost vody nebo vůni růže. Stejně tak ti nikdo nemůže předat nebo popsat, co je za štěstím a utrpením, za klidem a pohybem.

Miroslave, radíš: "Hledej Pravdu". Co je Pravda?

Až se v ní jednou - aspon krátce - rozpustíš, budeš to vědět.

Okecat se to - jak se o to neustále snažíš - opravdu nedá.

Když ti stačí tvoje blaženost, Jani, tak proč se namáháš ji prosadit jako Pravdu? Nebo ti přece jen nestačí?

Všechno, co existuje, na co se podívám, tím je.

Je to nesmírně nádherné nebýt nic a Láska je vším, co je. Odtud to blaho.

Maharaj Nisargadatta naprosto výstižně říká vedle toho, že "Láska je vším", "Mou zkušeností je, že všechno je blaženost."

Ovšem on to poznává ještě dál, když říká: "Já jsem TO."

Jakási ostýchavost ve mně, či co, si netroufne plné uvědomění: "Já jsem TO"

A jsem jen nekonečnou prázdnotou plnou Lásky, blaha a štěstí.

Takže by se to dalo i tak, jak to Maharaj říká, potvrdit.

Ale tak nějak ve mně není ani důvod a ani nic jiného, co by to potvrzovalo.

I když paradoxně se to i tak potvrzuje v okamžiku, kdy je jasné, že objekt je subjekt.

[Návštěvník]

Miroslave, radíš: "Hledej Pravdu". Co je Pravda?

Až se v ní jednou - aspon krátce - rozpustíš, budeš to vědět.

Okecat se to - jak se o to neustále snažíš - opravdu nedá.

Když ti stačí tvoje blaženost, Jani, tak proč se namáháš ji prosadit jako Pravdu? Nebo ti přece jen nestačí?

Všechno, co existuje, na co se podívám, tím je.

Kdo se dívá?

[Pedriito]

Kdo se dívá?

Mé jméno je Nikdo.

[Jana]

Kdo se dívá?

Je tady vidění.

[Pedriito]

Kdo se dívá?

Je tady vidění.

Jasně, tohle forum řídí Bůh. Takže není...

[Jana]

Ale to si dotyčný/ego může jen namlouvat.

Možná větším namlouváním je víra, že jsme individualitami, dotyčným/egem.

[Pedriito]

Ale to si dotyčný/ego může jen namlouvat.

Možná větším namlouváním je víra, že jsme individualitami, dotyčným/egem.

Vskutku?