Rozhovory s Eduardem Tomášem

[Návštěvník]

Ona neví, že hřeší, kdyby to věděla, nedělala by to.

Holt karma.

Bohužel to bude bolet, jednou.

Vyhrožování karmou. Hm. Za to, že jsi přesvědčen, že to, co poznávám, je vyčtené.

Podle toho, jak se čílíš, to bude pravda. Proto to vnímáš jako vyhrožování.

[Jana]

Holt karma.

Bohužel to bude bolet, jednou.

Pedrito, už před patnácti lety jste něco podobného s Luckem tvrdili. A ve mně bylo jasné, že tohle Boží království nikdy nemůže být ničím jiným, než je. Neexistuje jiná přirozenost, než je tahle, která je Boží.

S připoutaností k mysli, k tělu, k osobnímu já, něco takového není možné poznávat. Ale může být radostí i tak, že to je. Že to je poznatelné. Je TO.

A Ty můžeš buď připoutanost mysli posilovat a tvrdit, že to není možné, očekávat, že po štěstí musí přijít zákonitě neštěstí a bolest.

Nebo se můžeš radovat, že to existuje. Můžeš brát poznání Probuzených ne jako bezcennou vyčteninu, ale jako radostnou zprávu, že jakmile poznáš, kdo skutečně jsi, čím tohle všechno je (bez potřeby aby sis o tom cokoliv myslel), zmizí všechny problémy, které jsi kdy měl. Je tady jen šťastná nekonečná existence, která je Boží. Můžeš brát promluvy Probuzených jako láskyplný dopis, který Tě zve k Sobě, Domů, kde jsi svobodný, volný.

Dokud je tady to tělo, může se objevit i bolest, ale ta pomine. Těch bolestí už jsi měl, že už Tě snad ani nijak neděsí.

Ale to, co zůstává, když pomíjivé pomine, je to Boží - dokonalé, věčné, nádherné, kliduplné.

[Návštěvník]

Holt karma.

Bohužel to bude bolet, jednou.

Pedrito, už před patnácti lety jste něco podobného s Luckem tvrdili.

Karma je léčivá ruka Boží.

A ne nadarmo se říká, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

[Jana]

Holt karma.

Bohužel to bude bolet, jednou.

Pedrito, už před patnácti lety jste něco podobného s Luckem tvrdili.

Karma je léčivá ruka Boží.

A ne nadarmo se říká, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Božího království, které je v nás, se karma netýka.

[Návštěvník]

Pedrito, už před patnácti lety jste něco podobného s Luckem tvrdili.

Karma je léčivá ruka Boží.

A ne nadarmo se říká, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Božího království, které je v nás, se karma netýka.

Dokud je vnímáno "my", existuje karma.

[Pedriito]

Nezvu to iluzí jako mnozí osvícenci, rádi zapomínají jaké utrpení jim otevřelo oči. A nesmyslně pak blábolí ztraceným ve snu, "tak se prostě probuď, tak jako já" :-)) jejich prozření se jim tak stává větší temnotou. Tak jako jen meditace bez života, se stává propastí prázdnou a temnou...

[Pedriito]

Všechna ta slunka a měsíce, živé planety, bytosti... už jsou realizací toho, co nazýváme Bohem. Máme jen schopnost o tom přemítat, jít do snů a v něich se ztrácet.. a své probouzení pyšně zvát "svou" realizací.. "vždy se směji, když slyším, že ryba žízní ve vodě." Kabír.

[Návštěvník]

847.

Můžeme vidět Absolutno?

Absolutno nemá tvar, nemůžeš je proto vidět či pozorovat očíma ani žádným jiným smyslem. Na to je mimo jiné příliš jemné. ale protože je v tobě, ba je přímou tebou, můžeš je poznat, když nerozvíjíš myšlenky (mysl).
Ale jakmile si řekneš "ted je poznávám", je konec poznávání.
Rozumíš tomu?

Bohužel, vůbec ne.

Vytvořils dualitu, chápeš?

Aha! Už vím, Ono je Jediné!

A právě proto, [size=150]abys je poznal, musíš se Jím stát.[/size

[Návštěvník]

847.

Můžeme vidět Absolutno?

Absolutno nemá tvar, nemůžeš je proto vidět či pozorovat očíma ani žádným jiným smyslem. Na to je mimo jiné příliš jemné. ale protože je v tobě, ba je přímou tebou, můžeš je poznat, když nerozvíjíš myšlenky (mysl).
Ale jakmile si řekneš "ted je poznávám", je konec poznávání.
Rozumíš tomu?

Bohužel, vůbec ne.

Vytvořils dualitu, chápeš?

Aha! Už vím, Ono je Jediné!

A právě proto, abys je poznal, musíš se Jím stát.

[Návštěvník]

871.

Proč Kristus na otázku "Co je Pravda" mlčel?

Protože tato otázka nemůže být zodpovězena slovy.

[Návštěvník]

899.

Kterou Vaši práci pokládáte za nejlepší?

Tu, která není vůbec napsána.

Jak to, proč?

Protože ji nelze slovy popsat ani vyjádřit.

[Návštěvník]

Nezvu to iluzí jako mnozí osvícenci, rádi zapomínají jaké utrpení jim otevřelo oči. A nesmyslně pak blábolí ztraceným ve snu, "tak se prostě probuď, tak jako já" :-)) jejich prozření se jim tak stává větší temnotou. Tak jako jen meditace bez života, se stává propastí prázdnou a temnou...

REGENA: Víme, že váš život nebyl snadný. Souvisí to nějak s vaším určitým duchovním prohloubením?

Eduard Tomáš: Z vyššího pohledu nebyla moje životní dráha nesnadná, ačkoliv jsem byl mnohokrát v nebezpečí života. Nechtěl bych z ní ubrat nic, co se mi kdy přihodilo. Protože každý tzv. nesnáz prohlubuje touhu po Pravdě a tím i duchovní prozírání. Nehněvám se proto na nikoho, kdo se o moje životní nepříjemnosti zasloužil, naopak jim děkuji. Z určité části šlo také o následky prastaré karmy. Takže díky Bohu, že je to za námi.

To je to Ramanovo: Utrpení je cesta k uskutečnění Boha.

[Návštěvník]

Nezvu to iluzí jako mnozí osvícenci, rádi zapomínají jaké utrpení jim otevřelo oči. A nesmyslně pak blábolí ztraceným ve snu, "tak se prostě probuď, tak jako já" :-)) jejich prozření se jim tak stává větší temnotou. Tak jako jen meditace bez života, se stává propastí prázdnou a temnou...

REGENA: Víme, že váš život nebyl snadný. Souvisí to nějak s vaším určitým duchovním prohloubením?

Eduard Tomáš: Z vyššího pohledu nebyla moje životní dráha nesnadná, ačkoliv jsem byl mnohokrát v nebezpečí života. Nechtěl bych z ní ubrat nic, co se mi kdy přihodilo. Protože každý tzv. nesnáz prohlubuje touhu po Pravdě a tím i duchovní prozírání. Nehněvám se proto na nikoho, kdo se o moje životní nepříjemnosti zasloužil, naopak jim děkuji. Z určité části šlo také o následky prastaré karmy. Takže díky Bohu, že je to za námi.

To je to Ramanovo: Utrpení je cesta k uskutečnění Boha.

I Mooji to tak vidí:

Proč musí být osobní růst někdy nepříjemný. Bolest a utrpení jsou základní složky života. Musí tam být, protože vytvářejí a podporují evoluci. Potěšení samo o sobě nepodporuje sebepozorování. Obtížné a náročné situace v nás spouští více reflexních a meditativních vlastností.

[miroslav]

Tak, prosím, buď od té dobroty a vysvětli mi to pomalinku, trpělivě jak rozumět po Tvém - nezblblém, co myslí Ježíš Božím královstvím jiného než štěstí a klid.



Díky

žiješ trochu v bezčasí, tak už ani nevíš, co bylo v diskuzi napřed a co potom.
Tak ti z toho vychází například že rozporuji to, co říká pan Tomáš.

Slova jsou slova. Stejné duchovní pojmy mají různý význam pro různé stupně poznání. Každý v nich poznává to svoje - svoji zkušenost a představy.

Třeba pojem štěstí. Jak říká v tomto smyslu zen - "Největší štěstí není štěstí" - to je vysvětlení pro takové, jako jsi ty.
Stejně tak pojem klid. Čeho klid? Klid například toho tvého neustálého utvrzování se ve štěstí.
Klid v duchovním smyslu neznamená nehybnost, že se nic neděje, ale že ty jsi v tom mrtvá - tvoje ego. To neznamená, že zmizí i individualita, jen zmizí to lpění na individualitě (včetně jejího popírání), neustálé řešení duchovních textů, názorů atd. které tady provozuješ. Ta potřeba správnosti, kterou trpíš také zmizí. Prostě se tvoje individualita od těchto nejrůznějších psychologických potřeb sebepotvrzování a sebeobrany osvobodí.

Už jsem ti psal, že Mistři většinou mluví v pojmech pro začátečníky, vyprávějí pohádky pro začátečníky. Pokročilí většinou mají již přímý kontakt s Mistrem, který je neučí už vyprávěním, ale přímými společnou meditací, pokyny a vlastním příkladem v běžném životě. To přichází samo, karmou, je-li bytost předchozí praxí připravena. Pan Tomáš říká v Tajných naukách Tibetu: "Je-li žák připraven, Mistr se musí objevit i kdyby sama prozřetelnost k němu měla sestoupit".

Ty se chceš nadechovat a vydechovat zároveň. Napřed je nádech - to je to co Mistři veřejně učí - odtažení se od světa - "Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa", zadržení dechu - smrt sebestřednosti trvalé zapomenutí sebe - a pak výdech - svobodný návrat do světa a individuality.

[Pedriito]

Nezvu to iluzí jako mnozí osvícenci, rádi zapomínají jaké utrpení jim otevřelo oči. A nesmyslně pak blábolí ztraceným ve snu, "tak se prostě probuď, tak jako já" :-)) jejich prozření se jim tak stává větší temnotou. Tak jako jen meditace bez života, se stává propastí prázdnou a temnou...

REGENA: Víme, že váš život nebyl snadný. Souvisí to nějak s vaším určitým duchovním prohloubením?

Eduard Tomáš: Z vyššího pohledu nebyla moje životní dráha nesnadná, ačkoliv jsem byl mnohokrát v nebezpečí života. Nechtěl bych z ní ubrat nic, co se mi kdy přihodilo. Protože každý tzv. nesnáz prohlubuje touhu po Pravdě a tím i duchovní prozírání. Nehněvám se proto na nikoho, kdo se o moje životní nepříjemnosti zasloužil, naopak jim děkuji. Z určité části šlo také o následky prastaré karmy. Takže díky Bohu, že je to za námi.

To je to Ramanovo: Utrpení je cesta k uskutečnění Boha.

I Mooji to tak vidí:

Proč musí být osobní růst někdy nepříjemný. Bolest a utrpení jsou základní složky života. Musí tam být, protože vytvářejí a podporují evoluci. Potěšení samo o sobě nepodporuje sebepozorování. Obtížné a náročné situace v nás spouští více reflexních a meditativních vlastností.

Abych se přiznal, nestudoval jsem jej, ani Eduarda Tomáše s Mílou, ani Moojiho a mnohé další.. co tu slýchám, či mi bylo posláno, zní "otcovsky i mateřsky", zkrátka rodičovsky.

Ale zároveň jako od rodného bratra či sestry. Jako bych je a jich poselství už dávno slyšel. Proč to zde donekonečna furt razítkovat, že "já" tomu rozumím? Tomu nerozumím :-)

Ještě před rozumem byl a je cit. Jak mi nedávno psal přítel, "cit jde přímo ke zdroji." Jo. Ale přece jen jsem si k tomu dovolil dodat, něco ve smyslu, že bez hlubšího zájmu tě za ruku nevezme a nepovede... :-)

Ta hlubina neudělá nic bez tvého svolení, tak moc respektuje tvou individualitu, svobodu...

[Jana]

Miroslave, mým poznáním je přesně to, co říká o Božím království Eduard Tomáš, že je klidem a trvalým štěstím, čím taky jiným, že ano.

Možná si představuješ, že Boží království, které je klidem a štěstím, je jen pro začátečníky. Ty jakožto pokročilý poznáváš, že "Největší štěstí není štěstí", což buď bude jiné království, které není to Boží, o kterém mluvil Eduard Tomáš, nebo to bude úplně něco jiného.

Nejlepší pro hlubší porozumění by bylo, kdybys tuhle větu: "Největší štěstí není štěstí"“ sem dal v širším kontextu s odkazem, odkud pochází.

Může také třeba pocházet od zhrzeného duchovňáka, který si tím, že nenalézá osvobozující štěstí, si potvrzuje alespoň svou vysokou duchovní úroveň.

Může to být i jinak. V každém případě, jestli taková zenová moudrost existuje, tak nebude problém sem dát odkaz, uvést zdroj. Díky.

[Jana]

871.

Proč Kristus na otázku "Co je Pravda" mlčel?

Protože tato otázka nemůže být zodpovězena slovy.

Protože stál před Pilátem, který ho měl soudit a nechtěl ho nijak ovlivňovat, stejně jako Jidáše, když mu řekl: "Bratře, konej svůj úkol."

Svým učedníkům přiznal:

Jan 14:6-11 B21
„Já jsem pravda,“ odpověděl Ježíš.

Ostatně Maharaj Nisargadatta netvrdí nic jiného, než Ježíš, když říká:



Protože na co by se tázající Maharadže ptali jiného, než na pravdu. To dá rozum.

[Návštěvník]

Miroslave, mým poznáním je přesně to, co říká o Božím království Eduard Tomáš, že je klidem a trvalým štěstím, čím taky jiným, že ano.

Pořád nechápeš:

Ale jakmile si řekneš "ted je poznávám", je konec poznávání.

Prostě se jen domníváš, že poznáváš.

Vypadá to, že ostatním tady je to jasné, jen tobě ne.

[Jana]

Bolest a utrpení jsou základní složky života.

I Mooji to tak vidí:

Všichni realizovaní to vidí, proto všechny ty promluvy, všechny ty duchovní texty, proto tyhle stránky plné promluv probuzených, protože soucit a láska pomáhá najít cestu z života, ve kterém je utrpení prožíváno jako realita k nalezení Božího království, Nirvány, trvalému štěstí pravého Já. Je jedno, jak se to nazve, je to stále totéž.


Celé Buddhovo učení je o vysvobození bytostí z utrpení.

[Návštěvník]

871.

Proč Kristus na otázku "Co je Pravda" mlčel?

Protože tato otázka nemůže být zodpovězena slovy.

Protože stál před Pilátem,

Ani tohle, co řekl Eduard Tomáš, nedokážeš pochopit, a proto to dokonce popíráš.