Pedro píše:
Holt karma.
Bohužel to bude bolet, jednou.
Pedrito, už před patnácti lety jste něco podobného s Luckem tvrdili. A ve mně bylo jasné, že tohle Boží království nikdy nemůže být ničím jiným, než je. Neexistuje jiná přirozenost, než je tahle, která je Boží.
S připoutaností k mysli, k tělu, k osobnímu já, něco takového není možné poznávat. Ale může být radostí i tak, že to je. Že to je poznatelné. Je TO.
A Ty můžeš buď připoutanost mysli posilovat a tvrdit, že to není možné, očekávat, že po štěstí musí přijít zákonitě neštěstí a bolest.
Nebo se můžeš radovat, že to existuje. Můžeš brát poznání Probuzených ne jako bezcennou vyčteninu, ale jako radostnou zprávu, že jakmile poznáš, kdo skutečně jsi, čím tohle všechno je (bez potřeby aby sis o tom cokoliv myslel), zmizí všechny problémy, které jsi kdy měl. Je tady jen šťastná nekonečná existence, která je Boží. Můžeš brát promluvy Probuzených jako láskyplný dopis, který Tě zve k Sobě, Domů, kde jsi svobodný, volný.
Dokud je tady to tělo, může se objevit i bolest, ale ta pomine. Těch bolestí už jsi měl, že už Tě snad ani nijak neděsí.
Ale to, co zůstává, když pomíjivé pomine, je to Boží - dokonalé, věčné, nádherné, kliduplné.