Pan Tomáš

[Pedriito]

[youtube]A jestli smím být zvědavá, prozradíš, jestli sebe řadíš mezi pokročilé, nebo začátečníky? Můžu hádat? [/youtube]

Kolikrát se tobě musí něco zopakovat, abys to aspoň částeçně zaznamenala, obsahem.. je to těžký viď, když to neexistuje, tak kde a co v tom najít. .

A co ty, ještě existuješ, nebo už nejsi, a tyhle stránky jsou iluzí?

Sat - Pravda Čit - Pozornost Ananda - Čistá radost.

[Pedriito]

A jestli smím být zvědavá, prozradíš, jestli sebe řadíš mezi pokročilé, nebo začátečníky? Můžu hádat? [/youtube]

Kolikrát se tobě musí něco zopakovat, abys to aspoň částeçně zaznamenala, obsahem.. je to těžký viď, když to neexistuje, tak kde a co v tom najít. .

A co ty, ještě existuješ, nebo už nejsi, a tyhle stránky jsou iluzí?

Sat - Pravda Čit - Pozornost Ananda - Čistá radost.

To důvod o tom mlet až do aleluja?
No tak mel. Jsi svobodná.

[miroslav]

Já vím a potom pro ty hloupější nepokročilé cituješ sám sebe.



A jelikož Probuzeným rozumíš, tak to, čemu nerozumíš, prohlásíš za blábolení a upozorňuješ, kde mluví Probuzení z cesty.

Já sám sebe necituji, prostě píšu, co mi na mysl v dané situaci přichází. To, co tě tak zaujalo, nebylo určeno pro ty hloupější nepokročilé, jako jsi ty, tak jsem to sem na poradnu nedával.

S tím mluvením s cesty to máš na tom odkazu, co sem uvádíš už vysvětlené, tak to nebudu opakovat.

[Návštěvník]

Ale kde je ten moudrý Návštěvník, to nevím.

Určitě si tě s ním nespletu.

To mě pobavilo :-), díky :-)

[Pedriito]

Ale kde je ten moudrý Návštěvník, to nevím.

Určitě si tě s ním nespletu.

To mě pobavilo :-), díky :-)

Humor solí života.

A intrika starou vestou tkanou nejspíš z Hořce. Vaříc koření hořce.

[Tara]

A intrika starou vestou tkanou nejspíš z Hořce. Vaříc koření hořce.

Ty jak si někoho zaškatulkuješ, tak máš jasno :-)

To mi připomnělo ten starý vtip, jak chlap říká: "Kdo mě jednou zklamal, tomu už ruku nepodám." :-)

[Pedriito]

K doplnění symboliky jednoho momentu narození.

Mořský žvočich, tuleň, doprovází vílu zrozenou z šumících vln přikrývající hladinu
svým tělem vystupujícím z oplodněných hlubin.
Kormoráni věští hojnost. Ona touží už jen, jako když mrak prší do moře.
Už je doma - hle na vlnách. Ale přes svou živovášeň, těší se vzácným ptáčkem v kleci,
darem vynoření a strýce širého nebe.
Hýčká si jej - bojí se, že jeho vypuštěním bude strádat a umře. Bez ní.
Ani břehy ani voda ani loď. Ostrov a zahrada.
Tak už plav tuleni, nashledanou... Ptáček je v bezpečí.

[Návštěvník]

Díky. Kdo je v tom příběhu ptáčkem?

[Pedriito]

Díky. Kdo je v tom příběhu ptáčkem?

To ti neřeknu, nevím to. Musel bych se nad tím zastavit.

[Pedriito]

Ten ptáček v kleci je dítě - ty - děťátkem.

[Pedriito]

Čit - Pozornost Ananda

A teď, když jsem to napsal nepřesně mě nikdo neopraví?

Neb pozornost je v sanskrtu "čitta".. toť ten aspekt vědomí v pohybu.

[Jana]

Čit - Pozornost Ananda

A teď, když jsem to napsal nepřesně mě nikdo neopraví?

To je naprosto správně, Pedrito, protože si můžeš všimnout, že jakmile jsi zamilovaný tak jsi k objektu lásky pozornost sama. V absolutním měřítku tohle platí absolutně.

Proto také říká Eduard Tomáš, že když se medituje s láskou, pozornost se udržuje sama v pravém Já.

ānanda — blaženost/láska/pozornost

Neb pozornost je v sanskrtu "čitta".. toť ten aspekt vědomí v pohybu.

Tohle jsi napsal naprosto špatně, protože jakmile je pozornost v pohybu, tak mysl není meditativní a namísto absolutní pozornosti, která je sat-čit-ánanda, je tady pozornost osobní, cezená skrz mysl a smyslové vnímání. Tudíž je tohle omezení součástí oné největší nevědomosti, o které Eduard Tomáš mluvil.

Všimni si, že v dokonalé meditaci, ve které je pozornost ukotvena sama v sobě, v sat-čit-ánandě, veškerý pohyb mysli a tím i Tvého světa zmizí.

[Pedriito]

Čit - Pozornost Ananda

A teď, když jsem to napsal nepřesně mě nikdo neopraví?

To je naprosto správně, Pedrito, protože si můžeš všimnout, že jakmile jsi zamilovaný tak jsi k objektu lásky pozornost sama. V absolutním měřítku tohle platí absolutně.

Proto také říká Eduard Tomáš, že když se medituje s láskou, pozornost se udržuje sama v pravém Já.

ānanda — blaženost/láska/pozornost

Neb pozornost je v sanskrtu "čitta".. toť ten aspekt vědomí v pohybu.

Tohle jsi napsal naprosto špatně, protože jakmile je pozornost v pohybu, tak mysl není meditativní a namísto absolutní pozornosti, která je sat-čit-ánanda, je tady pozornost osobní, cezená skrz mysl a smyslové vnímání. Tudíž je tohle omezení součástí oné největší nevědomosti, o které Eduard Tomáš mluvil.

Všimni si, že v dokonalé meditaci, ve které je pozornost ukotvena sama v sobě, v sat-čit-ánandě, veškerý pohyb mysli a tím i Tvého světa zmizí.

No v tom případě to je špatně v sanskrtu Kde "čit" je vědomí. A ta hláska "á" tam v mnoha slovech (jejich významech), zdůrazní ten ženský - energetický - aspekt...

[Pedriito]

Ty furt předpokládáš mysl za nějakého nepřítele, neb mnozí učitelé, prostě aby svým žákům vysvětlili princip, tak musej něco podat jako to, co tu disharmonii způsobuje. Páč ti žáci ji cítí a rádi by toho byli prostí. Proto chodí a naslouchají svým učitelům. Ten dá (dočasně) mysli tenhle negativní význam. Protože v ty chvíle tam ta negace prostě je, pochybnosti, výčitky, pocity viny, předsudky, obavy, chtíče.... Jinak by ten poutník za duchovním učitelem nepřišel, kdyby to necítil, jako vnitřní boj, který neví jak utišit. Ta čitá (pozornost) se musí z těch mentálních negativit vymanit - osvobodit. Musí to však proběhnout ve vnitřní "rovině"... Jinak už bude mysl navždy iluzorní nepřítel... A to je vlastně ten "poslední soud" a úzká branka. Ponechal jsem si nepřítele? Neprojdu!
:-)

[Pedriito]

Zenové vnímání je velmi prospěšné. :-) Ne si to (poznání) furt galerizovat v hlavě.
Za jakoukoliv odpověď z něj, byť sebemoudřejší, tě Mistr zenu plácne holí.
A ty nerozumíš, páč on to přece sám tak říkal...

[Jana]

Ty furt předpokládáš mysl za nějakého nepřítele, neb mnozí učitelé, prostě aby svým žákům vysvětlili princip, tak musej něco podat jako to, co tu disharmonii způsobuje. Páč ti žáci ji cítí a rádi by toho byli prostí. Proto chodí a naslouchají svým učitelům. Ten dá (dočasně) mysli tenhle negativní význam. Protože v ty chvíle tam ta negace prostě je, pochybnosti, výčitky, pocity viny, předsudky, obavy, chtíče.... Jinak by ten poutník za duchovním učitelem nepřišel, kdyby to necítil, jako vnitřní boj, který neví jak utišit. Ta čitá (pozornost) se musí z těch mentálních negativit vymanit - osvobodit. Musí to však proběhnout ve vnitřní "rovině"... Jinak už bude mysl navždy iluzorní nepřítel... A to je vlastně ten "poslední soud" a úzká branka. Ponechal jsem si nepřítele? Neprojdu!
:-)

Všimni si, že když medituješ s láskou, tak absolutně všechno, co existuje, je dokonalé, nic skutečného negativního neexistuje. Tvůj život plyne mezi stejnými břehy, jako život Nisargadattův. Moudrost probuzená meditací říká: "Nejsem nic", láska říká: "Jsem vším", a Tvůj život plyne mezi tím. Pak je Tvůj svět stejný, jako svět Nisargadatty. Hlupák by ho obviňoval z bezcitnosti, že nemyslí na to utrpení ve válkách a katastrofách a netrpí s trpícími. Moudrý ho miluje a tím se s ním sjednocuje a poznává totéž.

Jinak, Probuzení nikdy nemluví o mysli jako o něčem negativním, i když je mysl to jediné, co je původcem prožívání negativity v životě. Probuzení jen upozorňují, co je nevědomost, to neznamená, že o nás mluví jako o hlupácích. To, že spíme, nejsme probuzení a tím pádem nepoznáváme skutečnost, nás nedegraduje na něco méněcenného. Upozorňují na to, co je iluze, to neznamená, že mluví o tom, co musí být nutně ošklivé.

Když se vaše mysl utiší, vše ostatní se bude dít správně. Tak jako vycházející slunce dělá svět činný, stejně tak sebeuvědomění způsobuje změny v mysli.

[Jana]

Zenové vnímání je velmi prospěšné. :-) Ne si to (poznání) furt galerizovat v hlavě.
Za jakoukoliv odpověď z něj, byť sebemoudřejší, tě Mistr zenu plácne holí.
A ty nerozumíš, páč on to přece sám tak říkal...

Možná si, Pedrito, nerozumíme. Jakmile zmizí ta největší nevědomost, tedy myšlenka, že jsme tělem, zmizí i představa, že to (poznání) musí být představou generalizovanou v hlavě a s tím i představa, že jsi tělem, které Mistr zenu plácá holí.

[Pedriito]

Zenové vnímání je velmi prospěšné. :-) Ne si to (poznání) furt galerizovat v hlavě.
Za jakoukoliv odpověď z něj, byť sebemoudřejší, tě Mistr zenu plácne holí.
A ty nerozumíš, páč on to přece sám tak říkal...

Možná si, Pedrito, nerozumíme. Jakmile zmizí ta největší nevědomost, tedy myšlenka, že jsme tělem, zmizí i představa, že to (poznání) musí být představou generalizovanou v hlavě a s tím i představa, že jsi tělem, které Mistr zenu plácá holí.

Jasně že si nerozumíme, kdybychom si rozuměli, nepsali bychom tu elaboráty. ;-)

[Jana]

Zenové vnímání je velmi prospěšné. :-) Ne si to (poznání) furt galerizovat v hlavě.
Za jakoukoliv odpověď z něj, byť sebemoudřejší, tě Mistr zenu plácne holí.
A ty nerozumíš, páč on to přece sám tak říkal...

Možná si, Pedrito, nerozumíme. Jakmile zmizí ta největší nevědomost, tedy myšlenka, že jsme tělem, zmizí i představa, že to (poznání) musí být představou generalizovanou v hlavě a s tím i představa, že jsi tělem, které Mistr zenu plácá holí.

Jasně že si nerozumíme, kdybychom si rozuměli, nepsali bychom tu elaboráty. ;-)

Když někdo nerozumí tomu, co říkáme, tak tady může být trpělivost mu to vysvětlit.

Ale také tu být nemusí.

[Pedriito]

Ty furt předpokládáš mysl za nějakého nepřítele, neb mnozí učitelé, prostě aby svým žákům vysvětlili princip, tak musej něco podat jako to, co tu disharmonii způsobuje. Páč ti žáci ji cítí a rádi by toho byli prostí. Proto chodí a naslouchají svým učitelům. Ten dá (dočasně) mysli tenhle negativní význam. Protože v ty chvíle tam ta negace prostě je, pochybnosti, výčitky, pocity viny, předsudky, obavy, chtíče.... Jinak by ten poutník za duchovním učitelem nepřišel, kdyby to necítil, jako vnitřní boj, který neví jak utišit. Ta čitá (pozornost) se musí z těch mentálních negativit vymanit - osvobodit. Musí to však proběhnout ve vnitřní "rovině"... Jinak už bude mysl navždy iluzorní nepřítel... A to je vlastně ten "poslední soud" a úzká branka. Ponechal jsem si nepřítele? Neprojdu!
:-)

Všimni si, že když medituješ s láskou, tak absolutně všechno, co existuje, je dokonalé, nic skutečného negativního neexistuje. Tvůj život plyne mezi stejnými břehy, jako život Nisargadattův. Moudrost probuzená meditací říká: "Nejsem nic", láska říká: "Jsem vším", a Tvůj život plyne mezi tím. Pak je Tvůj svět stejný, jako svět Nisargadatty. Hlupák by ho obviňoval z bezcitnosti, že nemyslí na to utrpení ve válkách a katastrofách a netrpí s trpícími. Moudrý ho miluje a tím se s ním sjednocuje a poznává totéž.

Jinak, Probuzení nikdy nemluví o mysli jako o něčem negativním, i když je mysl to jediné, co je původcem prožívání negativity v životě. Probuzení jen upozorňují, co je nevědomost, to neznamená, že o nás mluví jako o hlupácích. To, že spíme, nejsme probuzení a tím pádem nepoznáváme skutečnost, nás nedegraduje na něco méněcenného. Upozorňují na to, co je iluze, to neznamená, že mluví o tom, co musí být nutně ošklivé.

Když se vaše mysl utiší, vše ostatní se bude dít správně. Tak jako vycházející slunce dělá svět činný, stejně tak sebeuvědomění způsobuje změny v mysli.

No tak vidíš, že i Probuzení mluví o pohybu, nejen o totálním klidu. Copak je to tak těžké pochopit? Ty jako probuzená to musíš viděd v celku. Neb nemůžeš, jak Veil popřít, že tohle se neděje (naše komunikace např.). Jen můžeš v tom dějství jít tou čitou k základně - vědomí. A já neříkám, že tehdy utišená neuzříš lásku tančit s nevinností...