Tara píše:Ty citovanými asi z bible?, já ze života.
Já to mám ze života zrovna tak.Zajimalo mě jestli to tak vnímá i někdo další...a podává zprávu i Kristus.
Myslím tedy že nejsem ve špatné společnosti.
Tara píše:Ty citovanými asi z bible?, já ze života.
salmo1cz. píše:Tak a máme tu dvě zprávy.
Útěk před životem (Buddha).
Kříšení Lazara k životu (Kristus)
Je to stejné nebo protichůdné?
salmo1cz. píše:Tak a máme tu dvě zprávy.
Útěk před životem (Buddha).
Kříšení Lazara k životu (Kristus)
Je to stejné nebo protichůdné?
salmo1cz. píše:Co je znamením Otce (Absolutna)?
Jana píše:... Ježíšův Život věčný je Nirvána, je to totéž.
salmo1cz. píše:Tak a máme tu dvě zprávy.
Útěk před životem (Buddha).
Kříšení Lazara k životu (Kristus)
Je to stejné nebo protichůdné?
Ani ne, spíše je to odpověď na tvé "vlastnění" - které jsi přesně popsala, jakože "víš"... Ono to totiž souvisí s tím, s kým se setkáš - jde o vzájemné pochopení a z něj vyvěrající respekt anebo jde jakýsi souboj a o to silnější prolínání. Obojí umí pevná svazek vytvořit.
Když jsme "u Tomášů", tak Míla to popisovala tak, že muži jsou připravení ženu ochraňovat a tedy i "vlastnit" - a proto jsou velice rádi, když cítí, že i žena k nim pociťuje "vlastnická práva" - říkávala, že je to dáno přirozeností každé ženy s pudem mateřství... Dodávala však, že je ze strany ženy potřeba toto "vlastnění" vyvážit. Žena má vše pro to, aby to přivlastnění muže vyvážit dokázala - jediné, co ji může v tom vyvažování zabránit, je její představa, že se vzájemné děje musí odvíjet od jejích představ.
Míla vztahové vyvažování viděla dost jasnozřivě (jak by ne, že ano), a tak většinou pouze vstupovala do děje v případě hrozící katastrofy. Bylo velmi těžké z ní vymámit nějaké obecnější vyjádření, ale i z těch střípků se dá sestavit docela ucelená mozaika.
Ten můj komentář souvisí s tím, že žena se nemá bát projevit své city, ba naopak, má je projevovat - ale s tím projevem musí dát celou samu sebe, své okouzlení, svou poddajnost, svá očekávání, svou trpělivost... Pokud toto u muže nechce anebo nemůže, neměla by takové signály vydávat. Vytváří to kolize vzájemného pochopení a následný strach.
Protože pokud má žena strach se projevit, je to většinou spojeno s její neochotou dát sebe zcela. A protože jsi napsala "protože vím jak toto vyřčení ZAFUNGUJE" nemohlo to být čisté "já tě miluji", a tvé doplnění o mužském pocitu "vlastnění" už přímo vede na to, že slova "já tě miluji" s sebou nesou tu vypsanou myšlenku "já sama se ti nedám, ale od tebe svým vyjádřením chci, abys dělal to, co ti řeknu já!" - a Míla na tuto skrytou část vždy ženy a dívky upozorňovala slovy "když ho milujete, vnímejte ho jako svého boha, a jen ho milujte naplno a o víc se nestarejte - vaše láska vás promění tak, že tomu muži budete nenahraditelná - a tak naplníte smysl muž a žena se stanou jedním". jindy říkávala "žena má ve svém muži možnost poznávat všechny muže a muž může ve své ženě vidět záblesky všech ostatních žen". Jediné, co tomuto vývoji vztahu může zabránit je obava ženy, že neumí nabídnout vše (a proto se snaží "vlastnit") - což ale také vede ke ztrátě jejího kouzla pro toho konkrétního muže. Muž je ve vztahu k ženě prostý a jednoduchý jako malé dítě - je-li jí okouzlen, nevnímá další ženy.
Návštěvník píše:Ani ne, spíše je to odpověď na tvé "vlastnění" - které jsi přesně popsala, jakože "víš"... Ono to totiž souvisí s tím, s kým se setkáš - jde o vzájemné pochopení a z něj vyvěrající respekt anebo jde jakýsi souboj a o to silnější prolínání. Obojí umí pevná svazek vytvořit.
Když jsme "u Tomášů", tak Míla to popisovala tak, že muži jsou připravení ženu ochraňovat a tedy i "vlastnit" - a proto jsou velice rádi, když cítí, že i žena k nim pociťuje "vlastnická práva" - říkávala, že je to dáno přirozeností každé ženy s pudem mateřství... Dodávala však, že je ze strany ženy potřeba toto "vlastnění" vyvážit. Žena má vše pro to, aby to přivlastnění muže vyvážit dokázala - jediné, co ji může v tom vyvažování zabránit, je její představa, že se vzájemné děje musí odvíjet od jejích představ.
Míla vztahové vyvažování viděla dost jasnozřivě (jak by ne, že ano), a tak většinou pouze vstupovala do děje v případě hrozící katastrofy. Bylo velmi těžké z ní vymámit nějaké obecnější vyjádření, ale i z těch střípků se dá sestavit docela ucelená mozaika.
Ten můj komentář souvisí s tím, že žena se nemá bát projevit své city, ba naopak, má je projevovat - ale s tím projevem musí dát celou samu sebe, své okouzlení, svou poddajnost, svá očekávání, svou trpělivost... Pokud toto u muže nechce anebo nemůže, neměla by takové signály vydávat. Vytváří to kolize vzájemného pochopení a následný strach.
Protože pokud má žena strach se projevit, je to většinou spojeno s její neochotou dát sebe zcela. A protože jsi napsala "protože vím jak toto vyřčení ZAFUNGUJE" nemohlo to být čisté "já tě miluji", a tvé doplnění o mužském pocitu "vlastnění" už přímo vede na to, že slova "já tě miluji" s sebou nesou tu vypsanou myšlenku "já sama se ti nedám, ale od tebe svým vyjádřením chci, abys dělal to, co ti řeknu já!" - a Míla na tuto skrytou část vždy ženy a dívky upozorňovala slovy "když ho milujete, vnímejte ho jako svého boha, a jen ho milujte naplno a o víc se nestarejte - vaše láska vás promění tak, že tomu muži budete nenahraditelná - a tak naplníte smysl muž a žena se stanou jedním". jindy říkávala "žena má ve svém muži možnost poznávat všechny muže a muž může ve své ženě vidět záblesky všech ostatních žen". Jediné, co tomuto vývoji vztahu může zabránit je obava ženy, že neumí nabídnout vše (a proto se snaží "vlastnit") - což ale také vede ke ztrátě jejího kouzla pro toho konkrétního muže. Muž je ve vztahu k ženě prostý a jednoduchý jako malé dítě - je-li jí okouzlen, nevnímá další ženy.
Chtěla jsem k tomuto napsat delší elaborát, ale myslím, že není třeba...
Takže někdy, někdy, ti mohu napsat jen tak, že tě miluju, nebo tě obejmout, aby ses neosypal?
:-)
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Ani ne, spíše je to odpověď na tvé "vlastnění" - které jsi přesně popsala, jakože "víš"... Ono to totiž souvisí s tím, s kým se setkáš - jde o vzájemné pochopení a z něj vyvěrající respekt anebo jde jakýsi souboj a o to silnější prolínání. Obojí umí pevná svazek vytvořit.
Když jsme "u Tomášů", tak Míla to popisovala tak, že muži jsou připravení ženu ochraňovat a tedy i "vlastnit" - a proto jsou velice rádi, když cítí, že i žena k nim pociťuje "vlastnická práva" - říkávala, že je to dáno přirozeností každé ženy s pudem mateřství... Dodávala však, že je ze strany ženy potřeba toto "vlastnění" vyvážit. Žena má vše pro to, aby to přivlastnění muže vyvážit dokázala - jediné, co ji může v tom vyvažování zabránit, je její představa, že se vzájemné děje musí odvíjet od jejích představ.
Míla vztahové vyvažování viděla dost jasnozřivě (jak by ne, že ano), a tak většinou pouze vstupovala do děje v případě hrozící katastrofy. Bylo velmi těžké z ní vymámit nějaké obecnější vyjádření, ale i z těch střípků se dá sestavit docela ucelená mozaika.
Ten můj komentář souvisí s tím, že žena se nemá bát projevit své city, ba naopak, má je projevovat - ale s tím projevem musí dát celou samu sebe, své okouzlení, svou poddajnost, svá očekávání, svou trpělivost... Pokud toto u muže nechce anebo nemůže, neměla by takové signály vydávat. Vytváří to kolize vzájemného pochopení a následný strach.
Protože pokud má žena strach se projevit, je to většinou spojeno s její neochotou dát sebe zcela. A protože jsi napsala "protože vím jak toto vyřčení ZAFUNGUJE" nemohlo to být čisté "já tě miluji", a tvé doplnění o mužském pocitu "vlastnění" už přímo vede na to, že slova "já tě miluji" s sebou nesou tu vypsanou myšlenku "já sama se ti nedám, ale od tebe svým vyjádřením chci, abys dělal to, co ti řeknu já!" - a Míla na tuto skrytou část vždy ženy a dívky upozorňovala slovy "když ho milujete, vnímejte ho jako svého boha, a jen ho milujte naplno a o víc se nestarejte - vaše láska vás promění tak, že tomu muži budete nenahraditelná - a tak naplníte smysl muž a žena se stanou jedním". jindy říkávala "žena má ve svém muži možnost poznávat všechny muže a muž může ve své ženě vidět záblesky všech ostatních žen". Jediné, co tomuto vývoji vztahu může zabránit je obava ženy, že neumí nabídnout vše (a proto se snaží "vlastnit") - což ale také vede ke ztrátě jejího kouzla pro toho konkrétního muže. Muž je ve vztahu k ženě prostý a jednoduchý jako malé dítě - je-li jí okouzlen, nevnímá další ženy.
Chtěla jsem k tomuto napsat delší elaborát, ale myslím, že není třeba...
Takže někdy, někdy, ti mohu napsat jen tak, že tě miluju, nebo tě obejmout, aby ses neosypal?
:-)
To nezálezí přeci ta tom, co říkáš, ani na tom, co děláš - osypky jsou infekční onemocnění, a pokud jseš bacilonosič, bylo by lépe, aby ses léčila a neinfikovala jiné lidi.
Návštěvník píše:
Z kraje
- Buddha by nikdy nesouhlasil se tvým výkladem, že jde o "útěk před životem", minimálně proto, že učil, že prostě není kam utéci.
- Ježíš také nekřísil Lazara kvůli Lazarovi samému, Lazar už byl v hrobě a tedy i v "klidu"...
miroslav píše:Návštěvník píše:
Z kraje
- Buddha by nikdy nesouhlasil se tvým výkladem, že jde o "útěk před životem", minimálně proto, že učil, že prostě není kam utéci.
- Ježíš také nekřísil Lazara kvůli Lazarovi samému, Lazar už byl v hrobě a tedy i v "klidu"...
Ten Lazar to byla v daném kontextu hezká metafora. Stejně tak ten útěk před životem.
Nejprve musí "zemřít" to, co brání zrození z Ducha.
Tara. píše:Blbečku, víš dobře, jak jsem to myslela :-)
miroslav píše:Návštěvník píše:
Z kraje
- Buddha by nikdy nesouhlasil se tvým výkladem, že jde o "útěk před životem", minimálně proto, že učil, že prostě není kam utéci.
- Ježíš také nekřísil Lazara kvůli Lazarovi samému, Lazar už byl v hrobě a tedy i v "klidu"...
Ten Lazar to byla v daném kontextu hezká metafora. Stejně tak ten útěk před životem.
Nejprve musí "zemřít" to, co brání zrození z Ducha.
salmo1cz. píše:Dneska je to dobré a je tu dobrá atmosféra.
Tak si to nepokažte.
Já toho zkusím využít.
Co je to svědomí a odkud se to vzalo.
Potřebujeme svědomí a je to moc dobrá záležitost.
Mají otisky na duši vztah ke svědomí?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků