Pan Tomáš

[salmo1cz.]

Ty citovanými asi z bible?, já ze života.

Já to mám ze života zrovna tak.Zajimalo mě jestli to tak vnímá i někdo další...a podává zprávu i Kristus.
Myslím tedy že nejsem ve špatné společnosti.

[salmo1cz.]

Tak a máme tu dvě zprávy.
Útěk před životem (Buddha).
Kříšení Lazara k životu (Kristus)

Je to stejné nebo protichůdné?

[salmo1cz.]

Je potřeba vědět, že Buddha řešil schizma.Schizma, které rezonovalo společností dávno před tím než se Buddha narodil.
Jak se vyhnout strastem života, stárnutí a smrti.
No tak Buddha to vyřešil tak, že nejlépe je se nenarodit.
Tedy Atman jako Brahman by byl průser, protože jako kam sním... že.
To jsou ty konotace.
Je možné, že Buddha nenašel toho kdo se ptá?

[Jana]

Tak a máme tu dvě zprávy.
Útěk před životem (Buddha).
Kříšení Lazara k životu (Kristus)

Je to stejné nebo protichůdné?

S myšlenkou, že jsme tím tělem, individualitou, se to jeví protichůdně, s poznáním, že Ježíšův Život věčný je Nirvána, je to totéž.

[miroslav]

Tak a máme tu dvě zprávy.
Útěk před životem (Buddha).
Kříšení Lazara k životu (Kristus)

Je to stejné nebo protichůdné?

Není to protichůdné.
Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“ „Jak se může člověk narodit, když je starý?“ řekl na to Nikodém. „Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

[Jana]

Co je znamením Otce (Absolutna)?

A ještě drobnost. Jestliže tady není myšlenka, že jsme tvar, forma, jméno, tělo, individualita, nic takového, časoprostorem omezeného a ani nejsme ničím takovým tvořeni, tak jen: "JSEM KTERÝ JSEM" a ta existence je dokonalá Boží.

S poznáním, že tohle je nekonečné, věčné, neměnné, bez formy, tvaru a jakéhokoliv omezení, je tady věčný klid, bez jakéhokoliv pohybu.

Pohybovat se mohou jenom formy, tvary, jen to, co je proměnlivé, pomíjivé, poznatelné smyslovým vnímáním, jen to co zobrazuje mysl ve vědomí, a to, jak se shodují všichni Probuzení, je jen iluze, mája, je to jen relativní realita. Absolutní realita je absolutně pořád stejná.

[salmo1cz.]

Tak to je dobrá zpráva Miroslave.
Relativní realita už zní také dobře.

[Návštěvník]

... Ježíšův Život věčný je Nirvána, je to totéž.

To chce cisterny chemoprénu, aby tyhle dvě věci šlo dát k sobě a budilo to zdání, že to drží...
Ne, tyto pojmy jsou z jiných světu a nejde ani spojovat, natož mezi ně dávat rovnítko.

[Návštěvník]

Tak a máme tu dvě zprávy.
Útěk před životem (Buddha).
Kříšení Lazara k životu (Kristus)

Je to stejné nebo protichůdné?

Z kraje
- Buddha by nikdy nesouhlasil se tvým výkladem, že jde o "útěk před životem", minimálně proto, že učil, že prostě není kam utéci.
- Ježíš také nekřísil Lazara kvůli Lazarovi samému, Lazar už byl v hrobě a tedy i v "klidu"...

A stejnost a protichůdnost jsou jen dvě strany tétéž mince. Z jedné strany jde o vysvobození z koloběhu životů zatížených karmou utrpení a z druhé vysvobození ze strachu totality smrti. Ta mince je ten život sám.

[Návštěvník]

Ani ne, spíše je to odpověď na tvé "vlastnění" - které jsi přesně popsala, jakože "víš"... Ono to totiž souvisí s tím, s kým se setkáš - jde o vzájemné pochopení a z něj vyvěrající respekt anebo jde jakýsi souboj a o to silnější prolínání. Obojí umí pevná svazek vytvořit.

Když jsme "u Tomášů", tak Míla to popisovala tak, že muži jsou připravení ženu ochraňovat a tedy i "vlastnit" - a proto jsou velice rádi, když cítí, že i žena k nim pociťuje "vlastnická práva" - říkávala, že je to dáno přirozeností každé ženy s pudem mateřství... Dodávala však, že je ze strany ženy potřeba toto "vlastnění" vyvážit. Žena má vše pro to, aby to přivlastnění muže vyvážit dokázala - jediné, co ji může v tom vyvažování zabránit, je její představa, že se vzájemné děje musí odvíjet od jejích představ.
Míla vztahové vyvažování viděla dost jasnozřivě (jak by ne, že ano), a tak většinou pouze vstupovala do děje v případě hrozící katastrofy. Bylo velmi těžké z ní vymámit nějaké obecnější vyjádření, ale i z těch střípků se dá sestavit docela ucelená mozaika.

Ten můj komentář souvisí s tím, že žena se nemá bát projevit své city, ba naopak, má je projevovat - ale s tím projevem musí dát celou samu sebe, své okouzlení, svou poddajnost, svá očekávání, svou trpělivost... Pokud toto u muže nechce anebo nemůže, neměla by takové signály vydávat. Vytváří to kolize vzájemného pochopení a následný strach.
Protože pokud má žena strach se projevit, je to většinou spojeno s její neochotou dát sebe zcela. A protože jsi napsala "protože vím jak toto vyřčení ZAFUNGUJE" nemohlo to být čisté "já tě miluji", a tvé doplnění o mužském pocitu "vlastnění" už přímo vede na to, že slova "já tě miluji" s sebou nesou tu vypsanou myšlenku "já sama se ti nedám, ale od tebe svým vyjádřením chci, abys dělal to, co ti řeknu já!" - a Míla na tuto skrytou část vždy ženy a dívky upozorňovala slovy "když ho milujete, vnímejte ho jako svého boha, a jen ho milujte naplno a o víc se nestarejte - vaše láska vás promění tak, že tomu muži budete nenahraditelná - a tak naplníte smysl muž a žena se stanou jedním". jindy říkávala "žena má ve svém muži možnost poznávat všechny muže a muž může ve své ženě vidět záblesky všech ostatních žen". Jediné, co tomuto vývoji vztahu může zabránit je obava ženy, že neumí nabídnout vše (a proto se snaží "vlastnit") - což ale také vede ke ztrátě jejího kouzla pro toho konkrétního muže. Muž je ve vztahu k ženě prostý a jednoduchý jako malé dítě - je-li jí okouzlen, nevnímá další ženy.

Chtěla jsem k tomuto napsat delší elaborát, ale myslím, že není třeba...

Takže někdy, někdy, ti mohu napsat jen tak, že tě miluju, nebo tě obejmout, aby ses neosypal?
:-)

[Tara.]

Pro Miroslava jsem to tak napsat "musela"...., bo by mu vyšlehla stupnice pýchy na vrchol :-)

[Návštěvník]

Ani ne, spíše je to odpověď na tvé "vlastnění" - které jsi přesně popsala, jakože "víš"... Ono to totiž souvisí s tím, s kým se setkáš - jde o vzájemné pochopení a z něj vyvěrající respekt anebo jde jakýsi souboj a o to silnější prolínání. Obojí umí pevná svazek vytvořit.

Když jsme "u Tomášů", tak Míla to popisovala tak, že muži jsou připravení ženu ochraňovat a tedy i "vlastnit" - a proto jsou velice rádi, když cítí, že i žena k nim pociťuje "vlastnická práva" - říkávala, že je to dáno přirozeností každé ženy s pudem mateřství... Dodávala však, že je ze strany ženy potřeba toto "vlastnění" vyvážit. Žena má vše pro to, aby to přivlastnění muže vyvážit dokázala - jediné, co ji může v tom vyvažování zabránit, je její představa, že se vzájemné děje musí odvíjet od jejích představ.
Míla vztahové vyvažování viděla dost jasnozřivě (jak by ne, že ano), a tak většinou pouze vstupovala do děje v případě hrozící katastrofy. Bylo velmi těžké z ní vymámit nějaké obecnější vyjádření, ale i z těch střípků se dá sestavit docela ucelená mozaika.

Ten můj komentář souvisí s tím, že žena se nemá bát projevit své city, ba naopak, má je projevovat - ale s tím projevem musí dát celou samu sebe, své okouzlení, svou poddajnost, svá očekávání, svou trpělivost... Pokud toto u muže nechce anebo nemůže, neměla by takové signály vydávat. Vytváří to kolize vzájemného pochopení a následný strach.
Protože pokud má žena strach se projevit, je to většinou spojeno s její neochotou dát sebe zcela. A protože jsi napsala "protože vím jak toto vyřčení ZAFUNGUJE" nemohlo to být čisté "já tě miluji", a tvé doplnění o mužském pocitu "vlastnění" už přímo vede na to, že slova "já tě miluji" s sebou nesou tu vypsanou myšlenku "já sama se ti nedám, ale od tebe svým vyjádřením chci, abys dělal to, co ti řeknu já!" - a Míla na tuto skrytou část vždy ženy a dívky upozorňovala slovy "když ho milujete, vnímejte ho jako svého boha, a jen ho milujte naplno a o víc se nestarejte - vaše láska vás promění tak, že tomu muži budete nenahraditelná - a tak naplníte smysl muž a žena se stanou jedním". jindy říkávala "žena má ve svém muži možnost poznávat všechny muže a muž může ve své ženě vidět záblesky všech ostatních žen". Jediné, co tomuto vývoji vztahu může zabránit je obava ženy, že neumí nabídnout vše (a proto se snaží "vlastnit") - což ale také vede ke ztrátě jejího kouzla pro toho konkrétního muže. Muž je ve vztahu k ženě prostý a jednoduchý jako malé dítě - je-li jí okouzlen, nevnímá další ženy.

Chtěla jsem k tomuto napsat delší elaborát, ale myslím, že není třeba...

Takže někdy, někdy, ti mohu napsat jen tak, že tě miluju, nebo tě obejmout, aby ses neosypal?
:-)

To nezálezí přeci ta tom, co říkáš, ani na tom, co děláš - osypky jsou infekční onemocnění, a pokud jseš bacilonosič, bylo by lépe, aby ses léčila a neinfikovala jiné lidi.

[Tara.]

Ani ne, spíše je to odpověď na tvé "vlastnění" - které jsi přesně popsala, jakože "víš"... Ono to totiž souvisí s tím, s kým se setkáš - jde o vzájemné pochopení a z něj vyvěrající respekt anebo jde jakýsi souboj a o to silnější prolínání. Obojí umí pevná svazek vytvořit.

Když jsme "u Tomášů", tak Míla to popisovala tak, že muži jsou připravení ženu ochraňovat a tedy i "vlastnit" - a proto jsou velice rádi, když cítí, že i žena k nim pociťuje "vlastnická práva" - říkávala, že je to dáno přirozeností každé ženy s pudem mateřství... Dodávala však, že je ze strany ženy potřeba toto "vlastnění" vyvážit. Žena má vše pro to, aby to přivlastnění muže vyvážit dokázala - jediné, co ji může v tom vyvažování zabránit, je její představa, že se vzájemné děje musí odvíjet od jejích představ.
Míla vztahové vyvažování viděla dost jasnozřivě (jak by ne, že ano), a tak většinou pouze vstupovala do děje v případě hrozící katastrofy. Bylo velmi těžké z ní vymámit nějaké obecnější vyjádření, ale i z těch střípků se dá sestavit docela ucelená mozaika.

Ten můj komentář souvisí s tím, že žena se nemá bát projevit své city, ba naopak, má je projevovat - ale s tím projevem musí dát celou samu sebe, své okouzlení, svou poddajnost, svá očekávání, svou trpělivost... Pokud toto u muže nechce anebo nemůže, neměla by takové signály vydávat. Vytváří to kolize vzájemného pochopení a následný strach.
Protože pokud má žena strach se projevit, je to většinou spojeno s její neochotou dát sebe zcela. A protože jsi napsala "protože vím jak toto vyřčení ZAFUNGUJE" nemohlo to být čisté "já tě miluji", a tvé doplnění o mužském pocitu "vlastnění" už přímo vede na to, že slova "já tě miluji" s sebou nesou tu vypsanou myšlenku "já sama se ti nedám, ale od tebe svým vyjádřením chci, abys dělal to, co ti řeknu já!" - a Míla na tuto skrytou část vždy ženy a dívky upozorňovala slovy "když ho milujete, vnímejte ho jako svého boha, a jen ho milujte naplno a o víc se nestarejte - vaše láska vás promění tak, že tomu muži budete nenahraditelná - a tak naplníte smysl muž a žena se stanou jedním". jindy říkávala "žena má ve svém muži možnost poznávat všechny muže a muž může ve své ženě vidět záblesky všech ostatních žen". Jediné, co tomuto vývoji vztahu může zabránit je obava ženy, že neumí nabídnout vše (a proto se snaží "vlastnit") - což ale také vede ke ztrátě jejího kouzla pro toho konkrétního muže. Muž je ve vztahu k ženě prostý a jednoduchý jako malé dítě - je-li jí okouzlen, nevnímá další ženy.

Chtěla jsem k tomuto napsat delší elaborát, ale myslím, že není třeba...

Takže někdy, někdy, ti mohu napsat jen tak, že tě miluju, nebo tě obejmout, aby ses neosypal?
:-)

To nezálezí přeci ta tom, co říkáš, ani na tom, co děláš - osypky jsou infekční onemocnění, a pokud jseš bacilonosič, bylo by lépe, aby ses léčila a neinfikovala jiné lidi.

Blbečku, víš dobře, jak jsem to myslela :-)

[miroslav]

Z kraje
- Buddha by nikdy nesouhlasil se tvým výkladem, že jde o "útěk před životem", minimálně proto, že učil, že prostě není kam utéci.
- Ježíš také nekřísil Lazara kvůli Lazarovi samému, Lazar už byl v hrobě a tedy i v "klidu"...

Ten Lazar to byla v daném kontextu hezká metafora. Stejně tak ten útěk před životem.

Nejprve musí "zemřít" to, co brání zrození z Ducha.

[Návštěvník]

Z kraje
- Buddha by nikdy nesouhlasil se tvým výkladem, že jde o "útěk před životem", minimálně proto, že učil, že prostě není kam utéci.
- Ježíš také nekřísil Lazara kvůli Lazarovi samému, Lazar už byl v hrobě a tedy i v "klidu"...

Ten Lazar to byla v daném kontextu hezká metafora. Stejně tak ten útěk před životem.

Nejprve musí "zemřít" to, co brání zrození z Ducha.

Zkus si pro sebe nahradit slovo "zrození" tak, aby to odpovídalo tomu, co již víš - a bude to jasnější všem.

[Návštěvník]

Blbečku, víš dobře, jak jsem to myslela :-)

Vem si Snickersku - víš, že "Když máš hlad, nejsi to ty..."

[salmo1cz.]

Dneska je to dobré a je tu dobrá atmosféra.
Tak si to nepokažte.
Já toho zkusím využít.
Co je to svědomí a odkud se to vzalo.
Potřebujeme svědomí a je to moc dobrá záležitost.
Mají otisky na duši vztah ke svědomí?

[salmo1cz.]

Z kraje
- Buddha by nikdy nesouhlasil se tvým výkladem, že jde o "útěk před životem", minimálně proto, že učil, že prostě není kam utéci.
- Ježíš také nekřísil Lazara kvůli Lazarovi samému, Lazar už byl v hrobě a tedy i v "klidu"...

Ten Lazar to byla v daném kontextu hezká metafora. Stejně tak ten útěk před životem.

Nejprve musí "zemřít" to, co brání zrození z Ducha.

Já tomu rozumím a schválně jsem to takto postavil aby to provokovalo.
Zdravě naštvaný je pak údernější.

[salmo1cz.]

Já beru svědomí jako takový booster.Ani nevím jak se to píše.Tak jako byl udělaný člověk a dodatečně mu byl dodán booster.Jako mentální posilovač, snad se to dá tak říct.Jakoby to nebylo z našeho světa který žijeme.

[Jana]

Dneska je to dobré a je tu dobrá atmosféra.
Tak si to nepokažte.
Já toho zkusím využít.
Co je to svědomí a odkud se to vzalo.
Potřebujeme svědomí a je to moc dobrá záležitost.
Mají otisky na duši vztah ke svědomí?

Bože, když zadáme do google "svědomí", tak musím přiznat, že vůbec nic takového nemám.

A je zajímavé zkoumat, za jakých okolností je možné to svědomí mít či nemít.

Teď můžete kamenovat.