miroslav píše:Ach ty ženy...
Kde nebylo žen, pobyl jsem nejvýše den.
Tara píše:Návštěvník píše:Tara píše:No vidíš, to je ta úsměvná laskavost :-)
Hned bych ti napsala, že tě (někdy, zcela ve vyjímečných chvílích tvého nadhledu a laskavosti) miluji.
Ale nenapíšu. Protože vím, jak toto vyřčení zafunguje u mnohých chlapů (teda pokud to jsou to skuteční chlapi a ne mamánci nebo tokající tetřevi). Zaleknout se toho, protože oni už se své podstaty mužství nechtějí, nemohou být vlastněni :-)
Máš to daaké popletené - ta věta nebyla doslovně "já tě miluji", správné znění bylo "ja nechci abys myslel, já chci, abys dělal to, co ti řeknu já!"...
To je asi daaká tvoja zkušenost, že?
Ani ne, spíše je to odpověď na tvé "vlastnění" - které jsi přesně popsala, jakože "víš"... Ono to totiž souvisí s tím, s kým se setkáš - jde o vzájemné pochopení a z něj vyvěrající respekt anebo jde jakýsi souboj a o to silnější prolínání. Obojí umí pevná svazek vytvořit.
Když jsme "u Tomášů", tak Míla to popisovala tak, že muži jsou připravení ženu ochraňovat a tedy i "vlastnit" - a proto jsou velice rádi, když cítí, že i žena k nim pociťuje "vlastnická práva" - říkávala, že je to dáno přirozeností každé ženy s pudem mateřství... Dodávala však, že je ze strany ženy potřeba toto "vlastnění" vyvážit. Žena má vše pro to, aby to přivlastnění muže vyvážit dokázala - jediné, co ji může v tom vyvažování zabránit, je její představa, že se vzájemné děje musí odvíjet od jejích představ.
Míla vztahové vyvažování viděla dost jasnozřivě (jak by ne, že ano), a tak většinou pouze vstupovala do děje v případě hrozící katastrofy. Bylo velmi těžké z ní vymámit nějaké obecnější vyjádření, ale i z těch střípků se dá sestavit docela ucelená mozaika.
Ten můj komentář souvisí s tím, že žena se nemá bát projevit své city, ba naopak, má je projevovat - ale s tím projevem musí dát celou samu sebe, své okouzlení, svou poddajnost, svá očekávání, svou trpělivost... Pokud toto u muže nechce anebo nemůže, neměla by takové signály vydávat. Vytváří to kolize vzájemného pochopení a následný strach.
Protože pokud má žena strach se projevit, je to většinou spojeno s její neochotou dát sebe zcela. A protože jsi napsala "protože vím jak toto vyřčení ZAFUNGUJE" nemohlo to být čisté "já tě miluji", a tvé doplnění o mužském pocitu "vlastnění" už přímo vede na to, že slova "já tě miluji" s sebou nesou tu vypsanou myšlenku "já sama se ti nedám, ale od tebe svým vyjádřením chci, abys dělal to, co ti řeknu já!" - a Míla na tuto skrytou část vždy ženy a dívky upozorňovala slovy "když ho milujete, vnímejte ho jako svého boha, a jen ho milujte naplno a o víc se nestarejte - vaše láska vás promění tak, že tomu muži budete nenahraditelná - a tak naplníte smysl muž a žena se stanou jedním". jindy říkávala "žena má ve svém muži možnost poznávat všechny muže a muž může ve své ženě vidět záblesky všech ostatních žen". Jediné, co tomuto vývoji vztahu může zabránit je obava ženy, že neumí nabídnout vše (a proto se snaží "vlastnit") - což ale také vede ke ztrátě jejího kouzla pro toho konkrétního muže. Muž je ve vztahu k ženě prostý a jednoduchý jako malé dítě - je-li jí okouzlen, nevnímá další ženy.