Bytí ve spánku se sny

[Návštěvník]

Bytí ve spánku se sny

Mezi spánkem a bděním existuje nesmírně malý přechod, vlastně přímo bod na okraji spánku, který je velmi vhodný pro cvičení soustředěné vědomé pozornosti ve spánku se sny. Důležitý je směr myšlení právě před usnutím. Hlubší úroveň mysli přebírá totiž tento směr a pokračuje v něm. Chceme-li tudíž rozvinout vědomou činnost mysli ve snu a ovládnout tak svoje sny, zaměříme večer před usnutím své myšlenky do blízké budoucnosti a vtiskujeme do vědomí popud, že příští naše sny budeme vědomě řídit rozumem.

Přitom (nebo potom) si představíme sama sebe, jak máme ve snu ty nebo ony určité zkušenosti.

Řekneme si třeba: Své sny dnešní noci povedu sám a nedovolím, aby byly samovolné nebo chaotické jako obvykle. V tomto spánku se náhle probudím, ale jen natolik, abych si uvědomil, že sním, nikoliv natolik, abych se úplně probudil ze snu. Jakmile se tak stane, budu tiše meditovat ve snu, právě tak jako to dělám v bdění. Položím si otázku "Co jsem já?", očistím ji od všeho balastu (chci, vím, mohu, atd.) a tázacím postojem ji plně stáhnu do Nadjá, až se v něm myšlenka já rozplyne.

To provedu v plné oddanosti a odevzdanosti a s láskou k Nadjá, čímž beze strachu přejdu do neosobna (nekonečna).
Celý tento popud musí být jasný a přesný a nesmí se v něm objevit žádná dotěrná myšlenka.

Úspěch bude rychlejší, když budeme i během dne pilně cvičit stanovisko Pozorovatele (Svědka). Tím, jak víme, i bdění dostává povahu snů. Uvědomíme si, že přítomný okamžik při cvičení stanoviska Pozorovatele přechází rychle v minulost a žije pak už jen ve vzpomínkách. Toto stanovisko neobyčejně prospívá bdělosti ve snu, neboť bdělost ve snu je pak obdobná bdělosti v bdělém stavu. A to je dozajista i přiblížením k neosobnímu stavu.

Úmysl probudit se naplolo ve spánku, ale hlavně úmysl soustředit se na "já", musí být mimořádně pevný a idea "já" ostrá a přesná, jinak by se i ve spánku mysl stala roztržitou a roztěkanou a cvičící by se buď probudil úplně, nebo spíš znovu usnul. I ve spánku si musíme být vědomi jedině "já", jinak bychom nemohli dosáhnout rozpuštění ega v átmanu - Nadjá. Sklony mysli nebo jiné obaly ega by tomu zabránily.

Výhodou tohoto cvičení je, že při něm nejsme rušeni hmotnými smysly, což je velmi výhodné zejména při pokusech o nazírání jako neosobní Já.

Toto cvičení je převzato z knihy E.Tomáše "108 meditací"

[vostal petr]

To není moc dobrej nápad,

pozorovat jak spíte není žádný terno, obzvlášte když ve spánku chrápete,

lepčí je prostě spát...