O TRVALÉM ŠTĚSTÍ

[Návštěvník]

Tazatel: Co je na józe hlavní, když ne poznání? Cvičení a meditace? Proměna osobnosti?

Eduard Tomáš: Všechno dohromady. A poznání především. To rozhodně ano. Ale ne poznání, jak ho chápete vy. Krátká nahlédnutí do minulosti nebo budoucnosti tohoto střípku vesmíru je nicotnost proti poznání samé podstaty světa. Proti splynutí s touto podstatou a pochopení, že je pramenem našeho života, míru a blaženosti.

https://www.jedinak.cz/do_roku_2010/str ... tomas.html

[Návštěvník]

Pokud se podíváme opravdu hluboko do historie lidstva - ale velmi hluboko - až k samým počátkům skutků, myšlení a snažení, zjistíme s překvapením, že všechno lidské počínání je vlastně o hledání štěstí (v mládí) a klidu (ve stáří).

Proč jej ale nenalézáme? Protože jej hledáme tam, kde NENÍ. Hledáme jej všude jinde, než kde doopravdy je. Samozřejmě se zklameme.

Je to dlouhý, předlouhý řetězec zklamaných nadějí v našich životech, ale jen tento řetězec zklamání, může způsobit "zachycení se" - a přijmutí správné idei, o správném cíli a konečném prameni definitivního štěstí, míru a spokojenosti.


O "Královstvím Božím"


O pravém zřídle, a prameni štěstí a spokojenosti, přinášeli nám mudrci zprávu ve všech dobách. Říkali: "HLEDÁŠ-LI ŠTĚSTÍ, POZNEJ SAMA SEBE."

Ježíš řekl: "Ve vás je Království nebeské". To je výzva k hledání štěstí v sobě samém!

V Orientě dodnes tuto ideu nazývají "jóga".
Jóga = spojení (jho). Spojení člověka s největším uspokojením - spojení člověka s Bohem.

Jsou možné dvě cesty:
Udusit tuto ideu pochybnostmi. Nedůvěrou nebo lhostejností. Anebo ji rozžhavit plameny víry a touhy po Pravdě - dokonce s použitím logického úsudku a rozumu.

Ano, také logického úsudku a rozumu. Pravda se totiž pravdy nebojí! Naopak ji vítá.

Proto budeme postupovat přísně logicky, ale je třeba jít ale až za logiku, až k intuici a inspiraci, která je ještě víc než intelektuální proces!


"NIKDE JINDE NENAJDETE ŠTĚSTÍ NEŽ VE VLASTNÍM JÁ, PROTO JEJ HLEDEJTE JEDINĚ TAM A SETRVEJTE V NĚM."

Šri Ramana Mahariši

-- Toto štěstí není přechodné (jako duševní a tělesné fyzické radosti). Je trvalé a nezaniká ani smrtí!


Prameni našeho štěstí můžeme říkat například "duše", jak říkal T.G. Masaryk, který napsal:

"V tomto člověku hledám, to co je trvalé - svoji nesmrtelnou duši."


Můžeme tomu tedy říkat i "duše", stejně zjistíme, že není ničím jiným než ČISTÝM TRANSCENDENTÁLNÍM VĚDOMÍM A BYTÍM a zároveň NEJVYŠŠÍ NEEXTATICKOU BLAŽENOSTÍ (SAT-ČIT-ÁNANDA /VĚDOMÍ-BYTÍ-BLAHO/).

Tato pravda NENÍ NEDOSAŽITELNĚ VZDÁLENA (jak si mnozí myslí) A TAKÉ NENÍ VYHRAZENA JEN NĚKOMU - NĚKTERÝM (výjimečným) LIDEM. Neboť je přítomna ve veškerém vnímání a chápání každého člověka!

Neb ona také vše tvoří a bez ní není nic!

Jenže člověk o ní zpravidla vůbec neví.


My se ji ale pokusíme najít.


Poznáme, že naše "JÁ" NENÍ pouze naším tělem, ani fyzickým, ani nefyzickým, ale že toto její tělo je jen její nejzevnější fází, možností... A pak půjdeme dál.


POZOR: Mezi pravdou "JÁ" - NEJVYŠŠÍ NEOSOBNÍ PRAVDOU, kterou hledáme, a mezi naším fyzickým tělem EXISTUJE PROSTŘEDNÍK, jakýsi FIKTIVNÍ PŘELUD "já" - kterému říkáme EGO.

Co je to za přelud?

EGO přece znamená také Já! Tak jak to je? Jsou dvě "Já"? Jedno velké a jedno malé? Nebo jak to je?


JE JENOM JEDNO - JEDNO, NEKONEČNÉ, NEOSOBNÍ, UNIVERSÁLNÍ JÁSTVÍ.


To čemu říkáme malé "já" (ego) to je pouze velké "JÁ" obalené myšlenkami, čili nevědomostí!

Pokud se těchto nevědomostí zbavíme, objevíme, že i toto malé "já" je ve své podstatě univerzální, NEKONEČNÉ JSOUCNO. Nekonečné Jáství.

-- Někteří lidé si celý život myslí, že jsou jenom tělem - mají se za tělo. V nejlepším případě také za mysl a za city.

A celý život na to nepřijdou, že V POZADÍ jejich malého "jáství" (ega) může sídlit VĚČNOST!

Jejich pravé - skutečné JÁ - to ŽIVÉ, NEOSOBNÍ JÁ, neznají a nemají o něm ani ponětí.


ŽIVÁ SKUTEČNOST JE JEDINÉ VELIKÉ JÁSTVÍ jako PRAMEN ŽIVOTA VŠECH fiktivních malých, omezených "já". Ať o tom vědí, nebo nevědí.

Tu budeme hledat - tuto ŽIVOU SKUTEČNOST, a pouze tu! Vše ostatní nám bude přidáno,(budeme-li to potřebovat) jak už řekl Ježíš.


Tedy ještě jednou:

MYŠLENKA,CIT,"já" - které se normálně říká EGO, čerpá život z ČISTÉHO VĚDOMÍ A BYTÍ, spojuje se s tělem a TÍM VYTVOŘÍ LIDSKOU INDIVIDUALITU (Od Boha oddělenou).
ŽIVOT - jak říkají Indové.

Tato MYŠLENKA,CIT,"já" NENÍ NAŠÍM PRAVÝM "JÁ"! To si musí všichni uvědomit!


Naše pravé JÁ je NEOSOBNÍ JÁ.

Je to Kristovo "KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ", je to Buddhova NIRVÁNA, je to Čínské TAO, je to Tibetská ŠÚNJÁTÁ, je to Hindské OSVOBOZENÍ. Je to naše PODSTATA.

- jsme v pravdě Jím a nic o Něm nevíme.

Naše pravé JÁ nemůžeme vidět! - Právě proto že JE naším pravým JÁ! Protože ONO je vidoucím, ONO je chápajícím, ONO je vědoucím, ONO je poznávajícím Principem v nás!

Nemůžeme je tedy vidět jako něco druhého, něco mimo nás! Nemůžeme je vidět tak, jako nemůžeme vidět svoje vlastní oči - nanejvýš v zrcadle.

ALE KDYŽ TO MALÉ "já" (Ego), V TOM VELKÉM UTOPÍME, NEBO LÉPE ŘEČENO ROZPUSTÍME (když v něm naše sobecké, klamné, malé jáství dokonale se rozplyne - tzn. že se zbaví svého egoistického obalu), TÍM OKAMŽIKEM SE POZNÁME V NAŠEM PRAVÉM BOŽSKÉM JÁ.

- Vypadá to jednoduše a nakonec to také jednoduché je, jako všechny velké věci.

Stojí to za hledání? Určitě ano.


BUDEME HLEDAT PRAVOU SKUTEČNOST NEJENOM V NÁS, ALE TAKÉ V CELÉM SVĚTĚ A CELÉM VESMÍRU.

SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM. Šťastny ať jsou všechny bytosti! ÓM.

Vysílejte do celého světa tuto vznešenou modlitbu
a Bůh vám přitom žehnej.



ÓM

E. Tomáš

[Návštěvník]

EXISTUJE JEN JEDINÁ PRAVÁ SKUTEČNOST V CELÉM VESMÍRU. JE NEPOPSATELNÁ, ALE ŽIVÁ.

Jedna jediná, jejíž možností ovšem je PROJEVOVAT SE JAKO MNOHOST.

A nejen to. Je si vědoma sama sebe, ale i této mnohosti.

Nám lidem se tato Skutečnost projevuje jako VESMÍR a všecko co je na něm - věci i bytosti. Se vším co obsahuje - všechno je Ona - vše je tato Skutečnost. Je to živý zázrak, který nemá obdoby.

JE TO ŽIVÉ BYTÍ A ŽIVÉ VĚDOMÍ. JE TÍM CO JE VIDĚNO, JE TÍM KDO VIDÍ A JE I VLASTNÍM PROCESEM UVĚDOMOVÁNÍ.

JE TO PROSTĚ MAKROKOSMOS. My tomu můžeme říkat ŽIVÉ NEOSOBNÍ JÁSTVÍ.

Protože BYTÍ a VĚDOMÍ je skutečně JÁ.

JE V NÁS I MIMO NÁS.


Toto veliké BYTÍ V NÁS, nazývají Indové "ÁTMAN", BYTÍ MIMO NÁS nazývají "BRÁHMAN".
Ale ve skutečnosti je to jedno a totéž, není v tom rozdílu.


Je to JÁ které můžeme psát s velký "J".

Toto JÁ, kterému říkáme také ABSOLUTNO, je Nejvyšší inteligence - můžeme tomu říkat také BŮH chceme-li.

Má to složku statickou a dynamickou. Dynamickou složkou vytváří toto ABSOLUTNO celý svět. Protože ho MYSLÍ (můžeme říct sní - vytváří ho tím, že si ho představuje).

Všechny bytosti, všechny věci jsou tímto způsobem "vysněny".


Přičemž svým PAPRSKEM VĚDOMÍ A BYTÍ toto VELIKÉ JSOUCNO všechny bytosti OŽIVUJE.

Můžeme to přirovnat k mysli, který sní obrovský, nekonečný, živý sen, a my jsme snící postavy tohoto snu. Ale vůbec o tom nevíme.


Tato záhadná Skutečnost oživuje postavy svého snu, z našeho hlediska podivuhodným systémem, kterému říkáme ego.

Jenomže ABSOLUTNO, i když má tento obrovský sen, ono vůbec nesní! Ono o něm ví! Ono má obojí - sen, i vědomí o snu. Ono je vědoucí a živoucí, ono prostě JE.


Stvoření se vytváří OD NEKONEČNA DO NEKONEČNA, na základě svého vlastního Zákona - KARMICKÉHO ZÁKONA.

Tak vznikají věci a bytosti. Ty sice o svém Tvůrci (o tom Absolutnu) něco sem a tam tuší. ALE POKUD VLÁDNE EGO, NEMOHOU HO POZNAT. V tom je to zakletí.


Proto rozlišují jeho NEKONEČNOU SKUTEČNOST zpravidla na tři věci:

1) na Boha
2) na duši
3) a na svět neboli vesmír

To nejdeme snad ve všech náboženstvích.


SNAZE PO ROZPLYNUTÍ EGA V TOM ABSOLUTNU, VRÁCENÍ SE DO TOHO PRAPŮVODU SE ŘÍKÁ JOGA. To je jóga.

Jóga je právě zastavení, nebo alespoň zpomalení "pohybového principu mysli". Jak by asi řekl mudrc Pataňdžálí, žijící ve druhém století před Kristem.

- když se myšlenky zastaví, nebo alespoň trochu zpomalí, EGO ZAČÍNÁ MIZET, AŽ NAKONEC ZMIZÍ ÚPLNĚ.

A ZŮSTANE SKUTEČNOST - JEDINÁ A VSKUTKU JEDINEČNÁ.

Ego tudíž není věc! To si musíme uvědomit. Je to jenom pohyb myšlenek - vibrace myšlenek. JE TO FIKCE. Když tato vibrace ustane, ego se rozplyne do PRÁZDNA SKUTEČNOSTI.

PRÁZDNA -- ALE TOTO PRÁZDNE JE ŽIVÉ, A POZITIVNÍ! JE ŽIVÉ A SKUTEČNÉ NENI TO NICOTA! (I když v něm nic není).

JE TO ČISTÉ VĚDOMÍ, JE TO RYZÍ EXISTENCE (ČILI BYTÍ) A JE TO NEEXTATICKÁ, ABSOLUTNÍ BLAŽENOST -- SAT-ČIT-ÁNANDA (jak tomu říkají Indové).


Pravá Skutečnost je tedy vším co JE. Ale dokud jsme v egu, dokud jsme spojeni s tvarem, tuto Skutečnost vidíme také jenom jako tvar! To znamená, že ji vidíme jako:

Svět, vesmír a jeho tvorstvo.


Teprve když ego zhasne, když se zbavíme myšlenek, sjednotíme se s beztvarým, nekonečným JÁ. A pak zažíváme, že tato Skutečnost je vlastně bez tvaru. Bez omezení. Universální a nekonečná, jakožto universální JÁSTVÍ.


Poznáváme statickou složku Absolutna, lépe řečeno ŽIVÝ PAPRSEK ABSOLUTNA VE SVÉM SRDCI, jakožto statickou formu Absolutna.

Dynamickou - pohybovou - složkou vytváří celý svět. Vlastně to je celý svět. Také se této dynamické složce v některých náboženstvích říká Bůh Stvořitel.


Když člověk, jogín, poprvé zažije Absolutní Skutečnost bez tvaru v sobě samém, jakožto statickou složku (je bez pohybu), dynamická složka se v jeho vědomí ztratí - rozplyne se, a to vypadá pochopitelně jako zánik, protože mu svět zmizí.


JE-LI ZDE EGO, JE TU TAKÉ SVĚT, ZMITZÍ-LI EGO, ZMIZÍ TAKÉ SVĚT.

Rozplyne se a zůstane jenom Skutečnost. Ale to není ztráta!




Tato PPRAVDA NEKONEČNÉ SKUTEČNOSTI nejenže všechno tvoří, ze svého vlastního RYZÍHO BYTÍ, ale zároveň tuto obrovskou mnohost také pozoruje jako VĚDOMÍ, nebo POZOROVATEL.

Tento pozorovatel však není jen ryzím nekonečným vědomím Absolutna, ale je samozřejmě také v nás - lidech. Kteří jsme také jakýmsi MIKROKOSMEM. Takže náležitosti MAKROKOSMU (toho Absolutna) existují jakoby v miniatuře v nás. Především tam existuje tento faktor pozorování - pozorovatele.

Víme o něm? Ale víme!
Jen si ho většinou neuvědomuje.


Jak člověk pozoruje svět?
Svými smysly. To je pravda. Ale smysly nejsou konečnými pozorovateli, protože smysly musí být pozorovány myslí! Je tedy mysl tím konečným pozorovatelem? Ne, ani mysl, natož smysly.

-- U smyslů je to jasné. V hlubokém spánku, nebo v narkóze nepozorují smysly nic. (Nebo třeba při čtení knihy když přeslechneme že na nás někdo mluvil, přestože zvuk zcela jsitě došel až k našemu ušnímu bubínku - "byli jsme myslí jinde"). Ale ani mysl není konečným pozorovatelem. Mysl jak známo - je velmi dynamická a stále se pohybuje.

ABY MYSL MOHL NĚKDO POZOROVAT, MUSÍ TU BÝT POZOROVATEL STATICKÝ!


Je tu něco jako takový pozorovatel? Ano, je to VĚDOMÍ. A jsem opět u toho samého vědomí, jen jinou cestou.

My se pokusím toto VĚDOMÍ poznat. MY HO MUSÍME POZNAT. Vždyť je to naše pravé JÁ!


Existují dvě cesty:
Je to cesta dlouhá a cesta krátká.

Každý by jistě zvolil cestu krátkou, ale zpravidla je třeba projít obě dvě.

Ta dlouhá cesta ego zjemní, produchovní, tak aby nebylo tak silně egoistické, zištné, násilnické atd. atd. musí z něj udělat něco jemnějšího a ta krátká cesta ZREALISUJE PRAVDU ZA TÍMTO EGOISMEM.






=======================
CVIČENÍ /cesty krátké/:

- Pranajámické dýchání skrz páteř


Srovnat páteř, myslet na nekonečno (což stabilisuje mentální i fyzickou posici).
Nadechovat se koncem páteře, vést dech sušumnou (asi 6 vteřin), až nad hlavu, tam na chvíli (vteřinu nebo dvě) zastavit dech a znovu se při výdechu vracet sušumnou - středem páteře, až do jejího konce. A tento nádech a výdech provázet zvukem ÓM /nebo AUM/ - to je tzv. Pranava, zvuk, kterým byl stvořen Svět.

Ten zvuk není slyšet ven, je to vnitřní zvuk.


- Kdykoliv se vám v mysli objeví myšlenka nebo představa, pokládejte ji za předmět a postavte se k ní indiferentně, jako by vás vůbec nezajímala.

Čemu nevěnujete pozornost, to pro vás neexistuje.

Když budete indiferovat myšlenky, obavy, nápady, záměry, pochybnosti - ony odpadnou. To co zůstane bude ČISTÉ NEPOSKVRNĚNÉ JÁSTVÍ. To je celá jóga.

O tomto VĚDOMÍ MUSÍTE ODEVZDANĚ uvažovat jako o SVĚTLE nebo o svědku. Zaujměte k tomuto SVĚTLU a hlavně VĚDOMÍ a BYTÍ láskyplný postoj. Láskyplný postoj - nezapomeňte na to. MILUJTE to vaše JSOUCNO, toto vaše Království Nebeské ve vás.

Tento láskyplný postoj, ta láska, je jediný cit, který nesmíte objektifikovat, všechny ostatní myšlenky a city ano, to jsou objekty, ale láska ne! Láska lásce nepřekáží. A jak už Ježíš říkal: BŮH JE LÁSKA.



DO VESMÍRU, NAHORU I DOLŮ
NA SEVER, NA JIH
NA VÝCHOD I NA ZÁPAD.


SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM.

Šťastny ať jsou všechny bytosti!


~


ÓM.

[Návštěvník]

SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM.
ÓM.


Touto vznešenou modlitbou, tímto poselstvím míru, zdravíme Všechny bytosti vesmíru, ať jsou kdekoliv a jakékoliv. Všechny jsou totiž na duchovní cestě, ať o tom vědí nebo ne. Protože všechny VZEŠLY Z PRAVÉ SKUTEČNOSTI a zase se DO NÍ MUSÍ postupně VRÁTIT. Dřív nebo později.

Jsou to ega, ega, která se postupně zbavují své nevědomosti. Většina z nich, pokud vůbec vědomě duchovní cestu nastoupila, nastoupila cestu dlouhou.

Existují dvě cesty: Cesta dlouhá a cesta krátká. Ta krátká, to je cesta pokročilejších.

CESTA KRÁTKÁ EGO NEGUJE. NEVŠÍMÁ SI HO. Jako by neexistovalo. Nestará se o něj proto, protože jde přímo ke zdroji Pravdy. Není ale vůbec na škodu,. když i méně pokročilý žák si tuto cestu krátkou občas vyzkouší.


Něco více o cestě dlouhé:
Dlouhá cesta má svůj název oprávněně, ona je totiž opravdu dlouhá. Lidé na ni pokračují pomalu, pozvolna, nesystematicky a váhavě - teprve se rozhlížejí, než začnou opravdu vědomě postupovat. Prostě většinou jdou pomalu.

V této době, v době dvacátého století po Kristu, je těchto lidí ještě valná většina na této planetě. Je to přirozené - protože lidstvo není staré. A z duchovního hlediska je to úplné mládě. Proto lidí pokročilých je poměrně málo.


Žijeme však ve věku kdy se duchovní vývoj zrychluje (Věk vodnáře).

Ne však jen směrem pozitivním, ale bohužel i negativním. Na povrch tak vychází nejen duchovnost, ale i její opak.

Lidé, kteří projeví sebemenší zájem o duchovní věci, jsou na tom opravdu dobře, protože je jim poskytnuta pomoc, pokračují rychle do vyšších sfér dobra, které za těchto okolností nalézá své karmické uplatnění v bytostech, v jejich myslích a v jejich srdcích.

Z málo pokročilých se stávají pokročilejší, pokročilí jsou rychle k Pravdě. Opravdu blaze každému, kdo právě v této době se postaví na stranu dobrých sil, kladných sil a začne sám na sobě duchovně pracovat.

Pro krátkou cestu to znamená: Buďto velice dobře vědět, anebo věřit.

Znamená to milovat neosobní Božství ve všech bytostech, blížit se k němu s pochopením, že jsem s ním v podstatě zajedno. Že nejsme od něho odděleni, Že Ono tady trvale je v nás - v našich srdcích, a všude kolem nás.

Tzn. "vmýšlet se" do toho, co nejčastěji se do toho vmýšlet - že člověk JE VE SVÉ PODSTATĚ BOŽSKÝ. Obrátit se k Pravdě, žijící a existující v našem duchovním srdci, v srdci každého člověka, a nakonec ZŮSTAT BEZ EGA -- nebo alespoň BEZ SÍLY EGA.




Všechna NEPRAVDA, ty OMYLY za které se člověk pokládá - za tu svoji tělesnost, za tu individualitu, všechna tato nepravda musí být nahrazena IDEOU KONEČNÉ PRAVDY vyslovené řekněme takto:

"ČLOVĚČE VŽDYŤ TY JSI VE SVÉ NEJHLUBŠÍ PODSTATĚ BOŽSKÝ A NESMRTELNÝ! UVĚDOM SI TO A OSVOBOĎ SE UŽ KONEČNĚ OD SVÝCH NESPRÁVNÝCH PŘEDSTAV!

HLAVNĚ OD PŘEDSTAVY JAKO BYS BYL JEN TÍMTO OMEZENÝM, SMRTELNÝM TĚLEM! - TO NENÍ PRAVDA!"



Tuto pravdu řadový, řadový - materialisticky založený začátečník na duchovní cestě a také náboženský fanatik, bohužel nikdy neuzná a těžko pochopí -- nedovede se totiž smířit s ideou, že VŠECHNO JE ABSOLUTNO, tím méně s tvrzením: "JÁ JSEM V PODSTATĚ BOŽSKÝ!"

-- A přesto je to pravda.

Vždyť ani tvrzení Ježíše: "Já jsem Syn Boží, vy jste dítky Boží" - vždyť ani tomuto tvrzení neuvěřili, natož když řekl: "Království Nebeské je ve Vás" - ostatně všichni víme jak to s ním dopadlo.


Dlouhá cesta má ale i jiné zákruty:

Dlouhá cesta například hledá gurua. Potřebuje gurua - představuje si, že tady musí být nějaký učitel, který ho vede od jednoho pokroku k druhému, a že ho nezbytně potřebuje. A že jen tento učitel může vejít do styku s Královstvím Nebeským -- nějaký ten guru, nebo mág, nebo kněz, a že on se tam (sám) nemůže dostat - MÁ PRAVDU. POKUD SE ZAJÍMÁ JEN O EGO - A V DLOUHÉ CESTĚ JE TO CESTA EGA - pak se tam pochopitelně těžko dostává.

Na krátké cestě není žádný guru, na krátké cestě je jenom žák a jeho cíl -- a nic mezi tím neexistuje. To je strašně důležitá věc, ale právě proto je to jen pro pokročilé! Protože EGO již musí být čisté odpoutané od těch všelijakých závislostí.

Nebo jiný rozdíl: Na dlouhé cestě člověk stále hlídá své závislosti, myšlenky, musí si být stále vědom že nesmí dělat nějaké hříchy (pýcha, lakomství, smilstvo, hněv, závist, obžerství, lenost, domýšlivost, žárlivost, atd. atd... je jich strašná spousta) - ohromná škála hříchů, o kterých on musí uvažovat, zbavovat se jich, myslet na ně -- krátká cesta tohle už nedělá.

Krátká cesta tohle všechno nepovažuje za podstatné - proto se tím nezdržuje. Ona vidí Boha, následuje ho a tak špatné vlastnosti toho žáka se samozřejmě rozpouštějí a automaticky odpadají, ovšem není jich už tolik jako na dlouhé cestě začátečníka. Jeho cesta je přímá a víceméně krátká - nepracuje s egem - ale to všechno chce čas.

Čas při odstraňování (špatného) charakteru, při posilování soustředěnosti a vůle, při ovládání myšlenek, při překonávání vrozených závislostí a připoutaností... při tom všem to chce čas.
Na dlouhé cestě je zjemňování a zlepšování ega vlastně hlavní cíl.

Ovšem na cestě krátké si žák někdy myslí: "Proč bych měl dělat, nebo hledat něco, co už v sobě mám? Vždyť přece Bůh je ve mě!", "NEMUSÍM UŽ NIC DĚLAT - JSEM OSVÍCENÝ!"

Ale může to být chyba. On si to může myslet, ale v každém případě to pravda být nemusí - to jsou zase obezličky a nebezpečí krátké cesty. Že to někdy může svést k přílišnému sebevědomí.

- Tady je třeba podrobit zbytky egoismu přísné, ale VELMI PŘÍSNÉ AUTOKRITICE.


Na druhé straně zase - na dlouhé cestě si žák může myslet, že je příliš hříšný, že má mnoho chyb, že stejně jeho snažení nikam nepovede - protože má hříchů moc, prostě druhý extrém.

ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA je jako obvykle někde uprostřed. Proto, je také nejlepší cestou kombinace obou těchto cest - jeden čas dělat cestu krátkou, jeden čas dělat cestu dlouhou.






======================
CVIČENÍ /cesty krátké/:

- Maharišiho cvičení nezaujatého pozorovatele.


Musíme vstoupit do svého duchovního srdce JEDNOBODOVOU MYSLÍ. A setrvat v JÁSTVÍ tak dlouho, jak to bude možné. (Možná se z počátku dostaneme jen do blízkosti tohoto Jáství.)

Narovnat páteř. Myslet na nekonečno (což stabilisuje mentální i fyzickou posici).


Idea: "EGO VE FORMĚ MYŠLENKY "Já" JE KOŘENEM STROMU ILUZE. KDYŽ PORAZÍME TYTO MYŠLENKY "Já", NEBO SE JICH ZBAVÍME, PORAZÍME ILUZI TAK, JAKO JE PORAŽEN STROM PŘESEKNUTÍM SVÝCH KOŘENŮ." Šri Ramana Mahariši


Mahariši říká: Nebuďte přitahování. ...ke svým myšlenkám, které se mohou objevit v počátcích vašeho snažení. Buďte od nich vzdálení, odděleni (to je ta indiference), indiferenčně odděleni, tak jako člověk který si říká: "Ať se to, co se v této mysli odehrává odehraje, já budu pouhým svědkem tohoto dehráváním! Nebudu tomu věnovat pozornost, nebudu splývat s těmito myšlenkami, nebudu je rozvádět, ale stanu se jejich svědkem."


Tento svědek - nedotčen myšlenkami, si právě říká "ať se to, co se může odehrát v této mysli odehraje".

Mahariši říká, že trvalé cvičení tohoto postoje mysli, s pouhým vytrvalým setrváváním mysli obracená k Já (k čistému JÁSTVÍ) /ono to vypadá, jakoby ta mysl byla obrácena k našemu egu - ale na tom nezáleží! Je obrácená k Já, ale když to uděláte trvale, a soustředěně, no tak z toho "Já" odpadají ty ostatní myšlenky a ono se stává čistým! A jakmile je čisté - ono se propadne do své vlastní hlubiny - a to je poznání/.
Mahariši dále říká, že toto jednoduché cvičení VYHLADÍ pocit "Já" v těle, pocit který je KOŘENEM našeho duchovního nedostatku.

Tento stav se může vyvinout až v OSVOBOZENÍ a NEPODMÍNEČNOU BLAŽENOST.


Velcí mudrci prohlásili, že jedině pomocí takovéhoto zkoumání, provedeného s oddaností a láskou můžeme dosáhnout osvobození.


-


Tyto cviky jsou bakhtijógické a džňanajógické, a všechno toto patří do integrální jógy. Všechno toto je průpravou k józe nad protiklady, která je vlastně špičkovou formou jógy - konečnou formou. Ale patří sem i karmajóga.

Karmajóga je, jak víte činnost, ve které se směřujeme k tomu, aby nejen naše bytost byla šťastná, ale ABY VŠECHNY OSTATNÍ BYTOSTI BYLY ŠŤASTNY.

Když vám žádná jiná jóga nepůjde - dělejte karmajógu. Jógu nesobecké, nezištné práce, ta vám pomůže vždycky! Ta vás vyvede do možností spojení s Absolutnem formou dalších jóg, které vám potom mnohem rychleji než předtím. Nezapomínejte na ni. Cvičte ji. Cvičte ji, protože ROZPOUŠTÍ EGO NAJISTO A DOKONALE. Její působnost je nepřehledná, je nepostřehnutelná, je tajuplná, ale taky neomylná! Jen bývá často podceňována.


Přání ABY BYLY VŠECHNY BYTOSTI ŠŤASTNY - všechny bytosti, nejen já sám - je právě druh a způsob karmajógy. Proto vyslovme toto přání do všech stran Světa:




SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM.

Šťastny ať jsou všechny bytosti!


~


ÓM.

[Návštěvník]

Šťastny ať jsou všechny bytosti!

Často se mě lidé ptají, zda je možno poznat Boha - a většinou si myslí zda je ho možno vidět. Někteří se dokonce ptají přímo - těch je sice méně, ale jsou podobni těm prvním.

Ani jedni ani druzí nevědí, že vidět Boha znamená jen VIDĚT SVOJI VLASTNÍ PŘEDSTAVU.

BŮH JE NEJHLUBŠÍ JÁSTVÍ ČLOVĚKA, NEKONEČNÉ, NEOSOBNÍ -- jak by tedy bylo možno jej vidět? Muselo by zde být jiné, ještě větší Já, kterým by se toto nekonečné Jáství mohlo pozorovat, ale nic takového zde není, a nikdy nebylo a nikdy nebude.

Vizionáři, kteří prohlašují tu a tam, že viděli Boha, neviděli nikdy nic jiného, než mentální (myšlenkový) obraz. -- I kdyby to byla KOSMICKÁ VIZE jakou měl Ardžuna v Bagavadghítě.

BOHA NEMŮŽEME NIKDY POZNAT MYSLÍ!!! Mysl nás právě od něho odděluje! A ne aby ho k nám přitahovala. Jenom pokorná mysl, odevzdaná mysl je mysl která ho trochu přibližuje - ale i tu musíme opustit.

PROTOŽE PRAVDA JE STAV BEZ EGA. A ego to jsou myšlenky - nic jiného to není.

PRAVÝ BŮH JE NEOSOBNÍ JÁSTVÍ. JE TO NEKONEČNÉ BYTÍ, VĚDOMÍ A NEEXTATICKÁ BLAŽENOST. Jenom ten jehož ego se rozplynulo v tomto Bytí může říct, že poznal Boha - neviděl ho - nemohl ho vidět jako něco druhého, ale mohl ho zažít. Našel základ vlastního ega a ztotožnil se s ním. Tím se ztotožnil s ryzím Jástvím, čistou a živou, Prázdnotou mysli a uvědomil si ji - tak to je.


I ego je částečně Božské.
Je to jakýsi obojživelník - dívá se na obě strany. Jedna jeho fáze je otočena navenek - do světa - a ta je vždy nevědomá, ať dělá co chce. Druhá část inklinuje k Božství a ta má schopnost se s tím Božství skutečně zkontaktovat. Této skutečnosti může jogín využít už docela na začátku, je to velice výhodné, protože i sebemenší kladný postoj k Božství nese nesmírné následky, veliké následky, rychlé a někdy i okamžité. I když to nejsou ještě s a m á d h í, jsou to různá jiná mocná a velmi působivá ponoření.


Přesvědčte se sami:
Když vás něco trápí, když máte nějakou starost, obavy z budoucnosti (jak bude, proč bude), pochybnosti o čemkoliv -- NETRAPTE SE TÍM.

Začínáte být jogíny (nebo už jimi jste) a pak je zbytečné, aby jste se trápili, protože tato cesta vás od těch trablů osvobodí a rychle osvobodí.

Obraťte se vždycky k sobě samému - v křesťanství se tomu říká "obrácení k Duchu Svatému" - a také se tomu říká "střelná modlitba", to je jedna forma, jeden způsob - lidí nábožensky založených. A oni to vědí, oni to také zkouší a často se jim to osvědčilo a osvědčuje.

Cesta džňánajógínů (lidí založených spíše intelektuálně než bakhticky-citově) je trochu jiná, ale výsledky jsou stejně ohromující jako tyto střelné modlitby. Při jakékoliv vnitřní tísni, při starostech, obavách, prostě při každém duševním nepohodlí - položí si jogín do nitra introspektivní otázku: (Třeba má nějakou starost, tak si řekne) "Kdo je ten, kdo si uvědomuje, že tady je tato starost?"

-- A tím se dostává ZA NÍ.


Třeba má nějakou tíseň, obavy, strachy - to se přece stává často - proč se tím trápit? Naopak, on si řekne: "Kdo má tento strach? Kdo to je, kdo v sobě vidí, kdo pozoruje tento strach?"

-- On se prostě dostává do pozice posledního pozorovatele, a v tom je ten úžasný výsledek, že on se zbaví té starosti a dokonce někdy dostane impulz k jejímu rozhřešení, protože se dostává do stavu intuitivního, dostává se do stavu blíž k tomuto aspektu toho ÁTMANA (Království Nebeského).


To je výhoda jogínů, že se nemusí s ničím trápit - ne že by to hodili za hlavu - ale že se toho prostě tímto způsobem zbaví, a často jim dojde i skutečné řešení - když se potom uklidní - vyjde jim samo z nitra intuitivní řešení (protože jsou na okraji té intuitivní fáze Božství), a nemusí se trápit nějakými nekonečnými starostmi, jak to bohužel normální člověk velice často dělá.

Výsledky jsou skutečně překvapující. Starosti z vás odpadnou jako voda z kachny. Tímto způsobem se můžete dokonce i odnaučit kouření -- touhu po kouření pokládáte za předmět a postavíte se k ní indiferentně:

"Kdo to je, kdo teď cítí že se mi chce kouřit?", "Kdo to je, kdo to ve mě si uvědomuje, kdo je ten poslední pozorovatel toho, že tady ta osobička by chtěla kouřit?"

- Když to chvíli pozorujete, a tato touha z vás začíná odpadat (pochopitelně když to přestanete pozorovat, tato touha se zase vrací - ale nebývá obvykle tolik silná) když to uděláte několikrát za sebou, tak se zbavíte zlozvyku kouření.


- -



To se všechno velice snadno řekne. Snadno se to dokonce i poradí, jenže věc má háček – skoro každý kdo se snaží najít své pravé Já, nebo i když se nesnaží, skoro každý objeví v sobě dřív nebo později určitou překážku.
Tato překážka ze začátku je taková jako nejasná - protože si jí člověk neuvědomuje, ale jakmile pokračuje (na duchovní cestě) dostaví se za tímto nepostřehnutelným pocitem, pocit už velmi jasný, který dokonce ve vrcholných stupních jógy (v samádhí) vám může samádhí přerušit, "vyhodit" vás z toho a vše vám překazit.

Tato překážka je uvědomování si své vlastní tělesnosti:

CO JSEM JÁ?
Tuto otázku si obvykle do nitra pokládá jogín, když chce své Absolutní Jáství odhalit. Ale když se zeptáte normálního člověka "Co jsem já", "Co jste pane?" tak on řekne: "No co bych byl? Tohle tělo jsem já. A nanejvýš ještě myšlenky a city, a to je všechno" a víc se o tom nebaví, víc o tom neuvažuje, protože to je pro něho samozřejmost.

-- On se nepokusil hlouběji proniknout do tohoto problému.


Ale, když se zeptáte člověka který je už trochu informován, o transcendentálnu, tak vám řekne něco jiného - "No co jsem Já? To ještě nevím - to skutečně NEVÍM", "ale rozhodně vím, že nejsem tímto tělem a že nejsem ani těmito myšlenkami - proč? No protože je mám! Prostě když je mám, tak je mám jako svoje boty, ale nejsem jimi!"
A to je obrovský rozdíl - na co se mohu podívat, co mohu posuzovat jako něco mimo mne, to přeci nejsem já!

Už tento samotný pocit oddělené pozornosti má tu úžasnou schopnost a vlastnost, že vás oddělí od pozorovaného předmětu - to co vidím, to přeci nemohu být já. To co posuzuji, to co pozoruji, to co mohu i odložit, když chci, to přeci nemohu být já! A když tento chlapík bude uvažovat ještě hlouběji, tak vás dokonce ještě víc přesvědčí, a řekne vám asi toto:

"Kdyby Život příteli, (nic jiného než ŽIVOT, ne život nějakého tvora) kdyby čistý Život byl mým tělem, tak bych přece nikdy nemohl zemřít! A taky bych nikdy nemohl usnout!"

Uvažujte o těchto dvou vážných námitkách - až je proberete obyčejným, selským rozumem, přijdete na to, že skutečně nejste tímto tělesným jástvím. A to bude vaše výhra! A překážka o níž byla řeč (uvědomování si vlastní tělesnosti) se nedostaví.


Proto před každým meditačním soustředěním, si uvědomte hlavně, že NEJSTE TOUTO TĚLESNOSTÍ, že jí máte, pravda ona tady je, proč by tu nebyla, ale nejste to vy!

VY JSTE V PODSTATĚ TÍM ŽIVOTEM, KTERÝ TUTO TĚLESNOST OŽIVUJE - to jste vy! To je ohromný rozdíl! Už proto, že ten Život je nekonečný, že je trvalý, a že je neohraničitelný.


Čím vlastně je to EGO?
Mahariši říká, že abychom poznali čím je, tak musíme odložit tu jeho slupku -- a to je pravda.
Skutečně, ego je v podstatě Absolutnem, ego je v podstatě neosobní Jáství, jenomže omezeno tou věčnou nevědomostí nevědomého člověka.

Proto se z nás musí stát lidé VĚDOMÍ. Vědomí toho všeho kolem sebe: co to je svět, co jsem já, proč jsem takový jaký jsem, a poznat že ti druzí jsou v jednotě s námi - to je absolutní nutnost! Pak přestanou války a přestane to nechutné hašteření mezi národy. Věřte - až toto lidé poznají.


Je celá řada cest jak to poznat - celá řada. Ale je jedna kterou už jsme absolvovali a zopakujeme ji, protože opakování je matka moudrosti.









======================
CVIČENÍ /cesty krátké/:

- Maharišiho átmavičára (metoda sebe-dotazování) a cvičení vnitřní pozornosti.


Narovnejte páteř, uvolněte se a zkuste si znovu pranajámické dýchání skrz páteř (pokročilí 21cyklů, začátečníci 14cyklů). S nádechem ÓM nahoru, až nad halu, setrvat a s výdechem ÓM zase dolů. Páteř se tím pročišťuje /pročišťují se tzv. čakramy, v nichž jsou naše závislosti (vasany), ale na to se nesoustřeďte, to přichází úplně automaticky/.


Neříkejte "Já", ale tažte se do svého duchovního nitra: "Kdo nebo Co jsem Já?"

Položte si jí do duchovního srdce (místo kde si intuitivně ukážete prsty pravé ruky když řeknete "já") tam se tažte "Co jsem já?". To je cvik, který si opakujte a uvědomujte si každým okamžikem, že nejste koneční, omezení na nějakou individualitu, ale že jste skutečně neosobní, neduální (tzn. že jste jednota), nepřipoutaní k ničemu - vžijte se do toho:

NEPŘIPOUTANÍ K NIČEMU -- A SAMOZÁŘÍCI -- to je ten skutečný ŽIVOT.
Vždyť co je na tom těžkého?

Výsledkem je, že jste neosobními svědky celého vesmíru. Všeho co je tady. Vše co má jméno a tvar - všeho jste svědky, ale nepřipoutaní! Pěstujte si tento stav, pěstujte si ho v sobě co nejčastěji, to vám otevře srdce -- ono už otevřeno je, vždyť kdo by ho zavřel?



SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM.

Šťastny ať jsou všechny,
všechny bytosti!


~


ÓM.

[Návštěvník]

http://etomas.mysteria.cz/asparsajoga.html