Eduard Tomáš, Umění klidu mysli
Kdo nemá dobrý charakter, ať se raději nepokouší o žádnou jógu a snaží se napřed o jeho zlepšení. Jinak hrozí nebezpečí, že vzrůstem koncentračních schopností mysli se posílí i negativní složky jeho charakteru. Zkrátka, základem každého snažení o realizaci Pravdy musí být bezpodmínečně to, čemu se lidově říká čisté svědomí.
Bez čistého svědomí udělá člověk lépe, když dočasně zanechá marných pokusů o meditaci a kontemplaci a bude se v prvé řadě snažit o zlepšení charakteru. Každá snaha v tomto směru je dobrá a vede rychle k cíli, jestliže je tu zároveň upřímná touha po Pravdě.
ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » pát 10. led 2025 5:24:09
Náhlé obrácení ke světlu Já, božskému Já v nás, má-li být trvalé, je nesmírně náročné, protože vyžaduje sílu dlouhodobé soustředěnosti, kterou ego kvalifikuje jako nesmírnou oběť. Pochopitelně, protože se při něm nakonec rozpouští, to jest mizí a zmírá.
Proto je u převážné většiny lidí vhodnější pokrok postupný, který se získává cvikem, koncentrací mysli, správným životem a hlavně úplnou oddaností Pravdě a odevzdaností do vůle vyšší božské síly. Tím se ego sice rozpouští postupně, ale nakonec důkladně.
Proto je u převážné většiny lidí vhodnější pokrok postupný, který se získává cvikem, koncentrací mysli, správným životem a hlavně úplnou oddaností Pravdě a odevzdaností do vůle vyšší božské síly. Tím se ego sice rozpouští postupně, ale nakonec důkladně.
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » pát 10. led 2025 5:24:49
V prvé řadě se předpokládá, že žák nejen přistupuje ke cvičení mentálně čistý, prost všech negativních hnutí mysli, ale že je nadto ještě prodchnut touhou po dosažení cíle a láskou k němu.
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » pát 10. led 2025 5:26:14
Nebudete-li Boha milovat, nikdy se s ním neztotožníte!
Eduard Tomáš, Umění klidu mysli str. 11
Eduard Tomáš, Umění klidu mysli str. 11
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » pát 10. led 2025 5:28:48
str. 54, kapitola: Átmavičára
Jestliže je žák schopen pochopit správný názor a postoj, že vše je jedno jediné bytí, že vše je jen jedna absolutní skutečnost a že zde nic jiného není, pak se nemá na co ptát. Proto ani na otázku „co jsem já“ si již dále neodpovídá svým rozumem, ale použije ji jako prostředku k introspekci, tj. k zírání do svého vlastního nitra.
Jestliže je žák schopen pochopit správný názor a postoj, že vše je jedno jediné bytí, že vše je jen jedna absolutní skutečnost a že zde nic jiného není, pak se nemá na co ptát. Proto ani na otázku „co jsem já“ si již dále neodpovídá svým rozumem, ale použije ji jako prostředku k introspekci, tj. k zírání do svého vlastního nitra.
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » pát 10. led 2025 18:43:45
Úspěch při cvičení átmavičáry je podmíněn splněním těchto základních předpokladů:
1) žák musí mít čistý charakter,
2) musí mít pevnou vůli poznat Pravdu,
3) musí mít trpělivost a schopnost soustředit po jistou dobu svoji pozornost a zastavit rozptýlenou mysl.
Je dobře si znovu uvědomovat, že vnitřní Jáství, které žák hledá, není pasivní, ale že ho táhne samo k sobě. Očisťovací proces nevykonává tedy jen žák sám osobně, ale je vykonáván něčím jiným – neosobním Já, které je současně jeho vlastní podstatou, jeho přirozeným stavem bytí. Proto musí nakonec u žáka nastat naprosté odevzdání, úplné uvolnění. A tak se původní stav dotazování „co jsem já?“ změní ve stav pozorné bdělosti, který tím více sílí a nabývá na intenzitě, čím více odpadá žákovo vlastní úsilí a osobní námaha.
Zprvu je nutné úsilí, které se však nakonec musí změnit v sebeodevzdání. Dotazování musí nakonec skončit láskyplnou
oddaností a uznáním, že žák sám nemá žádnou oddělenou existenci.
str. 54, kapitola: Átmavičára
1) žák musí mít čistý charakter,
2) musí mít pevnou vůli poznat Pravdu,
3) musí mít trpělivost a schopnost soustředit po jistou dobu svoji pozornost a zastavit rozptýlenou mysl.
Je dobře si znovu uvědomovat, že vnitřní Jáství, které žák hledá, není pasivní, ale že ho táhne samo k sobě. Očisťovací proces nevykonává tedy jen žák sám osobně, ale je vykonáván něčím jiným – neosobním Já, které je současně jeho vlastní podstatou, jeho přirozeným stavem bytí. Proto musí nakonec u žáka nastat naprosté odevzdání, úplné uvolnění. A tak se původní stav dotazování „co jsem já?“ změní ve stav pozorné bdělosti, který tím více sílí a nabývá na intenzitě, čím více odpadá žákovo vlastní úsilí a osobní námaha.
Zprvu je nutné úsilí, které se však nakonec musí změnit v sebeodevzdání. Dotazování musí nakonec skončit láskyplnou
oddaností a uznáním, že žák sám nemá žádnou oddělenou existenci.
str. 54, kapitola: Átmavičára
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » sob 11. led 2025 5:11:39
str. 78, kapitola: Karmajóga
Když se zastaví pokrok v kterékoli úrovni na cestě bhakti či džňány – buď pro nějaký charakterový poklesek nebo pro nemožnost soustředění, což ostatně spolu často souvisí – je to jedině karmajóga, která je s to pohnout zabrzděným vývojem znovu prudce kupředu.
str. 79
Pravdu je možno realizovat jen tehdy, když se člověk zbaví egoismu, když oslabí ego na minimum.
str. 72
Náš svět je přímo nabit myriádami myšlenek a my je vysíláme a přijímáme po celý život jako dokonalá rezonanční deska. Přijímáme však jen to, co odpovídá našim vlastním kvalitám i jednání.
Proto je tak důležité zkvalitnit svoji mysl.
Naše mysl se rozechvěje, setká-li se s myšlenkou nebo představou, která odpovídá jejím tendencím. Jsou-li vaše myšlenky dobré, přijímáte dobré vlivy, jsou-li špatné, přijímáte špatné vlivy.
Ať tak či onak, tendence mysli se posílí – stejným směrem.
Proto je nesmírně důležité hlídat svou vlastní hladinu mysli. Tak se totiž vytváří a upevňuje charakter člověka, tak se posilují jeho tužby, přání a zvyky. Je známo, že myšlenka vytváří řeč, řeč vytváří skutek, skutek vytváří zvyk, zvyk vytváří charakter.
Když se zastaví pokrok v kterékoli úrovni na cestě bhakti či džňány – buď pro nějaký charakterový poklesek nebo pro nemožnost soustředění, což ostatně spolu často souvisí – je to jedině karmajóga, která je s to pohnout zabrzděným vývojem znovu prudce kupředu.
str. 79
Pravdu je možno realizovat jen tehdy, když se člověk zbaví egoismu, když oslabí ego na minimum.
str. 72
Náš svět je přímo nabit myriádami myšlenek a my je vysíláme a přijímáme po celý život jako dokonalá rezonanční deska. Přijímáme však jen to, co odpovídá našim vlastním kvalitám i jednání.
Proto je tak důležité zkvalitnit svoji mysl.
Naše mysl se rozechvěje, setká-li se s myšlenkou nebo představou, která odpovídá jejím tendencím. Jsou-li vaše myšlenky dobré, přijímáte dobré vlivy, jsou-li špatné, přijímáte špatné vlivy.
Ať tak či onak, tendence mysli se posílí – stejným směrem.
Proto je nesmírně důležité hlídat svou vlastní hladinu mysli. Tak se totiž vytváří a upevňuje charakter člověka, tak se posilují jeho tužby, přání a zvyky. Je známo, že myšlenka vytváří řeč, řeč vytváří skutek, skutek vytváří zvyk, zvyk vytváří charakter.
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » sob 11. led 2025 14:00:37
str. 79, Jak se vytváří pocit ega?
Pocit ega se vytváří tím, že se pravé Já, pravá duchovní skutečnost, která je ve své podstatě čistým bytím, ztotožní s některým ze svých vlastních výtvorů. V případě člověka se ztotožní toto univerzální, neomezené vědomí s individuální lidskou myslí a lidským tělem.
Tímto ztotožněním však ztrácí absolutní vědomí zdánlivě svoji univerzálnost, čímž vzniká klam ega, tj. omezeně
vědomá bytost.
Pocit osobního ega vede k tomu, že jsme nejen činní, ale zejména že se poutáme k výsledkům své činnosti.
Tato pouta vytvářejí zvyk, zvyk zase plodí touhy být někým zvláštním, něco zvláštního mít atd. – až do nekonečna. Proto se znovu a znovu zrozujeme do odvěkého otroctví našich sklonů a klamů.
Pocit ega se vytváří tím, že se pravé Já, pravá duchovní skutečnost, která je ve své podstatě čistým bytím, ztotožní s některým ze svých vlastních výtvorů. V případě člověka se ztotožní toto univerzální, neomezené vědomí s individuální lidskou myslí a lidským tělem.
Tímto ztotožněním však ztrácí absolutní vědomí zdánlivě svoji univerzálnost, čímž vzniká klam ega, tj. omezeně
vědomá bytost.
Pocit osobního ega vede k tomu, že jsme nejen činní, ale zejména že se poutáme k výsledkům své činnosti.
Tato pouta vytvářejí zvyk, zvyk zase plodí touhy být někým zvláštním, něco zvláštního mít atd. – až do nekonečna. Proto se znovu a znovu zrozujeme do odvěkého otroctví našich sklonů a klamů.
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » sob 11. led 2025 14:04:55
str. 80, Jak realizovat svobodu (vysvobození)?
Řešení se nabízí samo. Protože jsme pocit „já“ omylem zúžili na své vlastní ego, chceme-li se zbavit ega cestou jeho činnosti, musíme rozšířit hranice tohoto ega.
Musíme je tak úžasně rozšířit, až se naše ego doslova v této nekonečnosti rozplyne. To je karmajóga. Rozšířit ego
v nesobecké činnosti tak, až se stane pravým, věčně existujícím, osvobozeným a věčně blaženým Jástvím, tj. univerzálním, božským vědomím, Pravdou.
Jak to provedeme? Jde o vyvanutí lidské osobnosti cestou lidské činnosti. Budeme pracovat a plnit své povinnosti ze všech sil, to jest, jak nejlépe můžeme a jak nejlépe umíme, ale bez sobeckých ambicí a důvodů, nanejvýš jen pro samotnou nejčistší radost z práce a pro nic jiného.
Karmajógin je naprosto nezávislý na výsledku své činnosti.
Pracuje s láskou, ale vzdává se jakéhokoli lpění na výsledku své činnosti. Aby bylo jasně rozuměno: nemusí se vzdávat odměny, která mu je nabízena a také se jí nevzdává.
Karmajógin se nevzdává výsledku, ale lpění na něm, lpění na odměně fyzické i mentální. Pracuje vždy s myšlenkou na celek, nikoli na sebe, nikoli kvůli prospěchu své omezené osoby.
V této činnosti ztrácí ego své hranice.
K usnadnění tohoto jednání si zprvu představuje, že buď pracuje pro Boha (v případě, že je nábožensky založen), anebo – když nábožensky založen není, což na výsledek karmajógy nemá vliv – svou prací a kladnými myšlenkami splácí dluh lidstvu, vlasti, rodičům, prostě že pracuje pro dobro celé lidské společnosti, jejímž je členem.
Později se pokročilá úroveň karmajógina projevuje tak, že jedná, ale není jednajícím. Pracuje s vnitřním souhlasem, s pochopením vesmírného řádu, ale jen jako svědek činnosti, a proto je úplně svobodný.
Nemyslí: „Já jsem činitelem.“ Dobře ví, že je to přece absolutno, jež koná vše. On je jen jeho nástrojem. Protože není činný, nenese ani břemeno svých skutků. Karmické zákony se ho nedotýkají, protože není poután ani zdarem, ani nezdarem.
Nemá naprosto žádnou ctižádost, ale přesto pracuje tak, jako by byl ctižádostivý.
Dělá to, co vítr karmy přinese.
Je nepřipoután, svobodný, osvobozený z vězení egoismu.
Řešení se nabízí samo. Protože jsme pocit „já“ omylem zúžili na své vlastní ego, chceme-li se zbavit ega cestou jeho činnosti, musíme rozšířit hranice tohoto ega.
Musíme je tak úžasně rozšířit, až se naše ego doslova v této nekonečnosti rozplyne. To je karmajóga. Rozšířit ego
v nesobecké činnosti tak, až se stane pravým, věčně existujícím, osvobozeným a věčně blaženým Jástvím, tj. univerzálním, božským vědomím, Pravdou.
Jak to provedeme? Jde o vyvanutí lidské osobnosti cestou lidské činnosti. Budeme pracovat a plnit své povinnosti ze všech sil, to jest, jak nejlépe můžeme a jak nejlépe umíme, ale bez sobeckých ambicí a důvodů, nanejvýš jen pro samotnou nejčistší radost z práce a pro nic jiného.
Karmajógin je naprosto nezávislý na výsledku své činnosti.
Pracuje s láskou, ale vzdává se jakéhokoli lpění na výsledku své činnosti. Aby bylo jasně rozuměno: nemusí se vzdávat odměny, která mu je nabízena a také se jí nevzdává.
Karmajógin se nevzdává výsledku, ale lpění na něm, lpění na odměně fyzické i mentální. Pracuje vždy s myšlenkou na celek, nikoli na sebe, nikoli kvůli prospěchu své omezené osoby.
V této činnosti ztrácí ego své hranice.
K usnadnění tohoto jednání si zprvu představuje, že buď pracuje pro Boha (v případě, že je nábožensky založen), anebo – když nábožensky založen není, což na výsledek karmajógy nemá vliv – svou prací a kladnými myšlenkami splácí dluh lidstvu, vlasti, rodičům, prostě že pracuje pro dobro celé lidské společnosti, jejímž je členem.
Později se pokročilá úroveň karmajógina projevuje tak, že jedná, ale není jednajícím. Pracuje s vnitřním souhlasem, s pochopením vesmírného řádu, ale jen jako svědek činnosti, a proto je úplně svobodný.
Nemyslí: „Já jsem činitelem.“ Dobře ví, že je to přece absolutno, jež koná vše. On je jen jeho nástrojem. Protože není činný, nenese ani břemeno svých skutků. Karmické zákony se ho nedotýkají, protože není poután ani zdarem, ani nezdarem.
Nemá naprosto žádnou ctižádost, ale přesto pracuje tak, jako by byl ctižádostivý.
Dělá to, co vítr karmy přinese.
Je nepřipoután, svobodný, osvobozený z vězení egoismu.
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » ned 12. led 2025 7:40:51
str. 83
Dobrý karmajógin si je jasně vědom toho, že každá myšlenka i každá činnost člověku přináší nebo někdy přinese nějaký užitek, který se vrátí jako bumerang k jednajícímu. To je první a nejdůležitější zásada. Proto bedlivě střeží své myšlenky i činy a jedná a myslí jen pozitivně.
Ví, že pozitivní myšlenky přinášejí mír, klid, zdraví a štěstí. A ví také, že porušení mravních zákonů (negativní myšlení) je zase příčinou neklidu člověka, nemocí a věčné nespokojenosti.
Karmajógin o nikom špatně nesmýšlí a nemluví, nikdy nikomu neubližuje ani myšlenkou, protože zná zákon akce a reakce a ví, že tím by vlastně ublížil jen sám sobě, protože chápe, že vše je jedno jediné bytí, že zde není nic jiného než jediná univerzální skutečnost.
Je si vědom toho, že klam ega je jenom klamem, že ego není skutečné.
Dobrý karmajógin si je jasně vědom toho, že každá myšlenka i každá činnost člověku přináší nebo někdy přinese nějaký užitek, který se vrátí jako bumerang k jednajícímu. To je první a nejdůležitější zásada. Proto bedlivě střeží své myšlenky i činy a jedná a myslí jen pozitivně.
Ví, že pozitivní myšlenky přinášejí mír, klid, zdraví a štěstí. A ví také, že porušení mravních zákonů (negativní myšlení) je zase příčinou neklidu člověka, nemocí a věčné nespokojenosti.
Karmajógin o nikom špatně nesmýšlí a nemluví, nikdy nikomu neubližuje ani myšlenkou, protože zná zákon akce a reakce a ví, že tím by vlastně ublížil jen sám sobě, protože chápe, že vše je jedno jediné bytí, že zde není nic jiného než jediná univerzální skutečnost.
Je si vědom toho, že klam ega je jenom klamem, že ego není skutečné.
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » ned 12. led 2025 10:56:56
Meditace na vysílání lásky a míru celému světu
Posaďte se zpříma. Uklidněte každé fyzické i mentální napětí! Dýchejte klidně, zpomaleně, nenásilně. Soustřeďujte se plně na myšlenku: „Jsem nekonečný mír! Jsem totožný s nekonečným mírem, který je zdrojem všeho existujícího!“
Sledujte pocit míru v pozadí své mysli, jak se stává jemnějším a jemnějším. Zvolna, bez jakéhokoli úsilí rozšiřujte tento pocit mimo sebe, do všech světových stran, do nekonečna.
Nekonečný proud lásky a míru nyní trvale vyzařuje z vašeho nitra na všechny strany, až naplňuje celý vesmír. Upněte celou svou mysl´ na tuto představu!
Buďte zářícím zdrojem míru a lásky!
Jste tímto zdrojem míru a lásky!
Úplně se rozplyňte v jeho čirém, neviditelném živém světle!
Z nekonečna do nekonečna!
Je jen světlo míru a lásky!
Posaďte se zpříma. Uklidněte každé fyzické i mentální napětí! Dýchejte klidně, zpomaleně, nenásilně. Soustřeďujte se plně na myšlenku: „Jsem nekonečný mír! Jsem totožný s nekonečným mírem, který je zdrojem všeho existujícího!“
Sledujte pocit míru v pozadí své mysli, jak se stává jemnějším a jemnějším. Zvolna, bez jakéhokoli úsilí rozšiřujte tento pocit mimo sebe, do všech světových stran, do nekonečna.
Nekonečný proud lásky a míru nyní trvale vyzařuje z vašeho nitra na všechny strany, až naplňuje celý vesmír. Upněte celou svou mysl´ na tuto představu!
Buďte zářícím zdrojem míru a lásky!
Jste tímto zdrojem míru a lásky!
Úplně se rozplyňte v jeho čirém, neviditelném živém světle!
Z nekonečna do nekonečna!
Je jen světlo míru a lásky!
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » ned 12. led 2025 16:20:52
str. 97
Jak se v neosobnosti vycvičit? Jak máme zažívat stav neosobnosti, když jsme ho třeba ještě nikdy v životě
nepoznali?
Nejinak než zase jen postupným zmenšováním osobnosti, postupným zmenšováním ega v mysli,
odkládáním egoismu, a to během celého našeho denního života.
To znamená dívat se na všechny své pohnutky, konání a myšlenky, jako by mezi našimi myšlenkami a
námi byla skleněná stěna.
Jak se v neosobnosti vycvičit? Jak máme zažívat stav neosobnosti, když jsme ho třeba ještě nikdy v životě
nepoznali?
Nejinak než zase jen postupným zmenšováním osobnosti, postupným zmenšováním ega v mysli,
odkládáním egoismu, a to během celého našeho denního života.
To znamená dívat se na všechny své pohnutky, konání a myšlenky, jako by mezi našimi myšlenkami a
námi byla skleněná stěna.
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » pon 13. led 2025 7:48:28
str. 101
Existuje jednoduché cvičení, jak se rychle zbavit nezvaných hostů. V okamžiku, kdy objevíte, že se do vaší mysli vkrádá strach, hněv, smutek, nevítaná žádost, jejíhož splnění byste třeba jednou trpce litovali, začněte zvolna, soustředěně a jemně dýchat, zpomaleně, ale naprosto nenásilně. To zmírní intenzivnost vaší mysli. Pak si položte do nitra, do středu vaší bytosti otázku: „Kdo je ten, kdo má tento strach, tuto žádost, tento hněv?“
Klidně vyčkávejte, jako byste naslouchali vnitřní odpovědi. Nesnažte se dát si ji sami svým vlastním rozumem, vlastním instinktem.
Zaujměte jen tichý, vnitřní tázavý postoj – a už nedělejte nic jiného. Výsledkem bude, že se vaše myšlenky a city pozvolna
rozplynou, jako by jich nikdy nebylo, a na jejich místo nastoupí to, co je v jejich pozadí: klid, mír a nesmírně čistá svoboda vaší vlastní božské podstaty.
Té tiše a odevzdaně předejte svůj problém. Buďte ujištěni, že se ho ujme a že ho vyřeší bez chyby.
Celé cvičení nemusí trvat déle než dvě až tři minuty. A můžete je opakovat kolikrát chcete, až do
úplného vyhlazení vašich nesnází.
Existuje jednoduché cvičení, jak se rychle zbavit nezvaných hostů. V okamžiku, kdy objevíte, že se do vaší mysli vkrádá strach, hněv, smutek, nevítaná žádost, jejíhož splnění byste třeba jednou trpce litovali, začněte zvolna, soustředěně a jemně dýchat, zpomaleně, ale naprosto nenásilně. To zmírní intenzivnost vaší mysli. Pak si položte do nitra, do středu vaší bytosti otázku: „Kdo je ten, kdo má tento strach, tuto žádost, tento hněv?“
Klidně vyčkávejte, jako byste naslouchali vnitřní odpovědi. Nesnažte se dát si ji sami svým vlastním rozumem, vlastním instinktem.
Zaujměte jen tichý, vnitřní tázavý postoj – a už nedělejte nic jiného. Výsledkem bude, že se vaše myšlenky a city pozvolna
rozplynou, jako by jich nikdy nebylo, a na jejich místo nastoupí to, co je v jejich pozadí: klid, mír a nesmírně čistá svoboda vaší vlastní božské podstaty.
Té tiše a odevzdaně předejte svůj problém. Buďte ujištěni, že se ho ujme a že ho vyřeší bez chyby.
Celé cvičení nemusí trvat déle než dvě až tři minuty. A můžete je opakovat kolikrát chcete, až do
úplného vyhlazení vašich nesnází.
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » pon 13. led 2025 12:46:01
str. 103
Zkusme jednoduchost žití, zkusme žít vědomě vědomý život. Sedněte si zpříma, narovnejte páteř. Spočiňte klidně sami v sobě! Dýchejte zvolna, klidně nenásilně. Obraťte pozornost na střed své bytosti, do vašeho duchovního světa. Podržte ji tam tak dlouho, až se pocit ega, který vyráží ven jako nevědomá mysl, úplně rozplyne.
Nevycházejte z tohoto bodu! Nepouštějte cizí vjemy do svého nitra. Žijte tam nyní sami, úplně sami. To bude naše malá oběť.
Ale poznání Pravdy vždy vyžaduje oběti.
Upevněte se ve své bytosti, ve svém duchovním srdci.
Staňte se divákem, který je odtud pozorovatelem, čistým, živým svědkem všech svých myšlenek... Nechte myšlenky volně plynout kolem sebe jako tichou, klidnou řeku.
A teď pozor! Odvraťte všechnu svoji pozornost od forem – slovních i myšlenkových, tj. od všech vjemů, myšlenek a citů – a upřete ji na sebe sama.
Pozornost na pozornost... Divák zaniká, zachází, vědomí se zvolna pročisťuje v neosobním Já jsem.
Nehloubat, nekombinovat, nekomplikovat to, co je od přírody jednoduché.
Jen žít.
Jen stále setrvávat v přítomnosti Já.
V životě Božím.
Nic nemít, nic nechtít, nic nevědět.
Teď nechtít už ani Poznání!
Spočinout tiše a odevzdaně v naprostém mlčení, v naprostém tichu.
Není, kam by člověk šel.
Není, kde by Pravdu hledal, neboť on sám je ve své podstatě nejvyšší Pravdou.
„Já jsem, který jsem.“
Tuto myšlenku chovejte neustále!
Zkusme jednoduchost žití, zkusme žít vědomě vědomý život. Sedněte si zpříma, narovnejte páteř. Spočiňte klidně sami v sobě! Dýchejte zvolna, klidně nenásilně. Obraťte pozornost na střed své bytosti, do vašeho duchovního světa. Podržte ji tam tak dlouho, až se pocit ega, který vyráží ven jako nevědomá mysl, úplně rozplyne.
Nevycházejte z tohoto bodu! Nepouštějte cizí vjemy do svého nitra. Žijte tam nyní sami, úplně sami. To bude naše malá oběť.
Ale poznání Pravdy vždy vyžaduje oběti.
Upevněte se ve své bytosti, ve svém duchovním srdci.
Staňte se divákem, který je odtud pozorovatelem, čistým, živým svědkem všech svých myšlenek... Nechte myšlenky volně plynout kolem sebe jako tichou, klidnou řeku.
A teď pozor! Odvraťte všechnu svoji pozornost od forem – slovních i myšlenkových, tj. od všech vjemů, myšlenek a citů – a upřete ji na sebe sama.
Pozornost na pozornost... Divák zaniká, zachází, vědomí se zvolna pročisťuje v neosobním Já jsem.
Nehloubat, nekombinovat, nekomplikovat to, co je od přírody jednoduché.
Jen žít.
Jen stále setrvávat v přítomnosti Já.
V životě Božím.
Nic nemít, nic nechtít, nic nevědět.
Teď nechtít už ani Poznání!
Spočinout tiše a odevzdaně v naprostém mlčení, v naprostém tichu.
Není, kam by člověk šel.
Není, kde by Pravdu hledal, neboť on sám je ve své podstatě nejvyšší Pravdou.
„Já jsem, který jsem.“
Tuto myšlenku chovejte neustále!
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » úte 14. led 2025 7:47:18
str. 118
Náš život je složen ze samých teď. Tyto nejmenší částečky času následují jedna za druhou, v přesné, nikdy nekončící posloupnosti. Ale mezi těmito nejmenšími částečkami času je nepatrná mezera. Touto mezerou je ticho věčnosti a touto nepatrnou mezerou se můžeme do věčnosti dostat – rozplyneme se v poznání Pravdy.
Pokusme se o to! Usedněte zpříma, dýchejte klidně a zvolna. Tělo je nepohnuté. Nemyslete na nic! Nemyslete ani na to, že
hledáte podstatu svého „já“.
A teď si představte nejkratší přítomný okamžik, jaký jste schopni si představit. Může to být zprvu třeba
délka jedné vteřiny.
Rozdělujte ji však znovu a znovu až na docela nepatrný zlomek času.
A nyní se snažte vmyslet, vcítit, do miliontiny tohoto zcela nepatrného časového zlomku.
Rozštípnout čas... Zůstaňte ve sledování posloupnosti těchto nejmenších časových bodů... Jinak buďte úplně odevzdaní a tiší jako spící děcko..., prosti všech myšlenkových procesů...
Vaše osobní „já“ se pomalu přestává ztotožňovat se svým tělem a čtyřrozměrným světem.
Směřuje k další, neznámé dimenzi, ke středu mezi minulostí a budoucností, kterou je přítomnost.
Odložte strach.
Nebojte se závrati, která se při tomto cvičení může dostavit. Nic se nemůže stát!
Pozorujte, jak v pozadí vaší mysli nastává uklidňující pocit osvobození...
Pocit míru a svobody.
Odevzdejte se navždy této svobodě!
Je to to ono!
Zkraťte představu nejmenšího zlomku času až na samotné bytí...
Náš život je složen ze samých teď. Tyto nejmenší částečky času následují jedna za druhou, v přesné, nikdy nekončící posloupnosti. Ale mezi těmito nejmenšími částečkami času je nepatrná mezera. Touto mezerou je ticho věčnosti a touto nepatrnou mezerou se můžeme do věčnosti dostat – rozplyneme se v poznání Pravdy.
Pokusme se o to! Usedněte zpříma, dýchejte klidně a zvolna. Tělo je nepohnuté. Nemyslete na nic! Nemyslete ani na to, že
hledáte podstatu svého „já“.
A teď si představte nejkratší přítomný okamžik, jaký jste schopni si představit. Může to být zprvu třeba
délka jedné vteřiny.
Rozdělujte ji však znovu a znovu až na docela nepatrný zlomek času.
A nyní se snažte vmyslet, vcítit, do miliontiny tohoto zcela nepatrného časového zlomku.
Rozštípnout čas... Zůstaňte ve sledování posloupnosti těchto nejmenších časových bodů... Jinak buďte úplně odevzdaní a tiší jako spící děcko..., prosti všech myšlenkových procesů...
Vaše osobní „já“ se pomalu přestává ztotožňovat se svým tělem a čtyřrozměrným světem.
Směřuje k další, neznámé dimenzi, ke středu mezi minulostí a budoucností, kterou je přítomnost.
Odložte strach.
Nebojte se závrati, která se při tomto cvičení může dostavit. Nic se nemůže stát!
Pozorujte, jak v pozadí vaší mysli nastává uklidňující pocit osvobození...
Pocit míru a svobody.
Odevzdejte se navždy této svobodě!
Je to to ono!
Zkraťte představu nejmenšího zlomku času až na samotné bytí...
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » stř 15. led 2025 5:41:55
str. 137
Pokusme se o malé cvičení k očistění našich nádí i psychických center v těle, jež jsou nositeli starých závislostí. Usedněte rovně, dýchejte klidně a zvolna. Bude to lehké, ale velmi účinné cvičení. Koná-li se toto cvičení denně, mysl se sama vyhýbá zlu.
Představte si imaginární paprsek světla, který táhnete od vrcholku hlavy středem páteře až k jejímu konci. A nyní ho celý udržujte ve vědomí jako sloupec křišťálově stříbrného světla od vrcholu hlavy až ke konci páteře...
Ne po částech, najednou!
Myslete jen na tuto světelnou přímku, jak vás pročisťuje, oživuje a posiluje... Křišťálově stříbrné, živé světlo nepohnutě září ve vaší páteři a vy je udržujete najednou celé ve vědomí...
Přesuňte tam svůj dech a dýchejte už jen páteří...
Vaše páteř je jinak úplně prázdná. Její střed je volný a světlo v ní nepohnutě bez překážky září a už vyzařuje i z ní...
Nenásilně zpomalujte dech... A teď pozor! Toto světlo se nyní rozšíří na všechny strany...
Každým nadechnutím i vydechnutím se stává stále intenzivnějším.
Prostupuje vaším tělem a šíří se prudce dál a dál až do celého vesmíru, na všechna stvoření; svou živou
a čistou silou je povznáší a jemně produchovňuje...
A vy stále dýcháte jen tímto světlem a v tomto světle. A v nekonečnu. Váš dech je nyní životem
nekonečna...
Jste nekonečným světlem a mírem...
Svolte v sobě k pravému uvědomění nekonečného života, skutečné svobody a míru!
Od této chvíle mluvte co nejméně a udržujte v sobě tento nekonečný mír...
Trvale se v něm udržujte.
Žijte v míru sami se sebou... se všemi lidmi... bytostmi... i věcmi... Pokoj a mír celému světu, všem!
Pokusme se o malé cvičení k očistění našich nádí i psychických center v těle, jež jsou nositeli starých závislostí. Usedněte rovně, dýchejte klidně a zvolna. Bude to lehké, ale velmi účinné cvičení. Koná-li se toto cvičení denně, mysl se sama vyhýbá zlu.
Představte si imaginární paprsek světla, který táhnete od vrcholku hlavy středem páteře až k jejímu konci. A nyní ho celý udržujte ve vědomí jako sloupec křišťálově stříbrného světla od vrcholu hlavy až ke konci páteře...
Ne po částech, najednou!
Myslete jen na tuto světelnou přímku, jak vás pročisťuje, oživuje a posiluje... Křišťálově stříbrné, živé světlo nepohnutě září ve vaší páteři a vy je udržujete najednou celé ve vědomí...
Přesuňte tam svůj dech a dýchejte už jen páteří...
Vaše páteř je jinak úplně prázdná. Její střed je volný a světlo v ní nepohnutě bez překážky září a už vyzařuje i z ní...
Nenásilně zpomalujte dech... A teď pozor! Toto světlo se nyní rozšíří na všechny strany...
Každým nadechnutím i vydechnutím se stává stále intenzivnějším.
Prostupuje vaším tělem a šíří se prudce dál a dál až do celého vesmíru, na všechna stvoření; svou živou
a čistou silou je povznáší a jemně produchovňuje...
A vy stále dýcháte jen tímto světlem a v tomto světle. A v nekonečnu. Váš dech je nyní životem
nekonečna...
Jste nekonečným světlem a mírem...
Svolte v sobě k pravému uvědomění nekonečného života, skutečné svobody a míru!
Od této chvíle mluvte co nejméně a udržujte v sobě tento nekonečný mír...
Trvale se v něm udržujte.
Žijte v míru sami se sebou... se všemi lidmi... bytostmi... i věcmi... Pokoj a mír celému světu, všem!
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » čtv 16. led 2025 5:46:36
Cvičení vnitřní bdělosti s přídavkem asparšajógy
Usedněte zpříma, uvolněte jakékoli mentální a fyzické napětí... Utište mysl... Stáhněte nyní pozornost na ni samotnou. Je to čisté vědomí „Já“.
A nyní pozor! Soustřeďte se prudce a intenzivně tak, jako kdyby na tom závisel váš život. Soustřeďte se prudce na toto čisté bytí, na čisté vědomí Já.
Jste čistým vědomím Já, jste čistým, nekonečným mírem.
Už nejste myslí, myšlenkami nebo city, které jste před chvílí pozorovali. Jste čistým, živoucím, nekonečným vědomím „Já“.
Těžiště pozornosti úplně přesuňte do vědomí „Já“.
Tak usilovně, jako kdyby šlo o život... Ve skutečnosti jde opravdu o poznání života ve vás.
Musíte se stát Já.
Být „Já“.
Jen být... bez konce, bez počátku...
Vyprázdněte vědomí od všech myšlenek...
Jste jediným všepronikajícím bytím.
Jste čistým vědomím „Já“.
Setrvejte v tomto vědomí, ale až do něho za chvíli vstoupí myšlenky, uvědomte si, že se od vašeho vědomí v podstatě neliší.
Produchovněte je tím... Uvědomte si, že není rozdílu mezi nekonečným, čistým vědomím a jeho obsahem...
Vše je Já a blaženost...
Žijte v tomto svém stavu bez jakéhokoli úsilí, žijte v něm odevzdaně, bez starosti, samočinně, samozřejmě a čistě...
(Eduard Tomáš, Umění klidu mysli)
Usedněte zpříma, uvolněte jakékoli mentální a fyzické napětí... Utište mysl... Stáhněte nyní pozornost na ni samotnou. Je to čisté vědomí „Já“.
A nyní pozor! Soustřeďte se prudce a intenzivně tak, jako kdyby na tom závisel váš život. Soustřeďte se prudce na toto čisté bytí, na čisté vědomí Já.
Jste čistým vědomím Já, jste čistým, nekonečným mírem.
Už nejste myslí, myšlenkami nebo city, které jste před chvílí pozorovali. Jste čistým, živoucím, nekonečným vědomím „Já“.
Těžiště pozornosti úplně přesuňte do vědomí „Já“.
Tak usilovně, jako kdyby šlo o život... Ve skutečnosti jde opravdu o poznání života ve vás.
Musíte se stát Já.
Být „Já“.
Jen být... bez konce, bez počátku...
Vyprázdněte vědomí od všech myšlenek...
Jste jediným všepronikajícím bytím.
Jste čistým vědomím „Já“.
Setrvejte v tomto vědomí, ale až do něho za chvíli vstoupí myšlenky, uvědomte si, že se od vašeho vědomí v podstatě neliší.
Produchovněte je tím... Uvědomte si, že není rozdílu mezi nekonečným, čistým vědomím a jeho obsahem...
Vše je Já a blaženost...
Žijte v tomto svém stavu bez jakéhokoli úsilí, žijte v něm odevzdaně, bez starosti, samočinně, samozřejmě a čistě...
(Eduard Tomáš, Umění klidu mysli)
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » pát 17. led 2025 7:45:18
str. 160
Duchovního mistra projeveného v těle máme jen tak dlouho, dokud se sami pokládáme za tělo. Opravdový duchovní mistr však není tělem! Odpadne-li od nás tento omyl a přestaneme-li se tedy pokládat za tělo, shledáme, že jediným živým mistrem je a vždy bylo božské, neosobní „Já“, ať v nás či v jiné osobě – je stejně jen jedno.
Duchovního mistra projeveného v těle máme jen tak dlouho, dokud se sami pokládáme za tělo. Opravdový duchovní mistr však není tělem! Odpadne-li od nás tento omyl a přestaneme-li se tedy pokládat za tělo, shledáme, že jediným živým mistrem je a vždy bylo božské, neosobní „Já“, ať v nás či v jiné osobě – je stejně jen jedno.
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » sob 18. led 2025 5:53:45
str. 165
Zákon karmy platí jen pro mysl, která je obrácena do světa. Meditací se však člověk obrací do nitra a v nitru zákon karmy končí, překážky odpadávají a pouta se lámou – protože se láme ego, na něž jsou vázány. Nemysleme proto na překážky, nedejme se jimi rušit. Nestojí za to. Jsou jen zdáním, jako je zdáním ego. Naší pravdou je vnitřní skutečnost, a
proto žádné zdání nemůže a nesmí ovlivnit naše spojení s ní. Musíme se přestat zabývat myšlenkami a poznat toho, kdo je má, komu se objevují.
Zákon karmy platí jen pro mysl, která je obrácena do světa. Meditací se však člověk obrací do nitra a v nitru zákon karmy končí, překážky odpadávají a pouta se lámou – protože se láme ego, na něž jsou vázány. Nemysleme proto na překážky, nedejme se jimi rušit. Nestojí za to. Jsou jen zdáním, jako je zdáním ego. Naší pravdou je vnitřní skutečnost, a
proto žádné zdání nemůže a nesmí ovlivnit naše spojení s ní. Musíme se přestat zabývat myšlenkami a poznat toho, kdo je má, komu se objevují.
- Návštěvník
Re: ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI
od Návštěvník » ned 19. led 2025 8:52:22
Jak se taková meditace správně provádí?
1. Před každou meditací, jako ostatně před každou duchovní prací, prospívá umytí těla a hlavně rukou a nohou. Proto si před každou meditací podle možnosti umyjeme alespoň obličej a ruce až k loktům a když to okolnosti umožní, i nohy.
Pak usedneme do snadné, pohodlné pozice.
Narovnáme páteř, znehybníme tělo a uvolníme je. Nemusí to být hned některá z pozic hathajógických, ačkoli jsou samozřejmě velmi prospěšné. Nám postačí, když zaujmeme takovou pozici na židli nebo v křesle, aby tělo naprosto relaxovalo a co nejméně se nám během duchovního cvičení připomínalo.
2. Máme-li duchovního mistra neboli gurua, který nás vede, můžeme na něho před meditací jednu nebo dvě minuty intenzivně myslet; získáme tím koncentrační sílu a mistrovo vnitřní vedení.
Zaměřujeme se k němu s oddaností a prudkou touhou. Chceme-li se opravdu dobře soustředit, můžeme se zkusit koncentrovat na mistrovu fotografii. Cvičení je zvláště účinné, když je duchovní mistr opravdu sjednocen s božstvím. Jestliže však dosud
trvalého sjednocení čili poznání nedosáhl, pak může někdy u pokročilejších stupňů dojít k jistému druhu stagnace.
Proč? Protože je velmi těžké pokročit nad úroveň, jíž žije člověk, k němuž se obracíme o pomoc. Kromě
toho duchovního mistra projeveného v těle máme jen tak dlouho, dokud se sami pokládáme za tělo.
Opravdový duchovní mistr však není tělem!
Odpadne-li od nás tento omyl a přestaneme-li se tedy pokládat za tělo, shledáme, že jediným živým mistrem je a vždy bylo božské, neosobní „Já“, ať v nás či v jiné osobě – je stejně jen jedno.
Zapamatujte si tuto poučku jednou provždy, a protože omyl, že jsme jenom tělem, musíme stejně dřív nebo později odbourat, obraťme se nejlépe ihned přímo k božství v nás samých, v našem duchovním srdci, k našemu nejvnitřnějšímu „Já jsem“.
To je guru všech guruů, nejvyšší a nejspolehlivější.
3. Abychom zmenšili počet myšlenek, které před meditací procházejí naší myslí a které by nás mohly rušit v soustředění, provedeme jednoduché dechové cvičení – zvolníme, zpomalíme náš dechový cyklus.
Dýchejte volně, nenásilně, ale poněkud zpomaleně. Při každém nádechu zadržte na dvě až tři vteřiny dech a pak zvolna a
nenásilně vydechněte. To dělejte tři až čtyři minuty.
4. Provádíme analýzu fyzického, mentálního nebo citového „já“ jako koncentraci. Jejím účelem je, abychom
se zbavili za všech okolností zakořeněných nesprávných představ, že jsme jen tělem nebo smyslovými dojmy.
Jak to děláme? Uvědomíme si, z čeho se skládá naše tělo – z masa, kostí, kůže, krve atd. A analýzou zjišťujeme, že
žádná z těchto věcí není sama o sobě životná.
Vezměme kupříkladu mozek. I když má v těle tak vysokou funkci, není sám o sobě ničím jiným než kouskem masa. Žádné
orgány nejsou samy o sobě životné. A není-li žádná ze součástí těla životná, pak ani jejich celek nemůže být
sám o sobě životný.
Nutně zde musí být něco, co ho oživuje.
Jsou to snad myšlenky člověka, nebo jeho city?
Ani ty to nemohou být, protože vznikají a zanikají (v narkóze nebo v hlubokém spánku zcela zmizí), a proto s jejich zánikem, třeba jen dočasným, bychom museli zaniknout i my sami. Musí zde být něco jiného, co oživuje mysl a city. Tím „něčím“ je naše vnitřní „Já“, čisté vědomí, čistá existence „Já jsem“, živé, ryzí bytí ve svém původním stavu...
Pokročilejším na místo těchto analýz stačí stručné ujištění, že nejsou ani tělem, ani intelektem, nýbrž čistým vědomím, čistým bytím bez hranic.
Již toto analytické uvažování spojujeme vždy s hlubokou oddaností božskému „Já“, které je hledáno. Musíme si uvědomit, že tato naše hledaná podstata je svatá, nekonečně svobodná a nekonečně jemná.
Je nesmírně důležité, abychom nabyli pevného přesvědčení, že nejsme tělem – a že vpravdě jsme božským „Já“.
Bezpodmínečně se musíme zbavit odvěké připoutanosti k tělu, myšlenkám a citu.
To, co hledáme, není od nás odděleno.
My sami jsme Jástvím. Proto se neztotožňujeme se zevními předměty – myšlenkami: pozorujeme je klidně, bez připoutanosti, jako by byly cizí. Jako by i naše tělo bylo cizí. Můžeme si přitom ještě uvědomovat, že i svět je uvnitř božského „Já“ jako
jeho vlastní tvorba, na které ono samo není závislé.
Již při této analýze bychom se měli učit vnitřně rozeznávat mezi tím, co je trvalé, stálé, svobodné, a tím, co není.
Tak se již v této počáteční fázi hledání uvádíme do harmonie s naším vnitřním božstvím. Nepřetržitě je tiše pozorujeme v pozadí mysli a těšíme se na vědomé spojení s ním.
5. Duchovní srdce, těžiště a zdroj lidské bytosti, je místem, kde se rodí život, inteligence a individualita. Duchovní srdce je zdrojem bytí. To je místo ve vašich prsou, kam mimoděk ukážete prsty pravé ruky, když řeknete „já“.
Když jsme poněkud omezili počet našich myšlenek, obraťme svoji pozornost k tomuto zdroji. Obraťme ji k němu především formou vysoce kvalifikované a soustředěné citové oddanosti.
Cvičme proto prudce a soustředěně tyto čtyři city:
a) intenzivní oddanost k Já,
b) žhavou touhu po Já,
c) láskyplné uctívání Já,
d) pokornou modlitbu k tomuto našemu božskému zdroji, k Já.
Tyto city cvičme v srdci postupně, jeden po druhém, vždy hlouběji a hlouběji, směrem k míru srdce... k Já. Předchozí cit ponecháváme vždy v samovolném, automatickém působení a doplňujeme jej dalšími. Toto cvičení neuzavíráme tím, že
začneme další. Necháme je doznívat po celou dobu své meditace, dokud se samo nerozplyne do Nadjá.
Citová oddanost, láska a pokora budou naším neomylným ukazatelem cesty k božskému Já a umožní nám, abychom
se na něj dobře soustředili. Bez citového zaměření se mysl snadno stává kořistí bludných představ.
6. A nyní, po citovém zaměření k našemu cíli, položme si do svého nitra jemně, soustředěně a s láskou k Pravdě tuto jednoduchou otázku:
„Co jsem já?“
Neodpovídejme na ni svým intelektem, jako jsme to dělali u stupně analýz. Zvolna, ale pevně svou pozorností vklouzněme po této otázce do nitra a stále přitom sledujme jemný, prchavý pocit Já.
Pamatujme si: intelekt se tentokrát nezúčastňuje.
Intelekt sám se totiž musí zúžit, sjednotit a proměnit v jedinou myšlenku já, na kterou vykonáváme trvalý a pevný tlak, aby nám vydala tajemství svého původu.
Pak tuto otázku stáhneme do jednoho bodu, do „ohniska bdělosti“ a tuto bdělost stále udržujeme.
Zde nejde o pouhé mentální dotazování. To by mělo právě jen cenu analýzy. Ani nejde o to opakovat otázku „co jsem já“ jako mantru. Skutečným smyslem tohoto pátrání je soustředit celou svoji mysl v jejím vlastním zdroji.
Je to intenzivní činnost mysli, hnutí mysli, nikoli ovšem její intelektuální, rozumové části, ale té části, která se jeví jako pozornost.
Je to pevné držení rovnováhy mysli v čistém vědomí Já, vystopování myšlenky „já“ zpět k jejímu zdroji. Žhnutí mysli.
„Sami sobě buďte světlem, sami sobě útočištěm!“
Nesmíme si ovšem myslet, že by snad jedno „já“ – to naše malé – odhalovalo druhé „Já“ – to velké.
Tak tomu není. Žádné dvě „já“ nejsou, jak víme, je jen jedno jediné.
Zde jde o hledání opravdového zdroje myšlenky „já“, našeho přirozeného stavu mysli, čili o hledání opravdového Jáství.
Výsledek tudíž nemůže být jiný, než že se musíme nakonec opravdovým jástvím stát. Být jím! Být oním jediným „Jsem, který jsem!“.
Jak říká Mahariši, není to záležitost stávání se, ale záležitost bytí. Jedná se o přirozený stav mysli.
Zprvu to ovšem vypadá, jako bychom se k našemu vnitřnímu Já obraceli dualisticky, jako by bylo něčím jiným, než jsme my sami. Vždyť k němu vyvoláváme city vroucí oddanosti, lásky a pokory. Proč tomu tak je? A je to vůbec správně? Samozřejmě!
Od samého počátku svého zkoumání až těsně k jeho nepopsatelnému konci přece žijeme – přes správný intelektuální názor – v temnotě dualistického omylu.
Teprve vlastní poznání Pravdy zbavuje člověka temnoty a přináší mu světlo.
Pouhé vědění, že cukr je sladký, nám ještě nezpůsobí smyslový prožitek sladkosti. A vědění o existenci Pravdy není ještě Pravdou.
Proto uctíváme své vnitřní „Já“ a klaníme se mu, i když je nám dávno známo, že jsme s ním zajedno.
Toto uctívání je vlastně zvláštní formou askeze. Egu, které se blíží Nadjá, tím totiž dáváme kvality, kterými se stává měkčím a poddanějším, až se časem docela rozpustí ve svém vlastním zdroji.
Proto musí být všechny naše duchovní práce podporována city pokory a hluboké oddanosti božskému Já. Pomůže nám to ostatně přidržet se i pocitu či intuice božského Já.
Nyní nesmíme mysli dovolit, aby byla nakažena nebo zavalena jinými myšlenkami.
Jedinou naší myšlenkou musí být jen a jen myšlenka „Já“.
7. Intelekt se pochopitelně brání. Musíme proto odmítat jeho útoky a zápasit s ním všemi možnými prostředky. Znovu a znovu zkoušíme a prohlubujeme a posilujeme koncentraci.
Znovu a znovu se snažíme poznat to, co je v nás stálé, nehybné a klidné, co je prosté ega.
Mimo omezení času a prostoru. Přikloňme se k tomu co nejvíce.
Vše ostatní odmítáme! A více chápáním než uvažováním si stále zřetelněji uvědomujeme, že nejsme tělem, nýbrž čistým, neosobním duchem.
Myslíme takto: Tělo není „já“. Co jsem já? Vytrvale se tážeme do nitra, do duchovního srdce. A opět uctivě čekáme!
Otázku „co jsem já“ přitom necháme vyznívat do hlubin duše. Odpověď nepřijde slovy, ale přímou, hlubokou intuicí zážitku.
Již samotný tento dostředivý a soustředěný postoj působí nesmírně mohutně. Ale ani na okamžik nesmíme ztratit své vnitřní božské „Já“ z dohledu. Teprve pak je to skutečně účinné.
Kdyby se přece jen stalo, že by se objevily myšlenky, což při jejich úporné síle bývá obvyklé, hleďme jen poznat toho, komu se objevily. Zjistíme-li, komu se myšlenky objevily, opět se rozplynou. Myšlenky, které nás při meditaci napadají, jsou totiž způsobovány našimi sklony.
A tyto sklony (vásany) se v nás usadily během našich dřívějších činností, ať v tom či onom světě. Jsou výsledkem naší karmy a objevují se v důsledku zákona karmy, který je zákonem skutkové odplaty. Tento zákon ale platí jen pro mysl, která je obrácena do světa.
Meditací se však člověk obrací do nitra a v nitru zákon karmy končí, překážky odpadávají a pouta se lámou – protože se láme
ego, na něž jsou vázány. Nemysleme proto na překážky, nedejme se jimi rušit. Nestojí za to.
Jsou jen zdáním, jako je zdáním ego. Naší pravdou je vnitřní skutečnost, a proto žádné zdání nemůže a nesmí ovlivnit naše spojení s ní. Musíme se přestat zabývat myšlenkami a poznat toho, kdo je má, komu se objevují.
8. Abychom to mohli poznat, snažíme se dostat do situace neosobního svědka těchto vtíravých myšlenek a po nějakou dobu se pokoušíme být klidným, jemným svědkem toho, co se děje. Tak znovu obrátíme mysl do neosobního Já. Je to jedna z nejlepších metod, jak se dostat za myšlenky, které na nás dotírají.
Myslíme zhruba takto: Ať se odehrává to či ono, mne se to netýká, já nejsem těmito myšlenkami, já jsem jen jejich tichým, neosobním, nezaujatým svědkem, „Já“.
Upevněme se v tomto postoji.
9. Když jsme se upevnili v postoji neosobního, nezaujatého svědka, když tedy již nejsme strhováni vtíravými myšlenkami, rozhodneme se, že již dále nebudeme nejen tyto, ale žádné myšlenky sledovat. Pak se snažíme vystopovat svou vlastní pozornost.
A když se nám to podaří, upřeme pozornost na ni samotnou. Pozornost na pozornost! Vtíravé myšlenky brzy samy zahynou.
1. Před každou meditací, jako ostatně před každou duchovní prací, prospívá umytí těla a hlavně rukou a nohou. Proto si před každou meditací podle možnosti umyjeme alespoň obličej a ruce až k loktům a když to okolnosti umožní, i nohy.
Pak usedneme do snadné, pohodlné pozice.
Narovnáme páteř, znehybníme tělo a uvolníme je. Nemusí to být hned některá z pozic hathajógických, ačkoli jsou samozřejmě velmi prospěšné. Nám postačí, když zaujmeme takovou pozici na židli nebo v křesle, aby tělo naprosto relaxovalo a co nejméně se nám během duchovního cvičení připomínalo.
2. Máme-li duchovního mistra neboli gurua, který nás vede, můžeme na něho před meditací jednu nebo dvě minuty intenzivně myslet; získáme tím koncentrační sílu a mistrovo vnitřní vedení.
Zaměřujeme se k němu s oddaností a prudkou touhou. Chceme-li se opravdu dobře soustředit, můžeme se zkusit koncentrovat na mistrovu fotografii. Cvičení je zvláště účinné, když je duchovní mistr opravdu sjednocen s božstvím. Jestliže však dosud
trvalého sjednocení čili poznání nedosáhl, pak může někdy u pokročilejších stupňů dojít k jistému druhu stagnace.
Proč? Protože je velmi těžké pokročit nad úroveň, jíž žije člověk, k němuž se obracíme o pomoc. Kromě
toho duchovního mistra projeveného v těle máme jen tak dlouho, dokud se sami pokládáme za tělo.
Opravdový duchovní mistr však není tělem!
Odpadne-li od nás tento omyl a přestaneme-li se tedy pokládat za tělo, shledáme, že jediným živým mistrem je a vždy bylo božské, neosobní „Já“, ať v nás či v jiné osobě – je stejně jen jedno.
Zapamatujte si tuto poučku jednou provždy, a protože omyl, že jsme jenom tělem, musíme stejně dřív nebo později odbourat, obraťme se nejlépe ihned přímo k božství v nás samých, v našem duchovním srdci, k našemu nejvnitřnějšímu „Já jsem“.
To je guru všech guruů, nejvyšší a nejspolehlivější.
3. Abychom zmenšili počet myšlenek, které před meditací procházejí naší myslí a které by nás mohly rušit v soustředění, provedeme jednoduché dechové cvičení – zvolníme, zpomalíme náš dechový cyklus.
Dýchejte volně, nenásilně, ale poněkud zpomaleně. Při každém nádechu zadržte na dvě až tři vteřiny dech a pak zvolna a
nenásilně vydechněte. To dělejte tři až čtyři minuty.
4. Provádíme analýzu fyzického, mentálního nebo citového „já“ jako koncentraci. Jejím účelem je, abychom
se zbavili za všech okolností zakořeněných nesprávných představ, že jsme jen tělem nebo smyslovými dojmy.
Jak to děláme? Uvědomíme si, z čeho se skládá naše tělo – z masa, kostí, kůže, krve atd. A analýzou zjišťujeme, že
žádná z těchto věcí není sama o sobě životná.
Vezměme kupříkladu mozek. I když má v těle tak vysokou funkci, není sám o sobě ničím jiným než kouskem masa. Žádné
orgány nejsou samy o sobě životné. A není-li žádná ze součástí těla životná, pak ani jejich celek nemůže být
sám o sobě životný.
Nutně zde musí být něco, co ho oživuje.
Jsou to snad myšlenky člověka, nebo jeho city?
Ani ty to nemohou být, protože vznikají a zanikají (v narkóze nebo v hlubokém spánku zcela zmizí), a proto s jejich zánikem, třeba jen dočasným, bychom museli zaniknout i my sami. Musí zde být něco jiného, co oživuje mysl a city. Tím „něčím“ je naše vnitřní „Já“, čisté vědomí, čistá existence „Já jsem“, živé, ryzí bytí ve svém původním stavu...
Pokročilejším na místo těchto analýz stačí stručné ujištění, že nejsou ani tělem, ani intelektem, nýbrž čistým vědomím, čistým bytím bez hranic.
Již toto analytické uvažování spojujeme vždy s hlubokou oddaností božskému „Já“, které je hledáno. Musíme si uvědomit, že tato naše hledaná podstata je svatá, nekonečně svobodná a nekonečně jemná.
Je nesmírně důležité, abychom nabyli pevného přesvědčení, že nejsme tělem – a že vpravdě jsme božským „Já“.
Bezpodmínečně se musíme zbavit odvěké připoutanosti k tělu, myšlenkám a citu.
To, co hledáme, není od nás odděleno.
My sami jsme Jástvím. Proto se neztotožňujeme se zevními předměty – myšlenkami: pozorujeme je klidně, bez připoutanosti, jako by byly cizí. Jako by i naše tělo bylo cizí. Můžeme si přitom ještě uvědomovat, že i svět je uvnitř božského „Já“ jako
jeho vlastní tvorba, na které ono samo není závislé.
Již při této analýze bychom se měli učit vnitřně rozeznávat mezi tím, co je trvalé, stálé, svobodné, a tím, co není.
Tak se již v této počáteční fázi hledání uvádíme do harmonie s naším vnitřním božstvím. Nepřetržitě je tiše pozorujeme v pozadí mysli a těšíme se na vědomé spojení s ním.
5. Duchovní srdce, těžiště a zdroj lidské bytosti, je místem, kde se rodí život, inteligence a individualita. Duchovní srdce je zdrojem bytí. To je místo ve vašich prsou, kam mimoděk ukážete prsty pravé ruky, když řeknete „já“.
Když jsme poněkud omezili počet našich myšlenek, obraťme svoji pozornost k tomuto zdroji. Obraťme ji k němu především formou vysoce kvalifikované a soustředěné citové oddanosti.
Cvičme proto prudce a soustředěně tyto čtyři city:
a) intenzivní oddanost k Já,
b) žhavou touhu po Já,
c) láskyplné uctívání Já,
d) pokornou modlitbu k tomuto našemu božskému zdroji, k Já.
Tyto city cvičme v srdci postupně, jeden po druhém, vždy hlouběji a hlouběji, směrem k míru srdce... k Já. Předchozí cit ponecháváme vždy v samovolném, automatickém působení a doplňujeme jej dalšími. Toto cvičení neuzavíráme tím, že
začneme další. Necháme je doznívat po celou dobu své meditace, dokud se samo nerozplyne do Nadjá.
Citová oddanost, láska a pokora budou naším neomylným ukazatelem cesty k božskému Já a umožní nám, abychom
se na něj dobře soustředili. Bez citového zaměření se mysl snadno stává kořistí bludných představ.
6. A nyní, po citovém zaměření k našemu cíli, položme si do svého nitra jemně, soustředěně a s láskou k Pravdě tuto jednoduchou otázku:
„Co jsem já?“
Neodpovídejme na ni svým intelektem, jako jsme to dělali u stupně analýz. Zvolna, ale pevně svou pozorností vklouzněme po této otázce do nitra a stále přitom sledujme jemný, prchavý pocit Já.
Pamatujme si: intelekt se tentokrát nezúčastňuje.
Intelekt sám se totiž musí zúžit, sjednotit a proměnit v jedinou myšlenku já, na kterou vykonáváme trvalý a pevný tlak, aby nám vydala tajemství svého původu.
Pak tuto otázku stáhneme do jednoho bodu, do „ohniska bdělosti“ a tuto bdělost stále udržujeme.
Zde nejde o pouhé mentální dotazování. To by mělo právě jen cenu analýzy. Ani nejde o to opakovat otázku „co jsem já“ jako mantru. Skutečným smyslem tohoto pátrání je soustředit celou svoji mysl v jejím vlastním zdroji.
Je to intenzivní činnost mysli, hnutí mysli, nikoli ovšem její intelektuální, rozumové části, ale té části, která se jeví jako pozornost.
Je to pevné držení rovnováhy mysli v čistém vědomí Já, vystopování myšlenky „já“ zpět k jejímu zdroji. Žhnutí mysli.
„Sami sobě buďte světlem, sami sobě útočištěm!“
Nesmíme si ovšem myslet, že by snad jedno „já“ – to naše malé – odhalovalo druhé „Já“ – to velké.
Tak tomu není. Žádné dvě „já“ nejsou, jak víme, je jen jedno jediné.
Zde jde o hledání opravdového zdroje myšlenky „já“, našeho přirozeného stavu mysli, čili o hledání opravdového Jáství.
Výsledek tudíž nemůže být jiný, než že se musíme nakonec opravdovým jástvím stát. Být jím! Být oním jediným „Jsem, který jsem!“.
Jak říká Mahariši, není to záležitost stávání se, ale záležitost bytí. Jedná se o přirozený stav mysli.
Zprvu to ovšem vypadá, jako bychom se k našemu vnitřnímu Já obraceli dualisticky, jako by bylo něčím jiným, než jsme my sami. Vždyť k němu vyvoláváme city vroucí oddanosti, lásky a pokory. Proč tomu tak je? A je to vůbec správně? Samozřejmě!
Od samého počátku svého zkoumání až těsně k jeho nepopsatelnému konci přece žijeme – přes správný intelektuální názor – v temnotě dualistického omylu.
Teprve vlastní poznání Pravdy zbavuje člověka temnoty a přináší mu světlo.
Pouhé vědění, že cukr je sladký, nám ještě nezpůsobí smyslový prožitek sladkosti. A vědění o existenci Pravdy není ještě Pravdou.
Proto uctíváme své vnitřní „Já“ a klaníme se mu, i když je nám dávno známo, že jsme s ním zajedno.
Toto uctívání je vlastně zvláštní formou askeze. Egu, které se blíží Nadjá, tím totiž dáváme kvality, kterými se stává měkčím a poddanějším, až se časem docela rozpustí ve svém vlastním zdroji.
Proto musí být všechny naše duchovní práce podporována city pokory a hluboké oddanosti božskému Já. Pomůže nám to ostatně přidržet se i pocitu či intuice božského Já.
Nyní nesmíme mysli dovolit, aby byla nakažena nebo zavalena jinými myšlenkami.
Jedinou naší myšlenkou musí být jen a jen myšlenka „Já“.
7. Intelekt se pochopitelně brání. Musíme proto odmítat jeho útoky a zápasit s ním všemi možnými prostředky. Znovu a znovu zkoušíme a prohlubujeme a posilujeme koncentraci.
Znovu a znovu se snažíme poznat to, co je v nás stálé, nehybné a klidné, co je prosté ega.
Mimo omezení času a prostoru. Přikloňme se k tomu co nejvíce.
Vše ostatní odmítáme! A více chápáním než uvažováním si stále zřetelněji uvědomujeme, že nejsme tělem, nýbrž čistým, neosobním duchem.
Myslíme takto: Tělo není „já“. Co jsem já? Vytrvale se tážeme do nitra, do duchovního srdce. A opět uctivě čekáme!
Otázku „co jsem já“ přitom necháme vyznívat do hlubin duše. Odpověď nepřijde slovy, ale přímou, hlubokou intuicí zážitku.
Již samotný tento dostředivý a soustředěný postoj působí nesmírně mohutně. Ale ani na okamžik nesmíme ztratit své vnitřní božské „Já“ z dohledu. Teprve pak je to skutečně účinné.
Kdyby se přece jen stalo, že by se objevily myšlenky, což při jejich úporné síle bývá obvyklé, hleďme jen poznat toho, komu se objevily. Zjistíme-li, komu se myšlenky objevily, opět se rozplynou. Myšlenky, které nás při meditaci napadají, jsou totiž způsobovány našimi sklony.
A tyto sklony (vásany) se v nás usadily během našich dřívějších činností, ať v tom či onom světě. Jsou výsledkem naší karmy a objevují se v důsledku zákona karmy, který je zákonem skutkové odplaty. Tento zákon ale platí jen pro mysl, která je obrácena do světa.
Meditací se však člověk obrací do nitra a v nitru zákon karmy končí, překážky odpadávají a pouta se lámou – protože se láme
ego, na něž jsou vázány. Nemysleme proto na překážky, nedejme se jimi rušit. Nestojí za to.
Jsou jen zdáním, jako je zdáním ego. Naší pravdou je vnitřní skutečnost, a proto žádné zdání nemůže a nesmí ovlivnit naše spojení s ní. Musíme se přestat zabývat myšlenkami a poznat toho, kdo je má, komu se objevují.
8. Abychom to mohli poznat, snažíme se dostat do situace neosobního svědka těchto vtíravých myšlenek a po nějakou dobu se pokoušíme být klidným, jemným svědkem toho, co se děje. Tak znovu obrátíme mysl do neosobního Já. Je to jedna z nejlepších metod, jak se dostat za myšlenky, které na nás dotírají.
Myslíme zhruba takto: Ať se odehrává to či ono, mne se to netýká, já nejsem těmito myšlenkami, já jsem jen jejich tichým, neosobním, nezaujatým svědkem, „Já“.
Upevněme se v tomto postoji.
9. Když jsme se upevnili v postoji neosobního, nezaujatého svědka, když tedy již nejsme strhováni vtíravými myšlenkami, rozhodneme se, že již dále nebudeme nejen tyto, ale žádné myšlenky sledovat. Pak se snažíme vystopovat svou vlastní pozornost.
A když se nám to podaří, upřeme pozornost na ni samotnou. Pozornost na pozornost! Vtíravé myšlenky brzy samy zahynou.
- Návštěvník
Zpět na Eduard a Míla Tomášovi