Výňatek, který mě zaujal.
Převzato z http://konechledani.blogspot.cz/2014/01 ... .html#more
Sy_, díky za překlad.
Je ve vás nějaká bytost, kterou nazýváte „já“, „mysl“ nebo „osoba“? Je tu ve skutečnosti nějaký koordinátor, který usměrňuje, na co se díváte, co slyšíte, co cítíte, co chutnáte a podobně? Je tu něco, co by spojovalo dohromady různé vjemy pocházejícího z jednoho smyslu – například tok podnětů z vašich očí?
Ve skutečnosti je mezi dvěma vjemy mezera. Koordinátor tuto propast překlenuje: dosazuje sám sebe jako iluzi kontinuity.
V přirozeném stavu není žádná entita, které uvádí v soulad zprávy z různých smyslů. Každý smysl funguje nezávisle svým vlastním způsobem. Pokud se z vnějšku objeví požadavek, který si žádá soulad jednoho, dvou nebo všech smyslů a vytvoření odezvy, stále tu není žádný koordinátor, je tu ale dočasný stav koordinace. Není tu žádná kontinuita; když je požadavku vyhověno, je tu opět pouze nesladěné, odpojené, nesouvislé fungování smyslů. Tohle platí vždy. Jakmile je kontinuita roztrhána na kousky – ne že by tu někdy skutečně byla; ale klamná iluze kontinuity – je s ní konec jednou pro vždy.
Může vám tohle dávat smysl? Nemůže. Vše, co víte, leží v rámci vaší zkušenosti, která je jen myšlenkou. Tento stav není zkušeností. Jen se vám snažím přiblížit, jaké to je, což je bohužel zavádějící.
Když tu není žádný koordinátor, není tu žádné spojování vjemů a nedochází k jejich tlumočení; zůstávají čistými a jednoduchými vjemy. Já vlastně ani nevím, že jde o vjemy. Dívám se na vás, když mluvíte. Oči se soustředí na vaši pusu, protože ta se pohybuje a uši přijímají zvukové vibrace. Uvnitř není nic, co by tyto dva vjemy dalo dohromady a prohlásilo, že se jedná zrovna o vás a že mluvíte. Můžu se dívat na pramen vyvěrající ze země a slyšet zvuk vody, ale není tu nic, co by tvrdilo, že zvuk, který slyším, je zvukem vody, ani že má ten zvuk jakoukoli spojitost s tím, co vidím. Můžu se dívat na svoje chodidlo, ale nikdo vevnitř netvrdí, že je to moje chodidlo. Když chodím, vidím, jak se mé nohy pohybují – je to tak zvláštní: „Co se to tam pohybuje?“