Poradna zdarma

Výňatek, který mě zaujal.
Převzato z http://konechledani.blogspot.cz/2014/01 ... .html#more
Sy_, díky za překlad.

Je ve vás nějaká bytost, kterou nazýváte „já“, „mysl“ nebo „osoba“? Je tu ve skutečnosti nějaký koordinátor, který usměrňuje, na co se díváte, co slyšíte, co cítíte, co chutnáte a podobně? Je tu něco, co by spojovalo dohromady různé vjemy pocházejícího z jednoho smyslu – například tok podnětů z vašich očí?

Ve skutečnosti je mezi dvěma vjemy mezera. Koordinátor tuto propast překlenuje: dosazuje sám sebe jako iluzi kontinuity.

V přirozeném stavu není žádná entita, které uvádí v soulad zprávy z různých smyslů. Každý smysl funguje nezávisle svým vlastním způsobem. Pokud se z vnějšku objeví požadavek, který si žádá soulad jednoho, dvou nebo všech smyslů a vytvoření odezvy, stále tu není žádný koordinátor, je tu ale dočasný stav koordinace. Není tu žádná kontinuita; když je požadavku vyhověno, je tu opět pouze nesladěné, odpojené, nesouvislé fungování smyslů. Tohle platí vždy. Jakmile je kontinuita roztrhána na kousky – ne že by tu někdy skutečně byla; ale klamná iluze kontinuity – je s ní konec jednou pro vždy.

Může vám tohle dávat smysl? Nemůže. Vše, co víte, leží v rámci vaší zkušenosti, která je jen myšlenkou. Tento stav není zkušeností. Jen se vám snažím přiblížit, jaké to je, což je bohužel zavádějící.

Když tu není žádný koordinátor, není tu žádné spojování vjemů a nedochází k jejich tlumočení; zůstávají čistými a jednoduchými vjemy. Já vlastně ani nevím, že jde o vjemy. Dívám se na vás, když mluvíte. Oči se soustředí na vaši pusu, protože ta se pohybuje a uši přijímají zvukové vibrace. Uvnitř není nic, co by tyto dva vjemy dalo dohromady a prohlásilo, že se jedná zrovna o vás a že mluvíte. Můžu se dívat na pramen vyvěrající ze země a slyšet zvuk vody, ale není tu nic, co by tvrdilo, že zvuk, který slyším, je zvukem vody, ani že má ten zvuk jakoukoli spojitost s tím, co vidím. Můžu se dívat na svoje chodidlo, ale nikdo vevnitř netvrdí, že je to moje chodidlo. Když chodím, vidím, jak se mé nohy pohybují – je to tak zvláštní: „Co se to tam pohybuje?“

Malý Vlk píše:Výňatek, který mě zaujal.
Převzato z http://konechledani.blogspot.cz/2014/01 ... .html#more
Je ve vás nějaká bytost, kterou nazýváte „já“, „mysl“ nebo „osoba“? Je tu ve skutečnosti nějaký koordinátor, který usměrňuje, na co se díváte, co slyšíte, co cítíte, co chutnáte a podobně? Je tu něco, co by spojovalo dohromady různé vjemy pocházejícího z jednoho smyslu – například tok podnětů z vašich očí?
Ve skutečnosti je mezi dvěma vjemy mezera. Koordinátor tuto propast překlenuje: dosazuje sám sebe jako iluzi kontinuity.
V přirozeném stavu není žádná entita, které uvádí v soulad zprávy z různých smyslů. Každý smysl funguje nezávisle svým vlastním způsobem. Pokud se z vnějšku objeví požadavek, který si žádá soulad jednoho, dvou nebo všech smyslů a vytvoření odezvy, stále tu není žádný koordinátor, je tu ale dočasný stav koordinace. Není tu žádná kontinuita; když je požadavku vyhověno, je tu opět pouze nesladěné, odpojené, nesouvislé fungování smyslů. ... Když chodím, vidím, jak se mé nohy pohybují – je to tak zvláštní: „Co se to tam pohybuje?“

Uvedl jsi popis duševní choroby, které se odborně říká "rozpad osobnosti". Ten člověk je neschopný plánovité práce.
Snad nechceš, abychom všichni byli takoví, že nevíme co děláme.
Popis jsi dovedl "ad absurdum", ve skutečnosti se koordinace neustále děje. Vím, co myslíš - že nejsme osobnosti.
Ale prakticky, radím ti, v takovém pádě nepodepisuj žádnou listinu, zvlášť ne takovou, která tě k něčemu zavazuje. Nebyl bys to schopný koordinovaně splnit.

Jana píše:To, co to všechno spojuje, nejsou jednotlivé smyslové vjemy. Je to prázdné ticho, které je podkladem všem těm vjemům a které se nemění, ať se objeví cokoliv.
To, co tohle všechno spojuje dohromady, je existence toho prázdného ticha, která je Tvou existencí stejně jako mou a pokud bych měla o tom spojení něco říct, tak je to krása.

Je to krása bez projevu, díky které je i projev krásou.

Prozatím jakákoliv snaha o nastolení tohoto ticha selhala. U.G. to pro mě dobře podává:

Nikdy nemůžete pochopit ten nesmírný mír, který je vždycky uvnitř vás, je to váš přirozený stav. Vaše snahy o dosažení klidu mysli ve vás ve skutečnosti vytváří zmatek. Jediné, na co se zmůžete, je mluvit o klidu, vytvořit nějaký stav mysli a říct si, že jste velice klidní – ale to není klid; to je násilí. Praktikování klidu tak není vůbec k ničemu, praktikovat ticho nemá žádný smysl. Skutečné ticho je výbušné; není to ten odumřelý stav mysli, za který jej duchovní hledající považují: „Ach, dosáhl jsem míru se svým já! Je tu ticho, úžasné ticho! Zakouším ticho!“ – to neznamená vůbec nic. Ve své podstatě je ticho vulkanické povahy: je vždy vroucí – energie, živost – to jsou jeho vlastnosti. Můžete se zeptat, jak to vím. Nevím to. Život si je vědom sám sebe, pokud se to tak dá říct – uvědomuje si sám sebe.

Líbí se mi to pohotové vytažení diagnózy psychických poruch, protože je pak snazší odepsat a nevěnovat pozornost tomu, co takoví lidé píší. Je to nevyhnutelný, nenápadný mechanismus sebezáchovy (pocitu já). Co UG píše má totiž potenciál zničit naprosto všechno, co je lidem drahé (pokud je člověk nějakou náhodou schopen skutečně číst, co píše, a nikoli fabulovat o tom, co asi nejspíš píše). I nemainstreamové, alternativní hodnoty, kterých je tady plné fórum. Všechny hodnoty. I samotný význam slova hodnota... zůstávají jen prázdná písmenka. Totální destrukce. Kdo "se zdravým rozumem" by o to měl zájem? Nedávalo by to žádný smysl. Smyslem všech duchovních nauk je cejtit se dobře. Proč si to nepřiznat? Je to jako sex, pervitin nebo alkohol, jen o něco menší sranda.

UGho nečtěte. Z pravidelných nedělních bohoslužeb může nadělat totální peklo.

Sy_ píše:Totální destrukce.

Tak to teda jo. Je to Viktor Čistič.

Další pasáž:


Můžete se podívat na tu věc, které říkáte „já“? Je velice nepolapitelná. Podívejte se na ni právě teď, zkuste ji pocítit, dotkněte se ji a odpovězte. Jak se na ni díváte? A co je tou věcí, která se dívá na to, čemu říkáte „já“? Tohle je jádro celého problému: ten, kdo se dívá na to, co nazýváte „já“ je tím „já“. Vytváří iluzorní oddělení sebe sama na subjekt a objekt a skrze toto rozdělení může pokračovat dál. Tohle je ona rozvratnická povaha, která ve vás funguje, ve vašem vědomí. Kontinuita její existence je vším, co ji zajímá. Dokud se snažíte tomuto „já“ porozumět nebo tohle „já“ změnit v něco duchovního, v něco posvátného, nádherného nebo úžasného, bude tohle „já“ pokračovat. Pokud s ním nechcete dělat nic, není tu, je pryč.

Jak si tohle vykládáte? Pro praktické účely jsem vytvořil výrok: „Na co se díváte se nijak neliší od toho, kdo se na to dívá.“ Co s takovým výrokem uděláte? Jaký nástroj máte k dispozici, abyste porozuměli nesmyslnému, nelogickému, iracionálnímu výroku? Začnete přemýšlet. Skrze myšlení nemůžete porozumět ničemu. Tlumočíte to, co říkám, na základě vědomostí, které již máte, stejně jako tlumočíte všechno ostatní, protože se z toho snažíte něco získat. Když s tím přestanete, zůstane tu jen to, co popisuji. Nepřítomnost toho, co děláte – snahy porozumět, změnit se – je stavem bytí, který popisuji.

vostalpetr píše:

Nepřítomnost toho, co děláte – snahy porozumět, změnit se – je stavem bytí, který popisuji.

No píše to dobře,
ale to ještě neznamená,
že to co píše v předchozím odstavci kdy píše o tom, jak to on má, jak pro něj situace vypadá či si ji uvědomuje,
že došlo k totální destrukci...

To já nevím.

vostalpetr píše:Nic si z toho nedělej,
já to taky nevím,

Uf, to mi spad´ kámen ze srdce.

vostalpetr píše:jen jsem si to vymyslel,
protože mě baví vymýšlet opak toho, co kdo řekne...

Jednak mám furt o čem psát a nemusím nic pracně vymýšlet,
což je pro takovýho lenocha jako jsem já docela výhoda...

To je koan, more?
To abych to šel rozlousknout do nějakýho ašrámu.

Jana píše:

vostalpetr píše:abys mohl počítat mantru : vím, nevím, vím, nevím....

A jak víš, kdy máš říct nevím, když nevíš ?

To ví ten, který ví, kdy může říct nevím, když ví, že ví, kdy neví.

Jana píše::D

Zatracená interpunkce!